Duna
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153073/bmid_duna-boy-153073.jpg
4
3648
3648
Kultovní SF sága Duna, kterou mnozí znají z některé její filmové adaptace, se rodila nesnadno. Její první díl, román Duna, který později proslavil jednoho z dnes již klasiků SF literatury, Franka Herberta, vyšel v roce 1963 v časopise Analog pod názvem Svět Duny, ovšem jen jeho část. Díky obrovskému ohlasu u čtenářů napsal vzápětí autor pokračování příběhu Prorok Duny. Pro knižní vydání (1965) obě části spojil a výstižně a stručně nazval Duna. Úspěch románu o pouštní planetě Arrakis a jejím pokladu stále rostl, hned v následujícím roce (1966) získal jak cenu Nebula, tak Hugo.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) No… Tak to mám za sebou. Jedna z nejopěvovanějších knih posledních let mě dala teda dost zabrat. Neděsila mě její tloušťka, ba naopak jsem se chtěl “začíst” do toho úžasného světa, který prý skrývá. Tušil jsem, že bude její čtení náročné, proto jsem sáhl po českém překladu, ale i tak se mi četla opravdu obtížně. Nejvíce mě asi bavila část, kdy Paul s mamkou utíkají pouští a když se Paul později učí fremenským zvykům. O tom bych si klidně ještě přečetl, nebo například o realizaci Kynesova snu – přeměny Arrakis na zelenou planetu. Jinak je kniha ale kniha v podstatě hodně “středověká”, sledujeme panovníky, souboje velkorodů, intriky, války, polygamii, předem domluvené sňatky za vidinou věna a bohatství, a to já prostě nemusím. Sice se to odehrává na úplně od Země odlišných planetách, ale jsou jen kulisy. Doufám, že druhá filmová adaptace mi děj trochu utřídí a pomůže uchopit, na knižní pokračování se, alespoň prozatím, nechystám. Vzhledem k velmi vysokému hodnocení jak zde, tak na ostatních portálech se k Duně možná za pár let znovu vrátím.
Hodnocení knížky musím začít slovy, jak je to možné, že jsem se jí tak dlouho vyhýbal?! Jistě, o existenci tohoto díla jsem povědomí měl, stejně jako u dalších klasik sci-fi, ale že bych se dokopal ke čtení? Možná jsem měl, podobně jako třeba u Clarkových Odysejí, obavy, že je to pár desítek let stará věc a už mě nezaujme, ale víc jsem se mýlit nemohl.
Recenzi píši hned po druhém přečtení, když to první nestačilo a jediné, k čemu vedlo bylo, že jsem si rovnou pořídil celou sérii do knihovničky a dal si první díl znovu. Jelikož tohle je přesně ten druh díla, které nestačí číst jen jednou, protože mi přijde, že podobně jako se skrývají intriky v intrikách jiných intrik, tak tu se v hloubi myšlenek skrývají další myšlenky a autorovy nápady. Obligátně řečeno, mnohovrstevný a hutný text, který mě bavil od první do poslední stránky.
Jak by se na slušnou recenzi slušelo a patřilo, na tomto místě bych měl vypíchnout věci, kterými si mě knížka získala a které mě zklamaly, ale ono to tady nejde. Prostě Duna je geniální a nedaří se mi na ní najít výrazný mínus. Klady jsou naopak výrazné, ať už jde o zasazení do prostředí Arrakisu, celé zasazení či inspirování se arabskými motivy a neutichající linkou náboženství a náboženského fanatismu, kdy se ukazuje, že nakonec ani kladné postavy musí být jednoznačně kladné.
(SPOILER)
Tak konečně jsem se dostal k legendární Duně, moje pocity jsou celkem rozporuplné.
Začal bych plusy, těmi je rozhodně netypický, originální svět. Kombinace pokročilé technologie a feudalismu je zajímavá a funguje moc dobře.
S tím se pojí i druhý plus, a tím je politická stránka Duny. Kapitoly na dvoře Atreidů a ty s Harkonneny v hlavní roli jsem si opravdu užil. Fungují víc než dobře a jsou pro mě hlavním tahákem knížky.
