Poslední objednávky
Caimh McDonnell
Dublinská trilogie série
< 3. díl
Kdyby nevykopali ty dvě mrtvoly, mohla to být prvotřídní legrace. V hlavní roli s detektivní agenturou BPB: B jako Bunny, bývalý policajt, který konverzuje s duchy. P jako Paul, bývalý flákač, který místo sledování nevěrných manželů zalepuje kancelář konkurenční společnosti vteřinovým lepidlem. B jako Brigit, bývalá sestřička, která k detektivovi z té konkurenční firmy vyrazí na večeři, aby obdivovala jeho… ehm… ptáka?! Ta zkratka měla spíš znamenat Bezmezně Praštěný Blázinec. Legrace však končí, protože vykopali ty dvě mrtvoly. Jedna z nich je identifikována jako agent FBI, a tak dublinská kriminálka dostane pro vyšetřování posilu ze zámoří. Posila má červenou hřívu, bionickou protézu a hned prvnímu svědkovi svou přátelskou domluvou způsobí infarkt… Ne, opravdu to není legrační! Půjde tady o život, hned o několik životů. A mimochodem, začínáme i končíme na pohřbu. Tohle je Caimh, Caimh McDonnell – nejšílenější, nejoriginálnější a nejirštější autor kriminálních příběhů, který každým dalším románem překonává svou proklatě vysoko nastavenou laťku. Fanoušci dublinské trilogie se už těší na závěrečné dějství parádní jízdy. A jestli snad někdo ze čtenářů s „bělovlasým Irem s nevyslovitelným jménem“ dosud neměl tu čest, po tomhle kousku si ho zaručeně zamiluje.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
Last Orders, 2018
více info...
Přidat komentář
Závěrečný díl Dublinské trilogie byl rozhodně lepší než druhý, ale první díl za mne nepředčil. Detektivní linka je ucházející, humor nechybí, ale vyvažuje ho vše kolem Bunnyho, to je v podstatě jedna velká deprese. Nejvíc mě tentokrát pobavily vrchní inspektorka Burnsová a fenka Maggie.
Hodnotím vysoko a přečtení nelituji, ale mrzí mne, že tu vysokou laťku, kterou autor nastavil v prvním díle, v následujících neudržel, tedy aspoň za mne ne.
Ke konci roku pár úryvků pro pobavení:
---
Seděli v rohovém boxu, který pravděpodobně zažil plánování většího počtu trestných činů než kterékoli jiné místo v celém Irsku, možná s výjimkou baru ve vládním komplexu.
---
Vrchní inspektorka Susan Burnsová nesnášela lítací dveře. Po poradě, kterou právě absolvovala, toužila vejít do rozlehlé kanceláře kriminální policie a pořádně za sebou prásknout dveřmi, což však ty zatracené lítačky neumožňovaly.
"Kde je sakra Rowe?"
Seržantka Moira Clarkeová vzhlédla od svého stolu s výrazem plachého lesního zvířete, které vycítilo blížícího se hladového medvěda. "Je v terénu, šéfová... Chcete ho teď?"
"Co asi myslíte, Moiro?"
Clarkeová chňapla po telefonu rychlostí, jakou se obvykle chytají děti padající do jícnu sopky.
"A co se týká vás ostatních," pronesla Burnsová zvýšeným hlasem, aby si zajistila patřičnou pozornost všech přítomných, "Tinder, rychlé rande pro nezadané, webové stránky, seznámení přes přátele nebo při popíjení v baru, v supermarketu, a klidně i tak, že napíšete svůj telefon na dveře záchodků, to všechno jsou způsoby získání nového partnera, se kterými nemám nejmenší problém. Ale svědci ve kterémkoli případu, na kterém pracujeme, jsou naprosto nepřípustní... Pokud má ještě někdo z vás chuť hrát si na Romea a Julii, tak by neměl zapomínat, že oba na konci zemřou."
"Ehm, šéfová... Rowe říká..."
"Je mi úplně jedno, co říká. Chci ho tady, abych ho mohla seřvat. Tentokrát neplatí, že když se bude šéfové vyhýbat dostatečně dlouho, tak ona se zklidní. Tentokrát platí, že čím déle na to budu muset myslet, tím to bude horší."
Vytrhla Clarkeové sluchátko z ruky. "Budu stručná, Alane, Buď budeš do hodiny stát před mým stolem, nebo si vyklidíš ten svůj." Práskla sluchátkem... Cítila se o něco lépe, když konečně mohla něčím prásknout.
---
Dveře se pootevřely a dovnitř nakoukla hlava seržantky Moiry Clarkeové. "Máte chvilinku, šéfová?"
"Ani ne, ale..." Burnsová se zarazila a věnovala seržantce plnou pozornost. "Ach jo, promiňte. Začněme to znovu a já budu předstírat, že jsem skutečná lidská bytost. Jak proběhla... svatba vaší neteře?"
"Pohřeb tetičky."
"Do prdele. Omlouvám se."
"V pořádku, vy jste ji nezabila."
"Upřímnou soustrast."
