Dvojitý zásah
Mariana Zapata
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522478/bmid_dvojity-zasah-YY9-522478.jpg
4
380
380
Bianca Brannenová ví, že čas zahojí skoro všechny rány. Včetně těch, které vám kdysi nechtěně způsobili vaši nejbližší. Když jí po deseti letech znovu vstoupí do života její někdejší kamarád Zac, má pocit, jako by se jejich cesty rozešly teprve včera. Jenže něco je přece jinak: už to není ten hubený kluk odvedle. Teď je slavným hráčem Ligy amerického fotbalu a šílí po něm davy fanynek. Dokáže Bianca odpustit staré křivdy a dá šanci citům, které se mezi ní a Zacem pomalu rozhořívají?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Fragment (ČR)Originální název:
Hands Down, 2020
více info...
Přidat komentář
Další díl a další správný výběr.Celou dobu jsem četla napnutá,kdy už konečně nastane ten zvrat..A když se tam ukázali postavy z jiného dílu,byla jsem úplně nadšená.Já si její knihy fakt užívám a těším se na další díla.
Kniha byla klasická Zapata ač trošku oproti jinym jejich knihach slabsi. To jaky knihy Zapata pise asi vsichni jeji ctenari uz vi , dloooooouho trva nez se hlavni postavy spolecne zapletou , ale tady ? Tady to bylo az nesnesitelny:( a to muzu rict , ze jsem jeji dila mela mezi top 5 . Tuto knihu jsem nekolikrat odlozila, precetla jinou a nasledne se vracela. Doufam , ze jeji dalsi kniha nabere uz zas trosku jine grady. Nemuzu rict , ze by pribeh byl zly a nebo osklivy , jen nekdy ceho je moc toho je prilis. Snad Zapata priste prekvapi
Já nevím. V první třetině jsem sem tam měla pocit "hele tuhle stránku už jsem četla ne?" a nebo "Ježíš tak už zazvoň". Někdy jsem na férovku hledala přímou řeč, protože jsem nechtěla už znovu číst jak byl Zac jako mladý úžasný, byli nejlepší přátelé a pak bum. Ta desetiletá pauza byla zvláštní, zvlášť když měli propletené rodiny i přátele. Sportovní pozadí je tentokrát úplně nadbytečné a jen tak pro okrasu.
Suma sumárum, příliš slov a málo vykreslené postavy a chabá zápletka. Už se přestávám na další Zapaty těšit...
I mě přišly předchozí knihy lepší, přesto bych to úplně neshazovala. Našly se i světlé stránky, například nápad s natáčením kuchařských videí se mi líbil. Pravdou ale je, že bych příště ocenila trochu více akce a méně myšlenkových pochodů. Příběh samotný by nebyl špatný, ale přišlo mi to zbytečně zdlouhavé. Rozhodně to není typ knihy, ke které se budete vracet.
Posledních pár komentářů ke knize nebylo moc pochvalných, ale já pět chválu budu. Mariana Zapata píše skvělé knihy, a jestli chcete mít polibek a sex do strany 200, tak si přečtěte brožurky Harlequinek. Její příběh je napínavý a to jiskření mezi hlavními hrdiny je takové, až máte motýlky v břiše. Ke konci mě kus příběhu dohnal až k slzám a potom jsem se už jen usmívala a během knihy dokonce smála i nahlas.
Tahle kniha rozhodně patří k těm slabším od této autorky.
Pro mě byl neskutečný opruz čekat přesně 456 stránek na první pusu. Kdyby se aspoň v těch předchozích stranách něco dělo, ale nedělo se nic. Jsem zvyklá u Zapaty, že se vždy něco naučím o sportu, ale tady nešla do hloubky jako v předchozích knihách, takže celkově za mě zklamání. Kniha je zbytečně moc dlouhá, dalo by se přečíst posledních 100 stran a vyšlo by to nastejno.
Dala jsem si trochu prostor, abych si srovnala myšlenky a nesnažila se knihu hodnotit jen proto, že je to Zapata. Ona píše fakt dobře, její knihy mám ráda, opravdu že jo, i když se mě některá dotkne méně, jiná víc, pořád má autorka co nabídnout. Jenže tahle kniha je... není vyloženě zklamání. Těšila jsem se na ni, ale... Ale... Zac byl pro mě divný patron, jeho myšlenkový pochody bych si chtěla přečíst, pak bych možná pochopila, proč se choval, jak se choval. A Bianca byla, ach jo... to její neustálé omílání o tom, jak ho jako teenager milovala a jak se přes to přenesla (nejen tu lásku, ale i to, že se deset let neviděli)... tohle slovní slovní spojení se objevuje každou jednu stránku, každou jednotlivou kapitolu, prakticky až do konce. Chtěla jsem si frustrací trhat vlasy, ale řekla jsem si, že na starý kolena budu šedivá a ne plešatá. Na dlouhou dobu jsem knihu odložila a pokaždé, když jsem se k ní chtěla vrátit, jsem si raději našla bohulibější činnosti. Tohle maniodepresivní chování hl. hrdinky mě tak strašně štvalo, že když jsem to dočetla, přišla jsem si spíš vyšťavená, než nabitá energií. Pardon, ale to drama kolem toho, že se odcizili mi přišlo jako vyumělkovaná telenovela (o ho... o bobku). A jako třešnička na dortu toho všeho - to slow-burn bylo opravdu k smíchu, na posledních třiceti čtyřiceti stránkách dojde k rozuzlení jejich vztahu a dojde i na sex. Tak nějak mi to přišlo jako smutné zakončení knihy, než vyvrcholení celé zápletky. Škoda. Ke knize se vracet již nebudu.
