Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542665/bmid_dvur-stribrnych-plamenu.jpg
4
1512
1512
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 4. díl
Čtvrtý díl bestsellerové série Dvůr trnů a růží s novou obálkou a barevnou ořízkou. Nesta Archeron se marně snaží zapomenout na hrůzy války a vydobýt si své místo mezi vznešenými vílami. Na Nočním dvoře navíc stále potkává Cassiana, který ji přivádí k zuřivosti… a zároveň ji nebezpečně přitahuje. Mezitím zrádné lidské královny ohrožují křehký mír a jejich plány zhatí možná jen to, že se Nesta s Cassianem postaví své temné minulosti. Oba se budou muset utkat s démony všeho druhu, aby našli přijetí – a uzdravení – v náruči toho druhého.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Bude vydáno: 2024 , CooBooOriginální název:
A Court of Silver Flames, 2021
více info...
Přidat komentář
Kniha je opět vydařená a i přes její tloušťku, vám nakonec bude líto, že končí. Po třetím dílu jsem se trochu obávala, že to bude na podobné bázi, ale naštěstí nebylo. Jednu hvězdu musím strhnout za konec, který mohl být trošku lepší a za časté překlepy, někdy až takové, že věta nedávala smysl. Bohužel díl vyšel delší čas od první trilogie a já si některé scény nepamatovala, což byla škoda. Snad další díl vyjde co nejdříve.
(SPOILER)
Před několika lety jsem náhodně narazila na první díl Dvorů a díky tomu jsem si zamilovala fantasy a stejně tak i jejich autorku. Na další díl jsem napjatě čekala a rovnou jsem si teda i oprášila díly předchozí a pak tedy přišlo zklamání. Tolik mi tam toho chybělo. Strašně mě mrzí, že autorka Feyre a Rhysandovi dala tak málo prostoru a úplně opominula tu část, kde mu Feyre oznámí své těhotenství. Další velké mínus byla nová hlavní dějová linie v hlavní roli s Nestou. Upřímně nesnášela jsem jí od prvního dílu a obě sestry bych z celé série úplně vynechala, přišly mi tam navíc. Tím pádem, když tento díl byl celý o Nestě a Cassianovi, tak jsem tiše trpěla. Těch sex scén a podrobných popisů bylo až moc a hlavně mi to k Nestině povaze vůbec nesedělo. Chvílemi mi přišlo, jakoby příběh nepsala ani sama autorka, upozadnila totiž všechny skvělé postavy z předchozích dílů (Mor, Azriel atd.). A právě skvělé složení postav a jejich zapojení do děje a pocitu, že je znáte a všechny máte svým způsobem v oblibě, z jejich knih dělá nezapomenutelné srdcovky. Další věc co jsem nepochopila, tak v prvním díle bylo řečeno jak je pouto mezi druhem a družkou vzácné a ejhle máme tu už třetí pár.
Ale abych vše jen nehanila, tak líbilo se mi jak si Nesta vytvořila vztah k domu a rozmlouvaly spolu, jak se cvičila a našla si nové přítelkyně a cíl. Prošla dlouhou cestou a celkovou proměnou, ale i přesto si mé srdce nezískala. Líbil se příběh tří žen, které se tréninkem a porozuměním uzdravily a staly se silnými bojovnicemi nebo jak si říkaly valkýrami. V jejich příběhu si každý mohl najít to své. Byl to příběh o přátelství, které vyléčí zlomenou duši a přimkne k sobě další dvě spříznění duše. Námět byl výborný, ale hlavní hrdinku bych vyměnila, proto strháván 1,5 hvězdičky. Závěrečné stránky byly napínavé a povedly se. Ovšem celkově převládalo zklamání.
Něco tomu chybí. První myšlenka, která mě napadla po dočtení tohoto dílu. Cassiana a Nestu jsem měla ráda, ale knize chyběla hloubka. Nestino prozření a nalezení sebe sama je naprosto skvěle napsané. Ale její vztah s Cassianem neměl onu hloubku. Děj byl totálně v pozadí a ten konec hrůza. Myšlenka skvělá, ale vyřešilo se to až moc rychle a vlastně pro mě žádný zvrat. Jak kdyby do toho Maas nedala tu hloubku, která byla v předešlých dvorech (novelu nepočítám). Spíš mi to přišlo, jak kdyby se ze sebe snažila vyplivnout další příběh z tohoto světa, ale totálně ztratila nit. Ostatní postavy jsou taky dost v pozadí, jako již zmíněný děj. Sexuální scény jsou sepsány dobře, jen mi přijde, že kromě nich se Maas na vše ostatní vyprdla a celá kniha staví hlavně na nich. Ale musím říct že tréninky, valkýry a dům větru byly světlými body této knihy. Snad ten další díl bude stejně dobrý, jako první 3 a ne jako tato povrchnost. Přesto dávám vyšší hodnocení, protože i přes to všechno byla kniha čtivá a nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Chtěla bych zpátky starou dobrou S. J. Maas a snad to tak bude v pátém díle. A taky doufám, že na ten nebudeme čekat tak dlouho, jako na ten čtvrtý. Nepřišlo mi, že by tedy to dlouhé čekání za to až tak stálo.
