Dvojí jazyk
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57408/bmid_dvoji-jazyk-mPM-57408.jpg
3
21
21
Životní příběh mladičké, nehezké venkovské dívky, kterou – protože není schopna najít ženicha – rodiče dají do Delf, kde se stane nejdříve služkou a společnicí věštkyň a nakonec se sama stává Pythií. Líčení duševního stavu, který předchází samotnému věštění, mluvení „druhým jazykem“ – to jsou podstatné části románu, kde se autor zamýšlí nad věšteckou rutinou, kterou Delfy představovaly. Pokrytectví i naivní čistá víra jsou tu dvě strany téže mince.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , PasekaOriginální název:
The Double Tongue, 1995
více info...
Přidat komentář
Skutečnost, že je kniha sestavená z rukopisů z pozůstalosti a zrekonstruovaná nakladatelem až posmrtně, je snad polehčující okolnost pro to, co textu zásadně chybí: propracovanost. Fakt, že Golding příběh dvakrát přepisoval a chystal se na třetí verzi dokládá, že ani sám autor nebyl s výsledkem ještě spokojený, aby ho mohl prohlásit za definitivní. Na příliš malém prostoru (140 stran) se rozebíhá několik odlišných linií - vztahy Řecka k Římu a jen zcela naznačený odboj proti římské nadvládě, lesk a bída delfské věštírny, zahrnující veškerý cynismus a pokrytectví, osobní zrání vesnické dívky, vnitřně rozpolcené z přisouzené role Pythie, nebo zcela epizodní výprava do Athén. Nic z toho není propracováno dostatečně, a tak mi celkově kniha vyznívá jen jako draft - náčrtník k románu, který mohl být velký, tak jak to Golding uměl, ale nezbyl už čas, aby dozrál.
Bom dia.
William Golding je one hit wonder, stejně jako třeba Koko Džambo nebo Help me doktor dick, tak jsem si posvítil i na jeho méně známé hity, jako třeba Dvojí jazyk.
V týhle knížce je hlavní hrdinka malá džambule, která je škaredá jak pytel brambor a tak ji zodpovědně vodlifrujou do nějaký světnice v Řecku, kde říká předpovědi počasí a tak. Hešteg Jolanda. Tohle se děje skoro celou knihu, zatímco hrdinka prochází řadami težkých chvilek, kterými jsme si prošli všichni, jako třeba repovat v hexametru. Svatopluk Čech by měl radost. No a na závěr se u Jolandy ve studiu začne bortit střecha, protože jsou tašky na kokot a mladá paní odjede do Athén orodovat za almužnu, a víc vám samozřejmě neprozradím, protože spojlery nejsou zadarmo. Třeba takovej zadní spojler na Ocatvii stojí 2600. Tak co jako?
Valilo to docela dobře, ale občas mě řecké reálie trochu motaly hlavu. Ale to je tím, že já Řecko obecně moc neumím. Budu si asi muset znovu pustit Tróju s Bradem Pittem.
6/10.
Naskle.
Golding je jeden z mých oblíbených autorů, nicméně tato kniha pro mě byla spíše zklamáním. Z mého pohledu příběh málo gradoval, téma jede v jedné rovině, nechytilo mě. Goldingu, umíš to mnohem, mnohem líp.
Musím říci, že mě tento román poněkud zklamal. Četl jsem ho hned po skvělé Věži a je to úpně jiný šálek kávy. Dvojí jazyk je sice velice čtivý, občas dokonce i sarkasticky humorný. Golding nebere svět umírajícího antického Řecka prostě tak smrtelně vážně a přistupuje k němu s nadsázkou, což je sympatické, ale nějak se mu tam vytratil příběh a poenta. Nebo jí má být jen poukaz na to, že svět byl i tenkrát stejný. Že uctíval bohy a modly vymyšlené podvodnými kněžími, kteří tím sledovali jen své vlastní politické cíle? A že v téhle hře je i samotná slavná věštkyně Pythie jen figurkou na šachovnici, bez vlastní vůle? Zdá se mi to na knihu málo (zvlášť když vím, jak skvěle se tohoto tématu ujal např. Mika Waltari v Egypťanu Sinuhetovi - uctívání Minotaura).
Štítky knihy
věštění anglická literatura starověké Řecko
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Příběh mladičké ženy, která vyměnila tradiční roli manželky a matky za zdánlivou svobodu, přepych a možnost být sama sebou jako Pýthie v Delfách. Jenomže slovy klasika „sovy nejsou vždy tím, čím se zdají být“ a tak se i před Ariekou postupně odkrývá skutečná existence delfské věštírny i tajemství Orákula. Největším přínosem téhle knihy je, že jsem po jejím přečtení chtěla vědět o slovutné věštírně v Delfách mnohem víc, a nakonec ji i navštívila.