Devatenáct set osmdesát čtyři
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231983/bmid_devatenact-set-osmdesat-ctyri-ZVA-231983.jpeg
5
11931
11931
Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
“Mě by zastřelili jako první.”
První, co mě napadne, když si na tuto knihu vzpomenu. Par let zpět jsem tvrdila, ze jsem nevyslovne rada, v jaké době ziju. Svobodné době.
Dnes už si to nemyslím...
Díky ČV 2018 jsem konečně sáhla po teto knize,kterou jsem mela již několik let v hledáčku. Tíha, deprese, nátlak, touha, vzpomínky, svoboda, zvrat, zlom ....
Stalo, nestalo, stane, nestane, může, nemůže? ???
Tato kniha se nám může zdát, jako by popisovala dobu naštěstí dávno minulou, kterou si mnozí z nás již nepamatují, nebo nechtějí pamatovat. Ale na druhou stranu, to není jenom o totalitě, ale bohužel o světě, který žijeme a budeme žít čím dál více. To jak Vás na každém kroku nkědo sleduje, ať již to sjou sociální sítě, kde do Vás vidí až po poslední úlet v podobě GDPR.
Je to až mrazivé, jak kniha, která vznikla po 2 světové válce, může stále promlouvat, a možná ač to mnozí necítí, nebo nechtějí cítit, se čím dál více stává součástí našich všedních i nevšedních dní. Že tomu tak není ? OK, možná opravdu svoboda zotročuje, ale já si to nemyslím, a jsem rád, že je zde ještě spousta lidí, kteří to vidí podobně a nenechají se zmanipulovat stávajícím establismentem.
Knížka je opravdu místy velmi depresivní, ani se nečte sama, je to opravdu šedé a hluboké, kdy i Vaše vnitřní přesvědčení lze změnit....
Děsivé setkání s režimem, který nikdy nechci zažít. Goerge Orwell se v textu střetává s nenávistí, láskou, zoufalou touhou po moci a ovládání. Hlavní hrdina se snaží nepodlehnout a jít mimo, nakonec ale i on sám je přemožen mocí strany. Smuný příběh o komunistickém režimu, který se v knize rozvíjí a odkrývá svá tajemství. Realistické výpovědi o nemilém režimu jsou děsivé a těžké na čtení. Detailně vypsané pasáže se četli téměř samy, ale hloubka byla mnohdy depresivní.
Kniha bezchybně funguje jednak jako smrtelně upřímná a naturalistická obžaloba totalitních režimů, která ani v moderní době nijak neztrácí na výpovědní hodnotě (byť ta je dnes spíš varovného charakteru, než vystihující aktuální situaci); tak jako pochmurná dystopická sci-fi, která kypí paranoiou a popisuje věci na jednu stranu naprosto absurdní, na stranu druhou až znepokojivě realistické. Napsáno barvitě, s citem pro detail a pečlivým důrazem na funkčnost fiktivního světa; pojato syrově a nesmlouvavě ke čtenáři, což výrazně napomáhá síle sdělení románu. Udělal jsem tehdy před lety chybu, když jsem tuto knihu odložil s tím, že to určitě bude "nudná klasika" v rámci povinné četby. 1984 si tento přístup nezaslouží...protože k tomu, že má historický význam a obsahuje důležité myšlenky, je to také naprosto pohlcující a působivé čtení. Důkaz toho, že povinná četba nemusí být nutně vždy opruz.
Obvykle mě z knihy nemrazí, když ji čtu. Téhle se to jako jedné z mála povedlo. Druhá polovina přečtena najednou. Těžká deprese.
Knížku jsem si chtěla přečíst už několik let, až díky Čtenářské výzvě jsem se k tomu dokopala. A rozhodně nelituju! I když se mi strašně špatně četla. Text popisuje život v totalitní společnosti a vlastně mě pořád nutil nad něčím přemýšet, porovnávat se svými zkušenostmi, takže jsem se docela často musela vracet. Nejvíc mě dostalo (a nejhůře se četlo), když Winston předčítal z Knihy. Hlavně kapitola I, kde popisuje rozdělení lidí na tři druhy. Geniálně popsané! Poslední část už jenom naháněla husí kůži. Tohle bych rozhodně zažít nechtěla. Tuhle knížku by si měli přečíst všichni.
Není to jen tak nějaká kniha! Popisuje totalitní společnost založenou na "vymývání mozků", absolutní ztrátě soukromí, rozvrácení rodinných a přátelských vztahů a nastolení atmosféry strachu. Příběh je tak reálný, až z toho mrazí. Doporučuji a před autorem smekám!
