Dobročinný večírek

03.07.2024

Dobročinný večírek je dobře napsaný, dobře se četl a přes to mě moc nebavil. Osudy lidí jen v náznacích, vlastně jako v životě, kdy jen něco zaslechneme a zbytek si můžeme leda domýšlet. Zajímalo by mne, co ti lidé prožili. Takhle z toho čiší jen marnost, nespokojenost, zatížení minulostí...
"a čím jsem kdy byl, byl jsem nerad a nedobrovolně"

09.03.2024

Nenáročná, ale přitom působivá a velmi dobře vygradovaná novela o samotě a odcizení v jiné zemi, která na malém prostoru vypoví o jednotlivých charakterech i společnosti víc než mnohé psychologické romány.

20.02.2024

Moje seznámení s Egonem Hostovskym dopadlo na výbornou. Autor dokáže mistrně vykreslit jednotlivé charaktery s jejich nejniternějšími pohnutkami, že by i Dostojevskij koukal. Ironický a absurdní podtón děje s mrazivým tragickým závěrem a neustálém pocitu odzicení, nepochopení a osamocenosti postav vytváří až kafkovskou atmosféru. Špička v žánru psychologických románů.

09.12.2023

Výborná atmosféra, skvěle vykreslené typy lidí. Děj kupodivu zaujal, protože dává nahlédnout do hlubších záhybů lidských duší. Vtip s jasnovidcem se podařil. A profesor je neodolatelný, je to jakési autorovo alter ego.

18.10.2023

Zručně napsaná drobnička, v níž je dobročinný večírek na podporu evropských emigrantů mikrosvětem velmi dramatických událostí. "A lidé se zdáli krásní a dobří."

15.10.2022

Metafora dobročinného večírku, konaného pro východoevropské emigranty v New Yorku v padesátých letech 20. století, a jeho výtěžku jako ''miniatura jarmarku celého světa''. Psychologické vylíčení několika účastníků večírku, především z řad emigrantů, jako lidí, kteří se ocitají v určitých mezních či absurdních (často platí obojí) situacích. Vykreslení pokrytectví okolí, odcizení popisovaných postav vůči společnosti a následná gradace jednotlivých osobních situací - některých končících tragicky. V souladu s dalšími díly, které Hostovský v pozdním období své tvorby tvořil, se jedná o líčení postav, které jsou jistým způsobem vykořeněné a odcizené, hledající (a nenacházející) ukotvení, ''vyhnanců'' ve společnosti, kde právě žijí. Rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení se, nejen kvůli mistrné psychologické kresbě postav a situací.

18.04.2020

Jako na divadelních prknech se před námi otvírá "jarmark dobročinného večírku jako miniatura jarmarku celého života" (s. 151). Hostovského typická nekonkrétní časová realita (není zjevné, o kterou imigrační vlnu se jedná), stejně jako nesmiřitelnost s novou domovinou (...v té zemi tisícerých možností pro věčné unikání před sebou samým, ve zdejším ohlušení, shonu a soutěžení, v tom neukojitelném hladu po sdílném štěstí, jehož padělky vymýšlejí malíři a autoři honosných reklam, ale které nenavodíš srdci ani vitamíny, ani televizí, auty, chlazeným vzduchem a magazínovou makulaturou, jakou lze číst snáze a rychleji než básně a romány, s. 79), k jejíž (nepříliš ostré) kritice se během večera uchyluje většina hostů, tvoří kulisy neuvěřitelné plejády postav, vykreslených sice jen zkratkovitě, ale přesto tak výstižně, že máte pocit, že jste očitými svědky jejich neshod ("ještě ho hnětla ta lidská plevel kolem ženského květu bez vůně a vadnoucího už před rozpukem, ještě v něm bublala zloba nad bezohlednou marnivostí zhýčkané samičky, nadané v nesmyslné hříčce přírody půvaby i hlase", s. 130) a rozepří ("vy jste tady právě tak zaneřádil vzduch vědomým lhaním, kyselými výpary vlastního neúspěchu a kadidelným podkuřováním své ukřivděné osobě, že ten vzduch musím provětrat", s. 105) směřujících do triumfálně překvapivého závěru.

"Na světě je všelijaká čeleď. I pravdomluvní lháři, poctiví podvodníci a zase naopak ničemní dobrodějové a zločinní spravedliví" (s. 58).

27.09.2019

Večírek na podporu přistěhovalců do USA. Hostovský pomaličku roztáčí kola osudu. Na začátku popisuje pomocí členky pořadatelského výboru paní Greenové jednotlivé stoly a osoby u nich sedící. Pomocí klípků a drbů ze zákulisí se postupně seznamujeme s hosty onoho dobročinného večírku. Avšak mnohem silnější jsou následné vnitřní dialogy jednotlivých aktérů. Vypočítavost, egoismus, ukřivděnectví, nepochopené - mrtvé vztahy, zkrachovalé existence, mix toho všeho a jistě i dlaších vlastností lze potom nalézt v jednotlivých postavách. Nikdo není vyloženě zlý, ale ač by mohli být lidmi dobrými, vždy je tam ono "něco", škraloup, který vše dobré překryje a stáhne zase dolů pod hladinu. Konání dobra pomocí ublížení druhému, nepochopení vedoucí k lidské tragédii atd. Kniha to není veselá, ale je rozhodně zajímavá s výborně vystavěným dějem, který se pomalu rozjíždí stejně jako zábava na večírku až do velkého finále.
Knihu mohu s klidným srdcem doporučit.

20.10.2018

Ironicky a se smyslem pro humor rozehrává autor paradoxní situace během jednoho společenského večírku pro evropské emigranty, díky nimž se mu daří vykreslit ostré portréty izolovaných jedinců, ponořených do svých osobních starostí i nadějí, osamělých uprostřed večírku i celé dokonalé americké společnosti.

28.05.2017

Román, který byl pro mě, tak jako většina Hostovského knih, zvláštním čtenářským zážitkem v několika rovinách. Tak předně autorův jazyk mě okouzloval po celou dobu čtění. Jeho místy velmi archaická slovní zásoba pro mě měla zvláštní půvab. Dále příběh, který je pikantní již tím, že se jedná o emigrantský námět s pitoreskními souvislostmi. Autor ve své ironii nešetří nikoho a vyústění příběhu s ukradenými penězi a vraždou, jen podtrhuje celý ironicko-srkastický děj. Oceňuji také autorovy psychologické portréty jednotlivých figur. Zkrátka Hostovský výborný jako vždy, vřele doporučuji ke čtení.