Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489495/bmid_dvur-kridel-a-zmaru-Nx6-489495.jpg
5
3144
3144
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
Třetí díl bestsellerové YA fantasy série Dvůr trnů a růží. Feyre se vrací zpátky na Jarní dvůr, aby získala informace o Tamlinově armádě a odhalila plán krále, který hodlá království Prythian napadnout a zničit. K tomu všemu musí předstírat lásku k muži, kterého ve skutečnosti ze srdce nenávidí. Její život tak visí na vlásku a nemůže si dovolit udělat jedinou chybu, jinak to bude stát život nejen ji, ale způsobí zkázu celého království.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
Nejlepší série, co jsem kdy četla - od knížky se nešlo odtrhnout, čtivá, dojemná i slza na konci ukápla. Ještě dlouho nad ní budu přemýšlet.
Mým favoritem je ale díl druhý.
Těším se, až se později vrátím a přečtu si pokračování.
Tady už se "bohužel" ne vždy dalo odtrhnout:) Jediné, co bylo nudné, tak byly některé pasáže s poradami a planováním, ale dalo se to přežít ;)
Tamlin po předchozím znesvěcení zase trochu coby postava posílil, to mě potěšilo, protože se mi nelíbilo to co z něj autorka udělala v minulém dílu..
Konečně jsem se po dlouhé době dostala k pokračování mojí oblíbené série a nejsem rozhodně zklamaná! Parádní čtení, snad se mi to líbilo ještě víc než předchozí dvě knihy. tahle série mě baví.
Páni... Rozhodně jedna z NEJEPŠÍCH fantasy sérií, které jsem kdy četla. (A to mám přečtené série jako Griša, Šest vran, duologii Nikolaje, nebo Kroniky pozůstalých)
Jak jsem bez téhle série mohla jako milovník fantasy žít tak dlouho?!! Za všechen ten povyk to rozhodně stálo!
Za mě toto je nejlepší díl série, plný napjatých chvil a zvratů, ze kterých mi šla hlava kolem. Psala jsem to u minulého dílu, ale musím to napsat znovu. To jaký svět a postavy autorka dokázala vytvořit, je něco neskutečného, klobouk dolů...
Pokud jste milovníky fantasy, tak jako já, vřele doporučuju!
SPOILER!!
Tolik jako jsem brečela, když Rhys zemřel jsem nebrečela ještě nikdy u žádné knihy. A to jsem jich přečetla opravdu hodně, včetně knih Colleen Hoover.
Zvrat s Armen? Můj mozek prvně absolutně nechápal, jak je mohla zradit a byla jsem opravdu naštvaná. Když se pak ale ukázalo, že to vlastně zrada nebyla. Uf. Byla jsem z toho naštvaná, zmatená a vlastně jsem měla i radost ještě dlouho potom.
Doufám, že nejsem jediná když řeknu, že jsem Elein jako postavu opravdu podcenila a nevěnovala jsem ji tak velkou pozornost. To co ale nakonec dokázala...
Taky doufám, že nejsem jediná, která by ráda viděla Aze s Elein. Ti dva mají něco, co asi nejsem úplně schopna pojmenovat, ale ten klid, který by jeden druhému přinesli...
Opravdu doufám, že se dřív nebo později objeví i kniha/příběh se šťastným koncem pro Aze, protože by si to opravdu zasloužil...
Další věc, kterou jsem absolutně nečekala, byl otec sester. Celou dobu jsem ho opravdu měla za zabělce, který utekl a nechal je tam na pospas osudu... Další zvrat, před kterým autorce vysmekám poklonu.
No a Nesta a Cassian? Už od začátku, kdy se poprvé potkali, jsem věděla, že mezi nimi musí k něčemu dojít. Jenže ono tady vlastně nedošlo a pořád je to takové zastřené. Doufám, že Dvůr stříbrných plamenů by nám toho mohl odhalit kapku víc...
No a závěrem... Je mi jasné, že za tenhle názor asi dostanu čočku od ne mála lidi, ostatně přátelé už to udělali, ale... Tamlin podle mě není zas tak zlou nebo podlou postavou. Ano je to svým způsobem záporák knihy, ale na druhou stranu, Feyre miloval. A to tak moc, že ji dopřál šťastný konec s Rhysem... Miloval ji svým vlastním způsobem a ano rozhodně udělal pár neodpustitelných věcí, ale nemyslím si, že si zaslouží všechen ten hate, který se na tuhle postavu sype...