Příběh se neskutečné vleče a rozhodně by se věšel tak na 150 stran. Kniha nemá náboj ani jiskru. Je spíš taková ufňukaná ze strany hlavní hrdinky. Jak mám autorku ráda, tak toto se moc nepovedlo. Pro mě nejslabší kniha této autorky.
To nebylo slow-burn, jenom slow. Začátek byl takový ufňukaný a prostě nastavovaný. Tisíckrát jsme se ujišťovali jak jsme k sobě upřímní... a pak si jenom neříkali pravdu. Takovou zápletku by vymyslelo dítě ve druhé třídě a Zapata z toho absolutně ničeho vytřískala 500 stran! Tím ji ale bohužel nechválím a nechci říct, že je kreativní. Zack snad ani neměl osobnost (Byl prostě usměvavý a milý. A? WTF?) a Bianca byla v omlouvání hyperkorektní, neudržela plyny a vysmívala se něčímu strachu (opět, WTF?). Strašně ploché charaktery, které mě vůbec nevtáhly do děje a držet někomu palce? Nee.
Je to lepší než Aaron (ta kniha byla pro mě obrovské zklamání, ale doufala jsem, že je to výjimka), ale horší než všechny ostatní 4 knihy, které u nás od ní vyšly a které jsem četla. Hvězdu navíc za to, že jsem knihu měla z knihovny, protože za tuhle koupi bych se bila do hlavy.
Znovu si teď na uklidnění přečtu Aidena a Vanessu, protože teď zpětně bych jim dala 7* v porovnání se Zackem a Biancou. Dočetla jsem a už teď si to skoro nepamatuju. Jen tu část, že se nutím číst a že se bojím už cokoli od Zapaty čekat :-((
Tohle byla od Zapaty patrně nejslabší kniha. Prvních 200 stran se pořád dokola opakovaly ty samé věci, což už po pár stránkách strašně lezlo na nervy. B. to pořád obkecávala, takže jsme mohli jen hádat, co se vlastně stalo a když jsme to zjistili, tak to byla úplná prkotina - jako pardon ale když měli společného nejlepšího kamaráda = Boogieho, tak by se opravdu tak odcizili, i když se Zac na B. pořád vyptával? Tohle vykonstruované drama a problém jsem prostě nežrala. Pak se všechno přestalo točit pořád dokola a už to bylo slušné. Zac byl jako takový přerostlý retrívr a Bianca - no asi jako klasická Zapatovic hrdinka. Nemohlo chybět prdění a další tělesné/trapné podivnosti, které autorka cpe do každé knížky. Za mě celkem podprůměr.
Kdyby tohle byla moje první kniha od autorky tak už další nečtu. To by byla ale chyba.
Autorka píše skvěle a četla jsem už několik jejích knih ale tahle se prostě nějak nevydařila. Postavy takové nemastné neslané. Neustálé přezdívky mě doháněli k šílenství. Za mě byla fajn postava akorát CJ.
Jinak romantika prostě nula. Nakonec jsem to tedy dočetla ale ...
Paní Zapata je moje oblíbená autorka a dosud všechny její knihy pro mě byly skvělé. Tato kniha je pro mě ale naprostým zklamáním. Chování dospělých lidí, které odpovídá spíše chování puberťáků. Extrémně iritující přezdívky, kterých bylo opravdu, opravdu mnoho a vážně jsem od teď alergická na slova drobek, mrně, koláček... Chemie mezi hlavními postavami se na 400 stránkách kamsi ztratila a záhadně se objevila až na posledních 30 stránkách, kde to najednou začalo jiskřit.
Řeknu to takhle. Kniha není žádný extra objev lidstva. Vlastně když nad tím takhle zpětně přemýšlím, vůbec nechápu co mě tak bavilo. Ale vlastně vím.je to prostě kouzlo s jakým autorka píše a čaruje vztah. Je to prostě něco, co chcete číst i když už třeba nechcete.
