Božský imperátor Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32974/bmid_bozsky-imperator-duny-3Jp-32974.jpg
4
527
527
Čtvrtá kniha ságy Duna Šestisvazková sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světového science fiction. Vypráví o pouštní planetě Arrakis, na níž se nachází jediný zdroj koření prodlužujícího lidský život a propůjčujícího člověku mimořádné psychické schopnosti. Svému autoru získala nejen literární ceny, ale především miliony čtenářů na celém světě... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1996 , SvobodaOriginální název:
God Emperor of Dune, 1981
více info...
Přidat komentář
Ze série zatím největší zklamání.
Hodně mudrování, to oceňuji. Letův pohled na svět a jeho budoucnost, jeho místo v něm... beru. Prostředí si dokážu představit, ale chybí mi tam nějaká nosná myšlenka, která by mě bavila natolik, abych tomu dala víc. Působí jako výplň.
V duchu jsem knihu překřtila na Božský imperátor Nudy. Hodně filozofování, hodně vysvětlování náboženství, děj prakticky žádný. Bylo vážně náročné se knihou prokousat…
Druhou polovinou čtvrté Duny jsem se docela protrápil. Proměna Leta Atreida II., od jeho dětských začátků začínající v třetí Duně a za asistence předků v jeho hlavě pokračující ve čtvrté Duně, je rozhodně zajímavá.
Frank Herbert zde ale, vzhledem k pozici, kterou si Leto II. vydobyl, nepokračuje s epickým líčením souboje škol. Bene Geserit, Iksané, Theilaxané jsou zde upozaděny a Gilda a velkorody úplně odstraněny Letovým absolutistickým panováním.
Oproti předchozím třem Dunám, kde se prolíná velká řada příběhů, zde Herbert zůstává jen v hlavě Leta II. a jeho nejbližších.
Ne, že by to nebylo zajímavé. Problém je ale „Letovo mluvení v hádankách“, které je mu ostatně vytýkáno i dalšími postavami knihy.
Koná se zde relativně málo. Mluví se hodně. Filozofuje se. Hodně abstraktně a nesrozumitelně, i na poměry Duny. Druhá polovina knihy, kromě samotného konce, dle mého v porovnání s předchozími díly hodně ztrácí spád, je přehnaně filozofická, abstraktní, těžkopádná.
Nejspíš si ji budu muset v důchodu přečíst ještě jednou. Je možné, že mi něco uniká. Ale nyní, ve svém středním věku, musím prohlásit, že čtvrtá Duna je pro mě tou nejslabší.
Úžasný koment VikiKleinik. Nicméně pro mě tenhle díl zůstává nejvíce ukecaným, nejméně dějovým, nejméně mystickým, nejméně ekologickým... prostě zatím nejslabším dílem původní série. Jsem ale zvědavý, kam mě autor vezme dál, takže budu pokračovat. Na svou dobu určitě překvapí úvahy o ženské armádě a vůbec emancipační hnutí, sexu. Dnes už možná i překonané. Tehdy v 80. letech asi jasnozřivé. Knihu jsem četl opakovaně. Poprvé v originálu, podruhé v překladu. Názor neměním.
(SPOILER)
Když jsem s Dunou začal, myslel jsem, že zásadní je jen první díl, jenže motivy se krystalizují s každým dalším dílem, co jsem dosud přečetl.
Díl první a třetí jsou více příběhové, protože k nim dochází k hrám o trůny, k historickym a politickym změnám a otřesům, jejichž následky a důsledky však pořádně rozvíjí díly následující. Druhý a čtvrtý díl si jsou podobné, protože jsou velmi zaměřené na vnitřní prožívání protagonisty:
Ve druhém díle je to pochybující Paul, v jehož jméně se vede galaktický džihád. Ve čtvrtém díle je to Leto II., který trpí v důsledku své oběti, kterou vyvolil pro budoucnost lidstva.
