Domov na konci světa
Michael Cunningham
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16022/bmid_domov-na-konci-sveta-dyB-16022.jpg
4
414
414
Ohijské kluky Jonathana a Bobbyho k sobě už od dětství pojí pouto, které by nezasvěcenec nazval „čtyřprocentním“. Jenže zdání klame. Jak totiž s Michaelem Cunninghamem postupně nahlížíme pod pokličku jejich dávných katastrofálních ztrát i současných všedních obav k nímž se později v New Yorku přidává i ironický hlas jejich společnice a důvěrnice Clare, zjištujeme, že v knize půjde o víc než jen o postavení menšiny, na jejiž oprávněné touhy a přání není svět zdaleka připravený. Když oba hrdinové vytvoří s odkvétající Clare nonkonformní „rodinu“, dosáhne autor situace, o kterou mu šlo především. Za pomocí monologů jednotlivých postav, jejich rozdílných pocitů a stanovisek defiluje před našimi zraky rozpor mezi tím, jak chceme být druhými viděni – a jak se jim místo toho jevíme. Druhý román tvůrce světoznámych „Hodin“ udivuje nejen lehkostí jinak obtížné zpovědní formy a množstvím originálních metafor, ale také tím, s jakou otevřeností před námi autor odhaluje krizi svých Kristových let a bitvu o další směřování. Cunninghamova kronika zrání generace třicátníků z velkoměsta 80. a 90. let ukazuje problém důvěrně známý všem: budoucnost si vytváříme pouze z matriálu, který jsme dostali k dispozici, neboť nic jiného nám ani nezbývá. Důležité bude, jak navzdory genům, bolesti i zkušenostem přilneme k druhým, zdali nemáme přece jen být přísnější na sebe i na své blízké a kolik ze svého ega dokážeme obětovat pro místo, které chceme nazývat domovem. Cíl cesty a současně její prostředek je zřejmý a jako by se v něm ozývala Pavlova epištola Korintským: můžeš mít nakrásně víru i naději, nemáš-li však lásku, nemáš nic. To koneckonců potvrzuje také legendární rockový víkend ve Woodstocku, rámující jeden z nekřehčích a nejsrozumitelnějších amerických románů posledních let o schopnosti, z níž bude bez výjimky vyzkoušen každý z nás – o umění, jak naložit se svým životem. (Vydavatel)... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
A Home at the End of the World, 1990
více info...
Přidat komentář
Autor je sám gay, proto si vybral k zobrazení podobné postavy. I když jsou to extrémní typy, zobrazil je velmi věrně. Otázka jejich existence a jejího smyslu není z těch jednoduchých. Nakonec rozpad tradiční rodiny v civilizovaném světě vede k návratu její podoby, ovšem dopadá to všelijak. Lidé uzavírají netradiční svazky, ve kterých žijí.
Kniha má plno skvělých momentů. Její postavy jsou pravdivé, samy vypovídají o sobě bez zábran. To žene příběh kupředu. Nejde zdaleka jen o kladné pocity. Ale v životě jistě zažíváme i negativa. I když se vám jejich extrémy mohou zajídat, lidská soudržnost tu vítězí. Je to lidskost, o tom není pochyb. Láska.
Hudba hippies je mi velmi blízká a tato kniha je jí plná.
Pakliže jste navštívili NYC, určitě oceníte stránky popisující módní přeměnu venkovana Bobbyho podle zdejší módy. To, co se nosí v NY, k nám doputuje tak asi za rok. Sám bych chtěl vidět, co by ze mě Clare vytvořila.
Závěrečná scény mi evokuje poslední výlet R. Carvera před smrtí. Zde společná nahota očišťuje.
Prostě nádhera!! Je to typ knihy, ke které se můžete pořád vracet a stále budete nacházet nové a nové věci k zamyšlení, definice krásy, života, času, lásky, povahových rysů člověka.....postavy jsou vymyšlené a napsané tak, že k nim čtenář pociťuje stejný vztah jako ke skutečným lidem, ať už sympatie, blahosklonnost, obdiv, odpor, nesouhlas.....Cunningham píše tak lehce a jakoby mimochodem vyjadřuje nejniternější pocity a myšlenky člověka, které se obvykle těžko dají zformulovat, ale pouze se cítí, že to tak nějak je... já jsem si velmi oblíbila Clare..."Toužila jsem po životě, který by byl současně poklidný i šokující. Chtěla jsem být milována někým přísným a rozvážným, a zároveň jsem si přála pobíhat s opileckým jekotem a s flaškou v ruce mezi světly rozjetých aut. To bylo naše rodinné prokletí , mívali jsme sklon pěstovat v sobě hejna ničím nezkrocených přání, která se navzájem nesmiřitelně střetávala a potírala..."
