Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489495/bmid_dvur-kridel-a-zmaru-Nx6-489495.jpg
5
3138
3138
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
Třetí díl bestsellerové YA fantasy série Dvůr trnů a růží. Feyre se vrací zpátky na Jarní dvůr, aby získala informace o Tamlinově armádě a odhalila plán krále, který hodlá království Prythian napadnout a zničit. K tomu všemu musí předstírat lásku k muži, kterého ve skutečnosti ze srdce nenávidí. Její život tak visí na vlásku a nemůže si dovolit udělat jedinou chybu, jinak to bude stát život nejen ji, ale způsobí zkázu celého království.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Ze začátku mi to přišlo super, když se ale příběh stočil přímo k bitvám začalo mě to trochu nudit, ale nakonec mě ta kniha totálně dostala. Dokonce jsem si u Rhysovy smrti a znovuzrození pobrečela.
Já tuhle sérii miluju. Přiznávám, že třetí díl je o něco slabší než ten druhý. To mi ale nebrání v tom číst sérii neustále dokola. Feyre a Rhys jsou mé absolutně nejoblíbenější postavy.
Bylo to super, ale obsahově o něco slabší než předchozí díl. Ráda bych podotkla, že mi lezlo na nervy, že i ve třetím díle bylo vidět, že překladatelka nechápe princip skloňování zájmena jenž (jehož, jejichž, jíž, atp.), což by se podle mého názoru stávat nemělo..
Jinak se mi kniha líbila a výjimečně k ní nemám moc kritiky, ani té konstruktivní, snad jen to, že jsem ráda poznala blíže některé z postav, například Mor. Budu se těšit na další díl.:)
No, na to, že jsem si v první polovině myslela, že je to jedna z těch vycpávkových knih v sérii, tak to byla ke konci pořádná (emocionální) jízda a hodně to u mě knížce zvedlo hodnocení! Ale uznávám, že to občas bylo dost přitažené za vlasy :D
Dala bych tak 4,5 hvězdy, ale to tady nejde, tak nechávám celých 5. Předchozí díl se mi líbil o něco více, ale jinak Maas samozřejmě nezklamala. Bylo to čtivé, akční, bavilo mě to. Jen ten konec mi přišel dost přitažený za vlasy, moc novinek, zvratů a "náhod"...
Tak nyní mohu už s klidem říct, že jsem sérii docela propadla. Po prvním dílu, který jsem skoro nedočetla se čtivost rozhodně s každým dílem zvyšuje a zvyšuje. Tenhle díl se mi zatím líbil o dost více, nežli ty předchozí. Počet stránek je trochu děsivý a příběh by asi mohl být kratší. Na druhou stranu se opravdu na každé stránce něco dělo. Tentokrát jsem si čtení užila na 100%. Posledních 200stran jsem zhltla po noční a dokonce jsem si i pobrečela. To už se mi dlouho nestalo. Jsem ráda, že se zde objevil i Tamlin, ale také mi ho je trochu líto. Na konci se ale pochlapil, tak doufám, že to s ním nakonec dopadne nějak dobře. Ač byl ke konci americký happy end, tak si nestěžuji. Zatím nejlepší díl ze série.
Opět snad ještě lepší než předchozí díl. Samotnou mě udivuje, jak moc jsem této sérii propadla. Po dlouhé době jsem u knížky brečela a užila jsem si opravdu každou stránku.
5/5 ďalšie skvelé pokračovanie brilantnej fantasy serie. Neviem sa dočkať na viac Lucien a Elain. Vrelo odporúčam!
(SPOILER)
Knížky Maasové jednoznačně patří mezi moje guilty pleasures. Dvůr křídel a zmaru jsem četla po skoro dvou letech od přečtení prvních dvou dílů a byla jsem překvapená, jak rychle mě vílí svět dokázal znovu pohltit. I tentokrát jsem hltala jednu stránku za druhou a s knížkou jsem byla za pár dní hotová. Při zpětném hodnocení mi ale přijde, že ačkoliv je kniha poměrně obsáhlá, v příběhu se toho zase tolik neudálo. Značnou část knihy se postavy mezi sebou jen baví, případně se hádají a vyjíždějí na sebe.
