Devadesátky!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421631/bmid_devadesatky-geY-421631.jpg
3
234
234
V devadesátých letech jsme se zčista jasna ocitli v době plné nových a lákavých možností. Mohli jsme svobodně podnikat a cestovat, začali jsme sledovat první české komerční televizní stanice, poprvé jsme si objednávali cheeseburgery a smažená křidélka ve fastfoodech, které jsme do té doby znali jen z televizních seriálů. V trafikách nás lákaly nové bulvární, volnočasové nebo erotické časopisy. Začali jsem si zvykat na walkmany, počítačové hry, mobilní telefony a na konci tisíciletí i na pomalý internet. A protože nám v porevoluční dekádě v žilách kolovala euforie svobody, tak jsme se pouštěli i do věcí, které se z dnešního pohledu zdají neuvěřitelné. Ale tehdy se i nemožné stalo možným. Unikátní porevoluční éru, její atmosféru a nezapomenutelné fenomény si připomenete nejen prostřednictvím textů autorky – provozovatelky facebookové a instagramové stránky Pure devadesátky, ale i spoustou unikátních fotografií a také třemi desítkami autorských vzpomínek známých i méně známých osobností. V textech Pavlíny Wolfové, Romana Šmuclera nebo Slávka Boury se tak například vrátíte do let, kdy jsme každou sobotu obědvali u Volejte řediteli. Petr Schönfeld, spoluzakladatel deníku Blesk, vám povypráví o době, kdy měla redakce pouhé čtyři zaměstnance, a se spisovatelem Janem Vodňanským zas zavzpomínáte na období raných devadesátých let, kdy s Josefem Škvoreckým hledal vhodný překlad termínu „sexual harassment”.... celý text
Přidat komentář
Krásné připomenutí doby - nejkrásnějšího období mého života - střední škola a první zaměstnání. Takže pro mě nostalgie....vzpomínky.
Nápad skvělý, ale zpracování horší. V knize jsou symboly toho desetiletí, což je super a krásná nostalgie, ale na můj vkus hodně kriticky shazována a srovnávána s dnešní dobou. Nevim jestli je ten kritický názor přímo autorky , protože je narozena 1989, takže v tom období jí bylo 1 - 11 let, to přece nemůže mít žádné pořádné vzpomínky na to období. A jo vlastně autorka založila prý na Facebooku skupinu Pure devadesátky, tak má asi info odtamtud. Na fb mám založený profil, ale tuhle skupinu vůbec neznám.
Devadesátá léta byla jízda, všechno zakázané se na nás hrnulo. Byli jsme doslova jak urvaní ze řetězu.
Jen musím zmínit můj oblíbený časopis Dívka, videokazety s filmy namluvené jedním hlasem bez jakékoli intonace, nezbytná trvalá, knížka Milá Sally :):), začátek secohandů a vietnamských tržnic, první nákupy v Rakousku - čokoláda Milka, fáčko, mohérové vlny, volkmeny, dvojčata....
Ty příběhy pro mě většinou úplně neznámých lidí mě také moc nebavily
Krásný návrat do mého dětství. Na skoro veškeré kauzy, fotografie, informace jsem si vzpomněla. Svým způsobem perfektní kniha. Devadesátky byly parádní, ale to pochopí jen ten, který si touto dobou prošel.
Tohle je prostě pure nostalgie pro všechny, které už dneska straší třicítka, nebo ji mají už chvilku za sebou. S knihou v ruce jsem se zase přenesla do školních časů s bravíčkem pod lavicí, bokovkama do zvonu („vem si košilku, nastydnou ti ledviny!“) a s penálem Fishbone plným taháků, co jsem se většinou neodvážila použít. Do dob, kdy jsem v jídelně rýpala do lepivý bramborový kaše s rybníčkem uprostřed, kdy jsem si do deníčku po večerech psala, jaký mě během dne postihly „děsný trapasy“, kdy jsem o matice tajně koukala na „svýho idola“, kterej mě úspěšně ignoroval, a kdy jsem po vyučování spěchala domů, abych stihla TV maraton složený ze Sabriny, mladé čarodějnice, Hvězdné brány, Čarodějek a podle nálady i Ochránce. Potěšila mě kapitola o gastronomii (protože kdo tehdy nechtěl narozeninovou oslavu v Mekáči?) a připomněla jsem si znělku Family Frostu a všechny ty supr polotovary, co byly tak toxický, že už se dneska neprodávaj. Líbila se mi i kapitola o médiích a samozřejmě ta o tehdejší nesmrtelný šustivý módě v pekelně pestrobarevných barvách.
