Dům za zdí
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550424/bmid_dum-za-zdi.jpg
4
345
345
Byl jednou jeden dům, divný až na půdu. A plný záludných vzdušných zámků… Ta černočerná vrátka do zahrady anglického baráku zničeného náletem tu vlastně nejsou. Den otevřených dvířek do domu v uličce Slade Alley se totiž pořádá jen jedenkrát za devět let, vždy v sobotu večer před halloweenskou verzí Dušiček, protože o nic jiného jeho správcům ani nejde. Po šťavnatě vystresované lidské duši by se tihle emoční upíři utloukli, jelikož jedině díky ní si v další periodě zlodušství udrží své superschopnosti – a zatímco ji z kořisti vysávají, mlaskají u toho jako Drákula, Vetřelec a Demogorgon dohromady. Dovedou se obětem znamenitě vemluvit a vystavět jim vzdušné zámky z nenaplněných snů srážených frustracemi, načež v těchto šalbách uváznou osamělý kluk s náběhem na aspergera, vyhořelý polda s náběhem na pleš, oplácaná studentka z partičky lovců senzací a po další devítileté pauze i její lesbická investigativní sestra. Chodba k půdě prokleté nemovitosti se tak postupně plní podobiznami obezdušených nebožáků s vykotlanýma očima, než se… než se…? Ucho utrhne?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
Slade House, 2015
Interpreti: Matěj Převrátil , Jan Holík , Marie Černochová , Zuzana Ščerbová , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
První kapitola nastaví pravidla, další je dodržují a rozvíjejí, no a pátá kapitola... Na tu jsem čekal, tu jsem potřeboval k tomu, abych měl jasno, že tahle kniha je skvělá. David Mitchell je rafinovaný autor a se čtenářem si vyloženě hraje - ví, že čtenář už ví, ale přesto nebo právě proto ho nenápadně zásobuje novými a novými informacemi a nechává ho odhalovat celou záhadu a "jak to vlastně funguje". Psáno je to s lehkostí a výborně se to čte.
Perfektní knížka. Sáhla jsem po ní úplnou náhodou v knihovně, líbila se mi obálka a ještě když ji napsal autor Atlasu mraků... Řekla bych, že kniha je takový menší horor, v každém případě se tam objevují duchové a budete napnuti od začátku do konce. Výborně vymyšlený příběh!
Nooo, tak tato kniha by si i zasloužila pokračování, třeba z pohledu té poslední ženy. Atlas mraků (ačkoliv film je super) od téhož autora jsem číst nezvládla, ale toto je bomba.
Tuto knihu jsem našla náhodou v knihovně , když jsem hledala nějaký duchařský příběh. Musím říct že se mi velice líbila , je to takový misteriozní , hororový , duchařský příběh. Kniha má pouze pět kapitol a 148 stran. Takže je to velmi útlá kniha.Příběh mě vtáhl a musela jsem vědět jak to dopadne a moc se mi na knize líbí že to není takový ten příběh šťastný až do smrti ale je to tajemné a zlověstné. Hodně opravdu hodně se mi líbilo jak to dopadlo , mám ráda knihy a filmy co nekončí zrovna šťastně a tady je to takové půl na půl aspoň takový s toho mám pocit. Kniha ve mně zanechala velké emoce a je to teď jedna z mích oblíbených.
Dům za zdí je osvěžující ducharinka. Za mne průměr, knížka, po které sáhnu, když budu chtít nějakou oddechovku. Nedovedu se zbavit dojmu, že se z námětu dalo vyzdimat mnohem mnohem více. Proto jen tři hvězdy.
Jestli tato kniha nekoho nudila, tak ho nudi asi uplne vsechno. Archetypalni pohadka pro dospele, dobro, zlo, skvele postavy.....vyborne!
Napínavé, fantaskní, hravé, kniha mě přenesla do jiných světů, do fantastického příběhu v kulisách dnešní reality. Zlo prostě existuje. Oceňuji autorovu fantazii a kreativitu při hře s časovými rovinami, smrtelností a nesmrtelností. Navíc dobře napsané, chytře, čtivě, pěkným jazykem.
"Duchařský" román.
První půlka se mi líbila. Nové, napínavé, mrazivé. Druhá půlka a čím dál ke konci se mi líbilo méně a méně. A konec mi připadal takový nechutný, jako určité znevážení života.
Co mi vůbec víme o duši? Zde se to nedozvíme, zde je to spíš drsňácké a pak až trapné.
Knížka není můj šálek čaje.
siahol so po knihe len preto, že David Mitchell. čítal som a čakal. ale toto nie je môj obľúbený žáner. čosi na pomedzí fantasy hororu a fiction. a čím som bol ďalej, tým viac ma obostierala nuda. a rozpaky. toto v zlatom fonde literatúry chýbať nebude.
áno, remeslo je skvele zvládnuté. zajtra si už nespomeniem, o čom to bolo... na rozdiel od Atlasu alebo Tisíci podzimů...
no nič, pustím sa do ďalšieho Mitchella.
Velmi milé překvapení. Nečekal jsem takový mysteriózní příběh na hraně fantasy a hororu. Postavy úžasně vykreslené a ta "beznaděj" čišící z každého příběhu... Doporučuji.
Tohle byla opravdu hodně zvláštní knížka, pořád tak docela nevím, co si o ní mám myslet. Příběh rozdělený chronologicky do několika částí mě uchvátil, četla jsem ho s mrazením v zádech, a když mi začalo být jasné, jak se to ve Slade House všechno má, nemohla jsem si pomoct a nabádala jsem hlavní hrdiny, ať tam nelezou. A poslední povídka... wow. To jsem nečekala, bylo to vynikající. Kniha má fantastickou atmosféru, není to sice přímo horor, ale bylo mi při jejím čtení úzko. Autor má sympatický styl psaní.
