Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415606/bmid_dlouhy-pochod-i47-415606.jpg
4
2592
2592
Richard Bachman série
1. díl >
3. vydání Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
Někdy přemýšlím, co se Kingovi honí hlavou. Jak přichází na své náměty, jak si představuje postavy, kterým na stránkách svých knih dává život, aby jim ho za několik okamžiků opět vzal.
V Dlouhém pochodu King uchopil téma, které by se mohlo zdát jako neuchopitelné, pokud byste takto dystopickému světu nedali revoltu jako zápletku, abyste pak mohli děj posouvat zejména prostřednictvím akce (zdravím Hunger games). Jenže v této knize žádná akce není, i tak ve mě vyvolávala nepříjemné pocity úzkosti z toho, co postavy prožívaly. Psychologická stránka věci hraje prim, ačkoli se dočkáme i poměrně slušné dávky brutality. Sečteno podtrženo, bylo to příjemné čtení vyvolávající nepříjemné pocity, a proto Kinga čtu.
V Kingových knihách se snoubí genialita se šílenstvím. I zde je do příběhu nenásilně zakomponováno množství hlubokých myšlenek. Vyplývají z děje, z rozhovorů, psychologie postav, aniž by měl čtenář pocit, že mu chce autor něco vnutit. Děsivé dílo a dechberoucí.
(SPOILER) Většinou knihy nekomentuji, ale tentokrát udělám výjimku. Knih od Kinga už jsem pár přečetla a vždycky zanechají dojem ale tato mě dostala. Je na Kinga celkem krátká, celou knihu ti kluci "jen" jdou a přitom se toho stane tolik. Popis a růst postav, jejich chování, vznikající přátelství, trápení, bolest a nakonec smíření se smrtí... Nedokážu to ani popsat ale je mi z toho až úzko, protože ta psychologie postav i davu je až příliš uvěřitelná a děsivá. Ano, také mi chybí odpovědi na spoustu otázek ale otevřený konec se k tomu podle mě hodí a i přes ta chybějící vysvětlení nebo možná právě díky tomu je kniha opravdu dobrá. Ale znovu ji číst nechci
Jedna z nejpodivnějších - a nejděsivějších knih, co jsem kdy četla...
99 % knihy šlape skupina náctiletých hochů po silnici, toť dějově vše - tak proč se krucinál od ní nedá odtrhnout??? Proč čtenář hltá stránku za stránkou, místy přestává dýchat, místy ho polévá horko?
Nejspíše proto, že oč jednotvárnější se může zdát děj, o to důslednější a barvitější výstupy poskytuje sonda do hlubin lidské duše - a nejen jednotlivých účastníků.
Čím více o této knize přemýšlím, tím více mě z ní mrazí. Aneb, jak hlásá úvodní citát na str. 73: "Vrcholem televizní zábavy bude taková soutěž, při níž prohrávající přijde o život." Tento román vznikl již v roce 1979, ale já mám silné obavy, že autor při něm nečerpal ze své fantazie, nýbrž z vize budoucnosti, poskytnuté strojem času.
Moje první setkání s Kingem! Knihu jsem si velmi užívala a těšila se na konec, který mě bohužel úplně zmátnul a zklamal. :( Nejasný konec a spousta otázek.
Přečteno za jeden den. Bylo to svižné a strašně mě zajímalo, jak to celé dopadne. Je to trošku slabší Kingovka, ale i tak je dobrá. Nechutná byla a napínavá, místy dost nechutná.. "syrové" asi nebyli se sýru a o puchyrich ani nemluvím.. Fujky.
Ačkoliv jsem vždy obdivoval Stephen Kinga za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do příběhu, setkání s "Dlouhým pochodem" od Richarda Bachmana pro mě bylo poněkud odlišným zážitkem. Jelikož mám rád dystopická témata a příběhy, které se obejdou bez explicitních sci-fi prvků, měl i k této novele vysoká očekávání. Ačkoli King-Bachman zde prozkoumává téma lidské vytrvalosti a morálních dilemat v extrémních podmínkách, nějakým způsobem se mi zdálo, že kniha je příliš rozvláčná a v určitém smyslu i klaustrofobická díky jejímu omezenému dějišti na úzké cestě, jež se vine napříč USA. Přestože jsem oceňoval hloubku, s jakou King-Bachman zkouší nastínit psychiku svých postav, cítil jsem, že příběhu něco chybí, byť nedokážu přesně specifikovat, co to je. Možná právě absence jasného směřování nebo hlubšího propojení s větším kontextem? I tak je Dlouhý pochod zajímavým, avšak poněkud nevyrovnaným příspěvkem do Kingova repertoáru. A který mě nenechal úplně spokojeným, jak jsem doufal.