------------------
Hlavní hrdina Zac byl taková menší záhada. Troufla bych si říct, že byl ze všech hrdinů nejmíň čitelný. Ne že by ostatní byli, ale Zac byl prostě zvláštní. Možná to bylo tím, že se usmíval na rozdíl od ostatních.
------------------
Co se romantiky týče.ty scény super, ale tentokrát jsme měla trošku problém s tím vztahem. Nějak jsem tam tak moc výrazně neviděla ten vztah. Byly tam náznaky, ale řekla bych, že hlavně ze Zacovi strany poměrně chabé.
------------------
Shrnuto podtrženo:
- Klasická pomalá romantika
- Zac byl zvláštní
- Méně viditelné náznaky romantického vztahu
já prostě miluju Zapatu. Sice se zrovna tato nebude řadit mezi moje favority, ale musím říct, že mě kniha hodně bavila.
Bianca byla sympatická hlavní hrdinka, kterou jsem měla ráda. Jo, místy mi lehce lezla na nervy, ale těch míst naštěstí moc nebylo. Zaca jsem měla hodně ráda. Musím říct, že jsem se naprosto zamilovala do jeho povahy. Líbilo se mi, jak se choval k ostatním postavám v knize a to, jak se vždy snažil pomoc. A romantická linka... jde o Zapatu, takže musíme počítat se slow burn, ale i tak mi to místy připadalo až moc ,slow'. A Biančina neustálá nevíra už jen v jejich kamarádský vztah mi místy lezla na nervy. Chápu, že ji jejich odmlčení v minulosti ublížilo, ale když už po desáté zopakuje, že je to velký sportovec a nemůže na ni mít čas, je to už lehce otravné.
Co se mi na knížce hodně líbilo bylo, že je to opět trochu propojené s autorčinými některými knihami -> můžete se těšit na hl. hrdiny předchozích knih!
A jinak musím říct, že kniha nebyla špatná a rozhodně ji nechyběla čtivost.
No, pokud máte rádi knihy od Zapaty, takto kniha je taktéž nutnost! Jinak pokud jste milovníci slow burn, tak vás tato kniha rozhodně nesmí minout.
4/5
Hned na úvod musím zmínit, že jsem velkou fanynkou Mariany Zapaty a na každou její knihu se těším jako na Vánoce. Její slow burn romance se zvláštním humorem mě neskutečně baví. Na příběh Zaca jsem byla zvědavá, protože jsem si ho stihla oblíbit v knize Srdcem proti zdi, kde byl spolubydlícím hlavního hrdiny Aidena. Příběh knihy Dvojitý zásah se ale odehrává až několik let po příběhu knihy Srdcem proti zdi, což mě krapet překvapilo.
Bianca se přátelila se Zacem od dětství. Zac byl totiž nejlepším kamarádem jejího bratrance a tato trojice trávila hodně času spolu. Jak ale čas plynul, Bianca se do Zaca totálně zamilovala. Jenže Zacovi se začala rozjíždět slibná kariéra hráče amerického fotbalu, proto se musel odstěhovat a dvojice spolu ztratila kontakt.
Po 10 letech se jejich cesty opět zkříží a je to, jako by snad ani žádný čas neuběhl. Dvojice brzy zase najede do přátelských kolejí, ale je evidentní, že stará láska nerezaví.
Příběh mi přišel hodně zajímavý i tím, jaké kariérní problémy musely hlavní postavy řešit. Zac se začíná pomalu smiřovat s tím, že jeho kariéra se blíží ke konci, naopak Bianca se snaží svou kariéru pořádně nastartovat.
Je fakt, že příběh se místy trochu táhl, ale Mariana píše tak čtivě, že i tato mírně nudnější místa jsem zhltla jako malinu. Vše doplňuje její specifický "hovno" humor, který nemusí sednout každému, ale já ho totálně zbožňuju!
Musím ale říct, že ta slow burn romantika se spíš hodí k těm bručounským a citově nedostupnějším hlavním hrdinům, proto ani Dvojitý zásah bohužel nesesadí z trůnu mého nejoblíbenějšího Kultiho. Hned na druhém místě mám Lukova, ale Dvojitý zásah řadím na třetí místo! Za mě skvělé počtení, Zacovi a Biance jsem moc fandila, aby vyřešili veškeré nedorozumění a aby našli společné štěstí.
Doporučuji!
Na svém seznamu mám spoustu autorů, které si chci přečíst, protože mají skvělé hodnocení, nadšená doporučení... A já se jimi pomalu prokousávám. Jedním z takových autorů je i Mariana Zapata, od které u nás už vyšlo mnoho knih a já se jí tak jako vyhýbala. Nakonec jsem sáhla po Dvojitém zásahu.
.