Kniha mapuje fenomény tehdejšího života včetně mnoha úsměvných bizárů, a zároveň obsahuje vyprávění řady osobností, které vzpomínají na vlastní příběh z doby „mejdanu bez pravidel“. Z těch jsem měla smíšené pocity. Na jedné straně byla řada docela zajímavých, zábavných, nebo takových, které se mi líbily, protože jejich autoři jsou prostě Pure 90´s legendy. Na druhé straně se našly i příspěvky nudné, bezobsažné, nebo vyloženě chvástavé. Neříkám, že není v pořádku být hrdý na své úspěchy, ale někteří z toho vylezli jako adepti na zlatýho bludišťáka v kategorii Samožer. Plácat se po ramenou za to, že jste udělali kariéru v době, kdy v podstatě kdokoli mohl dělat cokoli, a kdy jste se mohli s trochou štěstí i jakožto profesní tabula rasa dostat k příležitostem, ke kterým dneska nepřičichnete ani se třemi VŠ diplomy a hustě popsaným CV? Trochu skromnosti by možná neškodilo. Texty takových autorů bohužel vytvářely knize hluchá místa, protože kromě sdělení „jsem nejhustější na světě“ neobsahovaly vlastně nic. Ke konci pak kniha trošku ztrácí tempo a spíš zkratkovitě líčí další složky devadesátkové esence, ale můj celkový dojem z knihy je dobrý. Takže díky za to vzpomínání, a teď už si jdu za zvuku znělky z Beverly Hills 902 10 do vlasů frknout nějaký sponky s motýlama.
Jsem ročník 1991 a velmi ráda vzpomínám na své dětství. Tenkrát to byly časy! Nám, současným +/- třicátníkům, vykouzlí tato kniha nostalgický úsměv na tváři. A připomene pár zapomenutých vzpomínek. Za to autorce děkuji.
Některé vzpomínky slavných (pro mě občas cizích) osobností moc potěšily. Ale některé byly zbytečné. Spíše se jen autoři vzpomínek chvástali, co dokázali.
Fotografie jsou krásné. Stránka z Bravíčka potěšila. Přečetla jsem ji, jak jinak. Vždyť tuto rubriku jsem měla v tomto časopise vždy nejraději.
Kniha má své mouchy. Jako například přílišného užití slova bizar. Dále "pomluva" mého kdysi oblíbeného pořadu DO-RE-MI a Tak neváhej a toč! Ale to jen subjektivní názor. Já ty pořady prostě zbožňovala. A také mě zarazilo, že autorka napsala o brýlích s tmavnoucími sklíčky, že jsou odporné. Myslím, že lidem s brýlemi hodně pomohly při velmi slunných dnech. Ale opět je to jen můj názor. Poslední stránky jsou napsané rychlou jehlou. Takové odbyté.
Čágo belo šílenci!
Dáme pogy? Taky Vám chcíplo tamagoči?
Zavzpomínala jsem si, pobavila jsem se. Pure devadesátky, to byly časy. Ty cool hadry, seriály to bylo dětství. Neměnila bych.
Mám chuť na kuře s broskví!
Nostalgie jako řemen. Bylo to příjemné připomenutí toho, jak jsme si v devadesátkách žili. Tematicky rozporcovaná kniha od gastronomie, přes technologie až po kulturu. Každá kapitola je doplněna vzpomínkami různých osobností nejen té doby.
Sonda do rané minulosti... pár tematických okruhů, nad jejichž obsahem se musí člověk čas od času zasmát (to když vaše vzpomínka přesně odpovídá... což se mi na několika místech stalo), nebo podivit. Faktem je, že člověk, který tato léta plným uvědoměním nezažil, si to listování asi tolik neužije (a nebo bude právě podiven). Já jsem v první polovině devadesátek vlezl na základku, takže jsem z toho něco měl. Nicméně víc to přeci jen ocení ročníky o dekádu starší.
Hvězdičky dávám především z lásky a nostalgie k době svého dětství. Kniha vznikla jako tištěná podoba nostalgické stránky na Facebooku a nemá žádné vyšší ambice býti historickou či politickou literaturou. Je určena těm, kteří "devadesátky" žili a zažili. Což mi přijde fajn a asi si ji i jednou koupím do své knihovničky. Tedy pokud vyjde znovu bez těch ohavných překlepů a některých i faktických chyb.
Tuto knihu jsem si půjčila v knihovně jako takovou přípravu na autorčinu novinku HEZKÝ, ALE NAROVNEJ SE!
A musím říci, že to byla totální nostalgie. Něco mě bavilo více, něco méně, ale v celkovém souhrnu to byl fajn výlet do doby mého dospívání. Připojil se k němu i můj muž a vzpomínali jsme spolu.
