Dvojí život Heleny Grahamové
Anne Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15085/bmid_dvoji-zivot-heleny-grahamove.jpg
4
267
267
Román nás zavede do zpustlého zámku, kam se přistěhuje mladá krásná žena s malým synkem. Tato cizinka je pro okolí velkou záhadou, protože se úzkostlivě vyhýbá sousedům. Okolí netuší, zda je vdaná, a proto je velmi pohoršeno, když tuto ženu začne navštěvovat svobodný muž z blízkého panství.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1995 , Naše vojskoOriginální název:
The Tenant of Wildfell Hall, 1848
více info...
Přidat komentář
Tohle byl můj nedočtený rest z knihovny. Nadšeně jsem si knížku koupila v antikvariátu, a pak se jí asi 3 roky vyhýbala kvůli nesympatické obálce. Ani jsem si pak už nebyla jistá, o jaký žánr se jedná.
Netušila jsem, že to bude čistá romantika, a tak mě začátek i docela bavil a zorientovala jsem se v ději na moje poměry docela rychle. Vzpomínala jsem na četbu Ch. Dickense - stejná doba, stejné prvky, všechny ty ctnosti a vyznání mysli. A i čtivé to bylo. Večer jsem kvůli tomu chodila spát později, než bych potřebovala.
Jenom kdyby to nebyla romance... Prostě drásání se v utrpení a věčné "ó ano, ó né", to prostě není žánr, který by mě naplňoval.
Tak jsem zvládla i tuto knihu, od třetí a nejmladší ze sester.
Jak jsem psala už u Charlotte, ona a Anne měly příběhy podobné a vynikala mi jen Emily.
Zpočátku byla kniha trošku nudná, jedná se o dopisy, které píše Gilbert svému příteli o událostech a Heleně, a pak je tu vysvětlení života z deníku Heleny.
Z jejího popisu života s Arturem mě až bolelo u srdce. Taková světice a vtělené dobro (jak jsem psala už u Jane Eyre) a takový život s někým, koho myslela že miluje. A on ji, to je jasný.
Čtení se mi líbilo, doba a popisování toho, jak to dřív chodilo, mě fakt zajímalo, takže vlastně proč ne? Dala bych 4.5 hvězdičky, ale tady volím 4. Jen pro upřesnění. :)
Chtěla jsem něco přečíst od každé sestry, aby mě jejich duše nechodily strašit třeba... Ale Anne chodit bude, ta jo, přijde už dneska, protože zatímco její sestry dovedly vypotit příběhy... vlastně s příběhem, nejmladší z nich klouzala po povrchu infantilnosti a dál se nedostala.
Příběh má pěkný jazyk, bohužel až tak moc rozkošatělý, až je mnohdy nemožné díky němu sledovat děj.
Já vím, že se ženské té doby neuměly odvázat, nemohly, nevěděly jak. A ještě k tomu umíraly mladé na podivná nachlazení. Ale neříkejte mi, že nebyly vnitřně zkažené a že fakt nešlo papíru svěřit kdejakou zvrhlost. Jak by si tím ulevily!
Helena Grahamová a její malý "úděl" mi k srdci nepřirostla...
Tento příběh se mi líbil a kniha se mi i dobře četla. Vyprávění ukazuje strasti a radosti té doby z pohledu dvou hlavních postav. Pro mě odpočinkové čtení.
Chtěla jsem si přečíst alespoň jednu knihu od každé ze sester Brontëových a musím říct, že po přečtení Na Větrné hůrce od Emily Brontë jsem měla příčku očekávání nastavenou vysoko. Nicméně i tak mě tato knížka přišla krásná a trochu mě mrzí, jak často zůstává Anne ve stínu Emily a Charlotte. Louskala jsem se skrz ni sice delší dobu, protože jsem ji četla v originále a jazyk v té době byl samozřejmě trochu jiný, ale zároveň to tomu čtení nejspíš i ve výsledku přidalo na hodnotě. Doporučuji a sama bych si ráda v budoucnu přečetla i Agnes Grey.