Přiznávám se veřejně - četla jsem to poprvé. Věděla jsem o čem kniha je, Velkého Bratra nevyjímaje. Znala jsem pojem antiutopického žánru, znala jsem tu neskutečně pravdivou a mrazivou předpověď autora o směru vývoje totalitního režimu.
A jestliže mě v životě Farma zvířat zlákala k trojímu přečtení a pokaždé bylo nad čím se zamyslet a znova a opět souhlasit, kniha 1984 mě dostala dvojnásob.
Sledování, absolutní kontrola Strany nad občany, potření jakékoliv formy individualismu, odosobnění, vymazání lásky a zničení pojmu rodina, udržování permanentního strachu obyvatel díky umělému vedení světové války mezi třemi superstáty, vymývání mozků, a falšování minulosti - to vše je natolik současné, až je to děsivé.
Kdybych mohla, přála bych si, aby se tohle nikdy nestalo. Jenže ono se to už stalo.. a děje se to dál..
Nenaskočím na hype train, čo sa tejto knihy týka. Aj napriek tomu musím priznať, že ide o dielo, ktoré má zmysel aj po rokoch a je až desivo aktuálne. V záverečnej časti ma až mrazilo.
Neviem, či majú slovenské školy 1984 medzi povinným čítaním a ak nie, rozhodne by to bolo dobré. Hlavne pre tých študentov (a mladých všeobecne), ktorí sa tak oddane hlásia k obhajobe ideológií komunizmu a (neo)nacizmu.
Naprosto zásadní dílo. Budu se opakovat po mnoho komentářích přede mnou, ale: ano, tento titul by měl stát na prvních místech povinné četby. Jak mohl autor přesně odhadnout chování totalitních režimů... a to je nezažil. Vše je překrucováno, význam slov se uměle mění, aby se lidi zblbli (Ministerstvo lásky,... ).
Jak aktuální i dnes, kdy se ve jménu lidských práv a takzvané korektnosti neříkají věci tak, jak jsou, ale překrucují se a jsou nám vnucovány lži. Kdo nevyhovuje oficiálně propagandou protlačované pravdě, je onálepkován a je s ním hotovo. A navíc, dnes máme opravdu kamery na každém kroku, takže... Velký bratr nás vidí.
Geniální, mrazivé, znepokojující... Skoro si říkám - byl Orwell takový génius, že dokázal předpovědět a popsat principy totalitního režimu, v této míře v jeho době nikde neaplikovaného? Anebo knihu 1984 soudruzi z KLDR a další prostě jen přečetli, vzali jako manuál a uvedli do praxe?
Po dočtení se nemohu rozhodnout, zda je autor blázen nebo génius. Možná obojí zároveň (za použití principu doublespeak)?
Kniha mě chytla tak, že se jsem se od ní téměř nemohla odtrhnout. Zdály se mi kvůli ní noční můry. Zhruba od poloviny pro mě čtení bylo utrpením a přesto mě zvědavost, jak to dopadne (a naivní naděje v alespoň trochu optimistický konec), nutila číst dál a dál. Kolikrát jsem se utěšovala tím, že tohle je (záměrně?) velmi přehnaná vize a nikdy se v takové míře nemůže naplnit. (Nebo ne?) Nejvíce se mě kupodivu dotýkaly pasáže popisující vzpomínky hlavního hrdiny na matku a sestřičku, které v porovnání s ostatním dějem nebyly vůbec drastické, ale tak nějak jsem se s nimi dokázala více ztotožnit.
Souhlasím s tím, že knihu by si měl alespoň jednou za život přečíst každý. Pro mě konkrétně jednou naprosto stačí.
Naprostá genialita. Nadčasová a pokroková četba. Obdivuji, že autor psal o takovém světě, o takovém režimu v té době - tedy v polovině 20. století. Bylo to depresivní, bylo to ponuré a bylo to znervózňující. Neustále jsem si přirovnávala dnešní, minulou a i budoucí dobu k té, jakou Orwell stvořil v knize. Nehorázně mě frustrovaly ty vymyté mozky občanů Oceánie, fakt že literaturu píšou stroje, nikoliv lidé. S každým řádkem mi mráz přejížděl po zádech. Jediné, co mě na té knize snad nebavilo, byla ta teoretická část, když Winston četl "knihu". Ovšem ani to mi nesebralo radost - pokud to tak můžu vyjádřit, možná bych to pozměnila na požitek - ze čtení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
92%??? To jako vážně?! NEPOCHOPÍM!
Větší nudu a otravu jsem dlouho nezažila. Jsem celkem vytočená, že jsem promarnila tolik času. HRŮZA! Je mi líto, ale Orwella už nikdy! Nebo za mega mega dlouho, až tohle rozdýchám.