Devadesátky miluju a profil @puredevadesatky taky, takže kniha mě nesměla minout. :) I když jsem měla větší očekávání, kniha mě nezklamala. Hodně věcí jsem si oživila a krásně zavzpomínala (a taky se moc těším, až jednou tuhle dobu/knihu budu ukazovat svým dětem). Naopak bych vytkla rychlé prolítnutí témat a dle mého i spoustu chybějících - prostě je to takové moc letem světem. Články známých osobností bych sna di vynechala, už jen proto, že se tam často jen opakovaly témata z předchozích stránek. Občas mi i vadil až moc si subjektivní pohled autorky na devasátky, ale to snad nelze ani vyčítat :)
Knížka, kterou jsem si koupil čistě na základě „objevení“ (se solidním zpožděním:)) ) profilu Pure devadesátky. Když jsem se teď díval, jak tenhle počin hodnotí ostatní, byl jsem docela překvapený z množství negativních komentářů. Že prý kniha není dostatečně erudovaná, je neobjektivní, autorka selhává, atd.
Tak tedy v první řadě autorka rozhodně neselhává, protože už jen to, že přišla s tímhle zábavným nápadem, který nakonec vedl až ke vzniku fakt pěkně udělaný knihy, zaslouží uznání. Dále nikde neslibuje žádnou sociologickou ani jinou studii, jde prostě „jen“ o střípky vzpomínek (jakoby „našich“, ale samozřejmě ne vždy budete se vším souhlasit), kterým dala celistvý tvar skrze rozdělení na kapitoly. Jo, ty by mohly být obsahově promakanější, ale i takhle se to dá v klidu přežít!:))
Spousta zajímavých věcí se tu zmíní možná až příliš letmo, jenže to je i součástí stylu. Autorka zde píše stručně, s humorem. Díky tomu text odsýpá kulometným tempem, což je taky fajn. Za mě je to opravdu ok, odpočinkové čtení, žádné „definitivní“ bilancování s touhle úžasnou érou.
Určitě jde o super dárek třeba pro rodiče nebo kohokoliv, kdo na devadesátkách ujíždí, protože jako celek to je fakt milá knížka. Především různé dobové fotky jsou perfektní a člověk dnes žasne při pohledu na leták z časů, kdy stál nový počítač běžně i 200–300 000 Kč!!:))
Akorát bych si dovolil nesměle podotknout, že je znát, že to psala holka!:)) Protože „klučičí“ verze devadesátek by myslím si v některých ohledech byla výrazně akčnější, víc zaměřená na popkulturu a méně třeba na módu a na jídlo:)) Takže téma určitě ještě nabízí spoustu dalších možností!:)
Hodnocení: 7,5/10
PS: Jo ale zklamalo mě, že tam nikde nebyla zmíněná databanka!!:)) Fenomén asi tak jednoho týdne, kdy si pamatuju, jak jí ve třídě měli všichni… a pak už o ní nikdo nikdy nepromluvil:))
PPS: Další nejen knižní recenze a zajímavosti čtěte na Instagramu, profil instageek_cz, díky!:)
Koncept knihy je poněkud chatrný, témata nakousnutá kolikrát velice okrajově a vzpomínky častokrát nevalných kvalit (nuda!). Tři hvězdy za nostalgii, od knihy jsem čekal mnohem více.
Pro zhodnocení si dovoluji použít citaci z knihy: "Kdo jednou ochutnal devadesátky, nikdy na ně nezapomene." Tuto knihu tedy ocení lidé, kteří si chtějí na devadesátky zavzpomínat.
Devadesátky pobavily, takže asi splnily svůj účel. Předpokládám totiž, že jiný cíl než pobavení neměly a asi mi to ani tolik nevadí. Koneckonců odkrývání devadesátkových mafiánských kauz se věnují jiné publikace a nebo podcasty, tuším, že teď je nějaký na Seznamu od Klímy. Jak už někdo psal, jsou tam překlepy, korektor odvedl špatnou práci. Dal bych jen 4 hvězdy, ale dost mě pobavily nějaké fotky, které jsem do té doby neviděl, tak dám pět, ač kniha jako celek si zasluhuje jen 4 hvězdy.
