Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415606/bmid_dlouhy-pochod-i47-415606.jpg
4
2592
2592
Richard Bachman série
1. díl >
3. vydání Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
Musela jsem se podívat na obálku, zda tuto knihu opravdu napsal King. Přišla mi úplně jiná, než knihy, které obvykle píše. Proto ostatně nejspíš ten pseudonym. Je ale stejně jako většina jeho díla depresivní a chmurná.
Ufff, tak tohle byl dlouhý pochod i pro mě. Myslela jsem, že to jejich utrpení snad nikdy neskončí. Ale určitě stojí za přečtení.
Cesta do hlubin chodcovi duše. To je to, oč tu běží.
Pro mě bezesporu zajímavá kniha, ale zároveň kniha, kterou nechci hodnotit. Sáhl jsem po ní v nesprávný čas. V čase, kdy jsem jí nebyl schopen věnovat stejnou urputnost, se kterou chodci bojovali o čest být poslední.
Proto jsem šel spíše po povrchu příběhu, místo ponoření se do jeho hloubky, kde by mě více omývala obava, temnota, samota, či strach skrývající se pod slupkou arogance a sebejistoty.
Jak jsem uvedl na začátku, zajímavá kniha, která bude skvělou knihou, pokud jí budete věnovat dostatek pozornosti a vytrvalosti.
Bachmanův depresivní příběh se skvělým úvodem autora (miluju jeho úvody– jako kdyby si k vám přisedl starý známý a vyprávěl).
.
Na této knize je všechno dlouhé – dlouhé kapitoly, jen jdou - nezastaví se a když ano tak je konec – definitivní. Kolikrát mě hrozně bolely nohy a celkově byl pro mě příběh fyzicky náročný. V knize vás vlastně nemůže nic překvapit. Víte, že je to dlouhý pochod a vítěz může být jen jeden, ale ty okolnosti nutí číst dál.
.
Hodně jsem viděla rozdíl mezi psaním Kinga a Bachmana – Bachman jde rovnou na věc, bez okolků a omáček, nepotřebuje rozsáhlé popisy jako jeho tvůrce King. Příběh je jedna velká deprese, která se vám zažere pod kůži.
Moje úplně první Kingovka . Byla na doporučení. Upřímně , mě moc nebrala , ale to bylo tím ,že jsem netušila, jak vlastně King píše . Myslím,že zrovna tenhle titul je trochu jiný než klasické Kingovky .
Působivé a depresivní čtení. Všichni jenom jdou, povídají si a umírají. Dobré dialogy, myšlenky a postavy. Hodně zajímavá a čtivá kniha.
První kniha od Kinga a asi se do dalších nepohrnu. Divný příběh o světě kde zřejmě vyhráli nacisté válku a USA pořádají Dlouhý pochod, který přežije jen jeden ze stovky účastníků. Žádné vysvětlení jen depresivní road trip. Jo jednou jsem se zasmál a to na straně 264 (kniha jich má 299). Nebyl to můj šálek kávy.
„Vrcholem televizní zábavy bude taková soutěž, při níž prohrávající přijde o život.“
„myslíš si, že tomu rozumíš, a přitom nerozumíš ničemu“
… na ničem nezáleží – jen šlapej! … všechny obranné mechanismy pracují na plný výkon, křeč povoluje, i nesmyslné emoce, ale přece jen …“něco pronikalo hlouběji … čistší a děsivější logika!“
„ponořit se do vlastních neprobádaných hlubin tak hluboko, že už není cesta zpět“
… chtělo se mi na ty kluky křičet, že takhle to být nemá, že oni tam být nemají, že jsou tak mladí a zahrávají si s myšlenkami, které dorážejí a přitom vůbec netuší, že tohle je „v podstatě jasná sebevražda“ (se šancí 1:100, že se nepodaří), že se všichni dali na pochod, že kterého není úniku, copak to nevidíte! … jde jen o to, ukojit davovou touhu … po krvi!
„struny emocí neměli zpřetrhané, jen příšerně rozladěné“
… a pak následuje dlouhý a zdá se, že nekonečný, sled okamžiků, kdy slyší nikým neslyšené hlasy, kdy každého z nich něco trápí, často ani nic konkrétního, kdy přicházejí a zase odcházejí prchavé sny, do kterých se promítají skutečné pocity … s občasným zábleskem poznání!
A všude kolem … hlavně podél cesty (ale i doma u televizních obrazovek) … jásající dav, který zešílel!
PS: Věděla jsem, do čeho jdu, ale taky jsem moc dobře věděla, proč tuhle knížku tak dlouho odkládám, fakt to se mnou dost otřáslo, emocionální nálož byla nakonec ještě větší, než jsem předpokládala!
Velmi minimalistický příběh (však ho taky psal RB a ne SK, že), vyprávěný bez zbytečných oklik a popisů, bez přílišného vysvětlování, prostě a jednoduše, a proto tak šíleně a drsně … jednoznačně! Karty byly rozdány hned na začátku, vítěz může být jen jeden, takže se připravte, že vás čeká 99 zmařených životů!
Na co čekat … jdeme na to, diváci jsou tak nedočkaví!
