Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542665/bmid_dvur-stribrnych-plamenu.jpg
4
1512
1512
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 4. díl
Čtvrtý díl bestsellerové série Dvůr trnů a růží s novou obálkou a barevnou ořízkou. Nesta Archeron se marně snaží zapomenout na hrůzy války a vydobýt si své místo mezi vznešenými vílami. Na Nočním dvoře navíc stále potkává Cassiana, který ji přivádí k zuřivosti… a zároveň ji nebezpečně přitahuje. Mezitím zrádné lidské královny ohrožují křehký mír a jejich plány zhatí možná jen to, že se Nesta s Cassianem postaví své temné minulosti. Oba se budou muset utkat s démony všeho druhu, aby našli přijetí – a uzdravení – v náruči toho druhého.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Bude vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
A Court of Silver Flames, 2021
více info...
Přidat komentář
Kdo zná Dvory, ten zná asi i svůj názor na tuhle knížku (ano, i pokud to ještě nečetl).
Dvory jsou pro mě série, kde je sice spousta věcí, který mě štvou, spousta postav, na který velmi často nadávám, spousta nelogických zápletek a ještě hloupějších řešení. A přesto si každou knížku téhle série vždycky užiju.
Nestu jsem měla vždycky celkem ráda, a to i přesto, že jsem ji často nemohla vystát. Tak nějak mi přišla víc reálná, než ostatní postavy z těchhle knížek. A ani tady mě nezklamala. Naopak bylo zajímavý vidět svět z jejího pohledu. Vidět ji z jejího vlastního pohledu. Vidět tu šílenou nenávist, kterou k sobě cítí, vidět to obrovský pohrdání sama sebou.
Cassian byl vždycky ten dokonalej, že? Ale mě se líbí vidět, že dokonalej není. Líbí se mi, že jsem si i na něj mohla zanadávat.
Vedlejší postavy tu nebyly nijak výrazný, ale opět, byly tu takový na který jsem v jednom kuse nadávala (neeee, vůbec tímhle nemyslím Rhysanda, vůbec mě nevytáčí už samotná jeho existence…), ale i takový který jsem měla snad dokonce celou dobu ráda (Gwyn a Emerie).
Přiznejme si, tady nejde o žádnej děj, nebo tu prej že hrozící válku. Tady jde jen a pouze o vývoj Nesty a jejího vztahu s Cassianem. A já se ptám, muselo to tam zatraceně být? Jakože fakt. Asi nikoho nepřekvapí fakt, že jsou druh a družka, ale prostě proč? To to nejde bez toho? A proč na to zareagovala téměř stejně jako Feyre! Jo, já říkala, že si občas ráda zanadávám na fiktivní postavy. Aspoň se nemůžou urazit, že jo.
Zajímal by mě Eris. Jakože fakt tohle je asi jediná postava, která mi nikdy ani trochu nevadila. Chci o něm vědět víc. Chci o něm celou knihu. A ten fakt u konce? To jak se k němu chová jeho otec? Já chci opravdu další díl o něm.
Jo a bylo tam pár dalších šílených klišé a předvídatelností, ale o tom se nehodlám nijak rozepisovat.
Málem bych zapomněla zmínit prostředí! Což by asi nevadilo u Velarisu nebo Ilyrijským táboře, ale Dům větru… Dům větru tu má vlastní vědomí! A je zatraceně vtipnej a hodnej a chápavej… A prostě lidi, já chci taky takovej dům!
Komu se líbily předchozí díly Dvorů, pro toho je asi nutnost i tenhle (ale bacha na vícero detailně popsaných echm echm scének), ale ten komu se nelíbily předchozí díly, ten se může vykašlat i na tenhle.
