Drahá Ijeawele alebo Feministický manifest v pätnástich radách
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453254/bmid_draha-ijeawele-alebo-feministicky-m-mQS-453254.jpg
5
144
144
Chceme byť lepší. Zbaviť sa predsudkov. Aj tých najskrytejších. Ale kedy s tým začať? Najlepšie hneď teraz! S pokračovaním slávneho feministického manifestu Chimamandy Ngozi Adichie! Všetci by sme mali byť feminist(k)ami, povedala nám Chimamanda Ngozi Adichie vo svojej rovnomennej eseji. A potom sa jej kamarátka z detstva opýtala, ako má vychovať feministku zo svojej maličkej dcéry. Výsledkom je osobný a priamy list, z ktorého sa napokon stal ďalší svetoznámy feministický manifest. Chimamanda Ngozi Adichie nám ukazuje, aké obrovské a fatálne chyby robíme už pri výchove svojich detí. Od samého začiatku vštepujeme malým chlapcom, že sú dôležitejší ako malé dievčatká, a naopak. No bez toho, aby sme sa tento stav pokúsili zmeniť, nikdy nevytvoríme spravodlivý a rovný svet. Táto kniha je určená matkám ako aj otcom. Je kritickým pohľadom na nespravodlivosť vo svete, ale aj návodom na to, ako sa pokúsiť o zmenu. V neposlednom rade je to však krásna úvaha o rodičovstve. Chimamanda Ngozi Adichie trvá na svojom – musíme si byť rovní –, bez ohľadu na farbu pokožky, pohlavie, či vierovyznanie. Hovorí nám to vo svojich skvelých románoch a rovnako aj v silných populárnych esejach. Malá, ale silná knižka Drahá Ijeawele alebo Feministický manifest v pätnástich radách vychádza v preklade Kristíny Karabovej.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Literatura naučná
Vydáno: 2020 , AbsyntOriginální název:
Dear Ijeawele, or A Feminist Manifesto in Fifteen Suggestions, 2017
více info...
Přidat komentář
Pro mě byla knížka shrnutím toho, jak by měla vypadat realita pro každého. Víc takových knížek a jejich čtenářek/čtenářů a třeba se dočkáme budoucnosti, ve které nebudou potřeba.
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně, kdy ji paní knihovnice vytáhly ze skladu.
A musím říct, že autorka vyjádřila velice hezky můj názor. Víc nemám co dodat, jenom že knihu doporučuji.
Tak tohle bylo geniální.
Slovo FEMINISMUS se kolem nás už mnoho let točí v kruhu. A já musím říct, že většina lidí (a to i ve školách) ho zkrátka vysvětlí tak, že jsou to ženy, které nenávidí muže a raději chtějí vše dělat samy, ale pak si stěžují, že jim nikdo nepomůže.
Tahle drobná knížka je tak krásné vysvětlení tohoto pojmu. Doporučuji ženám i mužům.
Autorka byla požádaná svou přítelkyní, zda by jí poradila, jak vychovat dceru v duchu feminismu - a tak vznikl dopis, který obsahoval množství rad - tento dopis v upravené podobě si můžete přečíst, pokud si půjčíte či koupíte tuto knihu. Patnáct doporučení jak v dnešní době vychovávat - dle mého názoru ne jen dívky - v duchu feminismu.
Autorka naráží na "genderové role", na točení v kruhu, na role otců i manželů a toho, kde je "chyba" a mělo by to fungovat jinak.
Část s otci je za mě největší trefou. U nás doma po narození syna to byla velká "díra". Manžel vyrůstal v rodině, kdy byl tatínek neustále v práci nebo na cestách a tak moc nebýval doma, já naopak jsem vyrůstala v rodině, kde otec chyběl úplně. Vnímala jsem tak, že vše musím dělat já, že se starám jen já a jen na mě to záleží. Manžel oproti tomu zase narážel na otázku - jakou funkci otec v rodině má. A kdybychom tuto knihu znali, našli bychom krásnou odpověď :). Stejně tak jako je mnohdy na mladé rodiče vyvíjen tlak, co by měla žena a co muž.
