Duchovní rozměr fenoménu Foglar
Pavel Hošek
Působení literárního a výchovného díla Jaroslava Foglara patří mezi mimořádné a pozoruhodné jevy české kultury dvacátého století. V této knize se autor věnuje duchovnímu rozměru jak samotného Foglarova díla, tak i recepce tohoto díla ze strany čtenářů.
Přidat komentář
Zajímavá publikace skládající se z celkem šesti rozborů JF, jeho života a jeho světa, napsaného znalci Jestřábova díla. Musím říci, že kniha se čte místy docela těžce, mnoho poznámek k textu pod čarou, občas dosti nezáživné úvahy, závěry a pasáže v některých kapitolách... Nicméně našel jsem v knize i dost informací, které mě zaujaly a obohatily, popřípadě mi i otevřely nové obzory pohledu na některé aspekty tvorby JF a jeho světa. Ovšem na závěr musím podotknout, že byly i závěry a myšlenky, které mi přišly až příliš složité a zvláštně poskládané a domnívám se, že sám Jestřáb by se podivil, co by se o sobě a svém díle všechno dozvěděl... Howgh.
Sám Foglar všelijaká "duchovní" či náboženská témata ideově odmítal a literárně pomíjel; hromadně je nazýval magiemi. I když to asi nikde přímo nenapsal, z podobných narážek je více než patrné, že byl naprostý bezvěrec a člověk veskrze nenáboženský. Zmínky kostelů, podzemí či podobných objektů v jeho knihách slouží ke zdůraznění romantiky staré Prahy a k vytváření pocitu tajemna a atmosféry strachu. Tato kniha není ničím jiným, než velice křečovitým roubováním náboženského výmyslu "duchovna" na foglarovskou romantiku a snahu o výchovu mládeže. Nikoliv neobvyklé a jako obvykle nechutně trapné.
Nejdřív mě trochu zklamalo, že v knize není kromě krátkého úvodu žádný text Pavla Hoška, ale kvalita vložených studií mi to pak vynahradila. Rozbory toho, jak Foglar vyvolával ve čtenářích pocity posvátna, jak používal konkrétní náboženské prostředky a jak sám víru odmítal řešit, jsou pro zájemce o jeho dílo rozhodně podnětné. A kdo stojí o foglarovský text samotného Pavla Hoška, ať si přečte jeho Evangelium podle Jaroslava Foglara.