(SPOILER)
SPOILERY*SPOILERY*SPOILERY*
Tak tohle bylo ve srovnání s předchozími díly dost velké zklamání. Mezi Nestou a Cassianem to vypadalo podle vývoje v třetím dílu na pořádnou dramatickou romanťárnu, ale ta nepřišla. Chápu, že byla Nesta traumatizovaná, ale půl knihy se chovala jako nepříjemná puberťačka. Scény s Cassianem zachraňoval hlavně on, ale taky jenom jak kdy. Bylo to mezi nimi takové naivní, erotické scény mi přišly až zbytečně přehypované. Příběh samotný mohl být zajímavý, kdyby byl na prvním místě, ale tady fungoval jenom jako takové slabé pozadí. Když se na scéně objevily Klenoty smrti, neubránila jsem se vzpomínce na Relikvie smrti z HP. Poslední třetina knihy byla velmi předvídatelná. Jako jsem ráda za to, jak to nakonec na Nočním dvoře dopadlo, ale cesta k tomu mě tentokrát nebavila. A ty Valkýry, ty tam byly opravdu jako pěst na oko :-D
Maas nezklamala a vtáhla mě do děje tak, že jsem knihu nepustila ani při čištění zubů
Mě se líbila, četla se sama, příběh zaujal, spád to mělo až v poslední části jak jsme zvyklí. Nestu jsem měla za takovou neutrální osobu, tvrďačku, ale teď mi přirostla k srdci. No a Cassian? Tak toho zbožňuju od první stránky co se objevil, takže já jsem spokojená :-)
Nemám slov, ta kniha mne vysloveně pohltila. Sarah J. Maas je jednou z mých oblíbených autorek a rozhodně mě touto knihou nezklamala.
Nestu jsem v předchozích knihách moc nemusela, řekla bych, že jsem ji i neměla ráda, ale to se s každým následujícím dílem měnilo. Teď jsem si ji zamilovala. Ten vývoj Nesty je v mnoha ohledech inspirující a krásně popsaný.
Neříkám, že se nenajdou chybky, které by se daly vytknout, ale na nich nezáleží. Podle mě autorka umí skvěle psát, děj je napínavý a knihu jde jen stěží odložit. A co se týká postelových scén, jejich tam sice dost, ale rozhodně mi nevadly.
Nemůžu se dočkat až si zase někdy přečtu Dvory a taky na další knihy od této autorky.
Neskutečně čtivá kniha. Sarah J. Maas je prostě královna fantasy a tady to jenom potvrdila.
Ne že bych Nestu v předchozích knihách nenáviděla, prostě byla ze tří sester ta nejtvrdší. V této knize jsem ale pochopila, jak vlastně přemýšlí a oblíbila si tu její houževnatost.
Chtěla bych hlavně pochválit vývoj hlavní hrdinky Nesty. Od autorky jsem zatím nečetla lépe popsanou psychiku než zde u Nesty.
Romantická linka se mi taky moc líbila, ale možná tam bylo už trochu moc sexu...
Moc moc doporučuji a nutně potřebuju další knihy od autorky!
Sarah J. Maas je bez debat jedna z mých nejmilejších a nejoblíbenějších autorek, předpokládám, že bych četla vše, co by vydala, i kdyby to měl být nákupní seznam. Miluji autorčin styl psaní, pokaždé mě okamžitě vtáhne do děje a v jejím případě pro mě platí, že čím delší kniha, tím lepší. Na pokračování Dvorů jsem čekala poměrně dlouho a byla jsem štěstím bez sebe, když mi kniha dorazila domů. Byla jsem na příběh Cassiana a Nesty strašně moc zvědavá, Cassian pro mě byl oblíbenou postavou už předtím a byla jsem ráda, že se autorka zaměřila na tuto dvojici. Nutno podotknout, že v knize se toho zas až tolik moc napínavého neděje, když nebudu počítat konec. Za sebe musím říct, že mi to ale nevadilo. Zajímalo mě, jak se bude charakter Nesty vyvíjet, bavilo mě číst o jejích myšlenkových pochodech, bavilo mě číst o výcviku, nových postavách a vztahů mezi nimi. Vím, že hodně lidem vadily lechtivé scény, kterých je v knize požehnaně, já jsem si na to u autorky zvykla a upřímně proti nim nic nemám, k jejímu stylu vyprávění to prostě patří a navíc to umí pojmout dobře. Je jasné, že příběh má pár mezer, které bych mohla autorce vytknout, ale nemůžu to udělat, protože jsem se zkrátka dobře bavila celou dobu. Moc ráda jsem strávila na Dvorech opět nějaký ten čas, snad brzy na viděnou!
