Dvojitý zásah
Mariana Zapata
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522478/bmid_dvojity-zasah-YY9-522478.jpg
4
379
379
Bianca Brannenová ví, že čas zahojí skoro všechny rány. Včetně těch, které vám kdysi nechtěně způsobili vaši nejbližší. Když jí po deseti letech znovu vstoupí do života její někdejší kamarád Zac, má pocit, jako by se jejich cesty rozešly teprve včera. Jenže něco je přece jinak: už to není ten hubený kluk odvedle. Teď je slavným hráčem Ligy amerického fotbalu a šílí po něm davy fanynek. Dokáže Bianca odpustit staré křivdy a dá šanci citům, které se mezi ní a Zacem pomalu rozhořívají?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Fragment (ČR)Originální název:
Hands Down, 2020
více info...
Přidat komentář
Další z povedených pomalých romancí známé autorky. Pěkný příběh, mohl by klidně být i kratší, ale jako oddechovka ideální. A setkání s některými hrdiny z jiných knih bylo příjemným zpestřením.
Další krásná oddechovka ze sportovního prostředí, tohle prostě Mariana Zapata umí. Klidně bych hodnotila plným počtem hvězd, ale občas mi přišlo, že se hlavní hrdinka opakuje, a příběh tak ztrácel na tempu. Romantika jako taková je skvěle napsaná, stránky mi utíkaly pod rukama a já se při čtení musela neustále culit. Oceňuji i to, jak autorka do děje zapracovala postavy z minulých knih, to jsem si moc užila.
Krásný příběh, vlastně je to pokračování knihy Srdcem proti zdi.Na můj vkus byla kniha moc dlouhá, místy mi Bianca lezla na nervy,jak pořád opakovala, že nepotřebuje,aby jí Zac pomáhal.Kniha prostě měla místa,kde se nic moc nedělo a hodně se to táhlo.Ne,že by se mi kniha nelíbila,ale mohla být kratší a vypustit ta hluchá místa,byla by dokonalá.Na druhou stranu to tak autorka má,není to poprvé,co je její kniha moc dlouhá a má hluchá místa.Snad jediná kniha, která je dokonalá je Stačí si počkat
Nyní, navzdory tomu, jak jsem byla frustrovaná všemi těmi přezdívkami, zvláště tou „dětskou“, která mě přiváděla k šílenství, musím říct, že kniha byla roztomilá. Příjemné čtení, jen ne tak skvělé, jak jsem doufala, že bude. Ale prostě na Kulti a All Rhodes Lead Here to nemá.
Líbilo se mi, že jsme v knize viděli i postavy ze Srdce proti zdi.
„Tys mě neslyšela? Starat se o tebe je jako... mít rád, když mi svítí do obličeje sluníčko, mrně. Je to jako dejchání. Nikdy s tím nemůžu přestat."
Jo klasika od Zapaty..pomalý příběh jak se dalo čekat. Milý a pohodový žádné velké drama. Líbil se mi. Zac ji miloval o tom žádná i ona ho i když pro něj to asi po znovu shledání nebyla taká láska jako pro ni. Epilog byl pěkný..
Tak tohle bylo velké zklamání...
Autorčiny knihy miluji,ale tohle a Malychina ne ( i když Malychin byl o něco horší).
Ze začátku mě to bavilo,ale čím dál jsem pokračovala tím více mi přišlo,že pořád na něco čekám a nic se neděje. (Zapata píše skvěle, takže čtivost to neztratilo.)
Chemie mezi hlavními postavami moc nefungovala, tu lásku jsem jim zrovna dvakrát nevěřila.
Ke konci knihy jsem se do čtení musela nutit. Těšila jsem se až to konečně dočtu.
Potěšilo mě, že se tu objevily postavy z knihy Srdcem proti zdi.