Dostala jsem tuto knihu hned, co vyšla. Ale dala jsem si načas. Hýčkala jsem si příděl tohohle neskutečně úžasného příběhu, světa. Pomalinku jsem si přečetla celou sérii znovu, až jsem se ke knize dostala.
Brečela jsem, smála se, měla strach, měla radost... Tahle kniha, tahle série má prostě vše. Díky autorce, že mi dopřála držet v ruce takový poklad. Tahle série mi změnila život.
Už to není ono.
Touhle jedinou větou by se dal shrnout dojem z celé knihy.
Už to tu někdo zmiňoval a nevím, jestli i tento díl série překládala stejná osoba jako ty předchozí, ale vypadá to, jako by to psal někdo úplně jiný. Taky si nepamatuju, že by předtím postavy používaly takové množství vulgarit, jako jich je naseto skoro v každé větě, kterou v téhle knize pronesou.
Kapitolou samou o sobě jsou sexuální scény. Kanec Cassian má (jak jinak) velkého ptáka, který se do Nesty snad nevejde, ale přitom vejde (jak jinak) naprosto do každého otvoru, který je mu schopná nabídnout a to i několikrát za sebou. Taky se dozvídáme, že tyto dvě postavy to nejspíš nepřehání s hygienou, když chuť pohlaví toho druhého cítí na jazyku ještě několik dní poté. A tak se, podle svých slov, proš*kají přes téměř 700 stran, aby si uvědomily, že existuje i něco jako milování. Třebaže jsou druh a družka, což (na rozdíl od všech ostatních družných dvojic, které to věděly hned) zjistili až poté, co si řekli, že se mají rádi.
Ehm.
Dál se knize dá vytknout následující:
1) Postavy jsou ploché, nezajímavé a to včetně našich oblíbenců z předchozích dílů. Vlastně tam jenom jsou, něco občas prohodí, a pak zase někde něco dělají. A vám je v podstatě jedno, co.
2) Skvělé jiskření, kvůli kterým jsme si zamilovali původní knihy natolik, že jsme byli ochotni odpustit i slabší místa, taky úplně zmizelo. Feyre a Rhysovi jste to věřili. Sakra, přiznávám, že jsem jí chvílemi Rhyse dokonce záviděla, protože jsem sama nikdy nic takového nezažila.
Ale mezi Nestou a Cassianem to neprobíhá ani vzdáleně. Takže jim to závěrečné "miluju tě" prostě věřit nemůžu. Ona má hezký zadek a prsa, on svaly a žalud, a v posteli jim to klape. A tak do dali dohromady.
3) Děj - vlastně se tam nic moc neděje a to, co se tam děje, je druhořadé a nevýznamné. A taky rychle odbité. a to včetně temných, klíčových a náročných momentů.
Jednání hlavní padoušice taky postrádá logiku. Ale to asi nevadí, když hlavním motivem knihy je přirážení. Ten zbytek je prostě vycpávka.
4) Absence korektora. Těch chyb je tam fakt hodně a některé jsou vyloženě hloupé.
Stojí za to si to přese všechno přečíst?
Jednoznačně ano, pokud jste jako Nesta.
Vím, že ji spousta lidí nemá rádo, ale za mě byla ze všech těch tří sester jediná zajímavá. Možná proto, že mě občas požírá moje vlastní temnota, dokážu pochopit motivy jejího jednání a držím jí palce. Každopádně nikdy nebyla tak nesnesitelně dokonalá jako Feyre nebo věčně křehoučká jako Elain. Aspoň teda do konce tohoto dílu.
Scéna u jezera je asi nejsilnější moment celé knihy. Ukazuje totiž, že sami sebe můžeme uzdravit jenom do určité míry, ale pak potřebujeme někoho dalšího, protože nic nenahradí sílu bezpodmínečného přijetí druhou osobou, která vidí naši temnotu a bídu, a přesto nás nesoudí, ani neopustí.