Celá kniha spěje k velké válce, která mi ve finále přišla taková nemastná neslaná. Část bojů navíc naše hlavní hrdinka sleduje v bezpečí na kopečku, což mi v tu chvíli přišlo komické. Válečné kapitoly jsou nabité akcí, ale také šokujícími momenty, které se na čtenáře valí ze všech směrů. Je jich ale tak moc, že mají spíše opačný účinek. Stejně tak je tomu i v případě úmrtí a následném vzkříšení hned dvou hlavních postav. Divím se, že Maasová rovnou neoživila i Feyřina otce.
Jako jestli jsem si myslela, že mi ACOMAF láme srdce, tak nechápu, co udělal tenhle díl. Tolik jsem podle mě nebrečela ani kvůli ničemu v reálným světě, natož kvůli knize. Už si vůbec nevzpomínám, proč jsem čtení téhle série vlastně odkládala.
Je úžasný, jak si zamilujete tolik vedlejších postav, protože znáte jejich příběh. Jak je máte v srdci stejně jako Feyre a Rhysanda. Snad všechno v téhle knížce je dokonalý, i když dost ponurý a temný. Miluju ten point těch netoxickejch vztahů, vývoj každý jedný postavy.
A jediný, v co doufám v příštích dílech, je happy ending pro Luciena a Tamlina.
Jelikož jsem četla dva předchozí díly, musela jsem nutně vědět jak to s hlavními hrdiny dopadne. Autorka má neuvěřitelný potenciál psát fantasy příběhy, protože to co vytvořila v tomto díle bylo něco neskutečného.
Tento díl má mnoho stran a trošku mě ze začátku děsilo. Je pravda, že autorka nás seznamuje opět velmi podrobně s dějem, s hlavními hrdiny i vedlejšími postavami a také prostředí, ve kterém se děj odehrává. Takže to opravdu zabere pár set stránek.
Ale ten konec to byl masakr. V životě jsem u knížky nebrečela a teď se to stalo. I jsem knížku musela na chvíli odložit, abych to vše zpracovala a vstřebala. Nebo začínám být měkota. :)
Opět úžasná Feyre a Rhysand, ty dva miluju nejvíc na světě.
Cassian a Azriel byli neskuteční. Jejich obětavost byla legendární.
Kapitola, kde se Mor svěřuje Feyre mě velmi dojala a i další vedlejší postava mi byla zas o něco blíž.
Tamlin i přes všechny zrady nakonec dokázal, že není takový zbabělec a zrádce jak to na první pohled vypadalo.
Jsem moc ráda, že se ke mě dostala tahle trilogie a rozhodně to nebyla ztráta času. Autorce velmi tleskám za její originálitu a když přijde na řadu akce tak to autorka umí pěkně rozjet.
První díl byl trochu detektivka, druhý díl zase jiskření od strany jedna. Tento třetí díl mi přišel hodně ponurý, vývoj děje byl méně přímý a trochu jsem v tom viděla poslední díl Skleněného trůnu (postavy tahají trumfy odnikud ve formě dramatického překvapení, spojenci se objevují na horizontech a sebeobětování je denním chlebem každé hlavní postavy). Ale rozhodně to celé bylo podáno mnohem lépe než u Skleněného trůnu, takže jsem si to nakonec dost užila.
Jako velké plus u Maas vnímám, jaké množství obyčejných detailů a scén přidává mezi ty hlavní zlomové chvíle. U některých knih je to samá akce a pak konec. A čtenář zůstane nenaplněn, jelikož si neužil hlavních postav dosyta. No, tady si je dosyta jistě užije.
Všechny postavy jsem si dost oblíbila, jelikož měly své zlozvyky a touhy, své sny a spletitou minulost. Chovaly se poměrně lidsky a často uvěřitelně.
Nakonec musím znovu vyzdvihnout propagaci netoxických vztahů (jak jen to okolnosti příběhu umožnily). Pokaždé se mi hrozně ulevilo, že Rhys do ničeho Feyre netlačil, že ji nechával se rozhodnout, jednat podle vlastního uvážení, že za ní neslídil, jen co se vzdálila na pět metrů, že s ní otevřeně mluvil, že ji podporoval a neshlížel na ni z výšky. Více takových, aby idol muže, ale obecně člověka, přešel z Edwarda (a jemu podobných) na Rhysanda.
'Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní.'
Nádhera!!! Aj keď má 'Dvůr křídel a zmaru' cez 700 strán, pre nudu tu nie je miesto! Táto časť je nadupaná humorom, láskou, akčnosťou, sarkazmom a sladkosťou, no zároveň je odporná, smutná a dojemná...čiže vznikla krásna rovnáha, ktorá zahriala moje srdce a dušu!!!
"Když se prozradíš, už nebude cesty zpět," řekl Cassian Rhysovi a ukázal na jeho křídla.
Rhys si zastrčil ruce do kapes. "Asi je na čase, aby se svět dozvěděl, kdo má největší rozpětí."
Cassian se dal do smíchu, a dokonce i Azriel se usmál. Mor na mě vrhla pohled, při kterém jsem se musela kousnout do rtu, abych nezačala řvát smíchy.
(SPOILER) Feyre má teď u sebe na Rhysandově dvoře obě sestry, protože ve své současné podobě se nemůžou vrátit zpátky domů za zeď a dělat, jako by nic. Naštvané jsou kvůli tomu obě pekelně, nebo spíš jedna je vytočená doběla a druhá je zlomená a nikdo neví, co se jí honí hlavou. Čekala jsem, že epizoda zpátky na Tamlinově dvoře bude delší, že bude zahrnovat složitou hru plnou nebezpečných situací, ale Feyre pobyla sotva pár dnů a už byla zase zpátky na Nočním dvoře. Celý tenhle díl je spíš politika mezi dvory, ne zrovna propracovaná, takže ani ne moc uvěřitelná. Autorka se ale potřebuje dostat k válečnému konfliktu, tak tam naplácá nějaké rozhovory vládců a nakonec bitvu několika armád, kterou může rozhodnout jeden magický předmět, takže je potřeba se ho zbavit. To mohlo být epické, kdyby to napsal někdo, kdo by si s tím fakt vyhrál.
(SPOILER)
Třetí díl této série byl velice čtivý, to nemůžu popřít, avšak mi chvílemi přišel zdlouhavý.
Část, která byla na Tamlinově dvoře mne bavila a užívala jsem si, jaká Feyre je, i když jsem popravdě docela dost vyhlížela Rhyse.. a říkala si: "Kde jsi?" Chtěla jsem je už spolu a moc!
Jenže pak jsem si uvědomila, že mne mnohem víc začal zajímat vztah Cassiana a Nesty, který mne začal šíleně fascinovat. Musím říct, že jsem v tomhle díle na Nestu dost změnila názor k lepšímu. Mám ji ráda a možná jí docela chápu.. ale to uvidíme časem.
Ale Mor.. tam jsem pociťovala takové zvláštní pocity. Vadila mi chvílemi, ale pak se to vysvětlilo.
Takže ve zkratce.. kniha se mi líbila, bavila mne a byla čtivá. Některé pasáže jsem četla pomalu, jiné rychle projela a vysosala to důležité, avšak v mém srdci zatím vede stále druhý díl této série, který byl neskutečný!
(SPOILER)
Dlouho se mi do Dvorů nechtělo, napoprvé jsem došla jen do půlky prvního dílu a nebavilo mě to.Chyba, že jsem nepokračovalapříběh je skvěle propracovaný a promyšlený, stovky stránek utečou jako nic, ani nachvíli jsem se nenudila. Jediné, co bych vytkla, je první polovina prvního dílu, nemusela by být tak zdlouhavá.
Chválím taky hlavní postavu, Feyre je první hrdinka za poslední léta, která mi nelezla na nervy svými hloupými rozhodnutími, jako většina ostatních. A oproti ostatním mně ani nevadí, že všechny postavy přežily a konal se happy end. Přišlo mi to jako svěží změna oproti ostatním příběhům, kde vždycky někdo umře, často naprosto zbytečně a nesmyslně jen proto, aby někdo umřel.
Každopádně si Dvory s radostí přečtu znovu a pomaleji. A myslím, že už hodně brzy
(SPOILER)
"What we think to be our greatest weakness can sometimes be our biggest strength."