"Domov na konci světa" je zvláštní kniha, protože mě rozčilovala stejně tak, jako mě bavila a poutala. První část románu se mi zdála rozhodně lepší, více mě vtáhla do děje a přiblížila k postavám, ke kterým jsem si našel cestu. Pokud je na něco Cunningham mistr, pak právě na vykreslení postav - u všech jeho knih jsem měl pocit, že to nejsou postavy, ale opravdoví lidé kvůli tomu, jak lidsky se chovaly a jaký měly promyšlený charakter. V druhé části jsem skoro všechny postavy něčím nenáviděl, protože mě frustrovaly - přesně ale vím, že archetypy těchto postav ve skutečném životě opravdu existují. Kvůli tomu se mi kniha těžko četla: věděl jsem totiž, že si postavy "něčím" ubližují a rozčilovalo mě tomu přihlížet (nevím, jestli to tak Cunningham zamýšlel). Kniha pod mýma rukama utekla příliš rychle, konec byl hezký, nicméně bych se nezlobil, kdyby přišel až třeba za dalších sto stránek. Určitě doporučuju, ale nevím, jestli se ke knize někdy chci vrátit.
Tak tohle mě fakt dostalo. Patří mezi moje TOP 10. Neskutečně silný příběh psaný s takovou lehkostí.
Román, u kterého vás napadne, že Michael Cunningham vám obsadil mozek a zmanipuloval vaše emoce tak, jak příběh chtěl, už zase. Tak jako vždycky. Zase nechcete, aby příběh skončil, zase chcete vědět, jak to bylo dál. Zase máte pocit, že hrdiny románu znáte jako své známé. Některé nechápete a zlobíte se na ně. Některé milujete a v nitru chcete chránit, ač nemůžete...no ano, krásné, plné čtení. Neuvěřitelné, že on si to celé jen vymyslel. Jak jako že Jonathan neexistuje???
"Mrtvým toho dlužíme ještě míň než živým a že naše jediná šance, jak dosáhnout štěstí - a to dost malá šance - spočívá v tom, jsme-li schopni a ochotni přijímat změny, které nám život přináší."
Domov na konci světa, je příběh o homosexuálním Jonathanovi, bisexuálním Bobbym a heteresexuální Clare, kteří spolu žijí a tvoří něco jako rodinu. Není to však příběh o štěstí a lásce, jak by se mohlo zdát, ale o hledání sebe sama, splněných i nesplněných snech, emocích, vnitřní prázdnotě, životě ze zvyku, prchavém pocitu naplněnosti, věčné nespokojenosti sami sebou, úvahách o životě, touhách, falešném pocitu bezpečí, smrti a životní pokoře.
Kniha se čte snadno, ale příběh už méně. Místy depresivní, místy smutný, místy k zapřemýšlení, zkrátka Cunningham.
Domov na konci světa byla má první Odeonka a hned láska. Knihu jsem si vybrala před 15 lety na Vánoce a doteď si ji pamatuji, četla se dobře a zanechala silný dojem. Hned poté jsem přečetla Hodiny a Cunningham se stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Film byl strašný.
Stále nemohu sehnat knihu Tělo a krev, kdyby měl někdo k prodeji prosím dejte vědět.
Přestože pro mě Domov není stejnou srdcovkou jako Hodiny , autor mě hodně baví a už se těšim na Vzorové dny.
Působivá a emočně hodně nabitá sonda do vnitřního světa tří postav (Alice se trochu vymyká). Na knize je znát, že ji autor psal dlouho, je v některých částech nespojitá, jako by se jednalo o jiné postavy. a přece je v ní tolik emocionální síly, tolik nahoty a upřímnosti v introspekci a vnitřním dění. Sílu jí dává nejen hledání lásky a smyslu, ale především vědomí duchovních souvislostí života, byť to nikde není úplně explicitně řečeno. Co je smrt? A co je život, který je smrtelný? Co je láska? Kam celá naše existence ústí. Stálá přítomnost Bobbyho mrtvého bratra Carltona je znakem jakési nesmrtelnosti, byť spíš implicitně cítěné nežli přímo reflektované. Kniha je velmi působivá i díky promyšlené kompozici, skvělému jazyku a především díky tomu, že autor své postavy má skutečně rád.
Pro mě druhá knížka od Cunninghama. Trochu hůř se mi četla, příliš mnoho metafor, spousta slov o ničem. Vzorové dny se mi líbily víc.
Tak to bylo super počteníčko o nás lidech, o našich možnostech a představách o životě a o tom, jak to nakonec všechno je jinak. Možná je to i lepší. Rozhodně ale ne ideální...
Přečteno jedním dechem, nemohla jsem se odtrhnout.
Bavilo mě číst příběh z vícero pohledů zainteresovaných osob, zajímavý nápad. Jen ten Bobby mi přišel zbytečně jednoduše pojatý.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura hledání smyslu života AIDS introvert milostný trojúhelník gayovéAutorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Jaká může být asi kniha od autora mé jedné z nejoblíbenějších knih Hodiny? Prostě skvělá. Postavy, jejich vývoj, přerod, prostě paráda číst. Vůbec jsem nevěděla, že je i film. Věta z doslovu..Láska je něco, co jsme my sami nevytvořili, a proto můžeme jen doufat, že se o ní v průběhu našich životů dozvíme co nejvíce.