Toto je příběh Heleny a Gilberta. Tajemná Helena se nastěhuje do zpustlého zámečku, nikdo o ní nic neví a jak už to tak bývá, zrodí se různé pomluvy. Gilbert jim však nechce věřit, neboť se do Heleny zamiluje. Díky jejímu deníku zjišťuje, jaký nešťastný vztah prožila a před kým utíká.
Tato kniha byla mou volbou mezi díly sester Brontëových. A jelikož Anne je nejméně známá, zvolila jsem její knihu a musím říct, že mě mile překvapila a já si čtení moc užila.
V knize je skvěle vykreslena atmosféra doby kolem roku 1820 v Anglii. Jak se chovali lidé, postavení žen a mužů v tehdejší společnosti, ale třeba i to, jak vypadala krajina, domy a sídla. Dobře zde byly vylíčeny vztahy mezi lidmi, obzvláště pak mezi mužem a ženou a musím říct, že spousta věcí, emocí a vášně se ani po 200 letech nezměnila a v základu jsou lidé stále stejní i dnes.
Příběh ve mně dokázal vyvolat spousty pocitů a emocí. Chvíli jsem se usmívala, chvíli jsem byla smutná. Avšak Heleně a Gilbertovi jsem celou dobu fandila a doufala ve šťastný konec.
Celkově je to sice pomalejší přemítání o mezilidských vztazích, ale zároveň díky tajemství to je napínavé a nutí to tak číst dál, abychom zjistili, jak to celé vlastně bylo.
S čím jsem měla trochu problém, tak se jmény, neboť většina příjmení všech mužů začínalo na písmeno H a já chvílemi netušila, kdo je kdo. Ale jinak to bylo příjemné čtení a příběh, který mi sednul.
Z knížek sester Brontëových se mi tato líbila nejméně , když budu upřímná, nelíbila se mi vůbec. Pro mne to už byla červená knihovna...a to mám Janu Eyerovu a Na Větrné hůrce moc ráda.
Takýchto paní Grahamových je ešte aj v dnešnej dobe dosť. Škoda. Pri podobných príbehoch vždy ľutujem, že ľudská skúsenosť je neprenosná. To naozaj nie je spôsob, ako mladé naivné slečny so spasiteľským syndrómom zachrániť od podobného osudu? Osobne by som všetkým takým odporučila stále dookola čítať dialóg, v ktorom sa teta snaží Helen upozorniť, ako si vybrať správneho muža – a ak by reagovali podobne ako Helen, potom si prečítať celý román. Možno aspoň niektorým otvorí oči, ako si želala aj sama autorka.
Majstrovské, veľmi umne napísané dielo, ktorému by sa síce dalo aj čo-to vytknúť (napríklad ťažko veriť, že niekto by si písal také dlhé a detailné denníkové záznamy vrátane dialógov), ale najmä veľa pochváliť. Ak by som mala porovnávať, táto sestra zanechala podľa mňa najkvalitnejšie dielo.
Anne Brontëová píše trochu rozvlekleji než její dvě sestry. Nicméně příběh je psán vcelku originální formou a hrdinové jsou vskutku realističtí. Hlavní postava je přesně tak tajemná, tichá, trpělivá a inteligentní jak by měla být a konec je... no, to si domyslete. Velice kvalitní a romantické čtivo.
Je vidět, že v případě rodiny Brontë se s talentem roztrhl pytel. K naší smůle bohužel zůstalo jen u jedné generace, která navíc zemřela poměrně brzy, jinak bychom byli možná svědky pokračujícího talentu a dalších skvělých děl. Miluji Janu Eyrovou, ale dílo mladší sestřičky řadím hned za ni. Svižné tempo, propracované postavy, tehdejší doba se svými názory a předsudky, typická anglická krajina, to mě baví. Nestihla jsem se nudit, každá postava ve mně vzbuzovala nějaké emoce. No, a odchod Arthura, to byla karma - tak dlouho hýřil a trápil Helenu, až se mu to na konci pěkně vrátilo. Nemusím dodávat, že jsem Heleně a Gilbertovi (a vlastně všem, kdo tam měli nějakou smůlu) držela pěsti. Skvělé dílo!
