Dveře do léta
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12843/dvere-do-leta.jpg
4
724
724
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Door into Summer, 1957
více info...
Přidat komentář
Romantická a místy vtipná časovka z roku 1957, jejíž nápad s dlouhotrvající kauzální smyčkou později vykradl kdekdo včetně filmu "12 opic". Pravda, sám autor už předtím napsal povídky s tímto tématem, ale zde jej rozvinul do románové šíře. Více o tom psát nechci, abych nespoiloval. Časová linka se mi opravdu dost líbila i přes datum vzniku knihy už jen proto, že to není 8. klon téhož, ale opravdu jedna z původních prací tohoto typu - to už se ale moc nedá říct o fantastických prvcích, z nichž tedy 50. léta čiší na všechny způsoby (obě časové linie, tedy roky 1970 a 2001 byly v době psaní vzdálenou budoucností, a podle toho to vypadá) - zde mám na mysli zejména rozličné kybernetické vynálezy, které hlavní protagonista tvoří a které mají názvy jako "Flexibilní Frank" nebo "Rýsovač Ralph". Nemohl jsem při čtení nevzpomínat na přitroublé robíky z Červeného trpaslíka, ale trocha naivity do starších sci-fi prostě patří, ne?
Přesto ale nedávám plný počet hvězdiček, protože jednak mi byl hlavní hrdina - garážový vynálezce a záporáky obraný "loser" dost nesympatický a jednak mi úplně neseděla rozvleklost některých pasáži. Heinlein opravdu neměl problém s tím, aby popsal několik stránek vypočítáváním způsobu, jak a z čeho vlastně hrdina své výtvory sestavil, jak fungují a co všechno umí (to vše tím elektronkovým naivismem 50. let). A přitom valného smyslu tyhle "technické" pasáže moc nedávaly - to už byly zábavnější popisy časových pojišťoven. Z klasického věku sci-fi mi holt spíš vyhovují futurističtější Clarke s Asimovem.
P.S. Jo, a taky nemám moc rád kočky a autor zjevně ano :)
Kdysi dávno takřka před třiceti lety jsem se po přetrpění knihy Friday s autorem rozžehnal, nesedli jsme si a prostě jsem nepochopil, jak tohoto užvaněnce může někdo řadit vedle pánů Clarka a Asimova, pro oba mistry scifi to je prakticky urážka. K této knize mě vyprovokovala čtenářská výzva, sice je hromada detektivek s ročním obdobím v názvu, ale letos mám detektivek nějak moc, tak jsem zvolil toto.
Ve zkratce: byla to chyba. Heinlein je prostě užvaněný autor, který ale píše (minimálně pro mě) povrchně, nezáživně a buhužel často hloupě a nelogicky. Toto je další případ. Vynálezce si vynalézá jako na drátkách, prožije problémy ve firmě, nějaký ten spánek v mrazáku. To ještě šlo, ikdyž popis techniky a vynálezů 1970, tak představy roku 2000 byly hodně legrační, spisovatel scifi by měl mít asi větší fantazii, ale tohle se odpustit dá. Jenže pak se ukáže, že hrdina celou dobu miluje 11 letou holčičku, překvapivě ona miluje jeho a ještě se mu nádavkem připlete pod nohy opravdový stroj času a panáček jde v čase zpět a jde všechno vyřešit. Což se mu hravě povede a nakonec vstupuje do šťastného života se svojí láskou, kterou si odvedl k oltáři hned z mrazáku. Blééééé.
Korunu všemu dává scénka "a vezmeš si mě pak?", nebýt to ke konci tak bych to asi rovnou mazal ze čtečky.
Za mě ne a s autorem to balím nadobro.
Pohled první:
Americká sci-fi z roku 1957. Spousta technických věcí překonána. Cestování časem by narušilo kauzalitu a způsobilo mnohé časové paradoxy. První třetinu knihy jsem netušil, která bije a nudil se.