Tohle není hutný román, jak bývá u Mitchella zvykem. Je to taková jednohubka. Ale to přece nevadí. Je fajn se potkat se starými známými.
Tak po dočtení této knihy musím zatleskat. Opravdu brilantní příběh, který přesahuje realitu a ještě je krásně dokreslen zahradou a starobylým domem za mizející brankou. Lakuna a Orison ještě dlouho po přečtení příběhu rezonují v hlavě. Prostě Mitchell. Kdo umí, ten umí.
Je to David Mitchell, takže i mne jeho duchařské hnízdo v Domě za zdí spolehlivě znehybnilo v křesle na jedno odpoledne (což krátký rozsah krásně umožňuje a možná i proto nestihne nudit opakováním, i když s malými variacemi, jinými kulisami a aktéry) ... Ale je to David Mitchell, takže rozmlsána jeho dříve přečtenými knihami jsem asi očekávala víc než dobře napsanou oddechovku.
Čtení této novely jsem si vyloženě užívala. Jasný důkaz toho, že hororová literatura a vytříbený jazyk, prokreslené postavy a neotřelá forma vyprávění se v žádném případě nemusí vylučovat. Za mě brát všema deseti!
Pořád jsem si říkal, co mi to připomíná, až najednou mě to trklo - je to taková mitchellovská variace Perníkové chaloupky. Kdesi v úzkých uličkách Londýna se skrývá tajemný dům, v němž číhá zlá čarodějnice (spolu se svým poněkud jednodušším bratrem) na nevinné duše, které bez milosti sežere.
Proti Atlasu mraků je to útlá knížka, děj je daleko jednodušší a přímočařejší, a musím uznat že se to četlo moc pěkně. Čtyři hvězdy klidně dám.
Dosud jsem kolem Davida Mitchella jen po špičkách kroužila, jelikož jsem získala dojem, že by jeho tvorba mohla mít příliš vysoké nároky na můj chatrný intelekt. Nesměle jsem si měřila pohledem "Atlas mraků" vysoko na poličce a v duchu slibovala: "Jednou se k tobě dostanu." Po návštěvě "Domu za zdí" ze mě obavy spadly jako spodní prádlo ze striptérky. Hned v úvodním příběhu, kterým mne provázel tak trochu jiný chlapec, jsem pochopila, že si s knihou budu výborně rozumět. Druhý střípek do skládačky, kdy se změnil vypravěč a doba poskočila o 9 let kupředu, mě v euforických pocitech utvrdil. Oba charaktery byly naprosto rozdílné a perfektně... prožité, to je asi ten nejlepší výraz. Autistický kluk i špinavý polda působili dokonale autenticky. Následující střídání tolik úspěšná nebyla; další postavy mě neoslovily tak silně - nešlo o horší zpracování, akorát ve mně prostě nevzbuzují nadstandardní zájem zamindrákované studentky, lesbické novinářky ani... no, nemusím vykecat všechno. Navíc každá povídka logicky ubrala něco z tajemství a tím také z kouzla, kterým byl "Dům za zdí" opředen. Nejspíš to tak muselo být, já bych však v tomto případě raději dále tápala v londýnských mlhách, zůstala u nejasných strašidelných obrysů a znepokojivých domněnek, než si nechala vše popsat a vysvětlit. Proto "jen" 90% za tento dvoudenní superzážitek.
1.1979....hmm, tak to bude zajímavá kniha.....2.1988....to bude pořád dokola?.....3. 1997.....jo, bude.....4. trochu se nám to zvrtlo.....5. 2015....škoda, že je ten konec tak utnutý, mohlo to být více roztahané......ale jinak to fungovalo, mělo to nápad, bylo to fajn
To byla, ale zajímavá četba! Už je to tak půl hodiny a ještě pořád jsem z knihy paf. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně a půjčila jsem si ji, měla jsem dříve v plánu si jí koupit. Od Davida Mitchella jsem četla už Atlas mraků, takže to není pro mě jeho prvotina, ale narozdíl od něj se mi tato kniha četla líp. Byla poutavá a nepředvídatelná. Kolik literárních stylů se tu vystřídalo? Řekla bych, že nejvíce převažovalo sci-fi, což mě překvapilo tuplem, že se mi kniha líbila, není to u knih můj šálek kávy. Dále horor a celou knihu prolínalo a zvláště pak hlavně na konci mystično. Kniha mě pohltila, stejně tak jako Slade house své oběti. Kniha byla psána čtivou, upřímnou, místy až vulgární formou, což mi vyhovavalo, někdy jsem se i zasmála. Neměla jsem ponětí, co se bude dít dál. Myslela jsem si, že to bude takhle a nakonec se to celé obrátilo a já čučela s otevřenou pusou. Tohle není určitě moje poslední autorova kniha. Akorát mě trochu zklamal konec. Přišlo mi to už přehnané a vypadá to, že jsou tam otevřená dvířka pro další díl, ale pochybuji. Škoda, že kniha není o něco delší. Byl by to i skvělý fim. Při čtení jsem si příbeh živě představovala. Doporučuji.
Štítky knihy
anglická literatura duchové a přízraky strašidelné domy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Čtivé a zábavné příběhy propojené do jednoho celku. Žádná vysoká literatura, ale poctivé dobrodružné čtení se vším, co k tomu patří. Napětí, trocha humoru a nějaké to mystérium. Změna perspektivy v závěru osvěží, určitá doslovnost naopak místy ruší...