Maasová ve věnování napsala, že by všem Nestám tam venku přála, aby zdolaly svoji vlastní horu. Já bych každé přála jejich vlastního Cassiana.
Takže jo, Nesty tam venku, tohle si přečtěte. Třeba vám to pomůže zvednout hlavu a kráčet dál, i když toho Cassiana vedle sebe nemáte.
A vy ostatní: každý podle svého uvážení. Když od toho nečekáte tolik, jako od prvních třech dílů, je to vlastně docela fajn.
Vždy, když začínám nové Dvory, tak si říkám, že už jsem z toho třeba "vyrostla"
Pokaždé se mílím. Maasová mě vždy dokáže překvapit stylem vyprávění a zvraty v ději, které člověka donutí číst dál a dál. Osobně mám v poslední době problém se čtením a vždy, když sáhnu po Dvorech nebo Skleněném trůnu, čtecí blok zmizí.
Z této knihy jsem měla trochu obavy, vzhledem k tomu, že jsem si přečetla některé recenze. Je pravda, že tato kniha neposouvá obecný děj celé série tolik dopředu, působí spíš jako takový doplněk, jako pozadí příběhu Nesty, která se učí milovat samu sebe. Už z tohoto důvodu nemohu dát knize méně, než plný počet hvězd, neboť Nestina cesta hledání sebe sama díky svým přítelkyním, Cassianovi a prostě sebe samé, je zde vylíčena tak krásně, že se s ní určitě několikrát ztotožníte. Vzhledem k tomu jsem tedy ochotná odpustit pomalý rozjezd, který ale byl ve výsledku nezbytný pro budování atmosféry.
Tato kniha se tak stává jednou z mých nejoblíbenějších z Dvorů.
Nesta a Cassian } Feyre a Rhys
Pokračování mé milované série Dvorů bylo knihou, do níž jsem se nijak nehrnula. Obávala jsem se změny v hlavní hrdince, protože nafoukanou prudičku Nestu k smrti nesnáším. Překvapivě ale nebyla největším problémem Nesta - naopak, vývoj komplikovaného charakteru byl výborně vystavený a dával smysl. Tak co mi tedy vadilo? Nechce se mi ani věřit, že to říkám (u excelentní S.J. Maas mi to přijde skoro jako rouhání), ale nesedl mi styl psaní. Dokonce si troufám říct, že jde o velmi špatně napsanou knihu, která by potřebovala pořádně proškrtat.
Nejsem žádná puritánka, ale explicitní sexuální scény vyznívaly vyloženě směšně. Nešlo o obsah, ale o formu, jakou byly psané. Z minulých dílů víme, že Maasová umí psát decentní lechtivé scény, ale tohle byly přehnaně konkrétní popisy toho, co kde kdo strká postrádající jakoukoliv jiskru. Prostě suché fyzické popisy toho, jak probíhá koitus. (Kdyby to náhodou někdo nevěděl.) Nemluvě o neustálém opakování stejných frází (její vlhkost) a příšerném českém překladu, který absurditu těchto scén korunoval (poštěváček, pochva, ztepilé postavy???). Hrůza. Jsem ráda, že mám v knihovničce slovenskou verzi, která nezní, jako by ji překládala moje prababička, no i tak jsem měla problém se první třetinou 600 stranové bichle prokousat.
Po 200 stranách jsem byla odhodlaná potrestat knihu průměrnými třemi hvězdami, ale pak se děj rozjel a poslední třetinu jsem vyloženě hltala. Pokud hodnotím pouze zápletku a představím si ji jako film ubíhající mi před očima, byla bych doslova nadšená. Problém je však ve způsobu, jakým autorka svou vizi převedla na papír. Vleklý úvod, trapné sexuální scény, neustálé opakování informací i celých vět,... Kdyby vzal příběh do rukou nemilosrdný redaktor a nebál se Maasovou trochu usměrnit v její grafomanii, mohla mít kniha plný počet. Protože ten emotivní závěr! Bohužel ale vidím příliš nedostatků, abych byla maximálně spokojená. Je to obrovská škoda, protože takhle boží příběh si rozhodně zasloužil lepší podání.
Děj se přenesl do jiných sfér, napětí trochu uvadlo, ale prostředí je zajímavé. Dám sice jen osmdesát procent, ale musím uznat, če i tak se to rychle četlo.
