Devatenáct set osmdesát čtyři
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248332/mid_devatenact-set-osmdesat-ctyri-wk5-248332.jpg
5
12029
12029
Když George Orwell vydal v roce 1949 dystopický román Devatenáct set osmdesát čtyři, získala nejen anglická, ale i světová literatura dílo nadané neobyčejnou intelektuální vizí. Britská společnost žije v roce 1984 pod neprůstřelnou nadvládou všemocné Strany, hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. George Orwell přesně a pronikavě popisuje manipulaci, špiclování, tělesné mučení i psychický teror, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. V osobní rovině se však dotýká také niternějších témat, jako je láska, důvěra a zrada, a v abstraktní rovině si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. Román Devatenáct set osmdesát čtyři vychází v novém překladu Petry Martínkové.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim zachtělo. Člověk musel žít – a žil, ze zvyku, který se stal pudovým – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán. (str. 8)
//
„Na Dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich člověk musel účastnit, ale že bylo nemožné nezapojit se. Po třiceti vteřinách se už nikdo nemusel přetvařovat. Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem, projela všemi jako elektrický proud a změnila každého i proti jeho vůli v ječícího šílence. Byla to však zuřivost abstraktní a přímo nesměrovaná, takže se dala přenést z jednoho předmětu na druhý jako plamen z plamenometu. Winstonova nenávist nebyla tak v jednu chvíli vůbec namířena proti Goldsteinovi, ale naopak proti Velkému bratru, Straně a Ideopolicii. (…) A tak bylo občas možné přepínat libovolně svou nenávist tím nebo oním směrem. Jako člověku, který ve zlém snu prudkým pohybem odtrhne hlavu od polštáře, podařilo se i Winstonovi přenést svou nenávist z tváře na obrazovce na tmavovlasou dívku za ním. Myslí se mu mihaly krásné, živé představy. Utlouká ji k smrti gumovým obuškem. Přivazuje ji nahou ke kůlu a střílí do ní šípy, až je jich plná jako svatý Šebestián. Znásilňuje ji a v okamžiku vyvrcholení jí prořízne hrdlo. Lépe než kdy jindy si teď uvědomoval, proč ji nenávidí. Protože je mladá, hezká a bezpohlavní, protože by se s ní chtěl vyspat, což se nikdy nestane, protože kolem rozkošného, pružného pasu, který přímo vyzýval k něžnému objetí, měla ohavnou šarlatovou šerpu, křiklavý symbol cudnosti.“ (str. 15)
//
„Chápeš, jak je úžasné ničit slova? (…) Kolem roku 2050 – možná ještě dřív – už vůbec nikdo nebude znát oldspeak. Celá literatura minulosti bude zničena; nezmění se jen jejich forma, změní se samy v sobě, stanou se svým protikladem. Dokonce i literatura Strany se změní. I hesla se změní. Jak by mohlo existovat heslo SVOBODA JE OTROCTVÍ, když pojem svobody bude zrušen? Celé myšlenkové klima bude jiné. Vlastě ani žádné myšlení nebude, v tom smyslu, jak je chápeme dnes. Být pravověrný znamená nemyslet – nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.“ Winston byl náhle hluboce přesvědčen, že Syme bude jednoho dne vaporizován. Je příliš inteligentní. Vidí příliš jasně a mluví příliš otevřeně. Strana nemá takové lidi ráda. Jednoho dne zmizí. Má to napsané ve tváři.“ (str. 39)
Po brilantní Farmě zvířat jsem se ani nenamáhala se domnívat, že má Orwell ještě větší eso v rukávu, měl však - v podobě románu 1984. A tak mi po nepřímém zobrazení režimu na zvířatech tahle kniha poskytla mnohem děsivější náhled na dané téma - zřejmě proto, že tohle všechno v příběhu prožíval člověk.
