Druhý dech chromého koně
Václav Gruber
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214477/mid_druhy-dech-chromeho-kone-214477.jpg
4
30
30
Vztahy mezi mužem a ženou mohou být různé. Modré i zelené. Jindřich a Kamila. Nejsou manželé, nejsou milenci, a přesto jsou si tak blízcí, jak to jen jde. Někdy záleží na maličkosti a všechno je jinak. A tak Jindřich zemře a nebo nezemře... Některé věci se ale stanou, ať chceme nebo nechceme...
Přidat komentář
Velmi čtivá kniha, nutí zamyšlení. Paralelně psaný stejný příběh s odlišným začátkem - opakující se stejné pasáže mně přišly zbytečně rozvleklé...
Myslím, že se dá číst i bez znalosti předchozí knihy.
Potkat se v životě s lékařem, jako je Mach,je samo o sobě traumatizující. Docela zajímavý i poučný příběh,napsaný ve dvou směrech. Líbilo se mi to.
Kniha od spisovatele - samotného lékaře - nám umožňuje nahlédnout do práce lékařů, jejich pocitů a přístupu ke svému povolání, jak velmi zodpovědného, tak bohužel někdy až zavrženíhodného a bezcitného vůči pacientům. Je nám dovoleno vžít se do situace a emocí těžce nemocného člověka, jeho rodiny a přátel, nevyhýbá se myšlence eutanázie a nutí k zamyšlení nad smyslem lidského života. Ve dvou verzích se dozvídáme, jak by to mohlo skončit... Co bychom udělali jinak, kdybychom dostali druhou šanci? Velmi poučné a nelze jinak než oba díly doporučit k přečtení.
Oba "Koně" jsou o reálném životě. Nabízí pravdivý pohled do současného zdravotnictví, do mezilidských vztahů a zároveň poukazuje na různé povahové rysy a smýšlení pacientů, ale i lékařů. Stojí za přečtení, i když si při tom člověk uvědomí, jak je všechno pomíjející.
KATASTROFA! Rádoby umělecký styl neukončené věty. Není to příběh, jsou to bláboly. Postavy nijak nevypadají, nemají žádnou charakteristiku, už nikdy víc
... i druhý díl se mi líbil. Autor na svém čtení u nás v knihovně, se zmínil, že kniha je psána ve dvou verzích, na což jsem si vzpomněla, až při začátku čtení té druhé verze. Hezky napsané, příběh se mi líbil. Jsem ráda, že jsem obě knihy četla. Opět mě ujistila o tom, že zdraví se důležité si chránit, a že je nade vše.
Nevím, jestli by se mi tento román líbil, kdybych předtím nečetla Zastřelte toho chromého koně, nikde se totiž neuvádí, že je to pokračování. Naštěstí měli v knihovně obě knihy vedle sebe ... Jsem ráda , že jsem obě knihy četla ...
Určitě si přečtěte tuhle zajímavou a velmi čtivou knížku. Není to náročné čtení, ale je poučné a taky tak jaksi příjemně lidské. A že se někdy může ten náš život vydat dvěma směry? Že je to mnohdy i naše volba ? Posuďte sami, jak by se vám to zdálo lepší a jak reálnější. A pokud by se vám nelíbilo jak to napsal autor, možná nás chtěl i vyzvat k tomu, zamystet se nad tím, jak bychom to tedy udělali my.
Mě se ten tvůrčí přístup líbil. Třeba osloví i další z vás, uvidíme:-)
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hlavně ať ti udělá dítě |
| 2013 | Noc s ďáblem |
| 2012 |  Zastřelte toho chromého koně |
| 2012 | Druhý dech chromého koně |
| 2015 | Žena.exe |
Autor navazuje na svoji předchozí knihu „Zastřelte toho chromého koně“. Rozhodně doporučuji číst obě tyto knihy a to v pořadí jejich časového/dějového vývoje (je to důležité pro seznámení se s profily osobností, které můžeme sledovat v obou knihách). Obě tyto knihy jsou o morálce (tj. odpovědnosti jednání) jak v osobním, tak i pracovním životě. Etické otázky pracovního života jsou z lékařského prostředí. Není divu, autor je praktikující lékař. Oceňuji autorovo rozhodnutí věnovat se nejen problémům medicínské etiky, ale i trestním aspektům v oblasti hrubé medicínské neodpovědnosti.