„Jdu, šel jsem, šel bych, půjdu.“
Dlouhý pochod byl ... dlouhý. Vyčerpávající. Měla jsem dokonce i pocit, že mě příšerně bolí nohy. A v krku mě bolelo taky a nakonec mě bolelo i u srdce. Líbilo se mi, že nikdo nebyl hrdina, všichni si sáhli ještě hloubš než pro mě bylo představitelné dno. Upřímná sonda do mozků mladých kluků a jejich přemýšlení se smrtí dýchající jim na záda. Bylo to surové, syrové, bylo mi jich strašně líto a občas se mi kroutily vnitřnosti zhnusením a lítostí. Čtení jsem si maximálně užila. Díky za ten čtenářský zážitek.
Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. Pochod smrti jako zábava..nápad vskutku šílený, ale neuvěřitelně čtivý. Nudný nebyl. I když tam byl popis každých deset minut děje, vyprávění historek ze života, utváření přátelství, které stejně nemá budoucnost.. bože věřím že i v tomhle světě by se našla spousta šílenců, kteří by předem neprohlédli plné následky a tak lehkomyslně souhlasili se k něčemu takovému dobrovolně přidat..
(SPOILER)
Kniha ničím nepřekvapila. Vypravěč vyhrál, jak jinak. Bez něj bychom se asi konce nedočkali.... :-)
Příběh velmi prostý, škoda času, který jsem čtení věnoval.
Je to vlastně úplně strašnej příběh, smutnej, protože, kdo si přeci dobrovolně vybere pochod smrti? Ale asi jsem od toho očekávala ještě víc, něco mi tam ještě chybělo, nevím.
Kingovi (nebo Bachmanovi?) se podařilo vytvořit knihu, která čtenáře unaví. Ne délkou, ne stylem psaní, ale obsahem. Během čtení jsem měl totiž pocit, že jsem na pochodu taky a že musím pokračovat v chůzi, ačkoliv jsem unavený, protože na tom závisí život. Ke čtivosti dopomohla i soutěživost spojená s touto velice bizarní reality-show. Bavila mě každá stránka knížky i přesto, že konec je poměrně předvídatelný. Nejvíce se mi líbila psychologie postav a to, jak se čtenáři měnili před očima. Velice kladně hodnotím i to, že, byť je v knize postav požehnaně, neztrácíte se v nich. Před četbou jsem přemýšlel o tom, že bych se nějakého dlouhého pochodu účastnil sám, ale... no, radši na to zapomenu.
Kniha mě pohltila. Přečetla jsem ji během dvou dnů, přestože jsem neměla moc času. Na to, že jde o naprosto ranou tvorbu Kinga, nepřijde mi o nic horší, než jeho novější knihy. Možná bych uvítala více bizarnější přístup a absurditu. Protagonista je takový nemastný a neslaný, zajímavější jsou ostatní postavy. Tak či tak jsem se nenudila a ani při notné únavě u knihy neusnula. :) Dobré čtení na cestu. ;))
Na Kingovi se mi líbí, že vezme nějaký šílený nápad a nebojí se jej rozvést do románu. Dlouhý pochod je přesně ten druh šíleného nápadu. A vy si tak můžete počíst o tom, jaké myšlenkové pochody by měli mladí kluci, kteří se dobrovolně rozhodnou zúčastnit se vražedné soutěže. Kniha je naštěstí krátká, takže nestihne nudit a většině postav fandíte, nebo je aspoň litujete.
Hlavní výtku mám k tomu, že jsem po celou dobu očekával, že se dozvíme, proč se začal Dlouhý pochod pořádat, a proč se proti nečemu tak barbarskému nezvedla silná vlna odporu. Pokud v zodpovězení těchto otázek doufáte, nechte si rovnou zajít chuť. To mě překvapilo, protože jsem u Kinga zvyklý, že odkrývá všechna tajemství. To občas bývá na škodu, protože někdy je lepší se v hororech nedozvědět celou pravdu (viz původ To, ale hlavně odhalení, kdo uzavřel město Pod kupolí), ale tady mi větší odhalení původu Dlouhého pochodu naopak chybělo.
Také jsem se bavil tím, že jsem si vzal do ruky mapu a sledoval, kudy Dlouhý pochod vede. A přemýšlel jsem, jak daleko by ve skutečnosti mohli hrdinové románu dojít.
Asi nikdy nepochopím lidi, kteří takovouto knihu oglosují slovy "plytké, bez literární hodnoty". Jiní tu zase hovoří o "nudě".
Tvl četli jste tu stejnou knihu co já??!
Bylo to boží. I když celkem hardcore. Boží hardcore.
Uff...dlouhá cesta, dlouhé čtení a dlouhé přemýšlení...první kniha, u které jsem měla od třetiny nutkání zalistoval v posledních kapitolách, abych věděla, kdo z Chodců je tam na konci. No samozřejmě jsem to neudělala a pochodovala s nimi po té silnici pořád bok po boku. Psychologický rozbor postav byl propracovaný, o každém jsme se dozvěděli potřebné. No bylo to Dlouhé a můj Konec byla Černá postava natahující ruce a Garratyho Běh k NÍ.