Dokud tě nenajdu
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235525/bmid_dokud-te-nenajdu-y8y-235525.jpg
4
448
448
Životní příběh Jacka Burnse. Jako čtyřletý putuje s matkou po přístavech Severního moře a snaží se vypátrat otce, který před nimi zřejmě úspěšně uniká. V Kanadě chodí do dívčí školy, kam smějí i chlapci, a v „moři“ dívek se rychle rozvíjí jeho sexualita… Na vysoké hraje studentské divadlo, vyniká v ženských rolích. Zažívá strmou kariéru, slaví umělecké úspěchy, je bohatý, obletovaný kráskami. Smrt matky jeho pohled na život změní: zjistí, že příběh o hledání otce byl ve skutečnosti jiný. Otec neprchal, naopak se zoufale snažil synovi přiblížit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Until I Find You, 2005
více info...
Přidat komentář
I pres rozporuplne komentare jsem se do knihy pustila; cast s prostitutkami me bavila, ale škola naopak vubec... Asi jsem nevěděla a nemela duvod, proc pokracovat... Skoncila jsem na str 157...
Začáteční putování Alice s Jackem po přístavech mě nebrala, jakmile se děj ale dostal do dívčí školy, byla jsem čtenářsky doma a četbu jsem si po irvingovsku užila ... naznačení neštěstí a pak teprve se k němu postupně pročíst do všech detailů , to mě žene číst i obávat se číst dál zároveň - tím mě J.I. dycky získá...
"Emmina ústa se otvírala jako květina a knírek na horním rtu byl jemný jako pudr - jako poprašek pylu na korunním plátku."
Prostě Irving. Má svůj styl, svůj svět a úžasnou schopnost vzít nějaký praštěný nápad a na jeho základě vytvořit obtloustlou knihu - která se ovšem dá číst - a mnohdy bývá dokonce skvělá! Stejně jako v jiných dílech i zde nám téměř nezaujatě servíruje lidi, kteří rozhodně nejsou zrovna normální, a situace, k nimž běžně nedochází, jako něco tak běžného, že nad tím nemá smysl se pozastavovat. Když pak na to konečně nějak přistoupíme a přestaneme to řešit, zjistíme, že nás autor celou dobu vodil za nos tam, kde jsme to vlastně ani nečekali.
Knižku jsem četla už před mnoha lety, ale vůbec jsem si nepamatovala, o čem je, jen to, že se mi líbila. Tak jsem se k ní chtěla vrátit, ale tentokrát jsem ji četla poměrně brzo po Modlitbě Owena Meanyho, takže chtě nechtě jsem musela trochu srovnávat - Dokud tě nenajdu je od začátku mnohem čtivější, ale zas mi přišla tak nějak o ničem.... A pak jsem dočetla k tomu, jak Alice umírá a Jack se dozvídá, jak to všechno bylo doopravdy - a Irving mě opět zasáhl a dostal! Úplně jsem to hltala, byla jsem z Aliciných manipulací úplně vyřízená. Škoda, že Irving trochu moc roztahal závěr knihy, pak už to bylo zbytečně rozvleklé a pro mě tím trochu pokazil dojem.
Takhle. Je to nekonečný. Přesto jsem ji nakonec dojel celou. Irving popisuje ve svých románech primární erotično a ukazuje , kolik různejch rovin může mít ta kategorie , čemu říkáme vztah. Já bych to sepsal do polovičního formátu. Pak by to bylo o mnoho lepší.
Pohled na dospívání a život ublíženého chlapce, který v průběhu života zjistí, že mu po celou dobu ubližoval někdo docela jiný, než se na první pohled zdálo. Ačkoliv se děj jeví poutavě, autor používá zbytečně moc popisování. V nekonečném proudu slov o nudných postavách, které do děje často zasahují pouze minimálně, se postupně vytrácí veškerá zajímavost, kterou snad příběh mohl nabídnout. Nepravděpodobné finále ve stylu holywoodských filmů jen podtrhuje předchozí, rozpačitý pocit z knihy.
možné SPOILERY !!!!!
jak Irvinga miluju, tak tady mě zklamal..začátek zajímavý, hltala jsem Jackův příběh, soucitila s chlapečkem hledajícím tatínka, nešťastnou maminkou....a zatím nevětřila žádnou kulišárnu...pak jsem došla do fáze Jack ve sv Hildě, a teda nuda , nuda, nuda, balast, něco, co bych označila za nepřínosné úchylárny, a nuda, nuda, nuda... no jasně, nějaký ten spisovatel, nějaké to zápasení, nějaká ta smrt.... a pak, se smrtí Alice a novým rozměrem příběhu jsem si řekla wau, zas mě nachytal...ale nadšení vydrželo jen chvíli..pak to zas sklouzlo do nudy, míst, které bych škrtla...(a že v 800stránkové knize bych jich našla ...tak na polovinu knihy pryč...) a setkání Jacka s otcem ??? co k tomu říct ?? a konec dá se říct otevřený... Irving to tak chtěl ? nebo už nevěděl o všech těch stranách co teda říct a jak to uzavřít ?
