Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu přehled

10.12.2024

Další kniha z pera známého popularizátora přírodních věd, podle mého soudu zatím vůbec nejlepší. Věnuje se opět problematice vlastností a aktivit živočichů, tentokrát se zaměřením na jejich pohyb. Nejde jen o pouhý výčet všemožných způsobů, jaké se v průběhu evoluce u živých organismů vyvinuly, ale hlavně o vysvětlení procesů a mechanismů, které pohyb umožňují. K tomu bylo třeba zabrousit do fyziologie a biochemie (např. při popisu svalového stahu), do značné míry do fyziky (pevnost a pružnost příslušných tkání, odpor vzduchu či vody) a rovněž do problematiky energetického metabolismu, protože pohyb je téměř vždy spojen se spotřebou energie.
Celý text je velice čtivý, se spoustou zajímavostí, které s jednotlivými druhy pohybu do jisté míry souvisejí. Dozvíme se třeba, proč je pro zvyšování tělesné kondice u člověka rychlá chůze prospěšnější než pomalý běh, co bylo hlavní příčinou fatálního konce výpravy R. F. Scotta k jižnímu pólu, nebo proč při závodu Man vs. Horse Marathon (35 km) zvítězil člověk nad koněm, jen když bylo velmi teplo. Anebo proč spojenecké bombardéry během dálkových letů za druhé světové války létaly nízko nad zemí či nad mořem, nebo jak se ryby plovoucí vysokou rychlostí vypořádávají s kavitací, která je brzdí (a která je mj. také příčinou obávaného spin-outu při windsurfingu). Kniha rovněž ukazuje, jak rychle se přírodní vědy vyvíjejí a jak často musíme naše starší názory korigovat. Jako příklad lze uvést překonané představy o malé výkonnosti mozku ptáků (blbá slepice): počtem neuronů důležitých pro inteligentní jednání se ptáci vyrovnají primátům - např. domácí holub dokáže odlišit kubistický styl Pabla Picassa od impresionismu Claude Moneta… Kniha obsahuje spoustu literárních odkazů (odhadem asi 1800), mnoho barevných fotografií a nenašla jsem v ní jediný překlep (na rozdíl od předchozího titulu Když jdou ryby rybařit). Doporučuji každému, kdo má zájem o fundované a přitom čtenářsky přístupné informace z oblasti přírodních věd.

09.10.2024

Desatero smyslů mě sice upoutalo o frňous víc, ale i tak jsem si z Desatera pohybů vypsal spoustu zajímavostí, Petr se tentokrát věnuje chůzi a běhu, plavání, létání, skákání, šplhání, plazení, pohybu pod zemí, potápění, jízdě na zvířatech a specifickým pohybům různými částmi těla a to napříč celou živočišnou říší, člověka (pro srovnání) nevyjímaje

pánem tvorstva se tedy po tomto souhrnu zvířecích rekordů a kuriozit opravdu necítím, a kdybych si mohl Petrovu knihu přečíst v dětství, věděl bych třeba, že učit žížaly couvat se mi nikdy nepovede a že kdybych si místo nich posbíral na zahradě housenky, byl bych jako vyučující jistě úspěšnější

kvituju také vhodné zařazení nevtíravých ekologických výstrah do každé kapitoly, v nichž autor upozorňuje, jak lidské zásahy do krajiny zvířatům daný pohyb znesnadňují nebo úplně znemožňují, což má mnohdy za následek jejich smrt, počínaje udusanou a zabetonovanou zeminou přes přejeté žáby, dezorientované ryby, ptáky či netopýry a konče 5 miliardami tun plastů rozptýlených v celém životním prostředí...

...vůbec jsem netušil, jak se sklízí olivy a kolik při tom zemře ptáků rozdrcením, uf!