Leta II., metamorfoval v důsledku svých rozhodnutí v závěru třetího dílu do červa, aby mohl žít tisíce let a zabezpečit svou krutovládou lidstvu budoucnost. Prakticky se musel stát diktátorem, jenž po staletí utiskuje lidskou rasu (znemožňuje mezihvězdné cestování a vnutí lidstvu mír a také stagnaci), aby poté, co zemře, došlo k nebývalému rozpuku do všech koutů vesmíru a lidská rasa přežila navzdory svým malostem a proti potencionálním hrozbám budoucnosti. Vyšlechtil taky lidskou rasu, která je neviditelná předzvěsným zrakem Gildy, sesterstva Bene Gesserit i svým, což také způsobí jeho konec (součást plánu) a umožnilo budoucím lidem vymanit se ze sevření jiných mocenských frakcí.
Většina příběhu postupně odhaluje tento plán a dává nahlédnout do Letova prožívání. Já zde mluvil o oběti. Ona to skutečně oběť byla, protože Leto II. je na jednu stranu tím nejlidštějším člověkem, co kdy žil, protože v něm setrvávají všechny předchozí osobnosti jeho předků, k jejichž životům má přístup a může je znovu a znovu prožívat. Na druhou stranu však člověkem již není, protože jeho červí tělo, znemožňuje intimní tělesné kontakty s jinými lidmi, protože voda je pro písečné červy toxická. V této hluboké rozporuplnosti tkví hrdinova tragédie a jeho oběť.
Navzdory tomu, že děj se s tímto dílem posunul 4000 let do budoucnosti a planneta Arrakis už není toliko krutou písečnou planetou, tak to stále je DUNA. Ta série má řadu motivů, které se stále vrství a rozvíjí. První díl byl hodně o ekologii a plundrobvánní zdrojů, enviromentálním determinismu, kulturách, moci a ideologiích. Druhý díl zabršuje do fanatismus, který předznamenávaly předzvěstské části první knihu a o údělu vůdce. Tím Herbert dekonstruoval obraz Paula jako hrdiny a ukázal důsledky pro společnost plynoucí z fanatismu a přehnané víry ve své vůdce. ve třetím díle se ukáže, že završí, že Paul vlastně nebyl žádný ideální hrdina, protože nebyl ochoten kráčet po Zlaté stezce, tudíž tento úděl připadl na jeho syna.
Všechny díly se ale věnují tématům lidské přirozenosti, vědomí, stabilitě a vrtkavosti moci, společenských pořádcích, hrozbám technologií, přežití a snášení údělu (síla a utrpení).
Všechny díly jsou dost tematicky hutné, promyšlené a komplexní. takže jsou potravou pro mozek a tomu odpovídá i náročnost. Řekl bych, že si žádají opakované čtení, které za to však stojí.
Jediný nedostatek shledávám v tom, že autor čtenáře drží u aktérů příběhu, což jsou většinou mocní vládci to či onoho druhu, kteří mezi sebou intrikují, ale není nám umožněno toliko nahlížet do toho, jaké vliv mají tyto na obyvatele vermíry či planet. Nejvíc je nám umožněno nahlédnout do Fremenů v první knize, jenže ve druhé Fremeni vedou džihád, o němž se mluví, ale nikdy nejsme vtaženi na bojiště, nevidíme třeba osobní příběhy těch, na něž ten džihád dopadl. Nevidíme jak se žije občanům Geidi Prime. Nevidíme, jak se žije občanům galaxie pod nadvládou Leta II. Nevidíme pořádně do toho, jak fungují Tleilaxané nebo Ixané... O těchto záležitostech je pojednáváno spíše okrajově a obecně. Většinou ústy nějaké jiné postavy, která sděluje názor nebo utrousí nějakou poznámku. Zrovna tak nám není pořádně odkryto, jakým hrozbám by lidstvo čelilo, kdyby Leto II. nenásledoval Zlatou stezku a nestal se Imperátorem červem.
- Mně tam tohle všechno každopádně trochu chybí, páč mi přijde, že by to spoustu prvků lépe ukotvilo i že by to zapadalo do předevzaných témat ságy (uspořádání moci, mentalita, příčiny a důsledky, společnost-kultura-prostředí).