Nedávno jsem měla takovou naivní představu, že si znovu přečtu Dvory a vezmu to rychle :D Hmm, jop hltala jsem slovo od slova. Některé věci jsem úspěšně zapomněla a nad některými jsem se při 1. čtení ani nepozastavila. Mým neoblíbenějším dílem je jednoznačně 2. Srdcovka, kterou nic nepřekoná. Některé části mě bavili moc, některé méně, něco mi přišlo zdlouhavé a něco zase hrozně hrc prc :D nicméně četlo se to samo. To je prostě specialitka SJM, píše neskutečně čtivě a prostě Vás vcucne.
SPOILERY
Z knihy bych vypíchla několik věcí.
- začátek na Jarním dvoře... pomsta a mistrná manipulace Feyre - KRÁSNĚ si je omotala okolo prstů.
- setkání vladařů ta debata byla skvostná, navíc jsme blíže poznali jejich charakter a schopnosti. Nejvíc mě zaujal asi Helion.
- Celý vnitřní kruh a jejich dynamika, tam není o čem - každý dostal i víc prostoru.
- Suriel, Řezbář, Tkadlena a Bryaxis.
Trošku rozporuplné pocity mám z konce, všech těch událostí na závěr. V krátkém časovém úseku jedna akce střídala druhou, bylo toho hrozně moc. Celkově to na mě působilo jak z rychlíku a hodně věcí mi chybělo dovysvětlit.
Otec sester, který se z ničeho nic zvencl. Léta jen seděl na prdeli a najednou takový game changer, co se rozhodne na stará kolena zachránit celý svět? FAIL. Jaktože Tkadlena mohla tak snadno umřít? Opravdu by Rhyse nenapadlo, že se Drakon a Miryam jen skryli? A tak..
Celkově bych ocenila, kdyby to nebyl takový HAPPY END. Asi by ve mně kniha zanechala trošku větší dojem, kdybychom o nějakou hlavní postavu přišli a vše nebylo tak sluníčkové.
Skvělé pokračování. Nechybělo politikaření ani akce a několik zvratů. Trošku neuvěřitelný happy end, kdyby to někdo z hlavních postav nepřežil, asi by se mi to líbilo více, i když by mě to mrzelo. Těším se, až se vrhnu na pokračování.
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tretí diel Dvorov patril k mojim dlhoročným restom. Svet a mágiu už v tejto recenzii rozoberať nebudem, pretože som tak urobil v recenzii na druhý diel. Feyre nie je zrovna najostrejšou pastelkou v peračníku, ale keďže sa v minulom diely naučila čítať, tak dospela k záveru, že už je dostatočne zdatná na to, aby sa pokúsila byť političkou, diplomatkou a intrigánkou v jednej osobe. Ako asi tento úžasný nápad mohol dopadnúť? No prekvapivo dobre. Pýtate sa prečo? No jednoducho preto, lebo autorka sa tak rozhodla, hoci to vôbec nedáva zmysel. Ja viem, že nikto z nás nečíta túto knihu kvôli Feyre a že všetci milujeme Rhysanda, ale jednoducho som túto skutočnosť musel okomentovať. Ešte ma na tejto knihe mrzia dve veci. Mám pocit, že v tomto diely sa autorka viac ako kedykoľvek predtým spolieha na náhodu. Miesto toho, aby z nepremysleného konania postáv (Feyre) vyvodila dôsledky, tak zásahom šťastnej náhody sa situácia vždy vyrieši. Tým sa ale z príbehu vytráca napätie. A posledná vec je Tamlin. Zaznamenal som určitú snahu urobiť z neho morálne šedú postavu, ale nakoniec to skončilo nedotiahnuté. Páčilo by sa mi, keby bolo v knihe pár kapitol z jeho pohľadu. Kniha má cez 600 strán, myslím že už tých 80 naviac by sa tam stratilo a možno by dalo príbehu úplne nový rozmer. Inak je to samozrejme akčné, číta sa to samo a väčšinu postáv nejde nemilovať. Keďže pochvalných recenzií nájdete na túto knihu tisíce, tak som chcel vypichnúť hlavne to, čo mi prekážalo.