K plusu bych s rozmyšlením přihodil i postavy, byť některé jsou až stereotypní archetyp.
Co ale Duně musím vytknout jsou kapitoly v poušti, které se nepříjemně táhnou a místy jsou až zbytečně ezoterické a nezáživné.
Dále se mi moc nelíbil fakt, že příběh máme autorem hned od začátku vyzrazený. Fakt, že se z Paula se stane imperátor víme prakticky hned.
Největší mínus však směřuje k závěru. Celá kniha jako kdyby směřovala k velkému konfliktu, k finálnímu střetu mezi Fremeny a Atreidy proti Harkonnenům, případně i proti Corrinům. Místo toho se dočkáme počátečního prolomení Štítového valu, načež následuje hned výhra té lepší strany a audience/konfrontace v paláci. Takhle se závěr prostě nedělá, nepovedl se a to Duně opravdu moc škodí. Navíc, baron v rámci tohoto zemřel příliš rychle a nezajímavě, Rabbana se autor pro jistotu zbavil "off screen" bez nějakých dalších detailů.
I přes nudnější pasáž v poušti vnímám jako největší neduh Duny právě v nepovedeném závěru, za který musím udělit knize v kombinaci s ostatními problémy jen tři hvězdy. Je to škoda, protože potenciál byl opravdu velký.
Nestalo se mi poprve, ze nesdilim nadseni z nejake vseobecne milovane knihy. Je to ale poprve, kdy jsem jednoznacne identifikoval proc. Stval me Paul, ten zatracenej fracek bez jakekoliv pokory. Nenasel jsem na nem zhola nic, proc bych mu mel fandit. No a proto muzu dat max 3 hvezdy. Skoda, tesil jsem se na celou serii.
Sci-fi čtu docela rád, ale ne moc často. Duna je ale klasika, kterou jsem nemohl vynechat :).
Uznávám, že je to skvěle napsaný , předběhlo to dobu atd., jako sci-fi super, ten svět je fakt zajímavej, ale prostě mi to nedá a hvězdu seberu. A to hlavně proto, že mi vadilo, že v podstatě od začátku víme, co se bude dít dál. I kdybych neznala obě filmová zpracování, tak po pár stránkách vím, co se stane a jak je to nevyhnutelný. A nikdo se nepokusí ani naznačit, že by si mohli svůj osud vybrat a něco s těma varováníma dělat. Ne prostě, oni na Arrakis jdou, i když věděj, že to půjde do háje. Paul se sice v duchu nějak snaží události změnit, ale je takový strašně zmatený, divný. Nejdřív tam postavy přemejšlej skoro o všem a pak tu máme hned několik časovejch skoků. A to jsem si myslela, jak je druhá půlka původního filmu strašně uspěchaná - sice je, ale ono to má původ už v knize. A ten konec... skoro to na mě působí jako první část knihy než celá kniha. A ty vsuvky od Irulán mi přišly celkem zbytečný. Musím ale ocenit přílohy na konci knihy. 8/10
Právoplatná sci-fi klasika, ktorá sa v priebehu rokov stala úspešnou franšízou a vďaka dvom filmovým adaptáciám či nemenej úspešným videohrám sa stala ozajstným kultom. Duna je fascinujúci príbeh o vzdialenej púštnej planéte Arrakis, ktorá je príčinou sporov medzi dvomi mocnými rodmi Atreidesov a Harkonnenov, a to hlavne vďaka tajomnému koreniu, ktoré údajne predlžuje život a poskytuje zvláštne schopnosti. Z pozadia však ťahá za nitky mocný Imperátor Padišach Shaddam IV. a zároveň aj mocná prepravná spoločnosť. Našťastie sa tu objavuje dedič Atreidesov, Paul Atreides, ktorý je predurčený Arrakis spasiť. Frank Herbert knihu naplnil viacerými motívmi od politiky, filozofie, ekologických posolstiev až po jeho fascináciu arabskou kultúrou. Piesoční červi, Fremeni, Sardaukari, Benne Gesserit, melanž, Gom Džabár či Vesmírna Gilda - tieto pojmy si osvojíte keď si prečítate tento výpravný púštny epos. Našiel som novú srdcovku medzi knižnými sériami a teraz sa už môžem tešiť na ďalšie pokračovania.
