Dům za zdí
David Mitchell
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550424/bmid_dum-za-zdi.jpg
4
345
345
Byl jednou jeden dům, divný až na půdu. A plný záludných vzdušných zámků… Ta černočerná vrátka do zahrady anglického baráku zničeného náletem tu vlastně nejsou. Den otevřených dvířek do domu v uličce Slade Alley se totiž pořádá jen jedenkrát za devět let, vždy v sobotu večer před halloweenskou verzí Dušiček, protože o nic jiného jeho správcům ani nejde. Po šťavnatě vystresované lidské duši by se tihle emoční upíři utloukli, jelikož jedině díky ní si v další periodě zlodušství udrží své superschopnosti – a zatímco ji z kořisti vysávají, mlaskají u toho jako Drákula, Vetřelec a Demogorgon dohromady. Dovedou se obětem znamenitě vemluvit a vystavět jim vzdušné zámky z nenaplněných snů srážených frustracemi, načež v těchto šalbách uváznou osamělý kluk s náběhem na aspergera, vyhořelý polda s náběhem na pleš, oplácaná studentka z partičky lovců senzací a po další devítileté pauze i její lesbická investigativní sestra. Chodba k půdě prokleté nemovitosti se tak postupně plní podobiznami obezdušených nebožáků s vykotlanýma očima, než se… než se…? Ucho utrhne?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
Slade House, 2015
Interpreti: Matěj Převrátil , Jan Holík , Marie Černochová , Zuzana Ščerbová , Klára Suchá
více info...
Přidat komentář
Nečetla se mi snadno, snad také proto, že sci-fi není můj šálek kávy. Jsou ovšem spisovatelé, u kterých je povinnost přečíst vše z jejich tvorby.
Paráda. Několik časových rovin, skvělé dialogy, mystično. Já jsem si čtení užil a doporučuji.
Má první kniha od tohoto autora. Přestože sci- fi nepatří zrovna k žánrům, které vyhledávám, tato kniha je perfektně zpracována a přeložena tak, že má člověk pocit, jako když sleduje film. Velice napínavý a strašidelná příběh, který jsem četla jedním dechem, vřele doporučuji!!
Ze začátku se to četlo fajn, ale....na mě moc překombinované a zmatené, dost velká fantasmagorie :-)...čekala jsem něco jiného...takže jsem ani nedočetla...
Kniha mě neuvěřitelně bavila. Jak styl, jakým je napsaná tak samotný příběh. Ne jednou mě mrazilo. Nejvíc mě zarazilo jak jsem si několikrát již myslela, že se sourozencům Grayerovým nepodaří získat duši další oběti a najednou jsem se ocitla v dokonale připravené pasti. Líbili se mi i odlišné charaktery dvojčat. Od začátku bylo jasné, že Jonah, na své suveréní chování dojede.
Ač mi bylo velmi líto všech, kterým zmařili jejich životy a tolik ovlivnili životy jejich blízkých, a dále zmařené životy náhodnych lidi zapletených do spletitých intrik, když došlo na lámání chleba bylo mi líto i dvojčat. Pro ně životy druhých neměli žádný vyznam. Konec se mi moc líbil, je to velice nápadité. Chtěla bych vědět, jestli se Norah podaří pomstít.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnou a moc mě mrzelo, že je tak krátká. Určitě doporučuji, já jsem ji rozhodně nečetla naposledy. :oD
Náš miláček David si střihnul horror. Nic míň nic víc. Ale je to náš miláček David, takže je to dobrý horror.
Když už zůstanu kvůli knihze vzhůru dlouho do noci, abych ji dočetla, musí to stát za to. Mitchell prostě umí čtivý, napínavý příběh a uvěřitelné postavy, s kterými člověk sympatizuje (nebo je naopak nenávidí). Závěr byl trochu slabší a stálo by za to ho trochu rozvést a dovysvětlit.
Sice jsem čekala něco trochu jiného, ale nakonec překvapivě dobrá oddychovka a zajímavé rozuzlení. Za mne za 5*
Krátky lehce hororový román, který je v podstatě koncipován jako série volně navazujíích povídek s tématikou mizení lidí v jednom starém domě.
Přestože mne příběh nijak zásadně nepřekvapil svou pointou, tak se mi líbilo, jakým způsobem se vyvíjely jednotlivé povídky. Více už nechci prozrazovat, abych případným čtenářům neprozradil něco, co by jim zkazilo výsledný dojem.
Knihy od Mitchella mám rád ale tahle kniha mě vůbec nebavila a zklamala mě na plné čáře. První polovina knihy ještě celkem čtivá ale zbytek naprosto nezáživný a někdy nesrozumitelný.
