Dumasův klub
Arturo Pérez-Reverte
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15571/bmid_dumasuv-klub-9oV-15571.jpg
4
319
319
Lovec knih Lucas Corso, žijící osaměle v Madridu, je velmi vyhledáván knihkupci, nakladateli, sběrateli i bibliofily, kteří jsou ochotni vynaložit značné finanční částky, aby získali cenné tituly pro své sbírky. Jeho přítel jej požádá, aby ověřil pravost rukopisu jedné kapitoly Dumasova románu „Tři mušketýři“. Zároveň má pro klienta, jednoho z majitelů záhadné knihy „Devět bran Říše stínů“, zjistit, který z jejích tří existujících exemplářů je pravý. Roku 1666 je v Benátkách vytiskl tiskař Aristide Torchia, který byl inkvizicí obviněn z čarodějnictví a upálen. Corso postupně navštěvuje další majitele v portugalské Sintře a v Paříži, aby mohl jednotlivé knihy důkladně prostudovat a vzájemně porovnat. U rytin zjišťuje určité odlišnosti a uvědomuje si, že se jedná o rébusy, které po vyřešení a v kombinaci s textem přinášejí formuli, umožňující vyvolat ďábla. Začíná propadat pocitům nejistoty a ohrožení, sám se stává obětí manipulace. Autor dovedně splétá fiktivní hrdiny z literatury s reálně existujícími postavami a využívá žánrových postupů dobrodružného románu 19. století. Dílo jednoho z nejčtenějších španělských spisovatelů zfilmoval Roman Polanski pod názvem „Devátá brána“.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány Thrillery
Vydáno: 2000 , Mladá frontaOriginální název:
El club Dumas, 1993
více info...
Přidat komentář
Dostala se mi do ruky tajuplná kniha, která se mnou, po celou dobu čtení, rozehrála přímo magickou hru, jejíž pravidla znal jen její autor. Je plná literární mystifikace a odkazů na všemožná literární díla a jejich autory. Autor pak volí velmi květnatý jazyk a bohatou slovní zásobu, přičemž dokáže zaujmout čtivostí i přes neuvěřitelné množství uváděných literárních faktů.
Sám příběh je výborný – hlavní hrdina s tím svým cynismem k zulíbání, krásná dívka aspirující na Padlého anděla, smrt střídá smrt, pomalu se tak stírá hranice mezi hrou a realitou, černou magiií, autor tak drží čtenáře v napětí až po překvapivý závěr. Nicméně to, co dělá tento příběh něčím výjimečným je prostředí ve kterém se odehrává, a to je fascinující svět vzácných knih a rukopisů, což každý správný knihomol náležitě ocení.
U mna je tato kniha v top desiatke celkovo. Popri klasikach ako Meno ruze, Hlava 22 a podobne. Cital som zatial 3 krat, film Deviata brana som videl asi 5 krat ale je to len strucne vycuc a upraveny ako uz filmy byvaju. Scenar filmu vlastne uplne ignoruje pribehovu linku okolo Dumasa, takze bolo nutne zmenit aj nazov filmu.
Na stenach som svojho casu v izbe mal zavesene reprodukcie ilustracii. Prvy raz som sa dozvedel o fanatikoch, ktori dokazu zasvatit zivot kniham. Vyhadzovat miliony za stare folianty. Kniha je taka vrstevnata a oproti filmu naozaj bohatsia. Budete prekvapeni. Ano a je tu jeden z najsexi zobrazeni diabla v podobe zeny, ale to je len bonus. Keby Perez-Reverte uz ani nic ine nenapisal, u mna sa tymto zapisal do mojej DNA navzdy.
Inak, moja prezivka prameni prave z tohto romanu, nie od toho americkeho basnika. Pretoze aj ja zhanam stare knihy skoro cely zivot :)
kdysi jsem viděl film Devátá brána, který je podle této knihy natočený... takže jsem věděl, co od knížky čekat. A nezklamala.
ten příběh na pozadí je pro mě možná zajímavější než hlavní téma. Zajímavé pro mě byly ty informace od Dumasovi,
Do výzvy 2020 si zařazuju právě kvůli oboru, ve kterém se Corso točí. Staré tisky knih případně rukopisy by mohly být hodně zajímavá práce, ale vím, že se k nim běžný člověk prakticky nikdy nedostane - takže nesplnitelný sen :D
za mě 5/6 snad i proto že se mi knížka líbila víc, než docela oblíbený film
Na začátku jsem nevěděl jaké to bude. Ale mé obavy se rozplynuly hned na prvních stránkách, kdy mě styl, sloh i atmosféra knihy začaly bavit. Corsovo pátrání po knihách a luštění jejich tajemství taky nenudí, i když je tomu věnovaná velká část textu. Výhodou jsou i zobrazené ilustrace, které Corso zkoumá, takže jsou hned vyditelné rozdíly mezi obrázky dřevorytů.