(SPOILER)
Na tuhle knížku jsem se moc těšila, protože Dvory miluju. Když už jsem ji měla koupenou, ještě jsem si znovu přečetla předcházející díly včetně novely, abych si osvěžila všechny linky tohoto spletitého děje. Pak jsem se pustila do Stříbrných plamenů, přečetla jsem je i s poděkováním a můj pocit je... zklamání. Obrovské zklamání snad ve všech směrech.
Zklamal mě děj, kniha je opět tlustá bichle, ale devadesát pět procent se věnuje Nestě, vývoj a hrozby okolního světa jsou odbyté pár slovy. Něco významného se odehraje bleskově na konci a tím to hasne. Naznačená zápletka s Ilyrijci, kteří se bouří? Nic, vyřízeno. Zápletka s královnami? Nic – pokud na konci knížky mrknete, tak tu část, kdy bude o jednu míň, minete.
Zklamala mě Nesta. Celé tři čtvrtiny knihy se chová jako malicherná vztahovačná slepice, co neumí nic než klovat do všech kolem sebe.
Zklamal mě důvod, proč se tak chová, pořád jsem na něj čekala a do poslední chvíle se mi nechtělo věřit, že prostě NENÍ! Stalo se jí asi jedno promile toho, co přežila Feyre a dejme tomu pětina v porovnání s Elain. I všichni ostatní mají svá traumata, skutečné hrůzy, se kterými se vypořádali – Nesta o útrapách ostatních nechce ani slyšet, zato se nekonečně rochní v představě, že všechno na světě je její vina a tudíž tím musí týrat sebe i všechny okolo. V jedné pasáži Nesta popisuje, že kdyby Feyre nezačala lovit, nechala by rodinu pomřít hlady, aby otci dokázala, jak je k ničemu. A s takovým člověkem mám soucítit? Ne, děkuji! Nejdřív zuby nehty ochraňuje Elain, aby ji následně obvinila ze zrady, když se konečně vzpamatovala a začala se zapojovat do života. K tomu poznámky, že rodinu si člověk tvoří, nemusí se do ní narodit... jako by jí sestry nějak škodily, něco dlužily... a na to plynule navazuje další zklamání – dvě přítelkyně, které si Nesta našla, zařadila do svého života, uznala je za hodné své pozornosti, protože si prožily těžké časy, zatímco vlastní rodinu mučí vesele dál.
Zklamalo mě, že tu ostatní postavy téměř vůbec nejsou, nepohly se za celou dobu z místa. Dějem se mihnou jen aby Nesta nežila ve vzduchoprázdnu a měla koho urážet. Nijak se neposunula Elain a Lucien, Mor, která na konci třetího dílu cítila nějakou hrozbu, Azriel jen stojí a kouká, sem tam něco řekne Eris, jednou zavrčí Tamlin. Něco se děje kolem Rhyse a Feyre, ale text se tomu věnuje opravdu maličko.
Zklamal mě Cassian, který někde poztrácel vyšší nervové fukce a zbyly z něj jen kalhoty, v podstatě neustále se vzdouvající.
Zklamala mě i erotika, v předchozích dílech byla jemnější, postupně narůstala, lákala, sváděla, jiskřila. Tady máme tupé porno, stereotypně a nenápaditě popsané a pořád dokola. Už jsem to pak jen přelétala pohledem, zda už jsou hotoví a vrátí se aspoň nějaký děj.