Pohled druhý:
Na to, že se jedná o americkou sci-fi z roku 1957 to nebylo tak zlé. Spousta technických věcí skutečně funguje dodnes. Proč by nemohl někdo cestovat časem, když je to taková zábava? Druhá půlka knihy dostala slušný spád. Závěr vyzněl krásně optimisticky a kocour Pete nalezl svoje dveře do léta.
Tak si vyberte. :)
Klasik SCI-FI žánru vás spoľahlivo vtiahne do deja od úvodných strán. Na rozdiel od jeho mrazivejších a militaristickejších diel, je toto dielo skôr komorné. Peripetie podnikania v obore konštrukcie robotizovaných pomocníkov v domácnosti (v roku 1970) sa hl. hrdinovi prelínajú s jeho milostným životom. Nie nejedná sa o sex s robotom, teraz sklamem nejedného úchyláka. Hlavný hrdina je geniálny konštruktér kuchynských robotov, ale v súkromnom milostnom živote je to naivný rojko s big trablami. Tie sa snaží vyriešiť "počkaním si na lepšie časy" a podujme sa vyskúšať absolútnu novinku svojej doby, tzv STUDENÝ SPÁNOK (kryogénny alebo hyperspánok) - nechá sa zamraziť na 30 rokov...
Samozrejme sú predstavy autora o dnešnej dobe (budúcnosťou je rok 2001) skôr úsmevné, ale príbeh je zaujímavý, množstvo myšlienok je aktuálnych a ľudké charaktery stále rovnako otrasné, ak nie aj horšie. Počúval som neskrátenú audioknihu a nenudila. Síce v druhej polovici sa autor zbytočne púšťal do siahodlhých opisov konštrukčných problémov, ale excelentný prednes Otakara Brouska ml. to pomohol prekonať ;) Mne osobne sa nepáčil záver a naivnosť milostnej linky, hraničiacej s blbosťou, ale to je už skôr vecou vkusu aj predkusu. Rozhodne tu nemienim spoilerovať, pekne krásne si toto majstrovské dielo prečítajte/vypočujte sami!
ODPORÚČANIE: pre retromaniakov, ktorí majú povedomie o elektronike 60/70´rokov a odoberali časopis Rádioamatér, pre rojkov a zaľúbencov ako lekcia na vyliečenie z lásky neláskavej ako aj pre milovníkov mačiek, pretože tu bol Heinlein najpresvedčivejší. Jeho scény s kocúrom boli skutočne nádherné a metaforické... 77%
Jediný Heinlein, kterého mám opravdu ráda. U většiny jeho knih skřípam zuby, protože jsme každý evidentně myšlenkově jinde. Tady ale není nic z toho, co mi jinde vadí. :)
I přesto, že máme před sebou více jak 60 let starý příběh, stále má svým čtenářům co říct. Nejedná se o typické sci-fi, sice zde cestujeme časem do budoucnosti, ale moderním technologiím se kniha nevěnuje. Naopak je zaměřena na lidské osudy, lásku a nenávist, pomstu a starost.
Příběh ve mně rozbouřil celou řadu emocí, na kterých jsem se vezla společně se sympatickým hlavním hrdinou.
Audioknihu namluvil Otakar Brousek mladší a výborně si poradil s intonací hlasu především při namluvení ženských postav.
Pribehu o cestovani casem je mnoho, tady me ale zejmena zaujalo, ze presto, ze ji psal autor narozeny v roce 1900, byla velmi ctiva. A taky plna odbornych obratu a vedy. Kuprikladu vysvetleni prubehu cestovani casem s morcetem, vyroba domacich robotu.... Pritomnost osobiteho kocoura a popis jeho specialitek, ktere znaji vsichni kocici lide, je hezkou tresnickou na dortu.
Taky jsem se těšila na "víc" kocoura a přitom se tam jen tam mihnul. Jinak poměrně příjemná oddechovka, ke které se už asi nevrátím.
