Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415606/bmid_dlouhy-pochod-i47-415606.jpg
4
2592
2592
Richard Bachman série
1. díl >
3. vydání Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo postavit se na start a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytýčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí: tři napomenutí znamenají definitivní konec v soutěži. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, Dlouhý pochod přežije jen jeden z nich...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Long Walk, 1979
více info...
Přidat komentář
Z dvojice Běh o život/Dlouhý pochod pro mě vítěz. Obě knihy mají podobný námět, ale tato byla více o psychologii postav. Do příběhu jsem se dokázal vžít a měl jsem pocit, jako bych šel pochod s postavami. Kniha měla vlastně velmi depresivní atmosféru, ale i tak byla neskutečně zábavná a čtivá.
Příběh se mi líbil, nicméně jsem se knihou docela dlouho prokousavala, trochu se mi z počátku motala jména a nejvíce mi vadily dlouhé kapitoly, ale to je prostě Kinguv styl :-)
Většinou u oblíbených autorů nečtu hodnocení ani anotace, proto jsem nevěděla do čeho jdu. A knížka mě dostala. Na začátku sto kluků na startu, oohoda, ale když došlo k prvnímu vyřazení že soutěže, tak jsem si říkala, že to snad nemyslí vážně... na to, že kniha vyšla před 40 lety je stále aktuální
Je to hodně zvláštní kniha. Ale asi to není tak úplně "šálek mého čaje". Něco mi tam jaksi neustále drhlo a vadilo mi tak jako špatné boty na dlouhou cestu. Prostředí, hrdinové, které jsem si nestihla a ani nechtěla oblíbit, protože jsem od začátku věděla, co bude, jen nevěděla jak, čumilové kolem, úvahy o erekci, motivace, kvůli které ti kluci do toho šli, atd. Bylo toho hodně, co mi nesedělo.
Je ale fakt, že o něco později v knize Running Man mnohé nedotažené věci z Dlouhého pochodu King napravil.
Přiznám se, že je to poprvé, co mi u Kingovky nedošla pointa. Nikdy u něj nevím - je to stále ještě realita? Svět mrtvých? Sen? Po jeho x přečtených knihách jsem myslela, že mě už nedokáže překvapit a já že mám Kinga přečteného :o) Ne. Spletla jsem se. A ačkoli se dívám, že knížka je ze sedmdesátých let, divím se, že si cestu ke mně našla až nyní. Co se autorovi podařilo vykreslit stejně jako v jiných knihách, je pouto mezi hrdiny, pouto mezi čtenáři a hrdiny, které tak nerada opouštím. Četba byla pro mne obtížnější. Jako bych v celém těle cítila tu bolest z dlouhé chůze, sálající asfalt propalující se podrážkami, praskající puchýře, žízeň, hlad, touhu si sednout, ... Mohla bych pokračovat. Opravdu se čtení proměnilo ve stejná muka, jaká zažívali naši hrdinové. Pěkná byla i ta úvahová stránka příběhů, co se každému honilo hlavou. Po přečtení jako bych měla v nohou tisíc mil.
Dlouhý pochod je zařazen do kategorie „obyčejné“ romány, což je u autora poměrně nezvyklé. A to si říkáte, že vás u Stephena Kinga již nemůže nic překvapit. Nutno zmínit, že tento román je napsán pod jeho pseudonymem Richard Bachman. Kniha je rozdělena na prolog a tři samostatné části, které jsou pojmenovány po částech této děsivé cesty, tudíž nutno zmínit, že příběh se odehrává ve velmi krátkém časovém období – tedy pouhých pět dní. Samotný příběh je vyprávěn v er-formě a na jeho začátku se seznamujeme s hlavní postavou Rayem Garratym, který nás bude celým příběhem provázet. Sto účastníků závodu. Sledujeme jejich pochod na život a na smrt. Padají jako mouchy. Prožíváte s Garratym ta malá jednorázová přátelství, která nemají žádnou budoucnost, bolí vás nohy, ale víte, že když se zastavíte je konec. Máte omezený přísun potravin a třetí den na cestě již hladovíte. Spát se naučíte za pochodu, protože zastavení znamená smrt. Vaše nohy vám vypovídají službu, žaludek máte scvrklý tak, že již nejste schopni ani nic strávit, okolo vás padají mrtvoly a máte pocit, že do cíle možná dojdete, ale na zkrvavených pahýlech...Samotný příběh byl velmi dramatický. Počítání každé minuty, každé míle a každé další oběti závodu. V některých částech mi málem i slza ukápla, v jiných mě zase autor bavil svým neskutečným humorem, jindy mě naprosto šokoval. King v této knize namíchal naprosto neskutečnou nálož – dramatický průběh se špetkou humoru a sarkasmu, který doplnil naprosto šokujícími a opravdu nechutnými ingrediencemi. Smekám Mistře.