mno..žádný z hrdinů si mě nezískal, ale polovina knihy, nápad a hlavní myšlenka, objasnění vzpomínek na dětství mě okouzlili natolik, že bych dala aspoň 3,5..dobře, za můj osobní moment překvapení dávám 4... a doufám, že příští Irvingovka bude svižnější....
když jsem na straně 100 narazil na medvěda, musel jsem se smát; ve druhém oddíle jsem váhal, zda četbu neukončit, protože mi přišlo, že tohle už je opravdu psaní jako sublimace ejakulace; nicméně v polovině mi došlo, že nejprve autor popisuje falešné vzpomínky dítěte, které bude až do konce románu uvádět na pravou míru; budiž... byť trochu převařený a sebevykradený Irving, ale temné a silné téma paměti a odpuštění
Tak jsem tuto knížku začala číst už podruhé, poprvé jsem skončila velmi záhy, teď jsem kousek dál, ale jde mi to velmi ztuha, kdyby to nebyl Irving, asi bych to už odložila, ale podobnou zkušenost jsem měla i s jinou jeho knihou, tak tomu dám ještě šanci.... :-)
Irvinga mám poměrně rád, ale tahle kniha mi vůbec nesedla. Začal jsem ji číst, protože se u ní kamarádka před lety hodně smála. Stále jsem doufal, že třeba alespoň v druhé části ocením sáhodlouhé rozepisování všemožných postav a filmových replik, ale to se bohužel nestalo. Nesedlo mi ani umělecké, hudební a filmové prostředí americké filmové smetánky. Těšil jsem se alespoň na nějaký převratný či dojemný závěr, ale ani ten se bohužel u mě nekonal. Kdyby se jednalo o nějakou tenkou knihu, tak mi to bude jedno, ale tohle jsem bohužel četl vážně dlouho :) A opravdu lituji, že jsem to nevzdal už na začátku. Na druhou stranu po tak dlouhém čase stráveném s Jackem Burnsem si ho budu asi pamatovat ještě dlouho :-D
Nejedenkrat som sa o tejto knihe rozpraval s mamou. Konecne ju po rokoch docitala.
- To by bola parada, napisat taku knihu, hm? - hovorim jej.
- Taku knihu nenapises. Taku knihu nenapise nikto. To vlastne nie je mozne.
Suhlasim. Ano, John Irving je remeselnik, ale vobec mi to neprekaza. Lebo z tejto knihy zivot tecie.
Hej, je nějaké téma, o kterém Irving nedokáže psát? Tahle kniha fakt nepotřebuje další komentář.. Prostě super.
Ta kniha je monstrum. Teda spíš Irving je monstrum. A mě se ještě nikdy nestalo, aby mě kniha začala tak moc bavit a zajímat až na straně 300.
Je to výborná věc a rozhodně stojí za to vydržet těch prvních několik desítek stran. Je dobré nenechat se odradit a vydržet případný hnus, který z toho na člověka dýchne. Smysl vše dostane vlastně až na konci, ale bez těch úvodních stran by příběh nebyl úplný.
No a musím přiznat, že je to poprvé, co se mi opravdu od Irvinga něco líbilo. Jen si zároveň uvědomuji, že opravdu není tohle čtení pro každého.
A ještě jeden postřeh přidám. Řekla bych, že zrovna v téhle knize je Irving autorem vyloženě určité generace. Ani rodiče jeho čtenářů, ani jejich děti, nemají šanci pochopit to množství odkazů na různé filmy a popkulturní ikony, které se v téhle knize objevují. Na to musíte mít opravdu už nakoukanou Hollywodskou produkci v určitém období. Ideálně, pokud jste zrovna konkrétní předávání oskarů sledovali a znáte i trochu kontext vzniku filmů a toho, jaký byly případně kult nebo nebyly ve své době.
Výborné, jak jinak, byť to chce jisté soustředění a otrlost pro toho, kdo Irvinga nezná...ale pro mne zase skvělé :-)
Hodně nutí k zamyšlení, jak není dobré jednoznačně přijímat názor ostatních, i když jsou to blízké osoby, v tomto případě matka, jak je určitá míra pochybnosti potřebná. Jinak mohu jen souhlasit níž s Buschka "...Tolik myšlenek a úvah, tolik rozdílných postav, tolik emocí, iluzí a lží, perverze...v jedné knize."
Po posledním zaklapnutí knihy jsem byla plná rozporuplných pocitů a myšlenek. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní, časté odbočování mimo hlavní dějovou linii, někdy až zbytečné rozebírání detailů, ale i přesto se mi kniha líbila. Ne vždy překypovala akcí a některé části nebyly natolik zajímavé, ovšem ty ostatní to bohatě vyrovnaly. Nejvíc se mi líbilo číst o Jackovi a Emmě, poté o Jackovi a Heather. Byla to moje první kniha od Irvinga, tak nemůžu porovnávat s ostatními, ale rozhodně bych si od něj něco dalšího chtěla přečíst, protože kniha obsahovala mnoho podnětů k zamyšlení nad různými tématy a situacemi ze života.
Štítky knihy
americká literatura cestování sexualita osudy lidí rodinné vztahy herci tetování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Ne všechny jeho knihy se mi líbí, ale díky této jsem začala mít Irvinga ráda.