Vůbec nevím, jak Božskýho imperátora ohodnotit a co si o něm myslet (asi jako o Spasiteli). Z části jistě fascinující, bohužel zároveň strašně filozofický (tzn. nudný); celý příběh Duny se ubírá naprosto jiným (fantasy) směrem, než bych očekával a chtěl, zároveň mě ale pořád děsně zajímá, co bude dál. Na 450ti stránkách se toho nicméně moc neuděje, jen se tak různě žvaní a iracionálně chová, Herbertovi popisy ne-popisy a moje imaginace nejdou úplně dohromady a protože tohle je první pokračování, který nebylo nikdy zfilmovaný, je to občas docela náročný. 3,5*
Stejná trapárna jako druhý díl. Opět jediné plus, že se to dobře čte a aspoň to utíká. Dějově by to šlo opět napsat do 50 stran. Nevím proč to, jako spousta jiných, neodložím a nevykašlu se na celou sérii. Bohužel to mám tak, že když už ji mám, tak ji musím přečíst.
(7/10) "Bylo to vždycky tak, že být svobodný znamenalo být rebel?"
Jak tohle komentovat... z Duny mi jednoduše už začíná jít hlava kolem. Jestli někdy potkám někoho, kdo mi bude tvrdit, že Duna je nejlepší sci-fi, tak mu své vydání prvního dílu Duny asi omlátím o hlavu, protože je to spíš fantasy. Co fantasy, spíš fantasmagorie. V předchozí knize sympatický Leto se proměnil v jakéhosi hybrida člověka a červa a vlastně si doteď nejsem jistý, co si o té postavě myslet. Zpočátku sem se do knihy musel až nutit, více mě chytla až v druhé polovině, kdy se do příběhu opět více zapojuje Siona a teprve tam někde se mi stalo, že jsem se opravdu začetl a šel třeba spát později, než jsem plánoval. To můj dojem naštěstí trochu vylepšilo, ale i tak sérii Duna od druhého dílu řadím do svého pomyslného seznamu podivných knížek, které opravdu nejsou pro každého. Zajímalo by mě, zda se někdy najde odvážlivec, co by podle tohohle chtěl točit film. Každopádně zvědavost mi nedá a budu pokračovat, i když čím novější díl Duny, tím podivnější a tohle byl teprve čtvrtý...
Po brilantní Duně a kolísavých pokračováních přichází totální ústřel. Kniha chce být všechno a ve výsledku není nic. Její děj by se dal zkrátit na 50 stran. A ten zbytek? Je plná filozofických úvah, kterým ale chybí jakákoliv logická opora a výstavba argumentů, takže to celé vyznívá jako štěkání do prázdna. Sociologické, psychologické a další postřehy na tom nejsou o moc lépe. Herbert zde na první pohled může působit jako všeobsažný génius, byla by však chyba mu na to skočit. Stále neumí psát ženské postavy a stále neumí napsat romanci. Přitom právě na to čtvrtý díl dost strhává pozornost. Tím neříkám, že tam nejsou silné momenty a některé velmi zajímavé úvahy. Zároveň vysílám upozornění pro ty, kteří třeba v prvních dvou dílech měli problém s tím, že protagonista je vlastně svým způsobem utlačovatelem – resp. se tou negativní figurou postupně stává. Ale tu cestu s ním sledujeme a fandíme mu. Zde jsme postaveni do situace, že žádná cesta neexistuje, žádný přerod není. Protagonista diktátor koná z nutnosti, kterou vidí a chápe jen on sám. Po brilantním úvodu s novou ženskou hrdinkou jsem doufal, že kniha se zaměří na ni. Nestalo se. Chvíli to vypadalo, že otěže převezme Duncan Idaho. Nestalo se. Vždy to zpět sklouzne k patetickému imperátorovi, který více říká než dělá. A když už Herbert rozjede nějakou zajímavou myšlenku, která by mohla převrátit rovnováhu sil ve vesmíru a trochu zažehnout tu úmornou stálost, vzápětí na ni zapomene a vrátí se k prázdnému a bezduchému filozofování.
I když i tenhle díl si Herbert evidentně dobře promyslel a ani co do kvality psaní se mu nedá nic vytknout, přece jen už mě tolik nebavil. Měl jsem hlavně problém vytvořit si pozitivní vztah k Letovi v té jeho monstrózní podobě. Zdánlivá drobnost, ale nic naplat, sympatie k postavám u většiny čtenářů – a já nejsem výjimkou – hodně ovlivňují požitek z četby. Vlastně tu – hlavně na rozdíl od prvního dílu série - nebyla žádná postava, kterou by si člověk mohl oblíbit, ať už jde o recyklovaného Duncana Idaha, rebelující Sionu, službě oddaného Monea či nerealistickou Hwi Nori. Nevím, jestli se ještě pustím do nějakého dalšího dílu, už jsem světem Duny trochu přesycen.