Kniha se krásně čte. Už se těším na další díly. Kdo má rád tento žánr tomu doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Duna je dílo zásadní nejen pro sci-fi žánr. Je velkolepou odpovědí na nedostižný svět J.R.R. Tolkiena, zcela originální a ve všech svých aspektech odvážné a neskutečně skvěle zpracované. Frank Herbert zde začínal stavět základy svého obrovského autorského odkazu a svou práci odvedl naprosto bez chyb a to dokonce tak mistrně, že již nikdy nedokázal na tento díl kvalitativně navázat. Na Dunu lze tedy nahlížet jako na zajímavou sérii s velmi kolísající kvalitou či stavební kámen a mistrovské dílo žánru, které zde chci popsat já.
Kniha skvěle funguje díly několika hlavním pilířům. Tím jsou bravurně napsané postavy, jedinečné prostředí a jeho zákonitosti, perfektní plynutí děje a revoluční koncepce autora, která pozitivně ovlivnila celý příběh (a následně pohřbila celou sérii). Mluvím o faktu, že je středobodem děje postava, která vidí a ví vše, co se v čase stalo či mohlo stát. Duna je hravou teoretickou hříčkou, která je mimochodem atraktivním a čtivým příběhem.
Stačí pár stránek a čtenář navnímá, že se pohybuje v těžce feudálním světe, byť v rozměrech celé galaxie. Rody ovládají celé planety, mají obrovské prostředky a milionové armády. Politika a intriky hrají v příběhu naprosto klíčovou roli, ale nejsou obtěžující. Naopak nám dávají nahlédnout do charakterů jednotlivých hlavních postav, což nám je jen více přiblíží a polidští. Čtenář ví, že je jeden rod dobrý a druhý veskrze zlý. Nerozehraje se Hra o trůny, kde je adeptů o post nejvyšší mnoho desítek, ale určité srovnání je na místě.
Planeta Arrakis je jednoznačně třešničkou na dortu, kterou si Frank Herbert připravil. Mohla by být jen nudnou pouští, ale tak to není. Díky národu fremenů tato nehostinná planeta ožívá a má neuvěřitelnou poetiku. Vidíte její západy slunce, vlnění písků a sen, který žije v každém muži, ženě i dítěti s modrýma očima. Sen o tom, že jejich planeta se může také stát rájem na zemi.
Frank Herbert si liboval ve filozofování. Je jedno, zda z knihy promlouvá on sám nebo nechává tyto otázky pokládat své postavy. Náboženství, jeho význam a základy, jsou všudypřítomné. V první knize dávají naprosto smysl a to i díky hlavní postavě Paula, který stojí v jejich středu a chce zabránit smrti miliard v žáru nezkrotného džihádu.
Možná je chybou Dunu číst jako sci-fi. Je to hluboký, mystický a velmi lidský příběh o podstatě lidství, našem osudu, předurčení a schopnosti ovlivnit svět a vesmír kolem nás. Vesmírné lodě a mezihvězdné cestování je zde jen prostředkem, který umožnil vyprávět tak komplexní a nekonečně ambiciózní příběh. Snese to nejpřísnější srovnání s klasiky všech žánrů.
Další díly budu komentovat samostatně, ale musím je zde zmínit. Těšil jsem se na ně, ale věděl jsem, že jejich hodnocení jsou výrazně nižší a často jsou odmítána. Jejich hlavní nedostatek jsem spatřil v tom, že se autor více ponořil do svých nápadů s genetickou pamětí, ohýbáním času a někdy trochu zapomněl na děj samotný. Také se mu nepodařilo představit nové atraktivní postavy. Nicméně to za přečtení stojí! Byť je to jen malý dezert po pětihvězdičkovém hlavním chodu.
