Božský imperátor Duny
Frank Herbert
Čtvrtá kniha ságy Duna Šestisvazková sága Duna amerického spisovatele Franka Herberta patří do zlatého fondu světového science fiction. Vypráví o pouštní planetě Arrakis, na níž se nachází jediný zdroj koření prodlužujícího lidský život a propůjčujícího člověku mimořádné psychické schopnosti. Svému autoru získala nejen literární ceny, ale především miliony čtenářů na celém světě... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1996 , SvobodaOriginální název:
God Emperor of Dune, 1981
více info...
Přidat komentář
Tentokrát mi kniha přišla jako takové malé drama. Člověk vlastně ani pořádně nevi, co si má myslet. Je to neskutečně čtivé i když se tam vlastně nic moc neděje.
Asi nejlepší díl celé ságy. Spíše meditativní, prodchnutý mnoha filosofickými a náboženskými myšlenkami, než-li akcí a dějovými zvraty. Z každé stránky na Vás dýchne podivná nostalgie po starých časech, vzpomínky na předchozí díly, na postavy, které již opustili jeviště, na děje, které formují přítomnost a potažmo budoucnost. Dílky skládačky do sebe zapadají... Krásné čtení.
Nic naplat, tohle není odpočinkové čtení. Opakuji se už poněkolikáté - respekt předkladateli.
Prostredie, v ktorom sa odohráva príbeh, je úplne odlišný od prvej Duny. Veľa filozofovania, rozprávania, samozrejme nechýbali intrigy, menej akcie. Je to komplikované čítanie, ale aj napriek tomu som zvedavá kam sa to posunie. Takže sa chystám pustiť do ďalšej časti:-)
Příběh se odvíjí přibližně po 3,5 tisíce od poslední knihy, kdy jediné postavy z předchozích knih, které znáte, jsou Leto Atreid II. a ghola Duncan Idaho. Pokud se přenesete přes šokující změnu Duny, která se už vůbec nepodobá světu z předchozích knih, tak minimálně první třetinu knihy si užijete, protože je plná intrik a akce. V dalších dvou třetinách se pak Herbert daleko více zaměřuje na své oblíbené téma ohledně Zlaté stezky, a že vše má svůj důvod a svůj účel, což může po delší době začít unavovat, protože je to stále ta samá písnička. Musím přiznat, že z Herbertových knih mám (až na Dunu) rozporuplné pocity, protože se mi velmi líbí jím vytvořený svět plný intrik, ale ty jeho náboženské či mystické disputace jsou někdy dost otravné. Ale možná, že je to pro mě více obtěžující proto, že tuhlé sérii čtu už podruhé.
Po prvním díle je to pro mě nejlepší díl celé série. Je trochu víc filosofický, občas i vtipný. Hlavním tahounem byl Božský imperátor, pro některé Tyran, Leto II.
Kniha se mi celkově velice líbila. ačkoliv mi přišlo, že se v ní vlastně nic neděje jenom se povídá, povídá. přemýšlí a povídá. Možná to je dobře, ale občas se musím přiznat, jsem moc nechápal, co se tím Leto snaží říct, proto filozofickou stránku knihy nechám pro ostatní. Rozhodně musím vyzdvihnout, že spoustu pasáží a vět jsem si zapisoval vedle, protože jsou to opravdu neskutečné citáty, které se dají použít prakticky na vše a na závěr knihy mi bylo dost smutno.
Čtvrtá Duna mě po té první bavila, musím se přiznat, asi úplně nejvíc. Fascinovala mě postava božského imperátora, snažící se vtisknout svou pravdu celému kontrolovatelnému vesmíru, ale i rozčarovaný a zklamaný ghola Duncan Idaho, Hwi rozpolcená láskou těla a láskou duše, věčně pochybující rebelka Siona a božským kultem zhypnotizovaná Nayla. Psychologie postav byla jako vždy perfektní (i když třeba Duncan se oproti předchozím dílům hodně změnil, ale v kontextu jeho ztráty iluzí o rodu Atreidů je změna pochopitelná), opět se mi líbilo, že se Herbert vystříhal dělení na "ty dobré" a "ty zlé" a bylo jen na čtenáři, s kým se rozhodne sympatizovat. Vnitřní monology Leta II, jež byly zaznamenávány do jeho tajných deníků, mi vůbec nevadily, musím říct, že spíš naopak pomohly k pochopení složité psychologie božského vládce.
První trilogie uzavřena, druhá startuje - pozvolna. Chvíli mi trvalo, než jsem přerušila mentální linky do minulosti. Pak jsem musela dát první asi osmdesát stránek znova. to když to konečně začalo dávat smysl :-)
Božský imperátor mi způsobil lehké mrazení v zádech. S ohledem na rok vydání originálu a na fakt, že jsem tohle poprvé četla v sedmnácti, což bylo jen chvíli po sametu, fenomén Velkého Brášky Dozorce fungoval.
Dějově opět našlapané, jen přibylo mnoho monologické/dialogového bloudění v myšlenkách Leta II. Nemyslím, že je to blbým překladem. Spíš to chtělio schopného redaktora a škrtat Herberta ještě za jeho života (=před vydáním). Podobná nekritičnost ke kultu ducha je dnes především problémem Hry o trůny.
Pro mne jenom za čtyři, protože to bohužel ztrácí sílu prvního dílu na zbytečných odbočkách (a to kecání miluju... ale čeho je moc..).
Podle mne je 4. díl Duny téměř stejně dobrý jako ten první. Víc k tomu nemám co dodat. Frank Herbert nezklamal.