Ačkoliv zpětně nedokážu pochopit, proč jsem se zprvu nedokázala pročíst dál za prvních 20 stran, jsem neskutečně ráda, že jsem došla konce, protože mě kniha jako celek patrně ovlivnila (jsem obezřetnější, i když při našem současném režimu zrovna nemusím) a zanechala na mě nesmazatelný dojem. Rovněž mě napadá, že jsem jakožto obsahu neznalá měla pocit, že pravděpodobně půjde o jakýsi odborný výklad antiutopických názorů, za což se teď zpětně stydím, neboť to má i silnou dějovou linku, spád, živočišnost (ale i bestialitu, jinak to nešlo).
V momentě, kdy se Winston ocitl v mučírně, jsem měla nekonečno chutí naživo řvát na ty bestie, nenáviděla jsem VB i Stranu. Jak by jen někdo mohl...?!
Patrně nemám, co bych vytkla. Je to trefné dílo bez příkras z těch, co asi vždycky budu vyhledávat.
Naprosto strhující vykreslení totalitarismu v jeho nejsyrovější, brutální podobě. Je to síla, čte se doslova jedním dechem.
Při čtení 3. části se mi neustále hlavou hnaly dvě myšlenky; kam až může zajít touha po moci a jsou 2 a 2 opravdu 4 nebo záleží pouze na úhlu podledu?
Na obě otázky jsem si odpověděl velmi jednoznačně: kdoví...?
Opakovaně jsem se snažil do této knihy začít neuspěšně, třeba se k ní ještě vrátím a přečtu si ji (třeba ještě nejsem na tuto knihu vyzrálej)
Obraz dokonalé tyranie, ze které není cesty zpět, protože žádné zpět neexistuje a nikdy neexistovalo. Autor s geniální jednoduchostí a nesmlouvavou logikou konstruuje řád, který netrpí slabinou, nedovoluje nic a ovládá vše. Orwell jakoby viděl skrz ideologie, pojmy a lidskou bytost k samotné podstatě, základním principům, které skládá v dokonalý obraz systému, ovládajícího s naprostou platností všechny úrovně lidské existence.
Nádherně tísnivý kousek. Kupodivu se většinou mluví jen o její první polovině, kde je popisováno uspořádání totalitního mlýnku na lidi. Nepopírám, že se vyznačuje nemalou strašidelností a fascinující shodou s některými skutečnými politickými postupy, nicméně mě osobně mnohem více dostala druhá část. Co všechno je možné vnutit člověku a že se myšlení dá modelovat jako plastelína.
Dříve jsem nedokázal pochopit, jak se mohlo pár desetiletí komunismu tak krutě a téměř nesmazatelně podepsat na národu. Vnitřní svoboda se přece sebrat nedá, říkal jsem si. Pak jsem si přečetl Orwella a už alespoň temně tuším. Ne, že by to bylo nějak příjemné.
Šokující! A to skrz naskrz, ve všech možných i nemožných směrech. Dechberoucí a pozoruhodný děj, který nám ohromujícím způsobem ukazuje brilantní popis totalitního režimu. Kniha nám předkládá obraz světa, jenž je natolik ovládnout totalitním režimem, že je prakticky nemožné nesvobodu zvrátit a porazit režim. Potírání vzpour a ničení odkazů minulosti je v popsaném světě na denním pořádku. Tento strhující román nám dokládá jak snadno lze manipulovat s masami a jak snadné je nastolit krutovládu a zničit minulost. Je až přespříliš neuvěřitelné jak zní příběh, jež prožívá hlavní hrdina ale který není utopický, nýbrž vskutku reálný a uskutečnitelný. Z knihy a jejího příběhu čpí pachuť krutého zacházení s lidmi a jejich podvědomím. Kniha má nepříjemnou vlastnost nutit čtenáře přemýšlet a hloubat nad filosofickými otázkami budoucnosti (a také minulosti!) lidstva. Tento pozoruhodný román si bezesporu zaslouží obdiv s jakou bezostyšností nám přináší tak děsivou a přesto neutopickou vizi totalitního světa. Veledílo!