Detektivní zápletka s trochou nadpřirozena je dobře zkombinovaná s reálným světem, k tomu se v příběhu objevuje několik zajímavých postav.
Se závěrem jsem taky spokojený, takže hodnocení vidím na nějakých 85%.
Pomalejší rozjezd knihy vystřídal velice svižný a napínavý prostředek, aby se opět přešlo k poklidnějšímu rozuzlení na konci příběhu. Tématika starých knih je v podání tohoto autora velice přitažlivě zpracovaná stejně jako záhady, kolem nichž se celý příběh točí.
Většinu knihy jsem přes zbytečně rozsáhlé popisy zvládl s nadšením. Ty informace o Dumasovi a o společenství obchodníků se starými tisky byly fantastické a pomohly překonat nudu ze zbytečně rozvláčných pasáží, kde se nic nedělo a pro další vývoj byly zcela zbytečné. Pak bohužel přišla finále. A zoufalá. Na jednu stranu zcela nudné v případě 3 mušketýrů a na druhou stranu absolutně přehnaná fantastičnost u Devíti bran. Tak nějak to zmačkat dohromady a zprůměrovat. To by byla třída. Spíš 3,5*.
Hodně zajímavá kniha se dvěma zápletkami. Knihu jsem četla s přestávkami, ale vždy jsem se na ni těšila a dočítala jsem ji pozdě do noci. Zvlášť dobré byly informace o Dumasovi.
Jo a jde o detektivku z prostředí antikvářů.
Moje první kniha od autora a trochu rozporuplné pocity.
Na můj vkus příliš mnoho slov, trochu uměle nafouknuté. Myslím, že v tomto případě méně by bylo více.
Ale líbila se mi zápletka s dívkou/ďáblem a sympatické vykreslení hlavního hrdiny.
V případě této knihy musím konstatovat zklamání. Možná do jisté míry způsobené pozitivními recenzemi, možná jen můj osobní pohled na knihu. Když jsem si přečetl srovnání knihy se Jménem růže, čekal jsem hodně. A přiznávám, že jen málo scházelo, abych dal palec dolů.
Ke knize jsem se dostala díky filmu Devátá brána, který mě uhranul hlavně svojí atmosférou a samozřejmě Deppem...
Kniha je oproti filmu obohacena o další dějovou linii a to pátráním po autenticitě části díla Tři mušketýři. Jsem ráda, díky tomu nebylo vždy snadné předvídat další Corsovo kroky navzdory nedávnému shlédnutí filmu. Corso byl zvláštní hlavní hrdina, ale mně se ten bastard s vlčím úsměvem líbil a jeho příběh jsem si fakt užívala. Trochu mi to i připomnělo Browna s tím vším ježděním, pátráním a hádankami.
Pokud někdo ještě váháte, že jste viděli film a kniha by vás mohla nudit, tak hoďte pochyby za hlavu, protože nudit se nebudete a i závěr knihy se od filmu liší. A já se asi dříve či později vrhnu na nějakého Dumase :-)
Když jsem se dozvěděla, že film Devátá brána s Johnny Deppem (The Ninth Gate, 1999, r. Roman Polanski) má původ v knižním zpracování, byla jsem velmi zvědavá. A vyplatilo se! Kniha je o třídu lepší - má propracovanější zápletku (z filmu vypadla celá část týkající se právě Dumasových Třech mušketýrů), reálnější a zajímavější konec a širší přesah, který ocení především milovníci starých tisků a literatury. Knižní Corso mě prostě bavil o trochu víc.
Naprosté nadšení. Ke knize jsem se dostal přes oblíbený film Devátá brána a musím říct, že kniha je ještě lepší. Román pojednává o lásce a posedlosti k Dumasovi, ke knihám, ale i o okultismu a satanismu. Musím ještě připomenout, že příběh obsahuje i styl humoru, který mi velmi sedl. Knihu si zařazuji mezi doporučené a od autora si určitě ještě něco přečtu.