A když už se konec rozjede a něco se začne dít, zase je to zklamání. Tři buchty cvičící půl roku na terase porazí bandu Ilyrijců, kteří jsou zrozeni k boji a ničemu jinému se od mala nevěnují. A i kdybych nad "obyčejnými" Ilyrijci přimhouřila oči, tak prostě NE a NE a NE – poslední kdo dokázal to samé byli Rhys a Azriel a Cassian, kteří prošli nejdrsnějším výcvikem na světě a zabili nepočítaně nepřátel. Takže se jim ty holky jako vyrovnají? To snad ne!
V poděkování SJM píše, že si touto knihou vyřídila nějaké vlastní rokle a hory duševního zdraví. To je jistě fajn, ale já se těšila na Dvory, na celý ten pestrý komplexní svět. Kdybych chtěla psychologický rozbor sebestředné fňukny, koupím si jinou knihu. Až za nějaký ten roček vyjde další díl, Stříbrné plameny si znovu pro osvěžení paměti nepřečtu – nebo maximálně poslední desetinu – a budu doufat, že už se SJM navrátí i ke zbytku Prythianu.
Musím říct, že mě tento díl rozhodně nezklamal. Líbil se mi moc, to jak Nesta bojovala se svými démony, že ji Cassian nenechal na holičkách. Prostě za mě stálo si to přečíst. Několikrát jsem se rozbrečela a chápala jsem proč dělá, co dělá. Takže opět super díl.
Tenhle díl má v sobě mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Charakter Nesty se tu projevil, hodně. A já jsem si ji zamilovala víc než Feyre. Je to nejspíš trochu neuvěřitelné, ale Cassian a Nesta jsou mnohem víc propracované postavy především s velkými emocemi.
Je třeba se připravit na větší množství vášnivých scén, ale mně to čtení osobně nenarušovalo. Myslím si, že jistým způsobem to patří k hlavním postavám.
Za mě top kniha tohoto roku zatím :))
(SPOILER)
Jako popsat 720 stran ničím extra s občasnou dávkou sexu..to umí opravdu asi jen Maasová. V nejlepším se mělo přestat a to byl v tomto případě třetí díl. Nesta byla krutě na pěst.
Spoiler: Aneb jak si vymyslet kouzelné artefakty, které v prvních třech dílech během války nebyly použity? Autorka: Klenoty nechtěly, aby si na ně někdo vzpomněl. Hotovo, vyřešeno. Famózní výkon.
(SPOILER)
Konečně jsme se dočkali dalšího dílu.
Knížky jsem se vůbec nebála, protože vím, že měla dobré ohlasy v zahraničí.
Bylo to něco lehce odlišného od předchozí trilogie, ale možná to je dobře. Feyre a Rhysand si své slávy už užili až až.
Nesta byla velice zajímavá postava a rozhodně jsem jen uvítala popisování jejích myšlenek.
Pokud jste předtím Cassiana nemilovali, tak teď určitě budete. Jak mu všichni řekli, tak udělal, dal jí šanci.
Celková romantická linka je dost okatá, ale i tak jsem četla se zatajeným dechem. Děj byl lehce ke konci zrychlený, ovšem je mi jasné, že už můžeme přemýšlet nad tím, jak to bude pokračovat, protože ten konec není úplně uzavřený. Při poslední části jsem vyloženě nedýchala.
No prostě, bylo to boží.
Hodně lidí si stěžuje na zvýšenou sexualitu v tomto díle, ale mně nepřišlo, že by jí tam bylo oproti minulým dílům víc. Spíš tyto scény byly více popsané.
Jediná věc, která mi vyloženě vadila byly časté chyby v překladu. Za to Maasová nemůže, ovšem když už na tu knihu čekáme rok a její vydání se přesouvá, tak bych čekala, že tam nenajdu tolik chyb.
Teď nás čeká druhý díl Půlměsíčního města, které u nás snad vyjde ještě letos. No a na další příběhy z Velarisu si budeme muset ještě nějaký čas počkat.
