Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153073/bmid_duna-boy-153073.jpg
4
3648
3648
Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář
Tak především tohle není sci-fi ale fantasy. A to navíc nesnesitelně nudná a blbá. Stále mám pocit, že bych měl za dočtení této slátaniny dostat nějaké ocenění.
Upozornění: tady se bude chválit a zase chválit :)
.......
Za vlnou vlna,moře a lodní šroub projede srdcem,jen kupředu plout a po všem živém,když obzor se sleh,chci dostat se rychlejc,tam,kde je břeh.
V spáru z plachty pár cárů kaju,já se kaju.
.......
Ano.Obrovský rest když se ohlédnu zpět.Někteří o sci-fi ani nezavadí a přesto do toho šli.Pak jsou tu ti pro které je tento žánr srdcovkou.A přesto mají nějaký předsudek či rozpaky.Taky za to mohla určitě Lynchova filmová verze.Obavy však nebyly na místě.Ted už to vím :)
.......
Každá slza se bude hodit.
Pouštní magie která čtenáře zasype až po okraj.V dobrém a v tom nelepším smyslu.
Nořím se do písku na Arrakisu.Pokud neumřu žízní.Melanž na dosah.20 tlouků k jižním hájům.Fremeni na dosah.Byl jsem jedním z nich.
Ten svět má svá pravidla.Spousty názvosloví.Převážně z Arabského světa.Náboženství.Různá rodová a příbuzenská tajemství.Mytologie epických rozměrů.Vše má svůj původ.
.......
To jsou ty ingredience.Jak pomalu odkrýváte a olupujete slupku po slupce zamotaně propleteného příběhu.Noříte se a ze začátku absolutně netušíte.Pozadí intrik.Pletichy a zvyklosti rozmáchle odvážné vize budoucnosti.Politikaření touha po moci.Ekologické poselství.
Akce se převážně odehrává v druhém plánu.Z doslechu.Při řeči.Vemírná bitva ne ta tu není.Už proběhla a vy hltáte její důsledky.Je to ukecané to ano.Spousty dialogů.Ano ale jakých panečku.Vnitřní hlasy.Náhledy do myšlenek ostatních.
Nečernobílé jednání.Vygradované vypravěčství.
Košaté vlasaté tak jako vaše hlučné mládí.Snové vizionářství.Předpovědi.Neodvratné vyvrcholení.Změna osudu či jasnozřivost , A co na to imperátor ?
Ty střípky si nejlíp každý bude muset objevovat sám.
Sice už nevěříte na Jéžíška ale stejně vás bude fascinovat podobně jako když vám bylo tři a viděli jste nasvícený stromeček a pod ním ... tady se však dárků naděluje přehršel.Rozdává je Frank Harbert.
Kapitoly nejsou číslované nebo něco podobného.Jsou spojeny spisy.Úryvky paměti snad encyklopedickými vzpomínkami.Kdo je psal.Kdo je ta postava ? Už jen tento detail je malou ochutnávkou k navodění té správné atmosféry.
Jak jednou ale přičichnete ke koření... Nepřestanete s patnáctiletým Paulem Atreidem prožívat mistrovské vypravování.Silou největšího červa si vás podmaní tento detailně promyšlený kout vesmíru.
.......
Nebezpečný.Temný.Někdy až chladný přístup mezi postavami.
Podmanivé epochální dobrodružství.Jednoznačná klasika.
Trvalo mě to.Podlehnul jsem.Už se nedivím.Snad jen ... kaju se kaju.
.......
PS: Filmová verze z roku 2021.Omračující hypnotické.
Atmosféricky promakané do detailu.Velmi oddané předloze.
Jste součástí Duny a jen smutně klopíte zrak na konci.Smíříte se s faktem že tuhle knihu opravdu celou nejde nacpat do tří hodin.V duchu si říkáte.Chci ještě.
Důkaz ? Můj desetiletý syn prohlásil po doznění titulků a Zimmerovy audio fontány : to je to nejlepší co jsem zatím viděl :)
Zřejmě jsme svědky něčeho velkého.A to i na poměry stříbrného plátna.
Jsem klidný.Věřím že Denis V. nezklame.Vizionář budovatel světů starosvětského pomalého vyprávění.
Nejsem žádnej velkej fanda fantasy a sci-fi. Respektuji Hry o trůny (ano, ještě ke všemu znám jen ten seriál, ani ne knížku), povídky se Zaklínačem, Jméno větru, Harryho Pottera a Terryho Pratchetta … ani Pána prstenů nebylo v mých silách dočíst! A STEJNĚ BYCH VŠEM DUNU DOPORUČILA. Jestli je vaše fantazie a představivost okleštěná (jako ta moje), možná Vás čeká potyčka s kupou zvláštních názvů, nejasných vizí a náboženských odkazů a fakt, že si pod nimi nic nepředstavíte, přijmete s pokorou a uvědoměním vlastních limitů (jako já). Vynahradí Vám to ale děj co má spád, dostatek akce i romantických motivů a (pokud nejste popírači klimatické změny) tak i nadčasové téma. Komu fandit a komu ne je vám sice jasné hned od začátku a postavy si drží svoje úlohy až do konce (tedy, minimálně až do konce první knihy), ale vlastně proč ne - někdy je úleva vědět, na čem jste.
