Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402651/bmid_dopisy-ztracenym-b0T-402651.jpg
5
1584
1584
Dopisy ztraceným série
1. díl >
Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Letters to the Lost, 2017
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala skrze Čtenářskou výzvu a opravdu toho nelituji. Bylo to pro mne nádherné čtení, ponořila jsem se do příběhu a četla všude, kde se dalo, taky do tří do rána a podobně. Upoutaly mne nejen dvě hlavní postavy, ale také Declanův věrný kamarád, kterému nemohl říkat nic než pravdu, a hlavně též postava profesorky Hillardové, která dokázala svým klidem a trpělivou neústupností přimět Declana k výkonu, o němž by nejspíš on sám nikdy nevěřil, že je takového schopen. Jediné mínus vidím pouze na překladu (který je jinak velmi povedený), a to kvůli neblahému, v této době velmi rozšířenému způsobu používání vazby být rád "za něco". Možná bych to snesla jednou, ale když na straně 174 dole a 175 nahoře to čtu hned třikrát za sebou, už se mi to nelíbí.
Krásné. Po delší době contemporary, co jsem fakt četla na jeden nádech. Hezky propracované, jak forma, děj a vývoj postav. Vtipné pasáže, smutné pasáže, šokující pasáže - všechno tady najdete. Je fakt, že něco se dalo očekávat, ale tady mi to vůbec nevadilo. Hodně se mi líbilo, že je to založené na faktech (fotky, básně). Do postav jsem se zamilovala, protože ty charaktery byly uvěřitelné. Takže můžu s čistým srdcem říct - doporučuji!:)
Dopisy ztraceným je krásná kniha nejen svou obálkou, ale i obsahem. Dlouho se mi nestalo, aby mě kniha určená pro mladší čtenáře než jsem já, tak mile překvapila. Je čtivá, romantická, smutná i rozesmát mě uměla. Za sebe mohu říct, že to není jen pro vytyčenou věkovou kategorii, protože každý si v tom najde, co se mu líbí, ať už problémy s rodiči, se školou, ztráta milované osoby a vyrovnání se s bolestí.
Declana a Juliet byli sympatičtí a to jejich hašteření mě bavilo, protože i když se nemuseli, stejně je to k sobě táhlo.
Já ke knize nemám žádné výtky, bavila mě a četla se dobře :-)
Tenhle druh knížek zbožňuju. Sice středoškolský románek s dopisováním, ale skvěle napsaný, s výbornými postavami a opravdu silným příběhem, který je vhodný pro všechny generace, protože si ho užívají, jak 13 leté holky tak moje 85 letá babička.
A bylo to opravdu povedené, hodně emotivní a knížku jsem nedokázala odložit, dokud jsem ji nedočetla. Tak moc jsem byla zvědavá, jak to autorka všechno zašmodrchala!
Na to, že takhle knížka není moje cilovka, tak mě to moc bavilo. Závěrečné propletení obou osudů bylo na jedničku s hvězdičkou.
Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, protože byla žánrové úplně jiná, než autorčina druhá kniha, která byla naprosto úžasná, a tak jsem se do toho pustila. Četlo se to neuvěřitelně dobře a rychle. Vyhovoval mi styl, dva vypravěči i způsob vyobrazení příběhu. Ten příběh samotný byl už od samého začátku protkán velkým zoufalstvím, bolestí i morbiditou. Začínal silně a nekončil jinak.
Hlavní hrdinka Juliet byla vlastně sympatická postavička. Nemůžu však říct, že jsem chápala její ztrátu a žal, natož její způsobené chování. A to z prostého důvodu. Takovýhle druh ztráty jsem osobně - díky bohu - nepocítila. Sledovala jsem její boj a bylo mi jí líto, soucítila jsem s ní, ale úplně pochopit jsem jí nedokázala. To nikdo, kdo nic podobného nezažil.
Druhý hlavní hrdina Declan byl chlapec, který na tom nebyl jinak než Juliet. Ztráta, bolest, vina, zoufalství i pocit, že je na všechno sám, že ho nikdo nemiluje. Vyčleněný. Zavržený a společností odepsán. Toho kluka jsem si zamilovala. Byl tvrdý jak kámen, ale i kámen dokáže puknout - otevřít se. Líbil se mi ve všech směrech bez výjimky. Chování, myšlenky, činy, slova.
Ten nápad s dopisy, respektive s dopisováním s cizím člověkem, různými formami, byl hodně dobrý, i když už jsem se s tímto setkala. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak se lidé v anonymitě dokážou projevit, ukázat - oproti realitě. Je to druh bezpečí. Úleva svému svědomí. A tito dva hlavní hrdinové toho byli důkazem.
V té knize je neskutečně moc bolesti a i nespravedlnosti. Nelíbilo se mi, jak s Declanem zacházela jeho "rodina". Proč si to musela uvědomit, až tak pozdě? Nelíbilo se mi, jak Juliet vzhlížela k ženě, která vlastně nebyla tím, na co si hrála. Ztráta energie. Byla falešná, což mě vůči její dceři a jejímu manželovi pěkně štve. Čekala bych mnohé rozuzlení, ale tohle by mě snad nikdy nenapadlo.