Muj problem je, ze autorka proste nema absolutne zadny hranice, nebo alespon korektor by stacil, co by ji usmernil. 3/4 knihy je absolutni zbytecnost - vyzivovy poradenstvi, uceni se planku, nijak zajimave napsane porno.
Neverim, ze by tuhle knihu cetl kdokoli, kdo nezna predchozi. Proc z nas tedy musi Maas delat lidi s alzheimerovou chorobou a vsechnio polopaticky vysvetlovat, idealne i stejnymi vetami jako v minulych knihach? A vubec, v originale je jeste patrnejsi jak moc se neustale opakuje (čteno AJ, je to velmi jednoduchý styl psaní).
Byt cela kniha jako posledni cca čtvrtina, tak je prumerna fantasy/nadprumerna paranormalni romance. Jenze je tu ta nudna prvni polovina.
A pak je tu samozrejme absolutne zbytecna “freye, darling” linka, u ktere vsichni vime, jak to dopadne, protoze uz autorku zname a vime, ze ona se postav nezbavuje v zadnem pripade
P.S. Nestu meli shodit z utesu hned na zacatku. I tak ji mam radsi nez vsemocnou Freye.
P.P.S. Gwyn nejlepsi postava.
P.P.P.S. Kniha o Elain? Kdo o to stoji? Nejzbytecnejsi postava.
Maasová... Maasová umí. Alespoň pro mě, čtení je záživné, bez hluchých míst, navozuje emoce, nutí k dočtení. Všichni jsou dokonalí a krásní :-) to je také Maasová. Uvnitř tak dokonalí nejsou, ale k překročení sama sebe i svých stínů se dostanou. Maasová je i to, že se dost často musím podívat na obálku knížky, jestli stále čtu to, co jsem číst začala a nepřenesla jsem se do nějakého košilatého románu, které tak zbožňuje Nesta. Ale u Maas to člověk tak nějak čeká.
Co se týče této knihy, nezklamala. Rozpracování osudů ostatních postav, katapultuje tuto sérii do úplně jiných rozměrů. Nesta není nejoblíbenější postava ze série. Asi právě proto byl výběr její postavy o velkém očekávání. V jejím příběhu vidím snahu o vnitřní poslání. O lásce, vnitřních démonech, nedostatku sebeúcty, přátelství. O rodině, kterou si vytvoříte, ne té, do které se narodíte. Co se příběhu týče, přišel mi lehce upozadněn právě popsáním a předáním vnitřního poselství. Za mě je kniha velice silná a možná jsem člověk, který také chtěl slyšet, že ne všechny dny jsou krásné a šťastné. Ale ty je chceš prožít, aby mohly přijít ty šťastné protkané láskou.
KONEČNĚ :-)
Na knihy Maasové se vždycky moc těším :-)
Dlouho jsem na ni čekala a pak jsem ji přečetla za dva dny :-)
V první polovině knihy jde o bojový výcvik Nesty, který jí byl nabídnut jako jedna z možností jejího řekněme usměrnění :-).
Tímto úkolem je pověřen Cassian a rozhodně není nouze (mírně řečeno) o erotické jiskření.
Vlastně bych už klidně tento díl označila za erotický román.
Druhá polovina knihy se krásně rozjela a konečně se začalo něco dít :-)
Hrozbou pro Rhysandův dvůr se stává královna Briallyn.
Do hry se dostávají Klenoty děsů a moc Nesty.
Trénovat boj začínají s Nestou i kněžky obývající knihovnu a společně se stávají Valkýrami a přítelkyněmi :-)
Napětí, akce, sex, láska, přátelství, spojenectví, intriky, obřad krve, těhotná Feyre v ohrožení života...
Miluju to propletení příběhů, všechno má svůj důvod.