Slowburn romantika bylo to, na co jsem se tady vyloženě těšila. Pomalé docházení náklonosti, náznaky. To mě prostě baví. Dala jsem se tedy do čtení a musím říct, že první několik stran mi uplynulo jako nic. Skvělá obálka, slibná zápletka. Myslela jsem si, že autorce propadnu, jako další čtenáři...
.
No, nekonalo se. Pak se děj začal vléct a hlavní postavy mi úplně neseděly. Zac je skvělý, prostě sympaťák, ale pak je tady Bianca, která mi chvílemi přišla fajn a jindy jsem jí měla plné zuby. Od začátku je Vám jasné, jak kniha skončí. Ale i bez toho, i slepý by si musel všimnout náznaků, které mezi postavami byly. A ten konec, to už na mě bylo hodně přitažené za vlasy... K přátelům od dětství to byl skok jak z Everestu...
.
V knize se mi strašně střídala místa, která byla čtivá, bavila mě a části, kdy jsem tak jako podřimovala a snažila se udržet nit a myšlenku. Občas jsem měla pocit, že si autorka prostě dala hranici počtu stran a tu chce stůj co stůj dodržet. Bohužel se to dost podepsalo na kvalitě zápletky.
.
Fanoušek Zapaty ze mě asi nebude. Kniha mě nepřitáhla, prala jsem se s ní. Kdo ví, třeba jí dám v budoucnu šanci. Ale teď si musím najít ke čtení nějakou pecku, která by mě zase přitáhla ke čtení. Hodnocení jde hlavně za Lenivou pekařku, to byly asi nejlepší části knihy.
Slowburn od Zapatej môžem pre mna je to proste kralovna slowburn dvojitý zásah ma nádhernú obálku to sa musí vyzdvihnúť
Ale tu to žiaľ konci asi všetky superlatíva vyčerpane
Čo k tejto knihe povedať .. asi len nuda?!.. žiaľ naozaj pre mna jedno veľké sklamanie..
Trop od priateľstva k láske nieje môj najobľúbenejší ale Anotacia a Zac mal tak skvelo naslapnute..
malo tam zopár svetlých chvíľ ako Aidena ale
Stále som čakala niečo nejakú iskru..ale proste nič neprišlo Bianca ani Zac.. a dokonca ani zápletka / rozuzlenie prečo skončilo ich priateľstvo
Chýbala mi chemia, napätie .. viete slowburn stačí už len malo nech to vybuchne ale tu to proste neprišlo.. koniec epilóg musím vyzdvihnúť ale Zapata to vie lepšie..
Na knihu jsem se moc těšila, protože knihy od autorky mě většinou moc baví. Ale tady mě postupně během děje začala, jako čtenáře ztrácet. Zbytečně natažené, spousty nedůležitých úvah a nijak zajímavé dějové linky. Byly zde momenty, kdy jsem si říkala, že pokud teď dojde k rozuzlení děje, bude to perfektní. Jenže pořád nic, až mě hlavní dvojice začala trochu štvát. Knihu jsem pak už dočítala trochu z nutností. Klidně bych ji tak o 70-100 stránek zkrátila a bylo by to rozhodně lepší.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kulti |
| 2021 | S láskou, Lukov |
| 2020 | Rytmus, já & Malychin |
| 2022 | Srdcem proti zdi |
| 2023 |  Drahý Aarone |
Zjišťuju, že mám od Mariany Zapaty raději knihy, kde hlavní hrdinka sama sportuje, protože se tam toho jednak víc děje, a navíc je všechna ta tvrdá dřina svým způsobem hezky motivační :-) Dvojitý zásah, který se kolem sportu skoro ani neochomýtne, mi navíc přišel hodně zdlouhavý i na slow burn romanci (a to je co říct). Upřímně si myslím, že kdyby autorka seškrtala prvních 400 stran na polovinu, tak by to bylo mnohem lepší. Takhle se v knize opakovala nejen vlastně pořád ta stejná skupina myšlenek hlavní hrdinky o tom, jak ji „vůbec neranilo“, že si na ni její kamarád a platonická láska celých deset let ani nevzpomněl, ale dokonce i celé pasáže (několikrát jsem si při čtení připadala, že mám deja vu :-(. Za mě je Dvojitý zásah zatím nejslabší knížka, co jsem od autorky četla (a nepomohla ani camea Lukovových a Zacova bývalého spolubydlícího Aidena ze Srdcem proti zdi). Dokonce i onen průlom a odhalení skutečných citů ústřední dvojice v závěru byl takový nijaký, žádný rozruch nebo wow efekt, nic, u čeho vám srdéčko zaplesá (ať je to sebenereálnější). Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knihu hned nekoupila, ale jen půjčila z knihovny, protože stačilo přečíst jednou, vracet se k ní jako ke své oblíbené bohužel nebudu :-(