Komu určitě doporučuji:
- milujete politické intriky
- sci-fi vám koluje krví
- hledáte zajímavé myšlenky
- chcete mít načten základ žánru
Co může být pro čtenáře výzva:
- musíte se soustředit
- vyšší počet stran
- hodně postav, byť zapamatovatelných
- abstraktní hrátky s časem
Ne nadarmo je Duna nazývána Pánem prstenů Sci-fi literatury. Jde o označení v pravdě zasloužené. Mnoho konceptů, které se v knize objeví jsou velmi zajímavé, politické intriky a živost světa dává tušit historii a velikosti a rozsáhlosti. Nečetl jsem ostatní knihy, tak nemohu srovnat, jak se kvalita psaní udrží, ale minimálně této knize se její velikost nedá vytknout.
V mnoha směrech příběh, který předběhl svou dobu, svým varováním před náboženským fanatismem, nebezpečím umělé inteligence a nekontrolované technologie a především ekologie a místo člověka v ekosystému planety.
Pro skalní příznivce sci-fi povinná literatura, pro čtenáře fantasy literatura doporučená pro její podobnost k fantasy, pro ostatní lze doporučit jako knihu, která propojuje několik žánrů najednou.
Teď jsem ji dočetla. Paráda!!!! Kniha krásně vtáhne do děje. Nikde se člověk neztrácí a dějová linka plyne jak má. Prostě paráda. Už jdu na další díl
Úžasná kniha, propracovaný svět s kulturou a historií, který nenudí a dává smysl. Nic jednoduchého, nic plytkého, ale zároveň postupně strhující se silným závěrem. Vřele doporučuji a pouštím se hned do druhého dílu.
Ešte som nečítala podobnú knihu tejto. Bolo to veľmi ťažké čítanie. Veľa sústredenia. Skvelé dielo. Ale musím sa priznať, že mám pocit, akoby p. Herbert bol na drogách
Po letech jsem se znovu vrátila k této knize díky čtenářské výzvě a opět jsem nelitovala. Stejně jako po prve mě kniha okamžitě vtáhla do děje a já znova prožívala to vzrušení, kterým je kniha plná. Znovu jsem četla každou volnou chvilku a jen litovala, že ji nemohu přečíst najednou. Skvělý příběh, skvěle vykreslené postavy, se kterými je nemožné se neztotožnit prožívat s nimi to, co zažívají na Duně. Jen více takových super knih.
Teraz to vyzerá, že som Dunu čítala, len z dôvodu, že sa film odohral v kinách a dokonca som film videla skôr ako čítala knihu. Koncom roka 2021 som si dala záväzok, že okrem knižnej klasiky si dám na rok 2022 aj čítanie scifi klasiky, a tak som dala postupne Solaris, Nadáciu (aspoň doposiaľ v slovenčine vydané časti) a Dunu. Opäť právom uznaná scifi klasika! Zaujímavý svet, zaujímavé charaktery so zaujímavými schopnosťami a číta sa to jedna radosť - aj keď musím uznať, že ku koncu, mne osobne, už trošku vadila omáčka naokolo, a síce som pacifista, ale čakala som väčší popis bojov.
Jedna z nejpromakanějších knih, které jsem kdy četla. Téměř každá postava musí myslet několik kroků dopředu a vše je dokonale provázané. Děj čtivý, příběh graduje a překvapí.
Na Dunu jsem narazila ve své knihovně po hodně dlouhé době, četla jsem ji tenkrát jako malá a vzpomínám si že se mi moc líbila. Filmové zpracování jsem ještě neviděla, takže ten příběh pro mě byl po letech zase nový. A nevím čím to je, ale takové to prvotní nadšení už se tentokrát nedostavilo. Hlavně od té chvíle, kdy se děj začíná odehrávat na Arrakisu jsem z toho začínala být dost zmatená a ztrácet se v ději. Ale chápu, proč to byl - a vlastně pořád je kult.
(SPOILER)
V době mého dospívání bylo naprostou nutností vidět recenzenty ztrhanou, přesto kultovní Dunu, a pak o ní nekonečně debatovat. Mě dvě hodiny hučení a Olgoj Chorchoj nijak neoslovili, ovšem mohla jsem zasvěceně žvanit na téma Kyle MacLachlan aka patnáctiletý jinoch.