Nemusím moc sci-fi, ale v rámci výzvy a hlavně toho, že dle anotace měl být hlavním hrdinou kocour, jsem se do knihy pustila. Můžu potvrdit, že se kniha četla dobře, chvílema na mě byla až moc odborná, stihla jsem se u ní rozněžnit i naštvat, ale pořád jsem čekala, kdy to tam kocour rozbalí a nedočkala jsem se...pár stránek na začátku, pár stránek na konci. Ale nelituju, je to kniha zajímavá, dobře napsaná, zase jsem si trochu rozšířila obzory.
Takový příjemný, neobvyklý příběh, který sci-fi připomíná jen docela lehce. Poslouchala jsem jako audio, které je načtené naprosto dokonale Otakarem Brouskem mladším. Kniha se mi opravdu líbila - mimochodem mám moc ráda kočky :-))) - a byla jsem ráda, že končila happyendem.
Vynálezce a spolumajitel firmy Daniel B. Davis je svým nejlepším přítelem a snoubenkou vyšachován jak z firmy tak i ze současného života . Tak trochu jejich přičiněním a trochu i na vlastní přání je na 30 let zmrazen a probuzen až v roce 2000. Aby zachránil svého kocoura, vlastní firmu i budoucí lásku musí se vrátit časem zpět do roku 1970. Krásný milý pozitivní příběh s dobrým koncem.
.....................................................................Výzva 2018
Mám ráda časovou sci-fi a tahle mi přišla k chuti. Je milá a příjemná na čtení. Když si uvědomím, že je víc než 60 let stará, tak smekám. Navíc jsem náhodou až po přečtení zjistila, že se hodí do letošní výzvy.
Pod nadčasovým sci-fi si predstavím Den Trifidu alebo Blade Runnera, túto knihu by som dal po technickej stránke tak na úroveň Baróna Prášila, ten sa aspoň neznemožňoval vysvetľovaním nezmyselných fyzikálnych javov. Dejová línia mi prišla detinsky predvídateľná, taká neotesaná, ale s ohľadom na dátum vzniku je to ešte celkom únosné. Myslím že to pozitívne čo sa dnes o tejto knihe dá napísať je , že inšpirovalo mnoho neskorších autorov , ktorý svoje diela lepšie opracovali.
Roztomilá a nápaditá oddychovka prošuměla okolo a zanechala dojem... hmm, zanechala dojem jako detektivka od Dicka Francise. Pro mě to není, ale někoho jiného určitě potěší.
Smekám vzhledem k tomu, kdy je kniha napsaná. Děj se neustále žene dopředu (respektive dozadu :-).
Poslední část knihy mi připadá trochu slabší, jako by autor plně nevyužil potenciál, a romantika by v této knize ani být nemusela.
Nápaditá „technická“ SF lovestory, zajímavá už tím, že ji autor napsal v 50. letech a popisuje v ní svoji vizi světa v letech sedmdesátých, která jsme v době, kdy román poprvé vyšel v českém překladu (1984), už znali, a po roce 2000, o němž už teď taky víme své. Kniha mě tehdy hodně naladila, takže když u nás po r. 1989 začal Heinlein vycházet ve velkém, kupoval jsem další a další knihy – a byl čím dál zklamanější; uznávám, přece jen nejsem pravověrný scifista. Dveře do léta ale opravdu vedou tam, kam slibují, a proto čas od času rád vezmu za kliku.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi americké romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Od Heinleina mi ne vždy všechno sedlo, ale tahle knížka patří mezi ty lepší. Kniha je to stará a chce to k ní i tak přistupovat, tj. s rezervou. Popisuje cestování časem do budoucnosti, která je pro nás minulost, a nedá se říct, že se autor příliš trefil s popisem doby. Příběh je přiměřeně komplikovaný, občas předvídatelný, jindy překvapí. V knize mě asi nejvíc překvapilo, jak autor dokázal psát o kočce. Kdo má kočku doma, vše mu potvrdí, kdo má psa, nebude moc chápat.