Scifi vážně nemusím a tak jsem klasiku v podobě složitého světa Duny odkládala na velmi daleké neurčito. Nicméně po shlédnutí filmu jsme opravdu neodolala a chtěla jsem zjistit víc. Hlavně "BeneGesseriťanky" o jejich výcviku a celém fungování bych si klidně přečetla celou knihu :-)
Jedno ale musím nechat celému dílu nechat a to rozmanitost světa a složitost kultur národů.. rozhodně se k tomuhle příběhu chci vrátit a zjistit něco víc:-)
V posledních měsících na mě ze všech koutů internetu útočí Duna, kterou jsem četla za časů svého dobrodružného mládí. Pravda, nějaký čas jsem odolávala, ale ne dlouhou a Herbertovo velkolepé sci-fi si jsem po letech dala znovu. A udělala jsem dobře. S Paulem Atreidem a jeho matkou Jessicou jsem prožila mimořádné chvíle a s napětím sledovala jejich boje, zrádné bojůvky a čarodějné praktiky mezi Atreidy a Harkonneny kdesi v daleké budoucnosti. Bylo příjemné ponořit se do světů mimozemských civilizací, písečných červů, neznámých technologií a duchovních postupů. A pochopitelně sledovat vývoj Paula Atreida a jeho úsilí o záchranu písečné planety před džihádem. Džihádem...? No jo, jsou tady zajímavé spojitosti s pozemskými "specialitami". A rovněž logické postupy. Voda je totiž tím nejvzácnějším, čím pouštní planeta Arakkis oplývá nejméně. S vodou a jejím významem si Herbert pohrál více než dobře. A co takhle špetka koření? Docela zajímavá droga, když na to přijde. Duna nabízí ve všech ohledech vynikající, a tedy zcela oprávněný fenomén mezi vesmírnými civilizacemi. Film v čerstvé režii Denise Villeneuvea si taky nenechám ujít.
Ok, přiznávám, že až můj oblíbený režisér Villeneuve mě přemluvil, abych se po X letech dokopal přečíst si Dunu. Byl to děs. První kapitoly jsem netušil, která bije. Mnoho jmen, slov a výrazů, žádné pořádné souvislosti. Ale vydržel jsem. A byl jsem odměněn úžasným příběhem, který vyniká bohatým světem, kulturami národů a vztahy postav. Třešničkou na dortu je pak samotný děj, který graduje a graduje.
Skvělá kniha, kterou jsem měl i možnost z části si pustit v audio podobě a i ta je skvěle namluvená. Takže pokud se "bojíte" onoho čtení, už nemůžete hledat výmluvy :)
Celý život jsem to přecházel, asi i proto, že sci-fi tolik neholduju. Pak mě nalákaly trailery na film, který jsem ale nakonec v kině nestihl a sáhl jsem po audio-knížce. Dlouho mě nic takto nechytilo a to i díky skvělému audio zpracování. Ten svět je tak živý a uvěřitelný... Navíc je vážně plné opravdu chytrých a moudrých vhledů do lidské duše, které jen tak nezestárnou.
Zvýšený zájem o Dunu vyvolal nový film Denise Villeneuvea. I mě přivedl k tomu si Dunu znovu přečíst. A opět to zafungovalo. Unikátní svět vykreslený do epické šíře mě plně pohltil.
V daleké budoucnosti lidstvo již nežije jenom na jedné planetě, ale ovládá celý známý vesmír. Jednotlivé planety spravují velkorody a ty zas řídí imperátor. Vedle toho jsou tu i další mocné skupiny s vlastními politickými a obchodními cíli, například Kosmická gilda, která jako jediná má monopol na mezihvězdné cestování. K tomu ale potřebuje speciální koření, které roste pouze na jediné planetě ve vesmíru, Arrakis, jinak známé jako planeta Duna.
Kniha mě uchvátila v mnoha ohledech. Co jsou alespoň ty hlavní?
A: Svět. Naprosto úžasný propracovaný svět, ač je velmi složitý, je do posledního puntíku promyšlený a v knize je vám předkládám velmi pochopitelně. Je protkám filosofií, náboženstvím, ekologií a politikou. Svět se mi líbí i proto, že nejde o přetechnizovaný svět, který byste v budoucnosti očekávali a který najdete ho také v mnoha sci-fi románech. Zde jsou nejmocnější zbraní spíše mentální schopnosti.