V této době dospívají moje děti a Duna je tu zase. Tak si říkám, že jí dám ještě jednu šanci, možná jsem na to byla moc mladá, neznalá předlohy – a půjdu na to od lesa, koupím si knížku!
Miluju tlusté bichle. Dává mi to naději, že když se mi bude příběh líbit, hodně si ho užiju. A příběh Arrakisu – kdyby to byl křehký předmět a my ho dostali poštou, vybalili a odstranili veškeré ty plastové vycpávky – by mohl být skvělý. Rod klaďouchů proti rodu padouchů, záludný Imperátor i dopravní Gilda, domorodci snažící se zachránit svou planetu, prachy kontra ekologie...
Jenže on to balík není. Plastik v podobě nekonečných a opakujících se zadumaných úvah na libovolné téma se odstranit nedá. Už po několika málo stránkách mám chuť knihu odložit, když zas a znovu čtu o úžasné benegesseritské výchově/výcviku. Cokoliv Paul nebo Jessica vidí/slyší/cítí, díky své benegesseritské úžasnosti vidí/slyší/cítí mnohem lépe, než ostatní... I ten nejtupější čtenář to pochopí maximálně na desátý popis, tak proč to pořád dokola musíme číst od začátku do konce knihy?
K tomu se přidávají i Paulovy vize. Čekala jsem nějaké zúročení benegesseritského a mentantského potenciálu, prolínání bylo, je a bude, cesty v cestách, košaté větvení, koneckonců Paul se k vizím obrací poměrně často. Jenže jejich popis ve mě vzbuzuje spíš pocit, že autor neví, jak to celé uchopit, případně že to přehnal s kořením a brzy mu hrábne, pokud se tak už nestalo.
Co mi ale vadilo nejvíc, byla ta nábožensko fanatická stránka. Chovná stanice Bene Gesseritu, fanaticky nadšení Atreidové, jdoucí s úsměvem na líci na jatka, fanatičtí fremeni, kteří z ekologického boje o svou zemi dokázali udělat děsuplné poslání. Aspoň ti Harkonneni jsou tak fanaticky hnusní, jak se na padouchy sluší, ničeho se neštítí a jde jim o prachy a moc, za to jim děkuji.
Chápu, že autor psal knihu v jiné době, ale džihád, šaríja, prorok... To si nemohl vymyslet nějaká nová slova i pro tuto potřebu? I když takoví sardaukaři, kdykoliv se objevili na scéně, můj mozek je tvrdošíjně četl jako srandakaury, nemohla jsem se toho zbavit. Přestože jsem vždy poctivě zastavila a přečetla to pořádně, pokaždé mě to donutilo k uchechtnutí a jejich bojové jednotky jsem nedokázala cítit jako hrozbu, spíš komický prvek, což mi vydrželo i do filmu. Ale jako povzbuzení pro čtenáře to ušlo, asi jsem potřebovala nějakou odlehčenou linku v tomto moři beznaděje – od začátku víte, že to se všemi těmi fajn Atreidy špatně dopadne, víte, kdo je zrádce a proč, víte, že zradil nadarmo, víte, co bude dál. Zůstane Paul, kterého jako syna vévody docela můžu obdivovat, ale jakmile povýší, sympatie rychle ztrácí.
Celkově vzato za to dám dvě hvězdy a další díly si nechám asi na dlouhé zimní večery. A tohle tedy nepatří ke knize, ale k filmu – nová Duna je koukatelná, i když do dvou a půl hodiny zatím nacpali jen první 2 části z knihy. Nový Paul je uvěřitelnější, ovšem že z planetárního ekologa Kynese udělají ženskou... vážně to muselo být?
Štítky knihy
zfilmováno Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) sci-fi
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Sci-fi Klasika, originální svět, kniha se dobře čte, ale přesto to není na plný počet, občas nudnější pasáže, závěr ne příliš povedený.