Bezmála 300 stran o tom, jak jde 100 lidí po silnici... Ale proč mě to tak bavilo? Co na tom bylo tak uchvacujícího?
Nevím... prostě jsem se nemohl odtrhnout, ačkoliv o té knize moc říci nemohu...ale byl to zážitek, výlet do světa vnitřních démonů, přání, vizí...do světa, který občas pozbývá smyslu jen proto, aby v něm člověk právě onen smysl našel...
Nicméně, jedno vím jistě, za přečtení stojí :-) A možná ne jen jednou...
Ode mě si tato knížka zaslouží plný počet hvězd, jelikož mě dokázala zaujmout a vtáhnout do děje. Určitě ji řadím do svých oblíbených.
Dystopický román se zvláštní "reality show". Stephen King je v tomhle ohledu slušný vizionář, o pár let později také píše o jakési "reality show" v Running Manovi - dlouho předtím než se něco takového rozjelo ve velkém a vlastně vůbec vznikl termín "reality show". Každopádně zde vidíme jednu bizarní obrovskou soutěž, kterou sleduje celý národ. Sto pečlivě vybraných chlapců se dorovolně přihlásili do Dlouhého pochodu, který má jednoduché pravidlo - musíš jít dopředu, jinak zemřeš. Poslední bere vše, konkrétně získá nějakou vysněnou odměnu, která (pravděpodobně v nepříliš veselé budoucnosti? To je pouze naznačeno...) mu zaručí vše, na co si vzpomene.
Bachman/King zde ukazuje to, jakcí jsou lidi voyeuři, jak je snadné získat slávu a další aspekty velkých soutěží. Kluci se sice o soutěži často baví, ale čtenář se přesto pořádně nedozví mechanismy soutěže a vnímá ji pouze z pohledu (postupně čím dál unavenějších) chodců, celý okolní svět je pro nás mlhavý. Hlavně proto to vypadá, že by se román pochod neměl brát doslovně a spíš se snaží poukázat na různé vnitřní problémy.
No, ale to mně občas trochu vadilo, protože by mě víc zajímalo, co je venku. Že jde o nějakou metaforu na život mi nestačí. Nejhorší pak pro mě byl závěr, který je sice svým způsobem působivý, ale taky jasně háže ručník do ringu, co se týče jakéhokoliv vysvětlování záhad kolem Dlouhého pochodu. Nic se nedozví ani účastníci pochodu, ani čtenář. Můžeme si jen zafilozovat, no...
Zajímavá knížka, stylově napsaná, ale chtěl bych od tohoto tématu víc.
Sedm puchýřů na nohou z deseti.
Tato kniha si rozhodně zaslouží plný počet hvězd, nicméně si nemohu odpustit pár připomínek. Moc knih od Kinga jsem sice nečetla, ale každý závěr mi zatím vždy trochu zkazil celkový dojem z knihy. Některé hlubokomyslné pasáže jsem asi úplně nepochopila. Minimální rychlost pochodu ve srovnání s jeho dobou trvání se mi nezdála uvěřitelná. Každopádně knihu mohu pochválit a doporučovat dále. Jedná se o nadčasový a nezapomenutelný kousek.
Příběh vyprávěný tak, že se od něj nemůžete odtrhnout. Skvělá psychologie postav a přibývající dramatičnost. A i když je od začátku jasné jak kniha dopadne, dá se přečíst bez problémů jedním dechem. Jedna z mála knih od Kinga, kde jsem spokojený s koncem.
Knihy, které King napsal pod pseudonymem Richard Bachman jsou vesměs zdařilé a tahleta je jednou z nich. Řekl bych něco jako "road movie po kingovsku"; má to spád, dramatičnost, žádná hluchá místa.
Uf, dlouhej pochod to teda rozhodně byl! Sice pro mě jen dva dny vlakem na cestě do práce, ale můžu říct, že jsem rozhodně cítila pušku u hlavy stejně jako kluci v knize:D Kulervoucí příběh! Možná bych se tady o něm dost rozepsala, ale proč?! Přečtěte si ho nebo ne, to je na vás. K tomuto příběhu mám jaksi takový zvláštní citový vztah, že bych si ho chtěla nechat jen pro sebe. Až tak na mě zapůsobil! Takže: ,,Někdy jindy, někde jinde” ( Baker )
Na první pohled se může zdát, že je kniha o ničem. Jen o klucích, kteří se vydají projít. Upřímně bych nečekala, že mě bude skoro 300 stránek o jednom dlouhém pochodu bavit.
Příběh je prostý - nesmíš zastavit. To je na tom to bravurní a šíleně napínavý, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a pořád jsem byla zvědavá, jak to s kým dopadne.