Myslím že k tomu nemám co dodat, prostě si jí přečtěte. Tato série a tato spisovatelka prostě nemůže mít špatné hodnocení ani špatné knihy. Děkuji. A až budete číst, držte se, je to masakr. Neměla jsem chvíli klidu v duši dokud jsem nedočetla, stejně jako Skleněný trůn a po konci ke mě přichází stejná prázdnota.
No, co si budem tahle série je docela jízda. Totálně jsem si ji zamilovala. Třetí díl byl podle mého skvělým vyvrcholení série, protože lépe to asi dopadnout nemohlo. I když je celý díl v podstatě o válce a přípravách na ni, je docela záživný a pořád se tam něco děje. V tohle díle jsem si také oblíbila Nestu a Luciena, kteří mě v předchozích dílech štvali. Jsem zvědavá na dějovou linii Nesty a Cassiana, i když Rhys s Feyre mi budou trochu chybět.
Asi není žádným překvapením, že jsem si dala rereading i této krásky. Nemohu uvěřit, že jsem zapomněla tolik důležitých momentů, které se v knize odehrávají, proto všem vřele rereading celé série doporučuji :D. Celá kniha v sobě nese krásné myšlenky a citáty. Autorka udělala nádherný, fungující svět. I když hodně lidí nemá rádo Feyre, tak já ano, a jsem spokojená s tím, jak to Maas s hlavní hrdinkou vyřešila. I když je kniha poměrně dlouhá, přečetla jsem ji během chvíle, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout a když jsem zrovna nečetla, tak jsem na knihu alespoň myslela. Je to moje druhá nejoblíbenější série vůbec (hned po Skleněném trůnu), takže ji všem doporučuji.
Bože to byla úžasná kniha. Vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout a i po přečtení jsem musela na knihu a její postavy, které jsem si moc oblíbila, pořád myslet. Spisovatelka jako vždy nezklamala a patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele. Už se chystám na Dvůr stříbrných plamenů, tak uvidíme.
Panebože, to bylo dokonalý. Ještě několik dní po dočtení jsem nemohla žádnou knihu vzít do ruky a číst, pořád jsem myslela na všechny ty postavy a svět, který S. J. Maas vytvořila. Rozhodně to je jedna z mých nejoblíbenějších sérii vůbec. Už po první větě mě kniha vtáhla do děje a nepustila až do konce. Pořád se tam něco dělo. Nemůžu uvěřit, že těch 680 stran uteklo tak rychle. Feyre a Rhysanda jsem si zamilovala ještě víc, pokud to ještě jde, a spolu s nimi i další hromadu postav - Mor, Cassiana, Azriela, Amren, Luciena, dokonce i Nestu s Elain. Ty postavy mi neskutečně přirostly k srdci a nemůžu se dočkat, až se dostanu k přečtení Dvoru stříbrných plamenů. Rozhodně stojí celá série za přečtení.
(SPOILER) Tenhle díl mě opravdu bavil, Feyre konečně není ufňukaná, protivná káča a nelezla mi půl knížky na nervy. I přes velký počet stran se to četlo dobře a děj rychle ubíhal. Závěrečná bitva popsaná dobře. Líbilo se mi seznámení s ostatními vladaři. Dvě věci mi ale neseděly. Za prvé to, že osoby, staré několik století, se chovají jako puberťáci, vyplazují na sebe jazyky a dělají "obhroublá gesta". A to i na oficiálním setkání vladařů. A za druhé mě štvalo, že autorka z Rhysanda udělala takovýho klaďase, až je to těžko uvěřitelný. Nesobecký, pro všechny se obětuje, družku poslouchá jako pejsek... Radši bych toho badboye z prvního dílu. A pokud mi některé postavy bylo líto, tak ne Tamlina, jako všem ostatním, ale Luciena. Ten by si zasloužil šťastný konec.
(SPOILER)
Mě se líbil i třetí díl, bylo to opravdové vyvrcholení, i když je tu dost věcí, co mi skřípaly.
Síly Hybernu se daly do pohybu a tématem knihy je válka, přípravy na ni, spojenectví i jak to všechno dopadlo.
Líbily se mi linky, kdy se Feyre sama snažila najít nějakou pomoc – starodávné bytosti, včetně Suriela. Líbil se mi Lucien, který se s novou a fakt podivnou situací, do které byl vržen, snažil nějak s grácií vypořádat. Jsem moc a moc zvědavá na Erise, čichám tam nějaký příběh, ze kterého nakonec doufám vyleze jako klaďas. Líbilo se mi spojenectví a otevřenost mezi vladaři, i když se hádají jak děti na pískovišti, líbil se mi nakonec i ten Tamlin a dokonce i Nesta.