Od Mitchella jsem zatím četl jen samé tlusté mnohavrstevné, spíše historické romány. Dům za zdí se rozhodně vymyká a to jak rozsahem, tak žánrem.
Kdybych ho měl někam zařadit, řekl bych, že je to horor, co pracuje s klasickým motivem tajemného domu, kam není radno vstupovat Pouhých 150 stran pak ani neumožňuje velké postmoderní experimenty. Přesto autor svůj styl nezapře. Příběhy různých postav v různých dobách, které se vzájemně ovlivňují a odkazů na své předchozí příběhy . Mám pocit, že všechny Mitchellovy knihy se odehrávají v jednom univerzu.
Nepochybně jsem se dobře bavil a postupně odkrýval záhady Slade housu ve zhruba třech čtvrtinách mi však příběh přišel už trochu repetitivní. Klidně by šlo vynechat jednoho náštěvníka a naopak více rozpracovat závěrečné rozuzlení, kdy zůstalo hodně otázek nezodpovězeno. Každopádně se jedná o velmi kvalitní román, co si mohou přečíst nejen fanoušci Mitchella a hororů.
Občas trochu depresso, ale nijak moc děsivý to nečekejte. Ale čte se to fajn a člověk se těší na rozuzlení.
Po dlouhé době jsem sáhla po nějaké hororové knížce a rozhodně nelituju své volby. Přiznám se, že jsem od Mitchella nikdy předtím nic nečetla, tento žánr prostě není můj šálek čaje. Ale horory o strašidelných domech miluju a přestože to, co jsem četla, nebylo přesně podle mého očekávání, jsem nadšená. Celé mi to přišlo geniální. Zpočátku jsem byla vůči všemu důvěřivá (aspoň tak první dva tři príběhy), aby mi Grayrovic dvojčata vzápětí má přesvědčení zbořila. Nakonec jsem s každou novou postavou počítala s tím, že může být jeden z nich. Nejvíce jsem asi naletěla u Pinka, když vyprávěl Grayrovic životní příběh. Nakonec mi ale přišlo podezřelé, kolik věcí o nich ví. Oceňuji, jak skvěle autor popsal pohled a myšlení každého z obětí dvojčat. Psychicky nemocné děcko opravdu přemýšlelo jako psychicky nemocné děcko, polda přemýšlel jako polda, stydlivá vysokoškolačka přemýšlela jako stydlivá vysokoškolačka, atd. Trochu mi dělalo problém porozumět terminologii okolo celé té simulace domu, ale nakonec jsem si to nějak ujasnila. Knihu rozhodně doporučuji.
Kniha pripomína Simmonsovu Dobu mrchožrútov. Obdivujem autorovu fantáziu, no miestami mi to prišlo až príliš prefantazírované. Niektoré vety boli skoro nezrozumiteľné.
Je to trochu jiný druh příběhu, než který obvykle čtu, přesto mne kniha zaujala. :-)
Nerada bych něco prozradila z děje budoucím čtenářům, přesto se musím přiznat, že mne sourozenci Grayerovi fascinovali tím, jak dokázali lákat "vyvolené" lidi k sobě domů a zmást je kvůli svým účelům. A už víc neprozradím :-)
Na duchařiny a fantasmagorie moc nejsem, vlastně ani nevím, proč jsem tuhle knihu otevřela. ALE - vtáhlo mě to do děje už od první stránky a nepustilo půl dne - tak dlouho mi trvalo, že jsem tuto knihu schroupala.
Dokonalých 5 příběhů, které se promísí do jednoho mi učarovalo.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že "starý obrovský anglický dům" je trochu klišé, mně to v příběhu vysloveně sedlo.
Krásné vykreslená atmosféra i myšlenkové pochody postav.
Dům za zdí jsem si pořídila před dvěma lety v knihkupectví po autogramiádě Okamžiků štěstí Patrika Hartla. Tuším, že jsem ji nejdřív jen letmo prolistovala, odložila a až při zpáteční cestě ji vzala s sebou k pokladně. Dnes už vím, že jsem udělala jen a jen dobře. Byla totiž skvělá…
Norah a Jonah Grayerovi. Dvojčata, která svým způsobem zbožňují návštěvy. Není to však o tom, že byste k nim prostě přišli a zazvonili na zvonek. Objevují se pouze ve chvíli, kdy oni sami chtějí…kdy jsou na další návštěvu řádně připraveni.
Slade House se objevuje pouze ve správný čas na tom jediném správném místě. Je vcelku obtížné ho najít, ale když se vám to podaří, neubráníte se své zvědavosti a toužíte nahlédnout, co se za malými černými dvířky bez kliky nachází.
