Dům na konci ulice
Karla Kubíková
Vdova a čerstvá důchodkyně Nina, která miluje literaturu a svého malého psa, žije poklidný život v domě po rodičích s bratrem Radkem, jemuž odmítá porozumět. Je matkou jediného syna, jenž už před lety odešel do Latinské Ameriky. S ním, jeho ženou a dcerou se vídá pouze přes Skype. Život jí změní přistěhování nové rodiny do ulice. Sbližuje se s jejich dcerou Gábinou, ale neblaze na ni působí snaha Gábinina otce, majitele realitní společnosti, o koupi jejich domu. Nesoulad s bratrem ještě umocňuje jeho souhlas s prodejem. Vážná nehoda syna spolu s obavou o vlastní zdraví vrací Ninu o mnoho let zpátky k traumatizující situaci, s níž se dodnes nevyrovnala. Nina se však musí poprat s novým problémem, který je závažnější než bolavá nemožnost dožít v domě po předcích...... celý text
Přidat komentář
Je to takové smutné čtení. Příběh, který může potkat kohokoliv z nás. Nádherná obálka.
Milé, ale smutné čtení. Ze začátku mi to trochu přišlo jako pedagogický deník, pak se příběh rozvinul a bylo to lepší. Hlavní hrdinky mi bylo líto, co všechno musela "v klidném" stáří řešit. Myslím, že málokdo v sobě najde sílu se k přicházejícím problémům postavit tímto způsobem.
Milý příběh o Nině, která žije sama v domě pouze se psem. Díky novým sousedům se sbližuje s jejich dcerou Gábinou. Mimo jiné řeší i své zdravotní problémy, které se začínají zhoršovat. Knížku určitě doporučuji přečíst :-)
Po Hájovně velké zklamání, texty nemají svěžest a čtenáře nezaujmou, postavy prvoplánové, z textu je vidět, že je to vymyšlené a ne reálný příběh.
Jemná kniha, o lásce k lidem i věcem. Vážná témata týkající se nemoci paměti přesvědčivě zpracovaná.
(SPOILER) Na Hájovnu to nemá, ale tady může mrazit z budoucnosti, která nás teprve čeká..nevíme koho to potká.. takže za mě super příběh i když na něčem lpíme, tak nás okolnosti dokážou přivést na jinou cestu a úplně změnit svá rozhodnutí..zdraví je opravdu velmi důležité
Souhlasím s komentářem: vcelku milý příběh. Za mě tak nějak neurazí, nepotěší, ale musím vyzdvihnout popisované scény, jak se cítí člověk se začínajícím Alzheimerem.
Docela milý příběh o paní Nině, která žije sama a řeší, jak dál jít životem, když přijde opravdová samota a ještě nemoc. Ale Nina to zvládala, i když je to někdy hodně těžké.
Tak nevím, knihy od paní Kubíkové mám ráda, ale tenhle příběh mě úplně nenadchnul, postavám jsem moc nerozuměla a sympatičtí mi byli snad jen psík Teri a králíček Ferdík :-)
Zajímavý příběh o sympatické Nině a její rodině. Příběh ve kterém najdete křivdy minulosti, útrapy a radosti přítomnosti. A jsem ráda za Ninu vášnivou čtenářku.
Nikdo nevíme, jaké cesty nám život připraví.... krásná obálka a poklidné čtení s trochou zamyšlení.
U této knihy si budu pamatovat dvě věci...navnadila mě na další knihy...např. kniha Starý kraj...Dorte Hansen
A taky návod či " manuál" co se životem, když se dozvíte, že začínáte trpět demencí či Alzheimerovou nemocí...
Hlavní postava se ukázala jako neskutečně praktická a velice bojovná osůbka...
Děkuji p.Kubíková
Kniha se četla dobře, rychle, jen se mi nelíbily pasáže o jiných knihách. Je napsaná dobře, pěkné a s citem k tématu staří a zapomínání. Ale po přečtení jsem z ní neměla takový klidný duševní pocit.
Jedna věta z knihy: Se svými myšlenkami a vzpomínkami musíš umět nakládat, třídit je, vybírat a ignorovat ty, které tě trápí a nic neřeší.
Kniha Dům na konci ulice mate svou obálkou. Podle ní byste si totiž možná řekli, že se vám do rukou dostává poklidný, láskyplný příběh. Obsah je však diametrálně odlišný.
Knihu jsem dostala v rámci #spoluprace od @knihkupectvi_luxor za účelem recenze.
Anotace prozrazuje, že v knize sledujeme osud důchodkyně Niny, vášnivé čtenářky, která na stará kolena řeší problém týkající se prodeje domu, zároveň je však poměrně osamělá, jelikož její jediný syn žije v zahraničí a s bratrem, jenž bydlí ve stejném domě jako Nina, nemají příliš vřelý vztah.
Dostanete ale mnohem víc, než je v anotaci napsáno. Dům na konci ulice je příběh o stárnutí, o ubývající důvěře ve vlastní zdraví, o starých rodinných křivdách, o kontrastu stáří a mládí. Zároveň jsou zde otevřena i další důležitá témata - pocity osamění dospívajícího člověka, nevyrovnané vztahy, nezvládnuté rodičovství.
Líbilo se mi to moc, dávalo mi to takový vibe Mornštajnové. Množství knih v příběhu zmíněných pro mě jakožto knihomolku bylo příjemným zpestřením, stejně tak česká gramatika, kterou Nina doučovala.
Určitě mrknu i na další díla Karly Kubíkové, protože tohle bylo moc fajn. 4,5/5.
Velmi pěkné a nostalgické čtení....
Postava Niny mi byla blízká .... věkem, touhou po soběstačnosti .... ale také láskou k literatuře a i zvířatům ....
.... literatura je nekonečná - a člověk je smrtelný .... a i já vím, že ve svém vymezeném čase nestihnu přečíst vše, co mne zaujme ....
Jakým přínosem pro Ninu i mladou Gábi byly jejich hodiny českého jazyka ....
I přes rozdílnost generací k sobě nalezly cestu i pochopení ....
A zaujal mne Ninin náhled na mladou generaci :
.... tlak na stále vyšší výkon, informační přesycenost, atak konzumu a zároveň vnitřní prázdnota ....
I když stárnutí má své problémy, Nina se nebojí podívat pravdě do očí ...
A najde i cestu ke svému bratrovi .... cestou poznání a přijmutí ....
Inu - autorka už má kus života za sebou .... a dokáže o něm pěkně psát ....
Doporučím.
Nu upřímně, ze začátku jsem se nemohla úplně do děje začíst, ale postupně jsem děj hltala a na konci mi ukápla i slza..
Štítky knihy
stáří česká literatura vzpomínky osamělost demence (nemoc) důchod, penze ALS - Amyotrofická laterální skleróza české rományAutorovy další knížky
2022 | Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce |
2017 | Spálená křídla |
2007 | Rafanda |
2008 | Samoživitelka |
2024 | Dům na konci ulice |
Výborná kniha. Při čtení mě občas zamrazilo, neboť už jsem také důchodce a člověk sám neví, co ho postihne. Zda nemoc, potíže v rodině nebo změna v lokalitě, kde bydlí už několik desítek let a nejraději by nic neměnil. Knížka má ale přesah i do generace mladých, kteří těžce komunikují osobně nejen sami mezi sebou, natož napříč generacemi. Toto všechno překonat prostřednictvím zvířátka je pěkné. Konec knihy však nabízí i radostné očekávání, smíření, a to je dobře. Různý pohled na homosexualitu před 1989 a nyní je také velmi pravdivý a pomáhá částečně pochopit obavy lidí dříve narozených.