Knihu jsem měla ve verzi audio a musím konstatovat, že i třetí sestra měla velký literární talent. Příběh je méně dramatický než u sester, předvídatelný, ale napsaný tak skvěle, že člověka drží v napětí a vy se přistihnete, že se bojíte nebo se Vám najednou na ústech objeví úsměv.
To, jak se vztah hlavní hrdinky a jejího muže rozpadal, aniž by Helena udělala cokoli špatně, mě děsilo mnohem víc, než Větrná hůrka od Emily. Myslím, že je to dost nadčasové.
Četba na pokračování, aplikace Český rozhlas.
V podobné literatuře mám mezery a tento stav se jen tak nezmění. Zpočátku navenek klidný, monotónní až nudný život hlavní hrdinky, která si citlivým až přecitlivělým vnitřním prožíváním vynahrazuje nedostatek podnětů, mě nijak zvlášť neoslovil, stejně jako její další tragické osudy a životní peripetie, které si svou pýchou a pasivitou (zřejmě znamení doby) sama na sebe přivolávala. V příběhu mě držela zvědavost, kvalitní rozhlasová četba a krátké, cca pětadvacetiminutové úseky.
Zaujal mě autorčin pohled na život anglické vyšší třídy začátku devatenáctého století, na podřadné postavení žen ve společnosti, na její striktní rozdělení lidí na čtyři skupiny (citlivé hodné ženy, zlomyslné ženy drbny, vnímavé muže džentlmeny, zkažené muže hrubiány) a zajímavý je i styl vyprávění, kdy příběh se splétá ze dvou hlavních zdrojů.
70 % (196 hodnotících je aktuálně na průměru 83 %).
…
P.S.
Krátký život sester Brontëových připomíná smutné osudy našich předků v době, která si nebyla schopna poradit s dnes běžnými nemocemi.
Poutave napsana klasika. Neni tu zadna dlouha nudna pasaz,kde dej neplyne,jako u jinych z teto doby. Mozna i ctivejsi nez klasiky jejich sester
Poslouchám na ČR dvojce. Je to milé povídání, ale rozhodně nedosahuje kvalit Charlotty. Příliš předvídatelné.
Klasická brontëovka-anglická krajina,láska,nenávist a nakonec dobrý konec. I tak doporučuji k přečtení ;)
Tato kniha byla prostě skvělá a mě bavila moc. Vlastně je to o hledání partnera pro život z pohledu muže a ženy. "Nejdřív zkoumej, pak schval a nakonec miluj". Hrdinové jsou stavěni do různých situaci, kdy musí jednat, rozhodovat, mluvit, tak aby to nebylo proti jejich zásadám. Musí překonávat sami sebe, dokázat se ovládat. Lekce emoční a sociální inteligence. Hrdinové na sebe měli přísná měřítka, snad je to tím, že román psala 29 letá slečna před 170 lety. Ale přece je to stále aktuální, svět se zněnil, ale i dnes člověk potřebuje vědět, co je správné a co špatné. Ke cti knihy dodávám, že měla i strhující finále, takže celkově fakt neznám lepší čtení.
Hlavní postava je (téměř?) jednoznačně kladná - a přitom pro mě byla věrohodná a celou dobu vzbuzovala sympatie. Naopak nad těmi padouchy, s kterými bych v jistém smyslu měl sympatizovat (vždyť nebyli nijak nadprůměrně špatní a vcelku vzato to byli veselí kumpáni) se mi spíš dělalo zle. Neznám jinou knihu, které by se povedlo představit dobro takhle přitažlivě a zlo odpudivě. A měli tehdy ti lidi vzácně diferencovaný slovník na popis mravních kvalit a postojů.