Odporné to bylo. Mistrně napsané, ale přesto nadále knihy pana Kinga vyhledávat nebudu.
Knížku jsem si vybrala do čtenářské výzvy a do té doby jsem neměla k Kingem žádnou zkušenost.
Příběh je naprosto strhující. To, co se ze začátku zdá pohodou se postupně mění v boj o život a to všechno s vědomím, že do toho člověk vlezl dobrovolně. Skutečně doporučuju.
Kniha plná rozporů, kniha o utrpení i o lidskosti , o "radosti" nad smrtí jiného i o pomoci bližnímu a přátelství, o vítězství ducha nad tělem i o smrtelnosti lidského těla.
King skvěle přibližuje jednotlivé postavy, které se vyvíjí, v příběhu je mnoho zajímavých osudů chodců, přestože se "jen" jde, nejsou v ní nudná, stereotypní místa. Jde o netradiční a kratší kingovku, ale o to víc mě zaujala.
Závěr je zvláštní, čekáme vyvrcholení, odhalení příčin Pochodu, výběr ceny, ale dostaneme jen Pochod.
Jsem fanoušek Kinga, nejsem fanoušek Bachmana. Na Kingovi obdivuju mimo jiné vyváženost mezi dobrem a zlem, situace nebývají jednoznačné, i v nejhorší situaci u něj existuje naděje. To mi u dlouhého pochodu chybí, je to bezútěšné od začátku do konce, připadá mi stejně jako všechny knihy psané pod pseudonymem příliš krutá. A konec byl stejný jako celá kniha, beznadějný. Rozhodně ji nemůžu označit za špatnou, jen mi prostě nesedla.
(SPOILER)
To bylo skvělý, zvláští a zajímavý.
Docela se mě to dotýkalo, musela jsem to přečíst s pauzou. King se Vám prostě dostane pod kůžu.
Mně se moc líbí to tajemno kolem toho a kolik toho nevíme, ani není potřeba mnoho vysvětlovat pro atmosféru příběhu. O to je to zajímavější a o to musíme použít více své fantazie.
Viz komentáře níže, kde jsou zmatení, tak vždyť víme co bylo odměnou i "motivací". Mně naopak přijde, že to měl skvěle vymyšlené. Nemůžeme to vztahovat na náš svět a pravidla. :-) Dle mého se sem otevřený konec skvěle hodil a doplnil tu jeho atmosféru celé knížky.
Tak skutečnost, že tohle napsal King pod svým pseudonymem - každý potřebuje svého Bachmana :-) - naznačuje, že to snad byla jakási odpočinková tvorba pod níž se ani nechtěl moc podepsat. A světe div se, on z toho vylezl zajímavý příběh kde musíte ocenit postupný vývoj postav (nebo možná spíš degradaci). Ačkoli tam není nic přímo vyjádřeno, drobky které na vás King háže vám napovídají v jakémže světě se tento příběh odehrává. Člověk se musí pousmát nad jeho myšlenkovými pochody. Konec typicky kingovsky psycho. Doporučuju.
Skvělý thriller, který mě pohltil a ještě na dlouho ve mě zůstala pachuť pochodu. Strašně se mi líbily jednotlivé postavy a jejich navazování vztahů - něpřátelství i přátelství, které může být sice nelogické, ale je prostě lidské.
Je to asi dva roky, co jsem knihu dočetl a dodnes občas při chůzi přemyšlím, jak dlouho bych v tomhle tempu vydržel? Dostal bych varovaní? Vydržely by moje boty? Co bych si vzal na sebe?
(SPOILER)
Z této knihy jsem byla lehce v šoku. Na začátku jsem si myslela, že jde jen o neškodný závod. Než došlo na první vyřazování...
Je zvláštní, že kniha není vůbec nudná, přestože se v ní nic moc neděje a chlapci vlastně "jen" jdou.