"Domácí práce a péče o děti by neměly souviset s tím, jestli je někdo žena, nebo muž, a neměli bychom se ptát, jestli žena "všechno zvládne", ale jak nejlépe podporovat rodiče, aby zvládli své povinnosti v práci i doma."
Označených pasáží v této knize mám hromadu. Dle mého to není feminismus - ale normální svět žen a mužů - rodičů, kteří vedou své děti k tomu, že každý je jedinečný, každý má právo na to samé, každý se může věnovat čemu chce a projevit svůj názor.
Musíme samozřejmě brát v potaz, že autorka je Afričanka, zde jsou práva žen někde jinde, než jsme zvyklí my u nás. A přesto. Záleží pouze na lidech.
Tento feministický manifest v patnácti doporučeních předkládá mnoho témat, výzev a problémů, ale stejně tak i doporučeních, jak s nimi jednat. Je to sice útlá knížečka, přesto skrývá mnoho (teď se budu opakovat) poučných a krásných doporučení nejen pro rodiče!
Tuto knihu bych doporučila všem a hlavně rodičům, aby se vychovala nová generace, která bude chápat, že feminismus není sprosté slovo a nedává ženy na piedestal. Je to hlavně (jak autorka v knize uvádí) o genderové rovnoprávnosti.
Na závěr uvádím pár úryvků (z mnoha!), které mě zaujaly:
"Když někdo něco kritizuje u žen, ale u mužů mu to nevadí, pak nemá problém s tím, co kritizuje, ale se ženami."
"Kolik by se našlo ochotných mužů změnit si po svatbě příjmení?"
"Společenské normy vytvářejí lidé a neexistuje jediná norma, kterou by nešlo změnit."
Moje první knížka o feminismu :) a moc se mi líbí jak je napsaná. To že je to v podstatě dopis, že to není moc dlouhé, že je to napsané srozumitelně i pro někoho kdo (i když jsem žena) moc feminismus nezná (nebo spíš neumí). Určitě si odnáším pár velmi dobrých poznatků do života a jako matka dvou dcer můžu říct, že tyto poznatky uplatním i ve výchově ;)
Tato knížka je ideální pro ty, kteří jsou začátečníky v otázkách feminismu*.
Chimamanda Adichie je pravým opakem radikálních feministek. Velmi laskavě doporučuje, jak se vyvarovat některých zažitých stereotypů týkajících se mateřství a výchovy dětí. Všichni už dávno víme, že ženy mohou dělat víc, než k čemu je předurčila tradiční společenská role. Stále máme však mnoho stereotypů tak zautomatizovaných ( i v rétorice), že si je ani neuvědomujeme a šíříme je dál.
Překvapilo mě, kolik toho má naše výchova společného s tou Africkou. Samozřejmě se v knize objeví i několik exotických momentů (například panenství u nás, pokud vím, už není vnímáno jako komodita), ale princip je všude stejný.
Knížka, ke které se budu vracet a půjčím ji i svým kamarádům a kamarádkám
*Nemám slovo feminismus moc ráda, zavání matriarchátem, což je druhá strana jedné mince s tradičním patriarchátem, vůči kterému se feminismus vymezuje. Více by mi dávalo smysl slovo rovnoprávnost.
Hezky napsáno....Jen mě úplně asi neláká feminismus...
Je to asi tím, že žiji v zemi, kde ženy nejsou utlačovány a proto není třeba zdůrazňovat jejich práva....(Asi mám skvělého manžela )
Knížečka je překvapivě krásná, navenek i uvnitř. V několika málo slovech hodně moudrosti. Psáno původně kamarádce a její dceři do života, radost a nadhled ale může přinést všem bez rozdílu pohlaví a zázemí.
Hodně podobné jako Feminisnus je pro každého. Leč zde se autorka nezabývá následky, když se dívá zpátky na svůj život, ale zde jde zpátky na začátek, kde to všechno začíná. U rodičů a jejich dětí.