Co mi trochu skřípalo, je fakt, že je Feyre 20 nebo 21, ostatním cca 500 let – a všichni se chovají, jako by byla naprosto rovnoprávně zkušená v dohadování spojenectví i v bojích. Už na začátku, na Jarním dvoře, jsem si říkala, kde se v ní vzala taková prohnanost a plánování. A opět tu pokračuje ta podivná věc, jak se drsoň Rhys, který děsí svým pohledem celý Dvůr nočních můr a Ilyrijce, chová jako přešlechtěný pudlíček, jakmile Feyre zatne prsty na nohou... hm, chybí mi nějaké to chlapáctví asi :( Pomalu se nám z toho stal emancipační román a na to tak nějak nejsem zvědavá.
Každopádně tato trilogie se uzavřela, Hybern byl poražen, základní hrdinové přežili – a teď je čeká navazující třídílné vypořádání s královnami, Kostějem a doufám, že i Azriel, Lucien a Elain najdou to, co potřebují.
(SPOILER)
Kde začít...
Nelíbilo se mi to. Po druhém dílu jsem byla natěšená a vrhla se do "Křídel a zmaru". Bohužel třetí díl byl zbytečně zdlouhavý. Nějaká akce přišla po polovině knihy. Po celou dobu všichni řeší a debatují o tom, jak chce král Hybernu zničit Zeď (mimo jiné) a když k tomu skutečně dojde, jsou překvapeni??? Nemají žádný plán a potíže, jako např.evakuaci smrtelníků, řeší za pochodu....
Hlavní bitva byla zajímavá ze začátku, kdy se v řadách válečníků objevil Řezbář, Tkadlena a Bryaxis, zbytek byl zase zbytečně natahovaný. Pořád jsem čekala, že Feyre nějak využije svou moc a dostane se do akce .. nakonec je spíš pozorovatelkou. Ano, vypustila Amren, ale to je asi tak vše. A ten konec.... Počítala jsem, že někdo z ústředních postav zemře, bylo by to trochu věrohodnější, takže smrt Rhysanda mě nepřekvapila, ale že ho zase hned oživí - to mi přišlo už moc, přestože je mi jediný sympatický.
Feyre mi v této knize hrozně lezla na nervy. Vadilo mi, jak se najednou modlila ke Kotlíku a Matce. Chovala se jakoby byla nesmrtelná už pár let, místy byla až přechytralá a důležitá jak.... Nevím proč nebylo moc zmínek jak se učí ovládat svou moc, o trénincích s Cassianem a Azrielem tam bylo pár stránek.
Co mě také zaráželo, jak tam všichni cenili zuby, vždy jsem si představila vzteklého psa a když jsem si to sama zkusila...
A nakonec .... Na konci jsem už byla alergická a slova: druh, družka, vladař, vladařka.....
Ale abych nebyla jen kritická, v knize se našlo i pár pěkných částí, jen se mi teď nevybavují.
Za mě tedy byl druhý díl nejlepší. Ještě mám před sebou novelu a podle toho uvidím jestli sérii dočtu a sáhnu i po Nestině příběhu.
(SPOILER)
Kniha se mi líbila, ale první dvě se mi líbily víc.
Předtím se mi líbilo, jak začínal vztah Feyre a Rhysanda, zde to bylo trošičku táhlé, taková "rutina" ve vztahu, když to tak mám říct. Co se mi ale na tomto vztahu už v této knize nelíbí je to, že Rhysand už není "bad boy" a najednou ponechává téměř veškerá závažná rozhodnutí na Feyre, připadá mi trochu jako podpantoflák. Zároveň už opravdu nerozumím tomu, proč si všichni ukazují obhroublá gesta a vyplazují na sebe jazyky napříč celou knihou, nejmladší je tam Feyre a i té už je 20 let. Působí to hodně nevkusně, zejména pokud je "ukázala jsem mu neslušné gesto" na každé druhé stránce.
Válka proběhla strašně zrychleně a byla jsem trochu překvapená, že i když se vladaři spojili všichni a zároveň jim přišli na pomoc lidé a Miryam s Dakonem a ještě k tomu měli na své straně 3 magické silné bytosti, válku zvítězili jenom o chlup a to pomocí Amren. Konec Amren se mi nezamlouval, nedávalo to moc smysl, Feyre osvobodila její podstatu v Kotlíku, ale zároveň se jim Amrem vrátila tak, že už byla jenom vznešená víla - kde se vzala její nová podstata, její duše, její vzpomínky? Tato část mi proto neseděla.