Nesta ušla velký kus cesty a velkým vývojem :-)
Konec už jsem hltala stranu za stranou :-)
TĚŠÍM SE NA DALŠÍ KNIHY :-)
(SPOILER)
Dvory patří mezi mé oblíbené série a četla jsem je několikrát. I před čtením tohoto dílu jsem si znovu všechny díly přečetla. Tento díl jsem četla 2x. Nevydržela jsem čekat na české vydání, tak jsem četla nejprve slovenské a nyní česká. Hodnocení tedy píšu až po druhém přečtení.
Celkově hodnotím 4*.
Klady:
+ Milostný příběh Nesty a Cassiana - tahle dvojice už začátku druhého dílu má skvělou chemii. Je to dvojice, ke které sedí vášnivější a živočišnější stránka vztahu, a to díky jejich povahám. Takže očekávejte v knize hodně erotických scén, možná že někteří by tuto knihu mohli označit i jako eroticko-fantasty knihu.
+ Cassian je asi můj nejoblíbenější hrdina této série. A tady byl opět neodolatelný.
+ Skvělá nová postava Gwyn - Gwyn je jednou z kněžek v knihovně, kde je Nesta nucena vypomáhat. Dívka, která zažila krutost hybernského vojska. Přesto má stále v sobě odvahu, světlo a naději. Pro mě byla jedna z nejemotivnějších scén knihy, když vyprávěla svoji minulost Nestě a Emerie při Obřadu krve.
Myslím, že s touto postavou má autorka ještě zajímavé záměry. Zaprvé její původ je zde zmíněný a není jasné, kdo je jejím otcem (takže to bude někdo důležitý nebo koho už známe). Za druhé zde podle mě najdeme prví náznaky budoucího vztahu s Azrielem, bude to milostný nebo jen přátelský?
+ Obřad krve - dobře napsané, napínavé
+ Eris - že by další postava, která není tak jednoznačně zlá, jak se dělá? Maasova si v tom libuje, takže asi tomu tak bude.
Zápory:
- děj by možná bylo možné zkrátit, na jednu knihu se zde řeší hodně (vztah Nesty a Cassiana, nová hrozba od královny Briallyn, Obřad krve a valkýry, těhotenství Feyre)
- kniha mi přišla hodně nevyrovnaná, některé části byly až moc pomalé a zdlouhavé, jiné velmi krátké a akční
- obešla bych se bez dramatu okolo těhotenství Feyre
- chování Rhyse bylo někdy za čárou, kde je ten muž, který tolik respektoval svou družku v druhém díle a nechal ji rozhodovat samu za sebe
Doporučuji si po přečtení knihy dohledat na internetu bonusovou kapitoly, které vyšly v zahraničí ve speciálním anglickém vydání. Hlavními postavami jsou v první bonusové kapitole Azriel a v druhé Rhys/Feyr.
Snad se brzy dočkáme seriálu od streamové TV Hulu, který nyní s Massovou připravují. Zatím je vše ve fázi vývoje, tak snad se to povede a seriál se opravdu natočí.
(SPOILER)
Kniha se mi moc líbila. Ze začátku jsem byla trochu skeptická ohledně toho, že příběh už nesměřuje na Feyre a její život, na druhou stranu, v této oblasti už nebylo co dodat. Nepotřebovala bych číst 700 stran o tom, jak je Feyre s Rhysem šťastná. Nesta mě zpočátku neuvěřitelně štvala, byla to hrozná postava, jsem ráda, že se pak její povaha a chování spravilo výcvikem a sebereflexí. Zároveň jsem ale trochu rozčarovaná z toho, jak se v první knize zmiňovalo, že pouto druha a družky je velice vzácné, ale všechny 3 sestry mají své druhy. To, že Nesta s Cassianem sou druhy dává smysl, ale odporuje to trochu té "vzácnosti" zmíněné v první knize. Trochu mě mrzí to, že autorka nijak nerozvíjela vztah mezi Elain a Lucienem, ale zase možná si na to šetří další knihu, i když si myslím, že to, jak skončila tato bylo skvělým ukončením knihy i série.
Ale jelikož je tam pořád hodně věcí nezodpovězených a otevřených, předpokládám, že další kniha bude.
