Do slov má láska odívá se
Ono no Komači
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82206/bmid_do-slov-ma-laska-odiva-se-pHk-82206.jpg
4
42
42
Z dálky více než jedenácti staletí promlouvá hlas japonské básnířky Ono no Komači, pozoruhodné, legendami opředené postavy japonské literatury. Velkou skupinu tvoří pětiverší umožňující nám proniknout do typicky japonské poetiky snu, která je u básnířky Komači nerozlučně spjatá s básněmi milostnými a také s řadou pověr. Její poezie je bohatá na básnické obrazy a jak je v japonské poezii zvykem, často přírodní úkaz vyjadřuje stav lidské mysli. Souborné vydání jejích sto šestnácti krátkých pětiverší (tanka) a jedné delší skladby (čóka) vychází česky vůbec poprvé.... celý text
Přidat komentář
Nádherná sbírka básní .. neuvěřitelný, že psáno před 11 staletími.. je vidět, že mají stále hloubku v jakékoli době.. Velké vyjádření v pětiverší a příjemné zamyšlení
Moje první japonská poezie a jsem uchvácena. Těch pár řádků vystihnuje mnohem více slov a pocitů, že je to až neuvěřitelné. Téma lásky je mi blízké a překvapilo mě, že autorka věnuje pozornost i jaru a podzimu - mým oblíbeným ročním obdobím. Jistě si nenechám ujít další příležitost otevřít knihu s haiku.
A doporučuji k četbě hlavně klid a čas na zamyšlení :-)
V pavilonu výsostném
vítr z hor dnes nevidí tě.
Tolikrát až na hranice
provázeli jsme tě - a zase zpět.
Tentokrát však sám a sám musel jsi k nim odejet.
Nebylo ode mě zrovna moudré, číst tuto sbírku v den státního smutku.
Karel snad promine...
Přes slzy nevidím a dočítám jen ztěží...
Snad pod režií této mimořádné situace se mnou tyto verše rezonují ještě více
Tolik souznění v loučení jsem již dlouho neprožila.
Ale po noci přijde den
A s ním možná nový sen, nová naděje....
Překvapená
Nevěřím srdci svému ten poplašený let.
Vidím tě, milý můj skutečně přicházet?
Nebo snad -
co nechtělo se ani ve snu zdát,
opravdu mohlo by se stát?
P.S: Samovolností svých myšlenek jsem byla překvapená ...
P.P.S: Promiňte, dnes osladím si kávu o trochu víc, byť jinak nesladím...
Překrásná sbírka básní převážně o nešťastné lásce, stesku a čekání. Ono mě úplně dostala.
A učím já se od rybáře...
...jenž trpělivě čeká, až utiší se vítr na moři,
než za úlovkem do hlubin se ponoří.
Tak ušetřím vás slaných slzí, jež pláču stranou,
než proudem únavným se stanou
a navždy odnesou mé naděje na shledanou.
Naprosto souhlasím s uživatelem dynamo, jedním slovem, nádhera...
Do listů slov má báseň odívá se...
A nakreslím-li slovo žal,
jako by z listů kapky rosy nabíral.
Anebo ještě spíše,
to pro lásku tak dávno ztracenou
mé slzy kutálejí se tiše.
Je obdivuhodné, jak někdo dokáže svoje pocity a nejniternější cítění převést do slov takovým přesným způsobem,že to v člověku ožije a to i po jednom tisíciletí.
"V hlubinách noci jelen zatroubil
hledající laň ve tmě ztracenou,
a já pojednou zaslechla
volání své vlastní lásky,
jež ke mně se vrací prázdnou ozvěnou."
"Neuzřím ho
této bezměsíčné noci -
ležím bdící, toužící, hořící,
ňadra v ohni,
srdce v plamenech."
Do slov má láska odívá se
Souhlas s předchozími pochvalnými komentáři. Krásná sbírka! Nechť v ní i další čtenáři najdou kousek něčeho (třeba jen jednu báseň, jednu větu, jedno slovo…), které dlouho hledali, které potřebují. Nechť je jim k posile, ke zmírnění vlastní láskou-vyvolané trýzně. // Dávám maximální počet hvězdiček, ...neboť navzdory tomu, že tyto verše byly napsány na jiném kontinentu, a to, co je v nich popsáno, se odehrálo před stovkami let, myslím, že je to výpověď nadčasová.
-----------------------------
Noc a den
Ač pěšinkou tou známou, ve snech vyšlapanou,
nohy mě za tebou nastokrát donesou,
přece pak barvy našich schůzek snových naráz vyblednou,
zahlédnu-li tě za dne bílého
na malý okamžik – alespoň jednou.