B: Postavy. V knize vystupuje mnoho postav, ale vy se v nich vůbec neztrácíte. Každá z nich je výraznou osobností, je dobře prokreslená a snadno zapamatovatelná. Jsou to velmi silné osobnosti a díky tomu mohou rozehrát silný příběh. K většině z nich si vytvoříte vztah. Některé budete nenávidět, některými budete pohrdat, s jinými soucítit, jiné podezřívat. Rozhodně to nebudou postavy, které by vás vůbec nezajímaly a neoslovily vás.
C: Vypravování: Vypravování je v této knize ozvláštněno tím, že nesledujete příběh jenom prostřednictvím hlavního hrdiny. Vypravěč vám nezprostředkovává pouze jeho myšlenky, ale také to, co si myslí další postavy. Vzniká tak zajímavý kontrast mezi tím, co postavy říkají a co si ve skutečnosti myslí. To úžasně zvyšuje napětí, na němž tento příběh plný intrik stojí. A celkově jde o knihu, která skvěle kombinuje napínavé dobrodružství a morální problémy, je to tedy akční nářez na jedné straně a filosofická úvaha na druhé straně.
D: Kontext: Miluju, když se v textu ukrývají také nějaká poselství, témata k zamyšlení, něco, co člověk musí hledat „mezi řádky“. Tady těch témat k zamyšlení je dostatek. Už třeba ta zjevná inspirace arabskou kulturou. Fremeni jsou dosti podobní Arabům. Jazykové shoda je zjevná, žijí v poušti, mají zde cenou surovinu koření (myšleno ropu). No a události, které se staly fremenům, vlastně popisují geopolitickou situaci z doby Franka Herberta. Jde o útisk, který zažívaly arabské státy.
Jednoznačně tedy knihu doporučuji každému. Pro fanoušky sci-fi je toto povinnost.
Konečně pořádný literární zpracování toho filmu co teď jede v kinech! Peči je velmi příjemně překvapen tím, co František Heřbert hodil na papír. Velmi se mi líbilo jak dokázal zachytit celou atmosféru planety a písečný červy a tak dále pana krále.
Nejsem vůbec Fanda sci-fi, jmenuji se peči a ne Fanda, že jo, ale tohle bylo tak dobrý, že jsem začal číst druhej díl. Jsem zvědav jak si s tím poradí, když ještě neměl filmovou předlohu, kterou mohl opisovat!
Takže duna dunárum - za mne 9/10
K Duně jsem se vrátil po mnoha letech díky novému filmu. A shledal jsem, že velmi pozitivní dojem z prvního čtení byl zcela opodstatněný. Příběh je nadčasový, obsahuje silné myšlenky a má pořád co říct. Obdivuhodná je hlavně samozřejmost s jakou se popisované události jakoby skládají na správná místa, do složitého světa, který tady byl prostě odjakživa.
Knihu jsem již jednou četla, někdy okolo 15 let. Můžu říct, že za tu dobu je jen a jen lepší. A určitě mohu doporučit i shlédnutí filmu.
Podruhé mě ta kniha natolik neuchvatila, jako na prvni čtení. Možná člověk potřebuje to překvapení, které nemá, když si děj částečně pamatujete. Nebo jsem ji četla ve správnějším věku. Pořád ale chápu, proč se stala legendou.
Další ze setkání po letech, po necelých dvou desetiletích, jestli správně počítám. Metlička téměř neopotřebovaná byla bezmála nadšená, akorát se chvílemi úplně nechytala ve filozofičtějších pasážích. Notně jetá Metla se tentokrát rozhodla pro audio, což musela u vypůjčené verze z roku 1993 přehodnotit, pokud nechtěla přijít o zbytky zubní skloviny. Intonace předčítajícího byla ucházející, ovšem před většinou neznámých pojmů nastala pauza a potom často následovala zkomolenina. Nejhorší byla jména. Muad´Dib se pravidelně střídal s Maud´Dibem, ale pravé peklo řádilo teprve se jmény anglického původu: každý Dunkan, každý Gurnej, každá Jesika (vážně s „J“!) byli jako mentální třísknutí čelem o futra. Nedalo se na to zvyknout, raději jsem se přesunula k louskání písmenek na papíře.
Dojmy poněkud zeslábly, tehdejší exotika v muslimském hávu dnes působí znepokojivě, všechno to Kwisatz Haderachovské metafyzično mě příliš nebralo. Jakmile zmizel ze scény vévoda Leto, nedokázala jsem se s nikým ztotožnit. Ten pouštní svět pro mě byl náhle emočně chladný, striktně praktický, k tomu samé velké myšlenky a cíle. Preferuji malá lidská dramata.
