Dešťová hůl
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439578/bmid_destova-hul-koV-439578.jpg
4
1004
1004
Venkovská trilogie morálního neklidu série
< 3. díl
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Přidat komentář
Další čtivé dílo od českého autora. Příběh o krizi středního věku hlavního hrdiny Zbyňka, o hledání toho, co náš učiní šťastnými. Kniha o manželství "po letech", o první lásce, o hledání pravdy a snahy dosáhnout spravedlnosti. Skvěle popsané vztahy mezi lidmi na venkově, kde je život od života ve městě tak odlišný. Vše dosazené do krásných jižních Čech. Za mne spokojenost, pěkně se to četlo.
Výborná knížka o mezilidských vztazích, rodinných kořenech, osobních tužbách a citových nedorozuměních. Zárověň rozkrývá i zajímavé téma pozemkové držby a morálky našich volených zástupců, které se ovšem netýká jen vesnice. Doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězd. Ve vztahu k ostatním přečteným knihám autora mě mile překvapilo, že kniha měla jasný závěr a nenechala čtenáře ve vztahových otaznících, jako třeba ve Zlodějích zelených koní nebo ve Fotbalových denících.
Jak už bývá u Jiřího Hájíčka zvykem, je Dešťová hůl neskutečně uvěřitelný a stejně tak dobře napsaný příběh z jihočeského prostředí o tamních lidech, jejich vztahu k půdě, hospodaření a také o nelítostných tahanících o pozemky, které bývají mnohdy příčinou svárů mezi samotnými rodinnými příslušníky. Způsobené křivdy pak rozdělují rodiny až do smrti a táhnou se jako stín i dalšími generacemi. Správce pozemků Zbyněk Polenský přijíždí do rodné krajiny, aby pomohl své dávné lásce přijít na kloub jednomu takovému rodinnému sporu o pozemek. A není divu, že někdo, kdo přijde jejich letité spory oživovat a odkrývat, vstupuje na tenký led….
Z mého pohledu příběh z vesnické trilogie nejvypsanější, avšak zároveň nejslabší. Čtivá zápletka - Zbyněk se náhodou setkává se svou láskou z mládí a pomáhá jí vyřešit pozemkově-právní spor, přičemž začíná odkrývat nejen větší podvod, ale i stránky svého dětství a mládí, již dávno otočené a zapomenuté. Avšak mnoho skutečností podrývá jinak výborně psané vyprávění. Několik dějových linek, které jsou načrtnuty, ale nedovedeny (nespavost, Špicberky, zmizelí majitelé pozemků, letec Kudlička), a především ničím neodůvodnitelné Zbyňkovo chování. Je jen těžko pochopitelné, jak někdo, kdo podle všeho (autor dále nevysvětluje) udělal tlustou čáru za svým mládím v Lešicích, s nikým se dlouhá léta nestýkal, včetně členů spřátelené rodiny Fuksů, jak se někdo takový ze dne na den ponoří do zarputilého hledání pravdy, do sentimentálnch vzpomínek, a ne a ne se pustit.
Je to prostě taková venkovská skica. Jednotlivé črty víceméně vyvedené, ale spojitost mezi nimi je chatrná a byť celek jako takový nezklame, do Picassa má daleko.
Dešťová hůl je variací na Rybí krev. Vystupující postavy - jak muži, tak ženy - hledají své kořeny, hájí pravdu, řeší všední starosti (a občas i radosti) a vnímají kouzlo jižních Čech.
PS:
Kdy bude mít David Žák (https://www.databazeknih.cz/autori/david-jan-zak-1117) v seznamu knih novinku Plechová křídla (s. 172)?
Pro mne osobně druhá kniha, kterou jsem od Hájíčka četla a strhla mne, jinak než Selské baroko. Tentokráte jsem venkovskou krajinu jižních Čech vnímala jen jako kulisu na jejímž pozadí je rozehraný příběh krize středního věku a s ním souvisejících vztahů, otázky za co stojí bojovat a za co ne, co má smysl a co nemá, co patří do minulosti a co je stále živé. Kulisy - machinace s pozemky - by mohly být i z města a příběh by byl stejně silný. Ani ostatní symboly z postranních příběhů (indiánský pohled na svět a indiánské reálie, příběh aviatika, symbol nádraží a potkávání národností na ubytovně, další naznačené příběhy míst, která byla živá a nyní nesou stín či prolínání zcela opačných světů) jsem nevnímala plně, držela mne hlavní linka a její až všeobecné otázky. Za nějaký čas vezmu určitě ještě jednou do ruky a pročtu znovu, snad mne už tak nepohltí hlavní příběh se svými filozofickými otázkami a budu vnímat i jemnější symboly a detaily "kulis".
Poutavé a příjemné čtení. Dešťová hůl si mě opravdu získala. Hájíček "obsadil" velmi zajímavé postavy, které jsem si hned oblíbila a hlavně mi připravaly naprosto uvěřitelné. Nikdy by mě nenapadalo, že čtení o pozemkových tahanicích může být tak zajímavé.