Slabé 3/5*
S knihami od Mariany Zapaty je to jako na horské dráze. Jednou je to bomba a podruhé si přeju, aby už byl konec. A bohužel tady se jednalo o druhý případ. Na příběh Zaca jsem se moc těšila, ale bohužel mě kniha velmi nudila. Nelíbilo se mi neustálé zmiňování těch stejných skuteční dokola viz. "já na tebe nezapomněl, Bianco" a celkově byl pro mě Dvojitý zásah velkým zklamáním.
Nasledne po tejto knihe som precitala Vsetky cesty vedu sem. A nechapem, preco ma Dvojity zasah take nizke hodnotenie. Podla mna je ovela vydarenejsia, sviznejsia, vtipnejsia. Mna bavila a pacila da mi.
Mě se prostě knihy od Zapaty moc líbí, a tato nebyla výjimkou. Děj se sice odehrává z pohledu Biancy a ne Zaca, ale i tak to bylo vážně velmi pěkné. Už jen to, že knihy mají většinou kolem 500 stran, je pro mě čirá radost. A tak se těším, až vyjdou další skvělé příběhy této mnou nedávno objevené autorky.
Občas si nemůžeš vybrat, koho miluješ, i když víš, že bys ho milovat neměla nebo že to bude bolet.
Příběh o jednom přátelství, fotbale, pečení, rodinných vazbách, lásce, naději i zklamání. O jednom nedorozumění, spoustě ztracených let, důvěře, odhodlání a kráse všedních dní.
Po trošku rozpačitém začátku, kdy si říkáte, že tohle asi číst nechcete, se to nakonec zvrtlo v nezapomenutelný příběh přátelství, které se zvolna mění v lásku. Příběh nabitý humorem, něhou, city, upřímností, obyčejnými malými zázraky, životními vzestupy i pády.
Ačkoli jsem původně tuhle knihu ani číst nechtěla (vzhledem k tolika negativním komentářům) a zpočátku jsem jim dávala za pravdu, nakonec se z toho vyklubal krásný příběh, který se mi moc líbil. A proto: nesuďte knihu podle druhých. Každému sedne něco jiného. A tohle mi sedlo jako prdel na hrnec :)
Čtivé, vtipné, milé a pomalu plynoucí, ale JO! Tohle číst CHCETE ;)
Na to, že se poslední dobou docela snažím romantice vyhýbat, tak Zapata nezklamala. Klasická slowburn plná jemných náznaků, silný hrdinky, která si jde za svým, a fekálního humoru. Jak člověk ví, co čekat, tak taky ví, kdy po její knize sáhnout. Jediný, co mi zase trochu chybělo, byly kapitoly i z pohledu Zaca.
Na Zaca jsem se těšila. Měl docela dost prostoru už v Srdcem proti zdi. I když jsem knížku rychle přečetla, musím říct, že nebyla tak dobrá, jako ostatní. Nějak se táhla, i když nebylo nouze o vtipné pasáže. Nejlepší byla Biancina sestra. Ty dvě pohromadě. Super. Přišlo mi dosti divné, že se ty dva tak dlouho neviděli, když jsou jejich rodiny tak pospolu. Ale co už, nějaké drama tam být musí, že.
Dvojitý zásah jsem měla doma už pěkně dlouho a upřímně po těch negativných recenzích se mi do něj moc nechtělo. Nakonec to s ní, ale nebylo tak špatné.
Mariana Zapata, neboli královna slow burn, má svůj unikátní styl psaní, který miluju! Líbí se mi, jak je vše postupné a na vyvrcholení si musíme počkat pár set stránek, ale i tak vždy dokáže zaujmout tou „omáčkou“ okolo – vzájemné poznávání, zajímavé profese, minulost a celková atmosféra.
Nicméně tentokrát mi přišlo, že kniha je velmi utahaná a ze začátku i dost ukňouraná. Myšlenky hlavní hrdinky se pořád opakovaly – „vůbec ji to neranilo“, „platonická láska“ … a takhle pořád dokola, někdy se opakovali i celé pasáže. Bianca dost dlouho naznačovala, co se vlastně stalo a když se to konečně vyjasnilo, tak mi to přišlo jako úplná prkotina, která nebyla ještě vůbec uvěřitelná. Celé tohle vykonstruované drama jsem autorce vůbec nevěřila. Dokonce, i když konečně došlo k odhalení skutečných citů, vůbec jsem z nich nebyla nadšená a spíše jsem byla ráda, že už je vše za mnou.