Však jsem moc ráda, že to skončilo nakonec dobře. Mnohé se zjistilo, mnohé se vysvětlilo, mnoho slov bylo vypustěno mezi lidmi, kteří je museli ze sebe dostat ven a ti druzí je museli slyšet. Byť to nezačíná všechno pěkně a harmonicky, tak je to zakončeno láskou. Láskou mnoha druhů, od mnoha lidí s různými úlohami. A i mezi hlavními hrdiny, byť ta romantická linka je tak nevýrazná, až zanedbatelná. A možná to je dobře. Násilně do takového velkého příběhu to cpát by bylo jen na škodu a vůbec by se to tam nehodilo.
Pro shrnutí, jsem s příběhem spokojená, jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst a znovu se přesvědčit, že autorka umí skvěle psát, nezáležíc na žánru. Kniha se mi líbila, byť nebyla krásná. Nebyla krásná, protože se v ní píše o ošklivých a smutných věcech. Byla hezká úplně jiným způsobem. Nedá se vyslovit a vysvětlit. Je to všechno na takovém... vnitřním pocitu. Ti, co četli jistě chápou a ti, co se na tuto knihu chystají, tak po dočtení pochopí. Tento příběh má moc, že ve svém čtenáři přetrvá ještě dlouho po poslední větě. Hodnotím plným počtem, těším se na další výtvory a samozřejmě neváhám doporučit. :)
I když měla knížka vysoká hodnocení, doslova mi vyrazila dech. Juliet a Declan v anonymních dopisech postupně odkrývají věci z minulosti, které je tíží a vzájemně si pomáhají, jak se vyznat sami v sobě, zjišťují, jak důležitá je komunikace, postupně se sbližují a nachází cestu ke svým blízkým. Přestože jde o smutný příběh, je zároveň strašně optimistický a vyvolává spoustu emocí. Tohle je knížka, kterou budu mít dlouho v hlavě a líbila se mi tak moc, že si ráda přečtu i další knížku od autorky, i když z pokračování této mám už dopředu strach. Určitě bych ji neoznačila jako YA, protože by byla velká škoda, aby ji kvůli tomu minuli dospělí čtenáři.
Rovnou musím přiznat, že romány normálně nečtu. Nemůžu tedy posoudit originalitu, nebo jak si román podle mě stojí v celosvětových žebříčcích. Co ale ohodnotit mohu, je můj pocit z tohoto příběhu. Knihu mi doporučila dívka, se kterou si anonymně píšu. Proto vím jaký je to pocit, když se můžete vyzpovídat někomu bez tváře. Do knihy se vžijete, ale přitom Vám autorka nechá jistý odstup. Pohled z dálky. I když je kniha plná hlubokého smutku ze ztráty milované osoby, není depresivní. Dokonce bych ji zařadila k oddechovému čtení, které má ovšem hlubokou hlavní myšlenku: Lidé vidí jednu událost (jednu fotku) a myslí si, že znají celý příběh.
Nejvíce mě pobavily reakce přátel, když zjistili, že si hlavní postavy píšou s anonymem. Moje rodina totiž reagovala stejně.
Tohle byla jedna z knížek, které když poprvé vidím, tak prostě vím, že je nutně potřebuju. Díky pozitivním recenzím a neustálému doporučování jsem měla opravdu velká očekávání, ale nakonec příběh nějakým způsobem dokázal být ještě lepší, než jsem si představovala. Postavy jsem si zamilovala okamžitě, a tím myslím jako úplně okamžitě (je tu vůbec někdo, kdy by neměl sarkastické postavy rád?!). Za hodně dlouhou dobu jsem se vyloženě netěšila na konec knihy a snažila se číst pomalu, aby mi příběh déle vydržel (ne že by se mi to úplně podařilo :D). Za mě je toto dílo jedno velké WOW, které nemohu jinak, než všem doporučit.
Na tuto knihu jsem se moc těšila. A nezklamala mě. Neskutečně se mi líbily myšlenky postav a také samozřejmě, jak je příběh napsaný. Líbily se mi posuny ve vztahu mezi hlavními postavami, a jak si ze svých životů postupně odkrývali víc a víc vzpomínek, i když ne vždy byly příjemné. Rozhodně doporučuji!
Asi bych dala 4 a půl, ale nakonec jsem se přiklonila k pěti hvězdičkám, protože kniha je napsaná tak čtivě, že jsem prostě začala číst a dočetla ji na jeden zátah. Mám ráda knížky tohoto typu, a přestože obsahuje spoustu neradostných událostí, tak vlastně působí optimisticky, protože, i když si myslíte, že vás nikdo neslyší a nikdo vám nerozumí, tak to nikdy nemusí být tak definitivní. Jako oddechovka super :)
Kniha mě hodně překvapila. Přiznám se, že jsem byla velmi skeptická i poté, co jsem viděla, jaké má vysoké hodnocení, protože pak bývám často zklamaná. Ale Dopisy ztraceným si chvalozpěvy opravdu zaslouží. Je psaná velmi čtivě a napěchovaná emocemi. Autorce se podařilo do velmi krásného romantického příběhu dostat spoustu silných témat - vyrovnávání se ztrátou milované osoby, škatulkování na základě povrchního úsudku, sebepřijetí, nalezení vnitřní síly a překonávání sebelítosti, odpouštění, důležitosti komunikace a moci přátelství a sdílení. Doporučuji, nebudete litovat.