Tady jsem s hodnocením trochu na vážkách. Čtení jsem si užila, ale v porovnání s předchozími Dvory tomu asi tu jednu hvězdičku snížím. Ono je jasné, že to nemůže být nic jako předchozí díly, když hlavními postavami nejsou ty nejmocnější bytosti, ale naopak dost zlomení lidé, a když zápletku místo čar a intrik tvoří spíš uzdravování a hledání sebe sama. Takhle tomu nemám co vytknout, Nestu jsem dost často nesnášela, autorce se povedlo její vývoj zachytit perfektně, akční to je i tak. Jen prostě nevím, jsou tam prvky, které by v dřívějších dílech vším dost zamávaly, ale tady zůstávaly jaksi v pozadí a nikdo se o ně příliš nestaral, i když byly dost důležité. Na tohle odstrkování u Maas nejsem zvyklá :D Ale pořád to bylo skvělé a moc se těším na další příběhy z Prythianu.
A mimochodem... kde je to vílí porno? Jasně, sexu je to dost, ale upřímně mi přijde, že třetí díl Dvorů se v tom vyřádil mnohem víc. :D
Takže za mě jednoznačně nejlepší dil ze všech. Cassiana jsem milovala od začátku, hrozně jsem se těšila na jeho příběh, on je prostě nejlepší. A Nestu buď milujete nebo nenávidíte, já ji milovala. Pokud milujete předešlé knihy, tenhle budete zbožňovat!!! A pokud ne ? Vaše chyba :-)
Další skvělý příběh, pěkně napsaný a můžu dokonce říct, že tento díl se mi líbil asi ze všech nejvíc. Postava Nesty je moje nejoblíbenější a možná to bude tím, že to není žádná křehká květinka, která své city vyzradí hned na první stránce. Líbila se mi její temná a rebelská stránka. Jak někdo může říct, že něco předpovídal? Nebo srovnávat tuto knihu s padesáti odstíny šedi a ještě se cítit pohoršeně, muselo být všem jasné, že Nesta nebude žádná světice a sexu tam bude víc, hold to není pro 15+ :D i když mladiství v dnešní době mají lepší přehled než já ve 13ti :D co si budeme že?
Amen.
"Kdybychom spočítaly stránky, kde je popsána erotika v tomto příběhu a v padesáti odstínech šedi, tady by jich bylo víc." - Věta, se kterou můžu nejen souhlasit.
Kniha jako taková mě nesmírně bavila, ačkoliv první padesát stránek pro mě bylo jistým způsobem utrpení, než jsem si stihla zvyknout na třetí pohled a na to, že už to není příběh Feyre a Rhysanda a také proto, že se Nesta chovala naprosto příšerně, ačkoliv vzhledem k traumatu, kterým si nejen ona prošla, to bylo jaksi pochopitelné.
Nicméně poté, co se začalo něco dít, jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Moc se mi líbil progres Nesty a to, že si byla schopná najít neskutečné přátele. Avšak podobně jako u Dvoru mlhy a hněvu mě chvílemi neskutečně iritovalo to, jak dlouho trval vývoj vztahu samotného Cassiana a Nesty.
Co se týkalo těch několika málo akčních scén, ty byly neskutečné a já při několika z nich skoro nedýchala a při nejedné "epické" pasáži jsem dokonce měla husí kůži. V tomhle aspektu je autorka neskutečná a já jí za to zbožňuji.
Mám k tomu celému jen dvě velké výtky, které mě přesvědčily strhnout tu jednu hvězdu a obě jsou spojené s jedním tématem - Erotické/Sexuální scény.
U většiny příběhů proti tomu nic nemám, když to do příběhu tak nějak sedí a není jich tolik. To je však ta první výtka - za mě jich tam bylo prostě moc a občas tam byly až zbytečně detailně popsané. (Přeci jen ještě pořád mluvíme o fantasy/young adult)
Druhá chybička, podle mě také docela zásadní je přístup těch postav k sexu. Já chápu, že někteří si užívají ten styl, kdy to spíš vypadá, že se ti lidé nenávidí, ale v nejen této knížce to na mě občas působí, že se ty postavy vlastně vůbec nemilují a jen spolu spí. Možná to je jen můj subjektivní názor, ale neskutečně mě to iritovalo. Je velký rozdíl mezi milováním a sexem a v této sérii to občas působí, že jde postavám jen o to druhé.
Jinak jde však o velmi dobře napsanou knihu a já doufám, že se dočkáme i knihy naopak s pohledu Elain, protože o této dívce nevíme vlastně nic kromě toho, že má nějaké věštecké nadání a že má ráda zahradničení. Moc táda bych také sledovala vývoj jejího vztahu s Lucienem a s ostatními a celkově bych se o ní prostě ráda dozvěděla víc a byla bych nerada, kdyby ji Maasová odstrčila stranou.