Zaca, známe už z knihy Srdcem proti zdi, přišel mi pořád stejný - milý, veselý a trochu bezhlavý. Na hlavní postavu to bylo ale dost málo, čekala jsem, že se o něm dozvíme více. Takhle Zack bohužel působil jako takový přerostlý zlatý retriever.
Bianca mě nejvíce zaujala svou profesí, hlavně svým zápalem pro práci. Vaření před kamerou bylo super a hezky zpestřilo celý příběh.
Samotné sportovní prostředí tu bylo spíše okrajově – já se tedy na něj dost těšila, protože Mariana dokáže velmi dobře toto prostředí přiblížit.
Romantická linka není zdaleka tak skvělá, jako v předchozích knihách autorky. Chybí tu jiskra a napětí, které by více propojilo Biancu a Zaca. Vše působí dost povrchně a místy hodně dětsky.
Mihnou se tu i postavy z minulých knih – Lukovovi a Gravesovi, ale bohužel ani ty této knize nepomohou.
Kdyby tohle byla moje první kniha od autorky tak už další nečtu. To by byla ale chyba, protože její další knihy jsou perfektní! A já je čtu opakovaně!
"Občas si nemůžeš vybrat, koho miluješ, i když víš, že bys ho milovat neměla, nebo že to bude bolet."
Taková klasika od Zapaty, ano bylo tam zmíněno, to že ho nemiluje a nic od něj nečeká a nechce ho obtěžovat víckrát, než člověk dokáže pochopit a akceptovat, ale jinak spokojenost. Zaca už jsme v podstatě znali z dřívějška, je to další muž na imaginární soupisku potencionálních manželů.
"No možná jednoho dne potkáš nějakou, u který budeš chtít, aby s tebou promrhala všechen svůj čas."
Poměrně dobrá oddechovka. Jen je škoda, že tam není více sportu, jako v předchozích knihach. A taky než se příběh někam posunul byla víc než půlka knihy.
Četla jsem všechny knihy od Zapaty, co vyšly v češtině a musím říct, že tato byla zatím asi nejslabší. Příběh moc nezaujal, klidně mohla být kniha kratší a konec pak zase vzala autorka moc hopem. Moc se tam toho neděje a četla jsem spíš, aby už byl konečně konec. Snad bude příští kniha lepší.
Tak nevím nevím....asi už nejsem cílová skupina této knihy, ale pro mne to byla prostě nuda.nevim ani jestli bych si knihu užívala kdybych byla mladší, prostě mi přišlo,že se tam pořád opakuje dokola, to jak byli velcí kamarádi a pak se navzájem odcizili. A to mi přišlo, že čtu opravdu jenom o tom.postavy povrchní, charakterově nevykreslené. Knihu jsem dočetla, ale spíš jenom proto, že knihy neodkladam, zde jsem měla možná udělat výjimku.
Tak tahle knizka byla i na me, jakozto milovnika pomalych rozjezdu, extremne pomala, roztahana, utahana. Bohuzel se to odrazilo i na cteni, kdy jsem tomu dala necele dva mesice. Boze, dva mesice, to je u me proste nevidane.
Zatim to byla pro me nejmin ctiva knizka od Zapaty.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kulti |
| 2021 | S láskou, Lukov |
| 2020 | Rytmus, já & Malychin |
| 2022 | Srdcem proti zdi |
| 2023 |  Drahý Aarone |
Na můj vkus byla Bianca až příliš upovídaná. Místy mluvila tolik, až jsem ztratila chuť pokračovat ve čtení. Takže to bylo zbytečně dlouhé, ale špatné to určitě nebylo.