"A když mě tedy kamarádka poprosila o radu, rozhodla jsem se, že jí napíšu dopis. Chtěla jsem, aby byl upřímný, poskytl jí praktickou pomoc a zároveň jí tak trochu zmapoval, jak o feminismu uvažuju. A mírně poupravenou variantou toho dopisu je i tahle knížka."
Autorka má totiž dar nenásilnou formou vysvětlit věci i tak, aby je, ne pochopili, ale alespoň vyslechli ti, kteří jsou jinak nepřistupní. Nebo alespoň v tom moje naivní já doufá... :)
Milovala jsem knihu Feminismus je pro každého a zamilovala jsem se i teď. Autorka zkrátka umí vysvětlit podstatu a důležitost feminismu čtivou a snadno pochopitelnou formou. Určitě doporučuji všem. 5/5
A je to tady - moje první čistokrevná feministická kniha. Prostřednictvím patnácti doporučení Chimamanda (moc pěkné jméno) radí kamarádce, jak má svou malou dcerku vychovávat v duchu feminismu. Moje oblíbené doporučení je samozřejmě to o čtení, ale celkově se mi líbí, že text není nikterak agresivní a ve své podstatě mi připadá, že víc než o genderové rovnocennosti je o genderové neutralitě. Žena je dokonalá lidská bytost stejně jako muž, oba mají své silné i slabé stránky, povinnosti i práva a jde o to, aby to obě pohlaví respektovala. Moc bych si přála, aby si tuto knihu přečetli všichni, kteří si feminismus mylně interpretují. Možná budou překvapeni.
Chimamanda Ngozi Adichie dokáže o tématu feminismu hovořit srozumitelně, přátelsky, s respektem k druhým... Tato malá knížečka, kterou tvoří soubor patnácti doporučení, otevírá řadu témat a zajímavých myšlenek týkajících se nejen výchovy dětí (dívek i chlapců), ale i dalších na to navazujících témat souvisejících s rovnoprávností. Autorka hodně pracuje s příklady ze svého vlastního okolí, což dílu přidává na autentičnosti. Navíc čtenářům přibližuje život v jiném kulturním prostředí, ve městech a vesničkách Nigérie, který se přece jenom od života ve střední Evropě významně liší. Knížka rozhodně stojí za přečtení a nebojím se říct, že v řadě lidí podnítí chuť zamyslet se nad světem, ve kterém žijeme, nad způsobem, jakým vychováváme děti a nad tím, jak by se obojí dalo vylepšit. :)
Milá kniha. Velmi zdvořile a přátelsky se obrací k rodičům (asi spíše matkám, ale proč by ne k oběma rodičům?) a srozumitelně vysvětluje, jak vychovat děti (asi spíše dcery, ale proč by ne i chlapce?) v plnohodnotného, sebevědomého člověka, který si váží sám sebe a přitom respektuje své okolí. Ukazuje na rozdíly v pohledu společnosti na muže a ženy, stereotypy, které odsouvají ženy na nižší stupně společenského žebříčku. Přesto už teď bohužel slyším námitky ve smyslu „ale dívky nejsou vychovávány jinak, jak na to přišla, jak chce to tvrzení dokázat… Tohle jsou jen takové ničím nepodložené řeči…“
ve stejném milém duchu jako povídání v "základní" knize "Feminismus je pro každého", mimo to kniha přináší zajímavé vhledy do cizokrajné kultury, jediné, co mi trochu moc nesedělo, je ten samotný výchovný "manuál".... přeci pokud souzním s tím, že obě pohlaví sou si rovna, tak přeci nebudu jednat/vychovávat, jako bych to necítila....? těžko soudit, minimálně je to přínosné v tom si uvědomit, jaké stereotypy výchovy převládají u nás....