V knize nejde jen o téma eutanazie, ale i o odpovědnost při poskytování lékařské péče (při stanovení diagnózy a léčebného postupu, jednání s pacienty a jejich blízkými). Téma eutanazie však v obou knihách dominuje. V druhé knize dokonce až tak daleko, že autor poté co v první knize k eutanazii došlo, v druhé knize nabízí čtenáři alternativu vývoje jinak stejného děje a se stejnými postavami bez eutanazie, tj. alternativu paliativní péče. Jde tak o silný myšlenkový podnět pro porovnání obou přístupů, které byly v době vydání obou knih předmětem mediálního diskurzu za účelem odůvodnění potřebnosti českého zákona o eutanazii. Tehdy zde byla silná dobová souvislost s tímto tématem. Význam obou autorových knih spočívá především v této tematické rovině.
Když v roce 2004 nastupovala do funkce ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, byla oslovena ještě tehdy existující rozhlasovou stanicí BBC, v níž pracoval Václav Moravec. V jeho první otázce byl otevřen prostor pro prioritní cíl nové minystryně? M.Emmerová odpověděla, že by chtěla zlepšit odpovědnost jednání lékařů, tedy jejich morálku. Během svého působení na MZ ČR skutečně přistupovala ke své práci odpovědně a byla vystavena celé řadě nemorálních útoků ze strany následujícího ministra zdravotnictví, který svým nemorálním jednáním dokázal zaujmout tehdejšího premiéra až tak, že Miladu Emmerovou odvolal.
Zatímco v obou knihách Václava Grubera nebyl význam morálky v oblasti medicínské praxe potlačen, v oblasti politické morálky tomu tak často není. Dnes shodou okolností byl do funkce uveden nový ministr zdravotnictví. Ve hře je jak individuální občanská odpovědnost, tak také ona politická odpovědnost pokud jde o zajištění funkcí zdravotnického systému, který v posledních několika měsících naprosto selhával. Věci dokonce došly tak daleko, že poklesl počet vyšetřených osob (mnozí přitom na vyšetření nebo výsledky čekají několik dnů, marně se snaží někam dovolat, z pohledu prostého občana jde o neskutečně přehlíživý přístup ze strany premiéra). Pokles počtu vyšetřených však paradoxně zlepšuje obraz celkového stavu, neboť by se na první pohled mohlo zdát, že problém epidemie nepokračuje růstem počtu nemocných. Realita je ale jiná.
Kde však můžeme hledat příčiny této poměrně dlouhodobě rostoucí neodpovědnosti jednání v naší společnosti na mnoha úrovních? Jde především o silné ekonomické a mocenské zájmy, které potlačují význam morálního přístupu – odpovědného jednání (rozhodování), ale současně také potlačují mechanismy nápravy. Společnost, která potlačí význam etiky a jejích analytických nástrojů, se snadno může ukvapit při svých politických rozhodnutích v oblasti tvorby práva (např. zákona o eutanazii). A je-li jednání posuzováno jenom v rámci práva, může se taková společnost dostat do potíží. Václav Gruber se mohl ve svých dvou knihách věnovat i těmto aspektům (vztah morálky a práva). Možná se tento vztah objeví v jeho další tvorbě? Je skutečně obdivuhodné, že se autor-lékař věnoval tematu etiky a práva v oblasti medicíny a přibližuje jejich význam okruhu čtenářů a pacientů.