Přemýšlela jsem, zda opět udělit pět aster, „Duna“ stále má své silné kouzlo i naléhavé poselství, status sci-fi klasiky si zaslouží (s upozorněním, že jde o sci-fi téměř pohádkového střihu - něco jako dospělejší "Star Wars"). Když jsem si však položila otázku, jestli se mi chce pokračovat dalším dílem, odpověď zní: „Nijak zvlášť.“ U knihy, která mě pohltila, bych už pokračování četla, nebo se musela zuby-nehty držet, ať se na ně nevrhnu. O chlup z Harkonnenovy zadnice pod 85%.
Knížku jsem si chtěla přečíst ještě předtím, než se vůbec začalo uvažovat o filmu, jenže jsem se k ní dostala až potom, co film vyšel. Ohlasy na něj jsou dobré, no moje spokojenost s četbou také. Je to potom velká challenge to překonat. Zajímavě, osud Paula mě moc nebral. Na to že byl hlavní postavou, je to zvláštní, ale já si oblíbila snad všechny ostatní. Těším se na další díl a moc si přeju abych nebyla zklamaná, protože úroveň prý klesá.
Přes všechny sci-fi prvky (různé planety, vesmírné lodě, silová pole...) je to vlastně fantasy. Nebo snad dokonce jakási futuristická verze středověkého příběhu, plného cti, válek, moci, intrik a lstí. Do toho kulisy pouštní planety, červové (obří olgoj chorchojové) a Fremeni (jacísi arabsko/berberští obyvatelé planety). Je to celé velmi umně seskládáno do zajímavého příběhu, i když ten plyne skrze stránky knihy bez nějakých zásadních překvapení. I s tím, že začátky prakticky každé z kapitol jsou vlastně svým způsobem neuvěřitelným napovídáním. Autor tak celou knihu bere spíš jako svého druhu kroniku všeobecně známých událostí, kde není potřeba něco skrývat nebo něčím překvapovat. I tak ale jde o velmi hutnou a zajímavou knihu. Pro mě už minimálně čtvrté "zpracování" (audiokniha po papírové knize, starším filmu a seriálech).
O Duně vím už pár let, ale nikdy jsem se ke knihám nějak nedonutila. Vždycky mě to lákalo a chtěla jsem to zkusit, protože je to vcelku oblíbené dílo. Zlom přišel až s chystaným filmem, který jsem viděla dřív než četla knihu. Byl pro mě zmatený a docela nepochopitelný. Ani při své délce nedokázal vše vysvětlit a spíš jen nakusoval kousky.
Teď už vím proč. Kniha je hodně obsáhlá a strohá. Sama o sobě toho taky příliš nenabídne. Veškeré dění je takové povrchové a rychle se mění scény. Díky filmu jsem to při čtení dokázala nějak splétat a dávat dohromady, abych alespoň něco pochopila.
Je zajímavé sledovat pohled na život ve vesmíru, obývání planet a války od člověka, který knihu napsal v šedesátých letech. Představivost by rozhodně nebyla překážkou. To spíš to neosobní zpracování. Postavy jsou dost ploché a nevýrazné. A děj sám o sobě je jako leklá ryba. Prostě je vyprávěný tak nějak bez emocí, nějaké gradace, napětí a podobně.
U některých děl to dokážu překousnout, vždyť ani samotný Tolkien nepsal knihy jako nějakou fantasy řežbu. Nicméně mě oslovila bohatost jeho světa. Tady jsem se však bohužel většinu času nudila. Kniha se mi bohužel příliš netrefila do vkusu, ale věřím, že si najde spoustu fanoušků, kteří mají v lásce rozsáhlé ságy.
Nebylo to špatné. Když pominu vesmírné lodě, červy atd., tak mi to spíš přišlo jako čtení o ekologii, politice společenství a samozřejmě vendetě. Trošku těžkopádné na čtení, ale jisté spravedlnosti bylo učiněno za dost. Další díly už asi číst nebudu, ale tématicky zajímavé čtení se spoustou zamyšlení.
Skvěle napsaná kniha, která je téměř do maličkostí promyšlená. Jedinou vadou na kráse je její příliš rychlý konec, který si zasloužil alespoň 100 stran textu. I tak ale nemohu dát méně než plný počet hvězd, protože si to tento příběh Paula Atreida zaslouží. A pokračování v podobě Spasitela Duny si zaručeně zobnu. I přes modré hodnocení. 90%
Štítky knihy
zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Ze začátku těžší orientace kdo je kdo a jaké jsou tam v tom jejich světě vztahy, takže jsem v prvních fázích knihy netušil, která bije (a to jsem viděl obě verze filmu). Jakmile to ale čtenář překoná, tak se dočká poutavého příběhu, který nenudí i přes svoji délku a občasnou složitost.