Temná vize minulostní "budoucnosti". Je to depresivní, je to kruté a vůbec to nemá happy end. Ale tak přeci to není hollywoodský příběh, ale dechberoucí mrazivé napětí. Najdou se lidé, co to nebudou mít rádi, ale to se dá čekat. Je to ale síla. Vskutku síla, protože to překonává hranice únosnosti, přičemž si kniha zachovává kvalitu.
Transcendentální.
Jeden z nejhodnotnějších antiutopických románů...Zamjatin a jeho My je taky sice téměř geniální ale narozdíl od Orwella, díky kontextu ve kterém vznikl, není tak odvážný a mrazivý...
nejlepší kniha, co sem měl zatím možnost číst. ještě týden po přečtení sem měl noční můry =)
Super knížka, která v člověku musí zanechat dojem, ať už kladný či záporný, ale nic mezi. Popis života v totalitním režimu je naprosto odzbrojující a připomíná nám něco, čeho bysme se měli vyvarovat. Něco, od čeho nejsme moc daleko. Je to, ale i tak trošku návod a tato kniha mě děsí mnohem víc než třeba Mein Kampf.
Všechno dohromady je to ovšem skvělé, překvapující, pěkně napsané s nečekáným koncem...prostě 5 hvězd a zanechaný dojem k tomu :)
Tož dobrá četba. Nenacházím k této knize moc slov, nevím co bych k tomu vyjádřil. Líbilo se mi to a přečtl jsem to takřka jedním dechem... ale bohužel mě to neokouzlilo natolik, abych tomu dal plný počet. Nebo možná bych tomu plný počet hvězd dal, ale to by se ta kniha pak musela ostrouhat. Mě osobně tam docela vadily zdlouhavé texty, které na mě působily naprosto zbytečným dojmem. Viz výňatek z "Knihy" nebo třeba rozbor jazyka na konci knihy. Možná (a já tomu i věřím) to tam pro jiné čtenáře připadá jako třešnička na dortě, jako lepší způsob vtáhnutí do dějě. Ale mě to bohužel kazilo požitek z četby. Nevím proč tomu tak je, v jiných případech bych to snad uvítal. Snad to možná bude tím, že to na mě nepůsobí tak epickým dojmem, že si to zasluhuje takové rozbory... nevím, kdoví co v tom bude. Nicméně abych tady jenom neznevažoval tenhle kousek, jinak se mi to velice líbilo, nebo respektive, kdo by chtěl být pedant, tak tohle zrovna asi není tématika, která by se měla líbit, jako spíš oslovit. Takže pro takové lidi pozměním formulace: Kvalitní dílo :)
Orwellova mrazivá vize budoucnosti mě zanesla na pár dnů do světa, kde vládne všudepřítomné oko Velkého bratra a kde si člověk nemůže být ničím jistý. Spolu s Winstonem jsem cítil všechno to zoufalství, z kterého je smrt nakonec tím největším vykoupením a vysvobozením. Ta bezmoc a deprese, která z příběhu čiší, mě nakonec vyplivla do reálného světa a já pochopil, že se vlastně u nás v naší době nemáme tak zle. Tato kniha je hodně hlubokou psychologickou sondou a já ji považuji za jedno z nejgeniálnějších děl světové literatury.
Tahle kniha je nesmrtelná, protože je bravurně napsaná a její téma je stále aktuální. Je to dobře, nebo ne?
Velký Bratr a totalistická utopie v Oceánii aneb Viva la George Orwell. Nejlepší kniha 20. století. Geniální dílo, které nikdy neomrzí. ”Underneath the spreading chestnut tree, I sold you and you sold me.. ”
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance) vymývání mozkůAutorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Nejdepresivnější a nejhrůznější literární zážitek, který by si měl každý člověk přečíst. Opravdu jsou 2+2 čtyři? Opravdu dobro vítězí nad zlem? Jste si jisti tím, čím jste si jisti? Žasnu nad zvráceností a genialitou této knihy.