Původně šok z časového posunu a i když některé postavy více či méně zůstaly, s původní Dunou už to má společného málo. Kniha je mnohem víc psychologizující a zaobírající se podobou moci, osaměním a sexualitou... Herbert je ale Herbert a tak je i těch přes 400 stran velmi čtivých a poutavých, ačkoliv je rozuzlení knihy zjevné už velmi brzy.
4. díl této úchvatné série se odehrává v budoucnosti, kde ještě vládne Leto II. Vládne tak, aby byl zajištěn klid, ale samozřejmě ne všem se jeho metody líbí. Tento díl má spoustu nových postav, které si oblíbíte, a které bude nenávidět. Má také zajímavou zápletku a naprosto šokující konec. Smekám před fantazií autora!
Bohužel mě čtvrtý díl zklamal. Marně jsem doufal, že Duna nebude pokračovat ve snižující úrovni, ale stalo se. Tento díl jsem dočetl jen se sebezapřením, nebavilo mě to. Děj je minimální, řeší se stále nějaké pokusy o filozofické pochopení vesmíru, budoucnosti i minulosti, lidských vztahů a vlastností apod. Není to ani scifi, vůbec jsem světu Duny nevěřil - je to spíše jakási nepodařená fikce vesmírného života.
Za celou knihu jsem si neoblíbil ani jednu z postav. Leto mě unavoval svými neustálými pokusy o moudra, danými jeho značným stářím a především díky zděděným vzpomínkám snad celého lidstva (to byl také velký nesmysl - zatímco v předchozích dílech to byly jen vzpomínky vlastní rodové linie, zde už Leto disponoval vědomím všech lidí až k pravěkým pralidím - desítek miliard lidí!).
Rozhovory Leta se svým správcem Moneem byly také utrpením - Letovo neustále přerušování ustrašeného Monea mi lezlo krkem.
Duncan Idaho byla postava zcela nevyrovnaná a velmi nepodobná svému původnímu vzoru (navíc jsem narazil na další nesrovnalosti ve vztahu k historii této postavy).
Siona ani Hwi Nori si mě svými postoji a názory také nezískaly.
Celkově mi přišlo nesmyslné, že by Impérium, kde už byly schopnosti klonovat lidi či vytvářet stroje ovládané myšlenkou na dálku, bylo po více než tři tisíce let pod nadvládou jednoho superčlověka-červa. Zvláště, když se jedná o velké množství planet roztroušených po vesmíru.
Knihu jsem dočetl jen abych věděl, jak to dopadne, ale ani v závěru jsem nepochopil Zlatou stezku a poselství potomkům.
Vzhledem k obrovskému množství velmi kvalitních jiných románů z oblasti scifi či fantasy bylo pro mě čtení této knihy spíše ztrátou času a nevím, zda se odhodlám přečíst i zbývající díly Herbertovy Duny.
Velmi jedinečná kniha, nikdy jsem nečetl nic podobného. S Dunou to má podle mého názoru jen pramálo společného, to se už snad ani nedá považovat za pokračování. Děj je minimální, dal by se snad odvyprávět ve 3 větách. Nicméně hloubka dialogů a Letových deníků je natolik zajímavá, že knihu nejde hodnotit špatně, a to i přesto, že jsem ji četl snad několik měsíců, protože jsem nikdy nebyl v kuse schopen přečíst víc jak 2-3 kapitoly. Navíc mám pocit, že bude potřeba ještě minimálně jedno přečtení, aby mi došly různé souvislosti nebo abych některé myšlenky opravdu pochopil.
Slyšela jsem, že fanoušci Duny se dělí na dvě skupiny. Ti obyčejní, kterří za nejlepší díl považují Dunu, a ti opravdoví, kteří za nejlepší díl považují Božského imperátora. Musím se přiznat, že patřím k těm obyčejným.
Božský imperátor prakticky nemá děj, je to nekonečná smyčka poměrně komplikovaných dialogů a úvah. Vesmír se zcela změnil, už mi nepřijde tak krásně přitažlivý. Myslím, že to rozhodně není tak vzrušující jako díly předchozí. I tak je to ale pořád Duna a zaslouží si čtyři hvězdičky.
O kulte Leta II, to je vpodstate náplň tejto knihy. Čo povedal veľký imperátor, čo myslel, čo urobil. Kvalita fylozofického obsahu v tejto knihe je nesporná, ale či to stačí, nechám na posúdenie iným. Dej sa scvrkáva na niekoľko málo viac či menej akčných epizód. Ústrednou postavou je červ Leto a postavy popri ňom vyznievajú dosť nevýrazne. Prednosťou knihy znovu je, že Herbert nehodnotí. Čo je dobré a čo nie, necháva na čitateľa. Citáty na začiatku kapitol už nemajú tú silu ako citáty v predchádzajúcich dieloch, scvrkávajú sa len na výroky veľkého imperátora.
Čakal som od tohoto pokračovania trochu viac, nejako ma veľmi nezaujalo. Hodnotím priemernou známkou, menej si už dať nedovolím.
Štítky knihy
space opera sci-fi americké romány
Autorovy další knížky
1988 | Duna |
1993 | Spasitel Duny |
2007 | Děti Duny |
2001 | Božský imperátor Duny |
1999 | Kapitula: Duna |
Čtvrtý díl je jeden velký rozhovor. Moc děje se tam neuskuteční, ale čtivé to rozhodně je! Kacíři, těšte se :D