Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491841/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-X5u-491841.jpg
5
3945
3945
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2021 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Chvílemi jsme nevěřila, že první a druhý díl psala stejná autorka. Po prvním díle se mi do tohoto moc nechtělo, ale jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Kniha má děj, sympatické postavy, pro mě to byla příjemná oddechovka. Určitě se časem pustím i do třetího dílu.
Tak mám za sebou konečně druhý díl, který se nyní odehrává na Nočním dvoře. Objeví se tu nové postavy, které mi jsou sympatické a i Feyre jsem si jako hlavní hrdinku oblíbila trochu víc i když pořád tu jsou některé věci, které mě na ní štvou. Za mě je to ale asi nejlepší díl z celé série.
Nejvíc mě bavila část se řezbářem kostí, s Tkadlenou a návštěva Jarního dvora. Myslím, že ty jsem přečetla během chvilky, zatímco u všeho ostatního mě trochu brzdily zbytečně zdlouhavé popisy. Za normálních okolností mi takové popisy nevadí, ale tady bylo detailně popsané úplně všechno. Také bych klidně vynechala ty intimní scény, které tam podle mě nemuseli být ale tak... Ok proč ne.
Asi by neuškodilo, kdyby byla kniha kratší, protože jsem se občas trochu nudila a nešlo mi se začíst. Jsem ale zvědavá na třetí díl a na to, jak plánují porazit krále Hybernu, když s ním nic nedokázal Rhysand, podle Feyre nejmocnější vladař, a ani ona s mocí všech vladařů.
Naprosta pecka toto! Napjata jsem byla od zacatku az do konce. Ten Tamlin?! Velky spatny! Hned se vrham na treti dil!
UF !!!! tak to byla jízda...skvělé ...vážně moc povedené . Opět nám S.J. Maas předvádí talent jak vše nádherně dokáže proplést ...jak má každý krok našich hrdinů předem promyšlený a to spojení a chemie ..fuuuuuu jsem opravdu okouzlená touto sérii. Není ten náš Rhys úžasnej??? xi xi
doporučuji nesrovnávat se skleněným trůnem .. je to jiný svět a jiný příběh ..tak si jej užijte jako šíleně dramatickou, vášnivou a napínavou pohádku :)
Druhý díl naplnil mé očekávání o 100% lepší než první..pecka! :)
Tamlinovi nafackovat!!... ten mě opravdu zklamal.
Je to suprově napsané, děj úplně vtáhne...... Přečteno jedním dechem.
Další díl mi přijde za týden, doufám, že si neukousu všechny nehty nervozitou a nedočkáním.. :D
Tak druhý díl byl mnohem lepší než první! Úžasný!! Feyre a Rhysand jsou spolu skvělí a zvraty v příběhu se rozhodně nešetřilo. Scéna na trůně mi přišla trochu přehnaná :D ale jinak super. Těším se na velkolepé finále.
(SPOILER) Kvůli nedostatku času mi tato kniha trvala déle, než jsem zvyklá. Ale bože já doma nemám další díl!!!! Nevim, jak preziju, než mi dorazi! Ten konec šel jedním dechem! Zamilovala jsem si kombinaci Feyre a Rhyse, naopak jsem začala nesnaset Tamlina … a Feyrin návrat, byť jako špeha, na jarní dvůr nesu těžce! Ano, klidně se mohla spousta věcí vynechat, bla bla bla, ale za mě splnilo očekávání! Takže se opravdu, opravdu těším na další díl!
SPOILERY
Tak stale nechapu, co na teto serii vsichni maji a proc ji tak miluji. Prvni dil mi prisel jako prumer a tento byl jeste o dost horsi. Hodne, hodne, ale hoooodne jsem se nudila. Knize by urco prospelo, kdyby mela tak pulku, protoze si rozhodne uz nepamatuju,co bylo na zacatku. Nicmene pribeh se zlepsil nekdy po 50.kapitole, kdy Rhys vyklada svuj pribeh a ta bitva ve meste by urcite vypadala luxusne v televizi. Konec taky celkem dobry. Takze celkove slaby prumer a samozrejme treti dil si prectu, kdyz jsem se dostala az sem.
(SPOILER)
Vítejte ve světě, kde mají všichni PTSD, se kterým se vyrovnávají různě bizarními způsoby, mezi nejoblíbenější z nichž patří nenaslouchání vlastním radám (taktéž známo pod pojmem "sraní si do úst"), sex s okřídlenými muži a pubertální pošťuchování se s random nadpřirozenými svalovci. Feyřin macho man Tamlin se z prince na bílém koni s první stránkou mění v Mr. Toxic a na koně přesedlává Mr. Toxic z prvního dílu - Rhysand. Očekávatelný vývoj, ostatně první díl k tomu zhruba od druhé poloviny směřoval. S tím problém nemám, narozdíl od toho, že kniha přímo stojí na podivných... věcech.
Několik století staré nadpřirozené bytosti spolu komunikují jako parta středoškoláků v nejhžavějším varu pubertálních hormonů, hází po sobě nejen mnohoznačnými pohledy, ale i fakáči a taky si kouzlem dopisují!!