Vždy mě překvapí, jak moc se může lišit filmové zpracování od literárního....za mě každopádně kniha vítězí, i když ze začátku bylo trošku těžší se do ní začíst. A některé otázky zůstanou samozřejmě nezodpovězeny.
Děj románu tvoří dvě vlákna (odvozená od dvou literárních děl, jednoho reálného a druhého fiktivního), která se stále proplétají a rozplétají a sotva se čtenář zaměří na jedno z nich, už jeho pozornost autor knihy obrací na to druhé. Příběh je postaven na pátrání, přičemž pointa není jen v tom, co se podaří a nepodaří vypátrat, ale i v tom, kdo je v celé té hře pěšákem a kdo strůjcem - a kdo má jaký motiv svého jednání.
Nevšední prostředí sběratelů antikvárních tisků (o kterých umí autor velmi poutavě a z laického pohledu i poučeně vyprávět), ale hlavně jedna z postav pro mně hraničili až s magickým realismem. Protože informace, které se jí týkají, lze brát jako metaforu, básnickou nadsázku - ale i vážně - pak by ale nemohla být pouze člověkem.
Pokud jste viděli film, raději se připravte na to, že kniha je trochu jiný kalibr -
mnohem mnohem sofistikovanější.
Tak na tuhle knihu jsem se chystal delší dobu – film Devátá brána se mi líbil (jeden z posledních, kde se na Džonyho dalo ještě dívat) – ale měl jsem trochu obavy, jak to u zfilmovaných knih mám. Protože jsem doufal v jiný konec, než byl ten filmový, šel jsem do toho. Poloviční úspěch – kniha končí úplně jinak než film – ale úplně jinak, než na co jsem se těšil….takže to je vlastně fajn, mám rád překvapení.
Děj jako takový se hodně propracovaný a znalost filmového děje byla za začátku na škodu, protože jsem měl tendenci předvídat a ono se toho hodně liší. Hlavním tématem není jen okultismus a téma ďábla, ale je to půlnapůl kombinované bibliofilií. Hlavní postava, Lukas Corso pátrá po pravosti části díla Tří mušketýrů. Jako „bokovku“ ještě ověřuje jiné dílo, ve kterém se má ukrývat recept na vyvolání ďábla a jehož autor skončil v roce 1666 (tři šestky … náhoda?) na hranici. Na první pohled dva příběhy, které se začínají podezřele prolínat a kdo ví, možná toho mají společného víc, než se ze začátku zdálo.
Z čeho jsem byl na větvi, je mistrná kombinace autorovi fikce a opravdových historických událostí. Kdyby dílo „Devět bran do říše stínu“ opravdu existovalo, o reálnosti příběhu bych nepochyboval. Kromě fantasy mám rád téma okultismu, takže jsem si čtení užíval. Protože autor dodává reálnost celému příběhu tím, že do něj zakomponoval mnoho opravdu vydaných děl, našel jsem zde mnoho knih, které si rád přečtu. Celou atmosféru dokreslují parádní ilustrace, které vás zatáhnout do příběhu a přimějou vás pátrat spolu s Corsem. Celý příběh vyvolává opravdu hodně seriózní dojem, žádné okultistické sra…klišé typu blábolení zaříkávacích formulek proti zrcadlu se třemi šestkami kečupem napatlanými na čelo…..
Jak jsem psal na začátku, konec by se mi líbil úplně jinak, ale na škodu to rozhodně nebylo. Upřímně doporučuji.
Film mě moc neoslovil, ale v komentářích jsem objevil odkaz na knižní předlohu. No, bohužel, mě nechytla ani kniha. Příliš rozvláčná a často nudná, ikdyž zápletka sama potenciál rozhodně má a je pak jen škoda, že nenapadla nějakého autora, který umí čtenáře ke knize přikovat a nepustit.
Štítky knihy
zfilmováno satanismus španělská literatura thrillery horory okultismus bibliofilie, bibliofilství, knihomilství o knihách metafikceAutorovy další knížky
| 2000 |  Dumasův klub |
| 1997 |  Vlámský obraz |
| 2005 | Královna jihu |
| 2002 | Hřbitov bezejmenných lodí |
| 2004 | Kůže na buben |
Zatraceně poctivý kus románové literatury. Můj první od Reverteho, ze kterého se stal jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Krásné postavy, duchaplné psaní, bibliofilské prostředí. A jedna extra hvězda navíc za bitvu u Waterloo.