Devadesátky! měly slušný potenciál stát se kultovní knihou. Bohužel Johana Fundová selhala téměř po všech stránkách a její prvotina je na úrovni mých slohových prací na prvním stupni základní školy. Hlavní problém spatřuji v tom, že autorka jednoduše nemá dostatečnou erudici o problematice popkulturních fenoménů v devadesátých letech a její výpověďi jsou jen velmi povrchní popisy dobových reálií. Devadesátky! dramaturgicky naprosto zklamaly a kdyby byli k jednotlivým kapitolám osloveni fundovaní autoři, tak to mohlo skvěte fungovat. Ano, jsou zde „vzpomínková“ okénka známých i méně známých figur, která se ke každému devadesátkovému fenoménu vztahují. Jsou to však povětšinou historky na úrovní pořadu Čtveráci, které mají dost často nulovou vypovídající hodnotu o tehdejší době. Kapitolou samo o sobě je pak grafické a jazykové zpracování. Jasně, Vánoce se blížily a bylo třeba železo kout, ale těch překlepů a prázdných nevyužitých stránek. To by jeden blil. Ano, i já jsem podlehl nostalgické náladě a jako dítě devadesátek jsem dílko zakoupil. Nicméně to, co šlapalo docela obstojně jako instagramový projekt, kde stačilo vygooglovat fotku a přidat #hastagy, zde ve formě knihy nemá šanci. Raději doporučuji sáhnout po speciálním vydání Respektu s názvem Zlatá devadesátá ze září 2017, kde to novináři naštěstí zvládli na výbornou.
Jsem ročník 91, tudíž devadesátky tvoří třetinu mých vzpomínek, a to těch, které jsou zkreslené dětským pohledem na svět a naivitou. Asi hlavně proto mě tahle knížka v mnoha ohledech nadchla a hodně bavila, protože to prostě byla "čistá nostalgie" a vzpomínka na moje dětství.
Kapitoly psané autorkou se četly samy a ilustrace v podobě fotek to všechno perfektně doplnily.
Co se týká vzpomínek od více i méně známých lidi napříč společností a obory, některé jsou povedené, jiné už méně. Bohužel to někteří přispěvatelé pojali spíše jako prostor pro chlubení se vlastními úspěchy, což celou knížku sráží trochu dolů. Abych ale nekřivdila, některé jsou moc povedené a poskytují zase trochu jiný pohled na danou dobu.
Naprosto amatérská a totálně odfláknutá kniha psaná subjektivním pohledem pubertální pražské kavárnice, která skrze svůj nízký věk z valné části 90. léta ani pořádně pamatovat nemůže, tudíž alespoň co se kultury a televizní zábavy tehdejší doby týče, vybrala z ní výhradně nejkomerčnější americké braky, z nichž naprostá většina na našich obrazovkách oxiduje dodnes, čímž de facto nejsou specifické pro devadesátá léta. Jelikož jsem vášnivým příznivcem všemi našimi TV stanicemi dlouhodobě diskriminovaných retro seriálů, považuji za neomluvitelné nezmínit v knize takové seriálové skvosty a kultovní záležitosti, na nichž má generace (jsem ročník 1981) v 90. letech vyrůstala, jako např. Opičí král, Dobrodruzi z vesmíru, Candy Candy, Covington Cross, ze seriálů pro mládež kdysi velmi sledovaný francouzský sitcom Helena a její chlapci, na něj navazující Rozmary lásky a další francouzské sitcomy vysílané v polovině 90. let na Premiéře (První polibky, Dívky od vedle). Přitom ale Esmeraldu, která se na naše obrazovky dostala až na přelomu tisíciletí (český dabing je z roku 1999) si ve své knize vynechat neodpustila. Navíc, když jsem na toto vše autorku knihy upozornil v komentáři pod videem na Youtube propagující její knihu, ani po přečtení nebyla schopna jakkoliv zareagovat, uznat svoji chybu a přijmout kritiku od těch, kteří devadesátá léta pamatují mnohem lépe než ona. Za to naprosto neobjektivní neumětelství, politickou zaujatost, neprofesionalitu a velmi omezenou znalost kultury 90. let zúženou na americkou komerční tvorbu musím udělit nejnižší hodnocení. Kniha této autorky ani zdaleka není o všem, co 90. léta přinesla, je pouze nehoráznou propagací amerikanizace a komercializace, zatímco vše, co pod to nespadá záměrně zcela vynechala.
Devadesátky by si určitě kvalitní zpracování zasloužily (a do nějaké míry se to povedlo minimálně Kmenům 90'), ale tohle není ten případ. Jistě, knížka umožňuje nostalgicky se dojímat nad různými symboly doby od tamagoči až po Nagano, ale jde jen o jejich připomínku na pár řádků, než se jede zase dál. Pokud jste devadesátky zažili a nemáte alzheimera, informační hodnota knížky pro vás bude blízká nule. Ze vzpomínkové letargie vás vytrhnou tak maximálně dva-tři informačně hodnotné texty z pera dobových aktérů (např. Slávek Boura vyprávějící o tom, jak šíleně vznikaly nové pořady na Nově).