Poprvé se mi u J.H stalo, že mi hlavní muž nelezl na nervy a to ani chvíli. Není to nikdy překážka, ale potýkat se s tím musím. Tenhle muž není lůzr, nemotá se a nebloumá, přestože je morálně neklidný až z toho všeho nespavý. Pro vrstevníky autorových postav je to všechno velmi blízké, nelze se v něčem nenajít, stejně jako v Rybí krvi. Text je tekutý, postavy životné a všednodennost popsaná mistrně. Knihu od knihy je to stále lepší a lepší. Jako člověk žijící na vsi a to vsi jihočeské, oceňuji navíc ten parádně vykreslený vztah/nevztah k půdě.
Panebože, proč zas ten násilný závěr, úplně stejně nevěrohodný jako u Rybí krve?!
Můj první Hájíček, ze začátku jsem se nemohla začíst, konec byl trochu uspěchaný happy end, ale celkem se mi líbila.Časem se pustím i do dalších knih.
opět skvělá kniha - až na ten happy end - ten se moc nepovedl, ale jinak opět skvělé čtení - opět jiné a zajímavé téma - Hájíček má na taková témata "nos" a umí to velmi zajímavě zpracovat a podat širokému okruhu čtenářů. Díky za celou "venkovskou trilogii", pane Hájíčku
Hájíčkův literární manuál ke krizi středního věku. Možná nejlepší kniha, kterou jsem na toto téma od českého autora četl. Škoda toho až hollywoodského happy endu na konci příběhu, který se Hájíčkovi připletl pod ruce odněkud z červené knihovny a v kontextu předešlých dvou románů byl dost překvapivý, jinak by se jednalo o jeho knihu nejsilnější a nejlepší... Hájíček ťal leitmotivem všech tří svých ,,vesnických" románů do živého - lidé se dnes svým městským způsobem života odtrhli od přírody (a konkrétně v české realitě je to ještě násobeno následky násilné kolektivizace) a zpřetrhání kořenů a pojiva mezi lidmi a půdou má nemalé následky, přičemž chronická nespavost je tím nejmenším... Půda, která je národním bohatstvím...a dnes slouží spíš jen jako předmět spekulací a developerského zlatokopectví; křivdy zaorané do lánů zcelených polí, přerušení stovky let dlouhé generace sedláckých rodů, odtržení od podstaty...místo obdělávání a kultivování našich vlastních gruntů sedíme jako hlavní hrdina Zbyněk celý pracovní týden před monitory počítačů a děláme práci, jejíž smysl je ne-li pofidérní, pak určitě ne na první pohled patrný...slovy sociologů ,,shitjobs" Je tohle smyslem života? Hájíček dovede být naprosto civilní a jeho vyprávění plyne nenuceně a jakoby nic, píše lehce a čtivě...a přitom zobrazuje naši (asi nejenom českou) realitu naprosto komplexně! Jiří Hájíček je opravdu zajímavý a hluboký autor a nebál bych se napsat, že se pomalu stává mluvčím generace Husákových dětí...minimálně těch z Jižních Čech. :-) Píše mi z duše...
Fujtajxl to bylo sladký. Hájíčkovi se povedlo něco, co bych z fleku doporučil moji mámě i moji babičce. Mámě a babičce sem naposledy doporučil novou sekačku na chalupu, takže je Hájiček v dobrý společnosti. Hájíčkovi se v Dešťový holi na posledních stránkách povedla dokonalá vražda veškerého předešlého obsahu - takovejdle happy end by mu moh závidět i Kájínek a to už je co říct. Škoda, že mi není třináct a nemám melír, to bych místo tyhle recenze natočil oslavný vlog.
Příběh je agro-detektivní-středověková-krizo-romanťárna z prostředí jižních Čech. Což sou nejlepší Čechy, protože jsem se tam narodil. Hop hop hop. Za ten příšerně příšernej happy end rovnou kýbl bodů dolu. Takže celkem za 6 Čechů z deseti.
Prvni kniha, kterou jsem od Hajicka cetl. Po dlouhe dobe vlastne dilo ceskeho soudobeho autora. Nebylo to spatne, ne extra strhujici ..ale rozhodne nelituju.
Sam pochazim z CB, maminka, deda, babicka zili na Vodnansku (za totality prisli o pole).. a v rodinne linii mame vystopovanou pribuznost prave k Vitu Kudlickovi Fucikovi. Prave z techto osobne-rodinnych duvodu jsem po knize sahl, se znalosti regionu a prostredi jsem z toho mel asi vic nez "externi" ctenar.
Pro mě zatím nejlepší kniha od tohoto autora, přečetla jsem ji na jeden zátah. Okamžiky ze života, které určitě kdokoli z nás prožil. Spekulace s pozemky, marnost v zaměstnání nebo v manželství, snaha o dítě atd. - každodenní příběhy lidí.
Je to má první kniha tohoto českého autora a líbila se mi. Příběh o obyčejných lidech, příběh ze života a nám blízkého prostředí. Na první setkání moc dobré a ráda si od autora ještě něco přečtu.
I poslední z Hájíčkovy trilogie mě oslovila a strhla, přestože byla méně kousavá a útočná než předchozí dvě. Zbyněk, hlavní hrdina bez kořenů, byl vykreslen naprosto fantasticky, jeho stavy nespavosti byly tak úzkostné, že braly spánek i mi :) Hájíček je výborný, skvělý argument proti čtenářům, kteří odmítají českou produkci.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkovAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Mně nejsou Hájíčkovy postavy sympatické,jejich chování mě dráždí.Navíc ten konec se taky moc nepovedl.