(SPOILER) Na tento díl jsem četla mnoho rozezlených komentářů a přiznám se že jsem si nejdřív přečetla ty záporné. Ne nepříjde mi ta kniha utahaná a nudná ,naopak je studnicí všemožných úvah ten autor je fakt hlava. Co mě mrzí je že přeskočili o 3500 tisíce let kdy už je spíš červ než člověk. Chtěla jsem si s Letem II projít tou proměnou a všechno by to bylo jistě zajímavé. Takže jsme se dozvěděli jak na sebe připlácl ryby , který už na něm pracují na přeměně. Škoda měl to rozebrat. Nechápu že se takto obětoval , aby vypěstoval nový druh člověka Sionu který bude skryt před každým orákulem. K čemu měl nechat lidstvo at si poradí a když ne, tak se najde jiný druh který osídlí planety. Podle mě dost zbytečný ,po něm příjdou jiní mocipáni kterým bude jeho zlatá stezka šumáček. Kniha se mi četla dobře jdu si pro další díl
Těžké hodnotit tuto Dunu. Opět zcela jiná. Opět tak trochu vlastně zcela o hov**. Na rovinu, prostě to tak je. Proč tedy nakonec dávám 4/5? Protože mě asi trochu fascinuje. Četl jsem to poměrně rychle, bavilo mě to, byť opravdu "děje" je tam malinko. Ale zároveň mě to fascinovalo a chci číst dál, chci zapomenout na otravné muzejní fremeny a chtěl bych zase číst o pořádné poušti. Jak to? Vždyť v prvním díle jsem chtěl aby se Duna změnila, aby se naplnil sen fremenů a byla voda. Řekl bych opravdu, že série je fenomén. Nepopsatelným způsobem baví čtení o prdech (lidé to zde nazývají "filosofií", ale to je absolutní nesmysl, protože jde o "nesmysly" smyšleného světa/universa/scifi/zkrátka výplodů fantazie), které nemají přesah do našich životů. Naopak zde samozřejmé můžeme číst, jak naše kultura má přesah na dílo Herberta, kdy například Bible má jistý vliv na děj této knihy, ale tato kniha (na rozdíl od Bible) již následně nemá vliv na naše životy. Důvodem je totiž to, že ony "myšlenky" jsou zasazovány do vymyšleného vesmíru, proto se nedají uchopit (například ty o vládnutí) do našeho světa. Takže ne, tyto prdy, filosofie, nemají žádnou zásluhu na tom, proč je kniha čtena, slušně hodnocena, a proč si já opět koupím pátý díl série a bude ve čtení o historii smyšleného světa číst dál...... Tak proč tedy budu, když kniha je bez děje a "filosofování" je o ničem? To je právě fascinující.
Zase trochu jiná Duna. Tohle byl dost komorní příběh, ale s epickým přesahem mnoha tisíciletí, i když to vlastně není na příběhu moc znát. Hlavní protagonista a tahoun celého toho příběhu je notně melancholický a zádumčivý imperátor "Červ" Leto II. Celkově dobré, možná jen je té filosofie občas už trochu moc na úkor poměrně malátného děje a příběhu. Ale Duna je spíše o těch rozhovorech a myšlenkách než o nějakém dynamickém ději a akci.
Ne, ta kniha nemá a neměla mít nějaký pádivý děj. Není to podstata - dynamika je v osobě Božského imperátora. Herbert skryl ten pulzující motor do mnoha táhlých dialogů - a překvapivě z toho vylezla nejuhrančivější kniha celé série co se týče toho, jak moc člověk dovede věřit mohutnosti celého autorova díla. Tohle je hranice překračující mnohotvará funkčnost celé Duny, v podstatě nejpromyšlenější kniha v sérii a jediná, která funguje jako skutečný epos.