"Jo, je to těžké. Netuším, kdo se letos u štědrovečerní večeře postará o rasistické řeči."
"Ach tak."
"Vždycky tedy upekla biskupský chlebíček."
"No tak to je pěkné."
"Vy jste ho nemusela jíst. Tráví se ještě hůř než její politické názory. Předloni si její pes vyhrabal kus z odpadkového koše a sežral to. Na devadesát procent ho zabil právě ten chlebíček. Netuším, jestli jste někdy musela zároveň péct krocana a kopat hrob, ale jako sváteční událost to fakt stojí za to, to mi můžete věřit."
Zpočátku jsem se motala v kruzích - i když jsem druhý díl četla nedávno, nějak mi unikaly souvislosti. Ale postupem času se to zlepšovalo a já jsem opět oceňovala ironické poznámky, jen tak ledabyle roztroušené v textu. Slovní potyčky agentky FBI a vrchní inspektorky Burnsové mi spolehlivě vyvolaly úsměv na tváři. A když jsem konečně pochopila i to hlavní, Paulíku, byla jsem nadšená.
"Možná konečně nastala ta chvíle, aby svým příbuzným sdělila, že je lesba. To sice není, avšak pokušení použít to a zarazit všechny ty řeči bylo občas neodolatelné. Měla hypotézu, že spousta leseb jsou heterosexuální ženy, které si užívají svou svobodu, jelikož už nemohly vystát žádného dalšího Pepu, který věnuje pozornost jen fotbalu a pivu."
Třetím dílem Dublinské trilogie si McDonnell nechal pro pokračování pootevřená ne vrátka, ale pořádná vrata. A skoro ho to stálo hvězdičku.
Neoblibuju úplně otevřené konce, ale akceptuju je v případě, kdy poskytují postavám možnost svobodně vykročit z příběhu k čemukoliv čtenáři domýšlenému, bez autorovy zjevné ambice dál režírovat.
Těžce ale nesu, když je předchozí dění víceméně ukončeno, avšak v závěru je cosi nadhozeno tak, aby to bylo bez pokračování jaksi samoúčelné.
A včil mudruj... Může mít trilogie víc než tři díly? Výjde to u nás?
Co se týče otázky číslo jedna: překvapilo mě to, ale může :). Otázka číslo dvě? Pokud si tuzemský vydavatel správně zodpoví otázku jedna, proč ne? :))
Bylo to znovu skvěle vymyšlené. Od samého začátku si připadáte jako na kolotoči (ne že by ten začátek souvisel s jakoukoliv rozverností, spíš se cítíte v kůži někoho, kdo podobné atrakce důvodně nesnáší). Nemáte kdy se rozkoukat, děj na vás stroboskopicky pomrkává, bluf střídá bluf, postavy jsou originálně okořeněné a gagy stejně dobré, jako v předchozích dílech.
Chci další. Audioknihu, pokud možno. Filip Švarc forever... :))
Dobré čtení: pohotového, lidového i černého humoru přiměřeně, ale základ se jeví hodně smutný, hodně, hodně dlouho (stačí se podívat na obálku)... První díl jsem četla před rokem a půl a nijak mne neoslnil, takže druhý díl jsem ruče přeskočila a skončila s dílem posledním. A ten mne skoro okouzlil, bavila jsem se, trochu tápala v akcích minulých a jejích dozvucích současných (Skála se mi postupně vybavovala), rochnila se v nápaditých akcích detektivního rázu (na hraně etiky, spíš za hranou) až podfukářských plánů, užívala si různorodých figurek a snesla i trošku té romantiky (opravdu pro mne tak akorát). 85%
"-Přemýšlels někdy o tom, jak je možný, že ženský neřídí svět?
-Možná i řídí, ale my jsme tak hloupí, že jsme si toho ještě nevšimli."
Ale nejlepší vtip, který rozhodně utkvěl, bylo zbrusu nové slovo:
PITEVNICE.
Závěrečný díl (zatím) se mi líbil asi nejvíc, sice je to trochu míň sranda, trochu víc akce, vyskytují se tam zahraniční spiklenci, FBI, CIA a tak. Ale je to svižné, čte se to samo a možná se i na konci vyplní, v co čtenář celou knihu doufal. ;)
Celou trilogii můžu jen a jen doporučit.
Naprosto perfektní závěr trilogie! Tedy doufám, že ne závěr, protože tohle mě opravdu bavilo! Pokud máte rádi poctivou krimi s prvky humoru, tak vřele doporučuji!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Muž bez tváře |
2020 | Poslední objednávky |
2019 | Den, který nikdy nepřijde |
2023 | Podivná doba |
2024 | Sekáč |
Závěrečný díl je jednoznačně nejpovedenější, opět plný humoru, nečekaných zvratů a skvěle vykreslených postav. Skvělé zakončení série, které mě drželo napjatou a zvědavou skoro až do poslední minuty. Pořád se něco děje, vesměs je to taková horská dráha a je adrenalin se na této dráze udržet :-)) A po takovém závěru bych vlastně brala i nějaké pokračování, jelikož agentuře BPB se rozhodně nikdo a nic nevyrovná :-))