Hlavním záporákem je tentokrát král Hybernu, po šílené Amarantě jsme připravovaní na top notch zlosyna, ale ač má hustou armádu, ve výsledku působí dost trapně a neschopně. Jako co jsem čekala, když hledá nohy ke kotlíku, kterému je kdysi uřezali, aby je nikdo nemohl najít!!
Feyre. To je kapitola sama pro sebe. Rozumím, kam autorka směřovala popisováním toxického vztahu s Tamlinem a PTSD, nicméně Feyre se taky nechová úplně fér. Chce od Rhysanda, aby jí už nikdy nelhal a přitom mu v pohodě zalže, že chce jen zábavu, i když s ním chce vztah. Nemaj to snadný. Dále tu máme Feyřiny sestry - v podstatě ji jako dítě vykořisťují a ona nakonec ještě Nestu prosí, aby začaly znova? Wut. Je extrémně těžké se s touhle postavou nějak ztotožnit.
Magie. Jak tu funguje? I když ono je to vlastně jedno, protože autorka stejně požívá kouzla tak účelově, že logiku můžete hodit za hlavu. Některé postavy se umí nejen přemístit, ale taky vyčarovat ze vzduchu pohovku. Popis Feyřiných darů byl hodně, hodně chaotický a začal dávat smysl prakticky až ve chvíli, kdy se je naučila ovládat. Jsem zmatena.
Tak nějak přemýšlím, pro jakou věkovou skupinu je kniha určená. Ve třinácti bych asi nepotřebovala číst 600 stran o lízání a cukání v údech, dospělejší čtenářku pravděpodobně úplně nenadchne děj a popravdě to zdaleka není takové péčko, jak je avizováno. Svoje (obrovské) publikum si ale kniha evidentně našla. Za mě dvě hvězdičky. Pobaví to, ale pecka to není.
Po zajímavém prvním dobrodružství je tu pokračování. Zajímavostí je, že tohle není tak fantasy, jak by člověk očekával. Ale je to bravůrně napsané.
Do tohohle se nemůžete pouštět s očekáváním nějaké propracované fantasy s pořádnou zápletkou, protože když se pustíte všech těchto nadějí, tak se Maasová zase ukáže jako přirozeně dobrá autorka. Kniha není nejkratší a já se stejně nenudila. Feyre není hrdinka, kterou bych milovala, ale rozhodně proti ní necítím takovou zášť jako někteří. Nevadí mi, stejně jako ostatní postavy, o kterých už klidně můžu i říct, že je ráda mám. Pokud mám ale něco skutečně ráda, tak je to ten krásně popsaný svět a politikaření v něm. Popisů tady není málo a přesně proto mám tenhle díl tak moc ráda. Všechno má takový komfortní domácký nádech a já bych klidně četla jenom o procházení se ulicemi Velarisu.
Když už jsme kladů, tak musím Sarah pochválit za práci s rozebíráním traumat. Jsou klišoidní, ale to je tady nějak tak všechno. Většina autorů s nimi neumí pracovat, Sarah je umí popsat reálně a uvěřitelně a toho já si cením.
Čtu v originále a v něm mi sexuální scény tolik nevadily, ale to bude asi tím, že v češtině působí o mnoho vulgárněji. Tyhle kapitoly jsem prostě přeskočila a neřešila, nebylo to tak těžké.
Tamlina jsem nikdy neměla ráda, ale jeho odstrčení jenom aby mohl přijít perfektní Rhysand bylo na mě až moc urychlené. S Feyre se přece tak moc milovali a on měl očividně nějaké psychické problémy (PTSD), které by spolu normální pár vyřešil...normálně a ne vyhrocenou situací. Fádní zápletku s kotlíkem si prosím taky odpusťme.
Konec byl úplně úžasný, poslední stránky mě naprosto pohltily a já se skutečně nemůžu dočkat, až si přečtu další díl.
(SPOILER)
Druhý díl byl o mnoho lepší, než ten první. Feyre mi sice občas pořád trochu lezla na nervy, ale chování postav už dávalo větší smysl. Moc se mi líbí, jak detailně propracovaný a skvěle popsaný je svět, ve kterém se příběh odehrává.
Maličko mě ale zarazilo, jak se změnila postava Rhysanda, myslím, že to bylo dost přehnané. Z odporného záporáka se stane vlastně nejsympatičtější postava a největší dobrák pod sluncem... Jeho postavu mám samozřejmě ráda, ale tenhle zvrat byl prostě trochu moc. U Tamlina to všechno dává mnohem větší smysl.
Děj ale ubíhal rychle, občas jsem se smála, občas jsem brečela a někdy jsem byla i dost napjatá.
Bývala jsem dotčená názory, že je to lepší něž Skleněný trůn. Po přečtení musím dát zapravdu. Pořád srovnávám a Dvory jsou prostě jednodušší, přehlednější, citovější, uvěřitelnější a představitelnější. Tamlin i Rhysand jsou mi sympatičtější než Jeřáb. Líbí se mi zvraty, které by na začátku knihy nikdo nečekal. Na konci už dávají smysl. Skvělé.