Závěr mě trošku zklamal, protože má, alespoň dle mého názoru, otevřený konec. Nedozvěděli jsme se, proč se chlapci do závodu hlásí, co je motivací, co je odměnou, kdo je tajemný major a jak dopadl "výherce".
Zdá se nepochopitelné, že je možné popsat 280 stran jen o tom, jak stovka kluků pochoduje. A přitom je to příběh neuvěřitelně čtivý a nejen o tom, jak šli kluci pochod o život.
King rozehrál svůj tísnivý příběh o životě a smrti, sugestivně vykreslil psychologii jednotlivých postav a dokázal dokonale vystihnout chování účastníků pochodu i chování davu. Vyzdvihl odpornou vlastnost lidí, kteří se vyžívají ve sledování cizího neštěstí - něco podobného vídáme v umírněnější verzi ve spoustě dnešních bezduchých reality show.
Vyčetla bych jen překotně ukončený závěr, což mi trochu zkazilo celkový dojem z knihy a proto nedávám plný počet hvězdiček. Jinak byl Dlouhý pochod opravdu povedený a doporučuji jej.
"Tohle všechno je tak hrozný," začal McVries, "hlavně proto, že to je ve svý podstatě tak banální. Chápeš? Zaprodali jsme se a vyměnili svoje duše za banalitu."
Mé druhé setkání s mistrem hororu a thrilleru bylo mrazivé. Kniha měla tendenci se od druhé půlky táhnout stejně jako dlouhá pouť, ale to nebylo důvodem, proč šetřím hvězdami.
Cítím neuspokojení, protože se King důsledně vyhýbal všem mým otázkám. S grácií nevěrného kluka v pátek večer u baru s cizí dívkou zatajil, co všechno mě zajímalo a dopřál mi jen pár náznaků. Jakou historii má soutěž? Jaký má smysl? Jak žijí vítězové dlouhého pochodu po letech? Žijí vůbec? Co si vybrali za cenu? Jak je soutěž chráněná zákonem? Proč je tak oblíbená?
Taky mě zajímá, jestli si ověřoval zda je něco takového fyziologicky možné a jak důvěryhodné jsou jeho popisy stavů po třech dnech neustálé chůze.
To se bohužel už nedozvím, ale mohu se to pokusit vygooglit.
,,Můžu ti něco říct, Garraty?"
,,Jasně. Vezmu si to s sebou do hrobu."
Na první pohled nikterak ojedinělý nápad na povídku, natož novelu či román. Tak jakto že z toho King udělal tak dokonalé dílo? Protože zde využívá prostě všechno, nač má talent. Chemie mezi postavami, jejich postupné sbližování se. To houstnutí atmosféry, v němž se King postupně dostává do těch nejtemnějších zákoutí myšlenek každého z nás. Často jsem si kladl otázky jako "Zachoval bych se stejně?" "Byl bych schopen se po tomto zážitku podívat onomu člověku do očí?" Bolely mě nohy jenom při čtení, nenarazil jsem na JEDINOU pasáž, která by mě alespoň trošku nudila. King je génius a touto publikací to rudě podtrhuje. Na Dlouhý pochod s Rayem Garretym a Petem McVrisem (a dalšími mušketýry :) ) budu rád vzpomínat a 100% vím, že se k tomuto příběhu vrátím, klidně z toho udělám každoroční tradici. A to si na tradice nepotrpím.
Nečekané. Tedy, od začátku člověk tuší, jak to asi dopadne, ale i tak byl člověk chvílemi v napětí, jestli tuší správně. Konec (vlastně i debaty po cestě) je zamyšlení hodný a v cíli zbyde jen pocit - jakože cože? Čekala jsem vysvětlení celého pochodu, co je za tím? Jakou roli hraje major? Co jsou brigády? Asi můžu jen domýšlet... Tato absence zákulisních informací mi trochu zkazila dojem z knihy, ale jinak fajn čtení.
Sto kluků se vydá na pochod, který může přežít jediný... asi tady nešlo ani o domýšlení kontextu (dystopie, převrat, Brigády) ale prostě o nastavení okolností, které odhalí nitro a psychiku chodců v extrémní situaci. Proto mně asi ani nevadil závěr, protože vše důležité se prostě stalo po cestě. Každopádně jak takové šílené téma může nějakého člověka ("Bachmana":-) vůbec napadnout, je pro mě nepochopitelné.