A tak je oběma sourozenci každých devět let v domě přivítán někdo nový. Někdo, kdo je svým způsobem odlišný a koho si dvojčata podvědomě vybrala. Všichni pozvaní vstupují většinou bez obav. A pokud se nějaké přece jen objeví, jsou v krátké době rozehnány. Co ale rozhodně tito pozvaní lidé netuší, je fakt, že v okamžiku, kdy se za nimi vchod do Slade House uzavře, již nebude cesty zpět…
Tak tahle kniha byla vážně jízda! Děsivá celých 148 stran. David Mitchell je zkrátka mistr iluzí a skvěle vykonstruovaných příběhů. Čtete a celý ten děsivý obraz se vám neustále odvíjí před očima. Sami sebe musíte neustále přesvědčovat: Klid, jsem v realitě, jsem v realitě… a najednou cvak! Jste tam, kde být nechcete. Nevíte, jak se to stalo ani co tomu předcházelo. Sevře se vám hrdlo a vy cítíte zděšení a bezmoc každé postavy, která zjišťuje, že se nemůže dostat zpátky, i když po tom bezmezně touží. Zkrátka jedno veliké WOW!
Nepatřím k nejrychlejším čtenářům, ale tuhle knihu jsem doslova slupla jako malinu.
Je čtivá, napínavá, a pokud máte tento typ příběhů rádi, určitě by vás neměla minout.
Doporučuji!
Zajímavá jednohubka. V recenzi na iLiteratura.cz jsem si o knize (mimo jiné) přečetl: …poutavá tapisérie utkaná ze snů a vizí, připomínajících barevný psychedelický zážitek, z důmyslných rozhovorů a vjemů hlavních protagonistů, popsaných řemeslně zdatným spisovatelem. Inu tak…
O nesmrtelnosti a o tom, zda bychom ji chtěli či ne, a za jakou cenu, přemýšlí tu a tam pravděpodobně každý z nás. David Mitchell nabízí recept vskutku „faustovský…“. Dotknete-li se tu a tam okultní literatury, přidejte si k hodnocení hvězdičku…
Štítky knihy
anglická literatura duchové a přízraky strašidelné domy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Atlas mraků |
| 2007 | Třináct měsíců |
| 2013 | Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta |
| 2017 | Hodiny z kostí |
| 2016 |  Dům za zdí |
Bom dia.
David Mičel otevrel stavidla zlemu Palivu. Tato literarni exkurze se bude jmenovat Do pekla a zpet. Jak jiste vite, jelikoz jste cetli moji biografii nebo alespon wikipediji, rozumim si se sci-fi a fantasy asi jako Halina Pawlovska s dietama. Tedy vubec. Jenze jsem potkal jednoho anglickyho kuchare a on porad, ze "Slade house, ty vole to je bozi jak rizek," rikam "Neval do me takovy hlemzy kamo," ale on ze si to musim precist. To by se nikdy nestalo, kdyby mi to druhy den nejakej dedek nevrazil v krame do ruky, ze to docetl a at to dam nejakymu sirotkovi. Rikam si, tak tohle je asi osud Pali, stejne jako kdyz v knajpe dostanenes z nenadani 8 jagermeisteru zdarma, potom co sis je objednal a zaplatil.
Tak jsem se do toho pustil, i kdyz jsem vedel, ze David Mičelu napsal Cloud Atlas a dalsi takovy kokotiny. Jak se ale rika v bordelech, nesud slapku dokud nezaspuntujes nudlarnu. Pustil jsem se tedy do toho a brzy bylo hotovo /poezie level 9. Prvni kapitola byla nesnesitelne otravna - nejakej malej fracek sel do baraku se svoji mati a pak jim duchove sezrali dusi. Tedy zapletka jako kdyz ja jdu do nejakyho nonstopu na Letny. Ale pokracoval jsem - a to jen abych zjistil, ze vsechny 4 casti jsou naprosto stejny. Vzdy se objevil nejakej mongol, kterej chtel jit do toho baraku, pak do nej sel a sezrali mu dusi. Takze jako ja, kdyz jsem si rekl, ze uz do zadnyho nonstopu na Letny radeji nepujdu a pak jsem sel a probudil se v nedeli v Hradci Kralove.
Kdyz kniha finisovala, uz uz jsem premyslel nad tim, co si dam na nahrobek, protoze jsem vazne premyslel nad tim, ze mozna skoncim driv nez kniha. V posledni kapitole se vse opakuje opet dokola, jenze tentokrat je hlavni hrdina ghostbusters, takze duchozrouty zabije a diky tomu kniha konci, jinak by pokracovala do nekonecna asi.
Tuhle anglickou variaci na Troskovy Strasidla nebo Princeznu ze mlejna tedy ve finale hodnotim 1/10 a ten jeden bod je za to, ze jsem to prezil.