Celkově se mi kniha velice líbila a rozhodně ji doporučuji.
Taaaaak a zpět na Dvůr "rozluč se se spánkem a všepřítomností"
Dvory jsem četla uz před nějakou dobou takže jsem si zpětně připomínela kdo byl kdo.
Začnu postavami které byli jako vždy skvělé. Libi se mi že autorka dává postavám přirozený vývoj. Nic se nestane nebo nezmění bez příčiny.
Nesta byla z počátku jako želva zavřená ve svém vlastním krunýři strachu. Na to jak byla na začátku protivná a štvala mě bylo její uvědomění a otevření se vítanou změnou. Co se Cassiana týče tak toho jsem moc ráda poznala jelikož byl najednou necim víc než kašpárkem party. Autorka mu dala rys a charakter ale hlavně jeho příběhy obohatila děje v minulých dílech.
Co se samotného děje týče tak v podstatě do půlky se neděje nic ale vlastně i ano a to jiskření jako hrom mezi hlavními postavami. A ačkoliv vývoj jejich vztahu připomíná něco z druhořadých romantických knih, autorka tomu dodala šmrnc a velkou dávku humoru takže mi to ani tak nevadilo. :D
Zároveň se v knize opět setkáváme s Feyre a Rhysem a dozvíme se co bylo dál :)
Osobně doporučuji přečíst si poděkování jelikož zjistíte kolik Maasova vložila sebe do této knihy. Myslím že by to tak měl dělat každý autor a krom hromady jmen v poděkování i připsat jak ho to napadlo a co ho inspirovalo.
S lehkým srdcem na závěr musím dodat že S.J.Maasova opět nezklamala
A že by příště příběh Elaine? :)
(SPOILER) Super, úžasný příběh. Skoro nemám slov. Opět výborný příběh od Sarah, který jsem četla jedním dechem. Obdivuji, že příběh je sice dílem o jiných hlavních postavách, které byly úžasně provázané na základní díly série. Trošku mně zklamalo, že v úplném finále Nesta přišla o svoji moc. Očekávala jsem trošku jiný konec. Cassian byl úžasný. Nad tím asi zaplesá srdce každé ženy. Prostě Sarah J. Maas opět dokázala, že dokáže napsat neskutečně dlouhou knížku, ale v žádném okamžiku se nebudete nudit. Dokáže udržet napětí a akci v každém okamžiku. Zbožňuji její knížky.
Opět kniha od které se špatně odchází. Doporučuji k přečtení, všechny díly této autorky - jedna krása. Těším se na další díly, už aby byly.
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Massovou mám ráda, vždy si ji přečtu s chutí, na pobavení i odreagování. Ale narovinu, Nesta nikdy nebyla moje oblíbenkyně. Vlastně mi dost lezla na nervy, i když to asi někdy měl být účel. Ale aby vám lezla skoro celou dobu na nervy hlavní postava, to už tak dobrý není. Většina děje se točí okolo její nabručenosti, nafoukanosti, arogantnosti a dětské vzpurnosti.
Kdyby toho prožila alespoň polovinu, co její sestra v předchozích dílech, měla bych možná pro její chování trošku pochopení, ale takhle mi to moc nešlo. Ano, jistě měla nějaký důvod být naštvaná, ale vážně bylo nutné to dávat najevo každým getsem, slovem a naprosto každému, s kým přišla do styku? Akorát mi tím lezla na nervy víc, než v předchozích dílech. Situace zachraňoval a odlehčoval Cassian, ostatní postavy tam byly spíš do počtu, aby se to celé jen netočilo kolem melancholie hlavní postavy. Jako vždy to bylo čtivé, ale chyběl mi tam víc nějaký děj. Měla to udělat jako povídku mimo linku třeba ve formě jejího deníčku, který by byl tak o polovinu kratší a bylo by to. Osobně jsem si už na začátku říkala, proč je vůbec nutné psát knihu jen o ní...Prostě mě to trošku zklamalo.