Na druhou stranu co mi nesedělo vůbec byla Rhysova smrt. Celý čas jsem čekala, že Feyre nějak sáhne po moci Kotlíku a donutí jej přivést ho zpátky, nebo něco na ten způsob. Nelíbilo se mi, že v tomto bodě nebyla v knize žádná originalita, a Rhys byl oživen tak, jak Feyre v prvním díle. Byla to trochu nuda. Kniha mi přišla někdy uspěchaná, někdy táhlá, a to zároveň. Zároveň zajímavé částí, jako to, když Feyre pohlédla do zrcadla Uroboros, jsou opsány na 1 stránce, ale to jak Feyre narazila 3x po sobě do stromu je vylíčeno na 6 stranách.
Celkově se mi kniha líbila, ale mám pocit, že mohla být tak o 100 stran kratší a trochu zajímavější. I tak se už ale těším na poslední díl, ale zároveň se trochu bojím, že to bude už jenom fantasy slaďárna.
(SPOILER) Kniha se mi líbí ale za mě trochu zdlouhavá.Oživení Rysanda mi přišlo klišé. Myslím si že autorka to mohla napsat jinak.Celkové jsem spokojená a sérii vřele doporučuji!
Po první části přišel super druhý díl, který měl napětí, vášeň a dobrodružství. V tomto závěrečném díle mi ale přišlo, že opět vše postupně klesalo. Neříkám, bylo to milé navázání, ale v podstatě vše trochu urychlené i zpomalené zároveň. Konec byl krásný a celkově musím stejně dát palec nahoru. Celá série byla milá, pohladila po srdci i na duši a všem milovníkům fantasy ji doporučuji:)
(SPOILER)
Třetí díl mě bavil stejně jako díl první. Opravdu mě tato série chytila za srdce. Nejvíce se mi líbil zvrat asi na posledních cca 60 stranách.
Jediné, co mi přišlo trochu už moc byla smrt Rhyse a následné oživení. To už tam bylo jakoby navíc. Ale jinak jsem se velmi bavila čtením celé série.
Zrovna se vrhám na novelu ke Dvorům a čekám, až vydají další díl. Jsem zvědavá, kam se bude ubírat děj a rovněž můžu říct, že se těším, až se pustím i do série Trůny. S.J.Maas prostě píše opravdu čtivě.
Třetí díl se mi zatím líbil nejvíc ze série. Kniha mě často pobavila a nedokázala jsem přestat číst. V příběhu byl vcelku často i Cassian, který se stal mou oblíbenou postavou.
Celá kniha je o ničem. Autorka jen nabrala stránky na zbytečných líbivých scénkách co zamaskují že kniha nemá žádný příběh. Postavy nemají charakter. Jsou to jen jakési archetypy vlastností do kterých se každý zamiluje. Všechny vztahy i hlavní hrdinka jsou kýč jak vrata. Nedoporučuji.
(SPOILER)
Maasová si dost protiřečí. V minulých dílech nám bylo opakováno, že "mating bond" (pouto) je opravdu vzácné. No jo, a náhle má každý svého partnera a slovy druh a družka se nešetří. Zdá se, že je najednou úplně normální mít nějakého druha.
A neděje se to jen jednou. Třeba když se Feyre vrátí z Cassianova tréninku úplně zřízená, bolí ji svaly a je ráda, že chodí, ale jen co s ní Rhysand začne laškovat, na všechno je zapomenuto. Bolesti zničehonic zmizí a objeví se magicky až následující den.
Kýčovitě přeslazený konec, kdy v opravdu smrtící válce (jak nám autorka několikrát vylíčí) nezemře nikdo z hlavních postav a veškeré vedlejší ztráty jsou vlastně bezvýznamné, snad ani nestojí za zmínku.
Do toho mě vytáčelo pubertální chování vílích vladařů. Jeden by čekal, že panovník, zvlášť pokud žije přes 500 let, se bude chovat reprezentativně a nebude mlít takové hovadiny, jaké mleli vladaři na setkání.
Knihu vlastně zachraňuje čtivost a Cassian s Nestou, kteří mě bavili. Tohle ale nemůžu tvrdit o Feyře, jež se chová, jak se jí zlíbí, což je najednou-submisivním Rhysandem schvalováno.
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Myslím si že nenapíšu nic jiného než co tady již padlo. Je to opravdu jedna z nejlepších sérií fantasy, která přibyla v mé knihovně. Autorka je prostě skvělá. Nejvíce jsem si užila 2. díl a díky moc autorce za tenhle svět !