Na další díl jsem se hrozně těšila a nezklamal mě. Svět, který autorka vytvořila, je neuvěřitelně propracovaný a příběh je úžasný - vtáhne do děje a nepustí. A rozhodně nechyběl ani zvrat a komplikovaná romantická zápletka. Prostě fantastická kniha.
Příběh mi dal vše, co jsem očekávala. Akci, drama, lásku, zlomená srdce, nečekané zvraty a pár čuňačinek.
Jediné, co mi na druhém dílu vadilo bylo to, že prvních 300-350 stran to byl jen samý popis… já na popisy moc nejsem, a tak mě to docela nudilo. I to jsem ovšem přežila, protože jsem se totálně zamilovala do tohoto světa, a kdybych mohla, hned bych se vydala za zeď. Chtěla bych tam žít!!
P.S. těch posledních pár kapitol …. Hustyyyyy!
I na druhé čtení je to super. Napodruhé jsem si to i víc užila, dokonce jsem objevila pasáže, které mi z paměti úplně vypadly. Zpětně tento díl hodnotím jako nejlepší z celé série a dovolím si zmínit jednu myšlenku, která mě provázela čtením od děje pod Horou: "Ve vesmíru SJM bych chtěla žít…"
První díl série mě příliš nenadchl, přesto ve mě zanechal semínko zvědavosti. Takže samozřejmě jsem si řekla, kromě toho, že mám knihy doma a byla by škoda peněz to nedočíst, že to ještě zkusím. Bylo to tedy docela zdlouhavé, nicméně čtivější a zajímavější.
Příběh nepůsobil jako předělávka Krásky a zvířete, nebyl tak trapný, i když předvídatelnost tu prostě je vždycky. Je to dáno postavami i snahou o náznaky, které jsou naprosto okaté. Nejdřív jsem byla naštvaná, jak to vlastně autorka zaonačila s Tamlinem a jak začala vybarvovat Rhyse, ale nakonec to tak bylo smysluplnější a logičtější. Navíc ve chvíli, kdy začala odhalovat Rhysovo jednání z jedničky, přišlo mi to tak správné. Sice klišoidní, ale budiž.
Tentokrát nešlo jen o řeči a sliby akce, opravdu se toho stalo hodně, hodně se změnilo a zamotalo. Nemluvě o dalším silném záporákovi. Takže závěr se stočil do určité podobnosti a jsme v podstatě tam, kde jsme byli na začátku. Nemůžu říct, že bych si tuhle sérii bůhví jak oblíbila. To, že si autorka potrpí na magii a okřídlené chlapy, nemusím nijak připomínat. To, že se to hodně točí okolo vztahů, jejich komplikování a explicitních scén taky ne. Po přečtení Skleněného trůnu a Půlměsíčního města si ale myslím, že to dokáže napsat lépe.
Celý děj mi přijde postavený hlavně na postavách, nevyřčených věcech, neopětované lásce, temnotě v duši... Feyre mi dost často vadila svojí rozpolceností, nejistotou a fňukáním. Já prostě takové hrdinky nesnáším. Ke konci se sice začala zlepšovat, ale i tak. Na Dvorech mi tak nějak vadí, že autorka světu věnuje strašně málo prostoru a tak mám pocit, že o něm vlastně nic nevím a připadám si zmatená. Myslím, že celé to ukončím třetím dílem a dál už to číst nebudu. Nová trilogie se stejně točí okolo Feyřiny zlé sestry a to mě popravdě vůbec neláká. Je mi jasné už teď, o co tam zase půjde...
Už dvě hodiny sedím a přemýšlím jak sesmolit smysluplnou recenzi, neusmívat se u toho jako měsíček na hnoji, a nebo se nerozbrečet a zároveň vám nic nevyspoilerovat... a mám pocit, že to asi nedokážu!
Takže stručně a jednoduše - MILUJU TO! Tahle knížka měla naprosto všechno a ještě mnohem víc - neuvěřitelně propracovanou zápletku plnou zvratů, Rhysanda, sympatické postavy, Rhysanda, emoce, sny, Rhysanda a takový přesah, který tahle knížka má.
Asi jste pochopili, jak moc jsem se do Rhysanda zamilovala, ve chvíli kdy začal Feyre vyprávět celý příběh z jeho pohledu, jak to vlastně celé doopravdy bylo, jsem měla slzy v očích.
A ten úplný konec? Byla jsem dojatá a proklínala jsem se, že jsem tuhle sérii nezačala číst dřív!
"Jsem snílek, který se narodil na Dvoře nočních můr"
Budu se opakovat...ale bylo to boží! Opět klobouk dolů před autorkou, která dokáže vymyslet takhle zamotaný příběh. Líbí se mi vývoj postav, to jak je každá část děje propojená s minulostí... Geniální
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Nejsem čtenářka fantasy, ale Dvory si mě získaly. První a nyní i druhý díl čekaly na přečtení dlouho, ale jakmile jsem se do nich pustila, moc mě to bavilo a divím se, že čtení tak odkládám. Rhysand mě dostal a vůbec celá ta partička i s Amren mi přirostla k srdci. S dalším dílem asi tolik otálet nebudu.