Zamilovala jsem se hned od začátku. Dlouho jsem nečetla příběh, který by se četl takhle lehce a snadno. Lehký příběh na těžké téma.. něco takového vytvořit je zázrak.. najít romantiku v morbidním tématu je taky boží, seznámení na hřbitově, anonymní dopisy.. naprosto dokonalý..hrozně jsem si to užila a těším se na další díl!
Tak pane jo... Toto doporučuji úplně všem! Zpočátku jsem si říkala, že je hlavní hrdinka trošku kráva a dost mě štve, ale... Všechno začalo do sebe zapadat, postavy se dokázaly potýkat s následky, prošly jakýmsi mravním přerodem. Nemusel jim někdo složitě pomáhat jako třeba v YA fantasy, kde jsou postavy tak hloupé, že si samy bez cizí pomoci ani nenamažou rohlík. Jsem opravdu šťastná, že jsem si mohla tuto knihu přečíst, jelikož se takový přehršel emocí nikde jen tak nevidí. Věřila jsem postavám všechno, do posledního detailu. Upřímně mě ale mrzí, že tento příběh bude tvořen více díly. Myslím si, že jakákoliv další kniha s těmito hrdiny už bude pouze doplněk "na sílu". Za mě kompletní příběh v této podobě.
Velmi mile mě překvapila vyzrálost mužských charakterů. Charaktery měly hlavu a patu, vyvíjely se postupně, poměrně reálně, okamžitě jsem se do všech zamilovala. Je to poměrně paradox, jelikož v YA jsou většinou bezchybně vystavěny právě ženské postavy. Za mě klenot YA contemporary.! Kdo váháte, okamžitě přečíst!
Další plus... Postavy jsou sarkastický!!!
Milý čtenáři, milá čtenářko,
úvodem chci říct: přečti si tuto knihu. Růžový bonbónek s hořkosladkou náplní, který si vychutnáš a jehož chuť budeš cítit ještě dlouho po dočtení posledního slova. Je krásná zvnějšku, ale ještě krásnější zevnitř. Příběh tak živý, postavy tak reálné.
Tato kniha nemá dokonalé hrdiny. Neoplývají nadlidskými schopnostmi, ani nemají dokonalý život. Každá z postav si nese svoje bolesti, prohry, šrámy na duši. Každá bojuje ve svém životě a pere se se zkouškami osudu. Hlavní postavy se cítí ztraceni, což se přenese i na čtenáře. Ale právě v tom prožít každý nový den a udělat něco jinak, to považuji mnohdy za nadlidskou schopnost. V tom tkví dokonalost, přiznat své chyby, poučit se z nich a jít dál.
Naděje, síla, odhodlanost, přátelství, náklonnost, porozumění.
Kniha je prošpikovaná i dopisy a emaily, což ji dělá zajímavější (pokud to vůbec jde).
Prosím, zamiluj si Declana, Juliet i Reva. Zaslouží si být milováni svými čtenáři. :-)
Přeji krásné počtení a zážitek!
Veronika
PS: Prosím, vydejte i druhý díl!! More Than We Can Tell.
Díky tomu, že spadám přímo do cílové skupiny, totálně jsem si tuto knihu zamilovala. Nikdy jsem nic takového nečetla a musím říct, že jsem ani nečekala, že se mi bude tenhle příběh tak moc líbit. Juliet jsem sice ze začátku moc nemusela, hlavně kvůli jejímu chování k Declanovi, ale když se postupně začali sbližovat, oblíbila jsem si i ji. Já prostě tyhle typy příběhů miluju, takže vřele doporučuju :)
Ač nejsem cílová skupina kniha se mi líbila. Není co vytknout, já jsem tak nějak tušila jaké fotky budou v tom foťáku. A u téhle knihy jsem s happyendem velmi spokojená
Štítky knihy
dopisy fotografování láska tajemství střední školy smutek pro dospívající mládež (young adult) ztráta blízkých ztráta matky anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Dopisy ztraceným |
| 2019 | Temné a osamělé prokletí |
| 2020 | Na co slova nestačí |
| 2021 | Říkej tomu, jak chceš |
| 2020 |  Statečné a zlomené srdce |
Knihu jsem dočetla včera a je pravda, že jsem už dlouho nečetla nic s tak dojemným koncem, jako jsou Dopisy. Nevím, proč, ale hrozně jsem si oblíbila Declana. Kdo ho taky miluje? Autorka píše neskutečně čtivě, což už se mi ukázalo při Temném a osamělém prokletí, což je jedna z knih, které jsem hodnotila jako nejlepší v roce 2019. Líbí se mi, že Dopisy ztraceným nejsou jen obyčejná love story, ale řeší se zde i vážné věci, které nám bohužel život postaví do cesty. Určitě se ke knize za čas vrátím.