Kritiku nicméně chápu, Herbert se ani zde nevyhnul několika pro něj klasickým problémům (pro čtenáře) - v knize je příliš mnoho stran v podstatě vatou k ničemu. Nedovede odlišit podstatné od okrajového a čtenář tak sleduje standardní monology nedůležitých postav - nedůležitých jak pro Dunu, tak pro knihu samu o sobě. Trpí na to v podstatě celá Duna, nicméně konkrétně v Božském mi to tak nějak nejméně vadilo (v porovnání třeba s Kacíři, či Dětmi).
Čtvrtá kniha ze série a zatím pro mne jedna z těch slabších. Asi o malý chloupek lepší, než Spasitel, ale Děti i Duna byly pro mne daleko lepší.
Nedá se říct, že děj tady jde šnečím tempem, je to spíš rychlost pohybu tektonické desky. Absolutní minimum děje je vyváženo opravdu mnoha zajímavými úvahami, koncepty, poučkami. Ne, že bych neměl rád trochu filozofičtejší díla, ale tady je děj upozaděn úplně a postavy téměř také. Moc se mi nelíbila ani forma, kdy skoro vše se odehrává pouze ve formě dialogů při audienci nebo, co je ještě horší, deníkových záznamů.
Samozřejmě má Božský imperátor i své kladné stránky. Námětů k přemýšlení je opravdu hodně a z různých oblastí od politiku a ekonomii až po medicínu či sexualitu. Bohužel v této knize není prakticky nic jiného.
Dávám průměrné hodnocení, protože ta malá špetka děje i postava Božského imperátora mě opravdu bavily. Úvahy o všem možném chvílemi taky, ale bylo jich prostě moc. Škoda, že kniha byla takto nevyvážená. Skoro jako kdyby se autor za každou cenu snažil o co největší přesah a beletristickou stránku velmi upozadil. Někdy se k sérii možná vrátím, ale v brzké době asi ne, protože tato kniha mě k tomu příliš nemotivuje. Stále ale doufám, že se sinusoida Duny obrátí zase nahoru.
(SPOILER)
Napriek hrúbke knihy je to len krátkodobé nahliadnutie na Arrakis prostredníctvom pohľadu samotného imperátora a niekoľkých jeho blízkych. Nadčlovek Leto sa nechá unášať svojou vševedúcnosťou a do svojích vízií vťahuje svojích blízkych. Moralizovanie a filozofovanie trčí z každého dialógu (aj monológu), a čitateľ si dobrodružstva v piesočných dunách neužije, pretože tie už neexistujú. Na povrch sa prebíja (prekvapivo) lovestory, v takomto svete samozrejme odsúdená na trpký koniec.
Ďalší diel Duny, je opäť iný ako predchádzajúce časti. Nie horší ako predošlé (na prvú Dunu to samozrejme nemá), je to hlavne pre fanúšikov tejto planéty, kde zmenené prostredie planéty a štylizácia textov do dialógov dúfam neodradí čitateľov od jej návštevy.
Ani som nemala pocit, že čítam Dunu.
Nebolo to také ezoterické a filozofické a viac zamerané na dialógy než vnútorný svet postáv či intrigy celkovo.
Síce som ani Duny predtým nepovažovala za najlepšie knihy aké som čítala, avšak autorský jazyk som oceňovala a jednoznačne som to radila k nadpriemerným sci-fi/fantasy.
Tu to však absentovalo. Autor akoby počas písania knihy strácal dych a zameranie len na dve postavy (Duncan a Leto) ma utvrdzovalo v tom, že zápletka tejto časti na toľko strán bolo akosi málo.
No proste najnudnejšia Duna a dúfam, že ďalšie časti budú lepšej kvality.
(SPOILER) Pro mě po Spasiteli Duny druhý nejslabší díl původní série. Nesedí mi ta Letova přeměna, nelíbí se mi. A to, jak se už v podobě více Červa než člověka zamiluje, to už mi nesedí vůbec. Obzvlášť, když je to vlastně předzvěst jeho konce. Kam se poděla jeho moudrost a předzvěstná schopnost? Jasně, možná to tak chtěl. Ale v tom případě by to šlo i bez divadýlka s nevěstou... Zbytek knihy je ale vcelku fajn, protože to prostě napsal Frank. Takže to ani jinak dopadnout nemohlo.
Štítky knihy
space opera sci-fi americké romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Ufff- je to za mnou:) super! Ale nejvic filozoficke cteni z cele Duny vubec;)