Konec se mi hodně líbil a jsem ráda za to, jak je napsán. I když musím říct, že bych si (pozor spoiler) přála lepší konec pro McVriese a Stebbinse. Pete mi přirostl k srdci a tohle mi bylo fakt líto. Stebbinse jsem tolik u srdce neměla, ale byl to oblíbenec.
Tahle bachmanovka se mi opravdu líbila, skvělé čtení :)
Skvělé čtení. Všechny od Kinga jsem nečetla, ale z těch, co jsem četla, byla tato nejlepší.
Na této knížce je obdivuhodné že o příběh až tak nejde,ale jde především o postavy s kterými vás nechá jít nechá vás je mít rád prostě se snima sžít a pak vám je začne brát.Tak to má Stephen rád to umí nejlépe a za to mu dík.
Dělejte,všiváci ! To chcete žít věčně ?
-Neznámý rotmistr v 1.světové válce-
Tak si sráči dej toho svýho Red bulla,myslíš si,že ti dá křídla ? Dej si svoji oblíbenou Sprite,poněvadž budeš svůj.Neřeš ty vJeci,jestli třídit petky podle barev a velikosti.Prales ten stejně nezachráníš...vystup z vlaku,kterej ti stejně ujíždí-vydej se na cestu,čeká tě dlouhý pochod.
A vo čem to teda jako má bejt kámo ? O maj gad ty trubko.Dyt tam jenom jdou po cestě.To má bejt jako zábavný ?
A ted se velevážené čtenářstvo a zvláště ti kteří nečetli.Račte se posadit na svoji zadulku.Jo vy asi vlastně sedíte to dá rozum.
Todlecto mistr napsal v době kdy ještě nebyl Kingem.Račte si zjistit sami.Teda jestli je to ranné dílo,již tady dává vědět o své kvalitě psaní.Nekompromisní.Hned zkraje se bez nějakého zdlouhavého pindání jde na věc.Žádné flashbacky.Vše se odehrává stále na místě,během putování.Ne moc vysvětlování.Jakési bezčasí,zdánlivě blízká budoucnost.Jenom sto kluků.Tot vše.
Vlastně ještě něco.
Minimalistické.Charaktery.Psychologie.Atmosféra.Beznaděj.Únava.Existencionální šmrncnutí.Cena života a smrták v patách.V podstatě jenom tohle stačí S.K. k rozehránní-napínání a vy to víte,protože ho znáte.Bez strašení,duchů a jiných nadpřirozeností,ale jde to.Dokonalý závěr,vyústění.Je to klišé,pořád to opakovat.Prostě je to tak.
Po celou dobu nemělo slabou (což je paradox,vše na cestě) chvilku.Ještě ted žasnu nad zdánlivou jednoduchou úderností.Silnou výpovědí.Rozhodně si nebudete broukat Forever young. :-) Kdyby se dostavil pocit v nohou a v krku vyschnutí,není to jen pocitem.Ti kluci se zadřou pod kůži a vy se budete chtít vrátit a ještě jít...aspon ještě kousek.
Bachmanovka jak vyšitá.A jedna z topky osobních od agniK.
Úcta z těch třista stran,radost,standing ovation.
Zajímavá kniha.
King zde skvěle vykresluje měnící se psychiku jednotlivých hrdinů. Od nadšených slov plných vítězství, odhodlání a síly až po naprostý propad do absolutní temnoty, ze které byl jen jeden možný únik - zastavit se.
Občas jsem měla sama pocit, že cítím puchýře na nohou a s každým výstřelem jsem malinko přivřela oči...
Kniha je nadčasová, přestože světlo světa spatřila už v roce 1979.
Jen škoda toho konce. Byl na mě moc rychlý a tak nějak nedotáhnutý. Knihu jsem zavírala se zmatenými a zklamanými pocity, že jsem se nedozvěděla víc. Možná jsem i těch pár posledních vět ani nepochopila... Teď fakt nevím.
Každopádně čtyři hvězdy jsou absolutně zasloužené!
Těch tisíc mil těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl.
Dílo z roku 1979! Neuvěřitelné.
Kniha je jako samotný pochod napříč celým Maine - zdlouhavá, úmorná, plná fyzických i psychických bolestí. Já sama bych uvítala hned na začátku knihy nějaké bližší informace, proč? Jak daleko? Co je výhrou? abych byla trochu motivována ke čtení jako samotní Chodci.
Co je třeba vychválit, je to že King je schopen udržet vyprávění bez možnosti zastavení nebo odbočení od děje. Prostě jde dál.
Některým klukům jsem fandila a je škoda, že konec je tak utnutý - nějaká oslava a info o výhře by se hodily, protože si to fakt zasloužil.
Jedna z nejlepších knih, které jsem v životě přečetla.