Milá malá brožurka, ve které se ukrývá tolik pravdy. Byť člověk nad knihou stráví necelou hodinku, dostane tolik informací a poznatků, jakoby četl hodně tlustý výklad. Líbí se mi, jak autorka dokázala všechno shrnout do této pidi knížečky, ale je v ní řečeno naprosto vše. V každé kapitole se drží dané myšlenky, daného tématu. A plusem je, jak vkládá i své vlastní zkušenosti, kterých byla svědkem. Autorka má skvělé myšlenky, které bravurně dokázala přenést na papír, tak, aby je každý pochopil. Díky této knize si člověk může uvědomit určité věci, které bral automaticky nebo jsou naopak brány zastarale a s mnoha předsudky. Rozhodně knihu doporučuji všem ženám, ale klidně i mužům.
Tohle by si měl přečíst každý. Čtenářská výzva: 9. Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů
Někdo tomu říká feminismus, někdo zdravý rozum. S autorkou bych moc ráda zašla na kafe...
Po Feminismus je pro každého jsem se pustila i do této knížečky a opět se mi líbila. Je hezké, že tento dopis zveřejnila a tím umožnila nahlédnout do rad své kamarádky, která zrovna měla malou dcerku Ijeawele. Jsou to zajímavé a určitě i užitečné rady pro rodiče, které zrovna děti mají, nebo pro ty, kteří teprve mít dítě budou. Opět přečteno za chviličku, doplněné nádhernými ilustracemi. :)
Autorčinu Amerikánu jsem ještě nečetla, ale po těchto dvou knížkách se do ní určitě pustím. :D
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Epištola původně adresovaná přítelkyni, jíž se narodila dcerka a která autorku prosí o rady, jak dítě vychovat. Stejně jako „Feminismus je pro každého“ se i „Milá Ijeawele“ hlásí k liberální (tj. ne radikální) větvi feminismu. Vychází v podstatě z klasického britského liberalismu s důrazem na práva individua, samozřejmě upraveného pro nigerijskou společnost: „Vnímej, prosím, Chizalum jako jednotlivce. Ne jako dívku.“ / „Nikdy jí neříkej, že by něco měla nebo neměla dělat proto, že je děvče.“ / „Nechala jsem si [po svatbě] svoje jméno proto, že je to moje jméno.“
Některá výchovná doporučení jsou opravdu zaměřená specificky na dívky: Ijeawele, prosím, neuč malou Chizalum spojovat si stud s biologií ženy; podporuj ji ve sportu i po příchodu puberty, kdy většina slečen sportovat přestává; nepokračuj v tradici nigerijských tuhých účesů, které děvčatům poškozují pokožku na hlavě a působí jim bolest. (Tématu obřízky se autorka nedotýká.) Jiné návrhy mají širší platnost: „Místo toho, abys Chizalum učila, jak být roztomilá, uč ji být upřímná. A laskavá. A odvážná. [...] Chval ji zejména tehdy, když zaujme obtížné nebo nepopulární stanovisko, poněvadž to je zrovna její upřímný postoj. [...] Uč ji, že není jen objektem, který se líbí nebo nelíbí, ale také subjektem, jemuž se něco líbí nebo nelíbí.“
Na tuhle knížku byl ideální čas v mých třinácti, kdy jsem nutně potřebovala nějaký materiál pro „zaujímání postojů“ - a kdy mě Afrika, zejména Nigérie, nezměrně fascinovala. Teď ji vnímám jako zajímavý náhled do (africky zabarveného) liberálního feminismu, exotického nejen geograficky, ale také svojí umírněností. Ve Střední Evropě se totiž člověk setkává spíš s feminismem radikálním, dohnaným k absurditě mechanismem perpetuální revoluce. Naopak Chimamanda je fajn.
Vlastně jsem si ji šla přečíst bezprostředně poté, co přede mnou můj kamarád prohlásil, že své syny jednou hodlá vychovávat „k síle, odvaze a chytrosti“ a dcery „k slušnosti a ctnosti“, což zvedlo ze židle i mě. xD Spisovatelka jakoby v odpověď nabádá: jednejme s lidmi na základě jejich osobnosti - a kuráž, chytrost i laskavost podporujme u všech.