Zajímalo by mě, co se spisovatelce stalo nebo proč vlastně s postavou Nesty udělala to, co udělala. Ano, zobrazit něčí pád a znovupovstání může být i zajímavé, kdyby ovšem to samé neprovedla ve 2 dílu (Dvůr mlhy a hněvu) s Feyre, která se sesypala ze zážitků pod Horou a ve 3 dílu (Dvůr křídel a zmaru) pro změnu s Elain, která se zhroutila ze své zrušené svatby… Tentokrát však šla spisovatelka ještě dál, protože na 700 stranách s urputnou snahou popsala detailní proces uzdravování se – což bych čekala v nějaké duchovní literatuře, nikoli ve fantasy žánru (včetně dýchacích technik a uvědomění si sebe sama…) a samotný děj série odsunula kamsi do pozadí. Frfňala se v tom dokonce natolik, že jsem knihu 2× celkem zhnuseně doslova zahodila. Takže za mě velký, ale OPRAVDU VELKÝ palec dolů (u fantasy se chci odreagovat; až se budu chtít vzdělávat, sáhnu do jiné kategorie).
Z druhé strany mě až zaráží, jak se SJM dokáže frfňat v podání "silné ženy", a přitom naprosto přehlíží obyčejné odpuštění – ne však sobě (to nám v tomto dílu popsala celkem detailně), ale druhým. Nejsem ani romantik, ani žádná měkota, ale fakt se mi nelíbí, kam uvrhla postavu Tamlina (i kdyby to měl být záměr).
Pokud však abstrahuji toto "výživné" téma, svět Prythianu je i nadále úžasný a příběh jako takový skvělý a ke konci se mi dostalo zadostiučinění v podobě napínavého, i když částečně předvídatelného děje. I nadále si SJM nechala spoustu otevřených dveří, takže bych se nedivila, kdyby příběh ještě nebyl u svého konce. Proto mi nezbývá než říct: Ještěže Feyre nemá víc sester, které by se ještě mohly zhroutit…
Poměrně dlouho mi trvalo než jsem se pořádně začetla. Nesta nebyla úplně moje favoritka a asi i proto změna z příběhu Feyre a Rhysanda byla o to náročnější. Každopádně když nad celým tím příběhem přemýšlím, vlastně to bylo příjemné čtení. Nebylo tak intenzivní jako u předešlých dílů, které bych z fleku přečetla znova, ale to nevadí.
Když jsem dočítala třetí díl, tak jsem si říkala jak se asi děj vyvine a že by mohl být věnován větší prostor Nestě. Mile mě překvapilo, že se mi přání splnilo a celá kniha je skutečně o "nejhorší" že sester.
Líbil se mi vývoj postavy, to jak se Nesta od začátku knihy proměňuje a i když padá pusu, tak jde stále dál a dál. Jsem ráda, že i pro ni měl život happyend.
Od této knížky, stejně jako od ostatních, které napsala Sarah J. Maas, jsem čekala hodně. Všechny její knížky miluju, takže jsem brala, že budu milovat i tuto, ale spletla jsem se. Tento díl...
Děj jako takový mě moc bavil. Líbilo se mi, jak se v knize prolínal strach, nejistota s radostí a láskou, jak si Nesta konečně našla někoho, koho nebude nesnášet, ale spřátelí se s nimi... Myslela jsem si, že si zamiluju vztah mezi Nestou a Casem, jenže... Prostě nevím, nějak mi vůbec nesedl...
Nestu jsem neměla ráda už od Dvůr mlhy a hněvu. Tato postava mi nesedla, nebyla mi nikdy sympatická. Když ale lidi říkali, že jak je tato knížka napsaná z jejího pohledu, že si ji oblíbím... Doufala jsem, že se tak stane, ale nakonec jsem byla zklamaná, naopak jsem ji začala nesnášet ještě více. Měla jsem pocit, že se v této knize ukázala ještě víc její horší stránka.
Taky si říkám, jestli Klenoty nebyly v této knížce už moc... Nesta jakožto postava s neomezenou mocí, která zachrání celý svět... Už mám pocit, že je toho až příliš.
3,5/5⭐
Kniha Dvůr stříbrných plamenů byla pro mě snad tou nejočekávanější letošního roku. Nerada působím jako nějaká poblázněná fanynka, ale u Dvorů to jinak nejde. M I L U J U tu knihu. Miluju ji. Miluju všechny postavy, nekonečnou akci, miluju ten svět, chci se okamžitě přestěhovat do Velarisu a vzít si Azriela
Nechápu, jak “jenom” s pomocí slov dokázala autorka vytvořit tak reálný, promyšlený svět, do kterého chcete patřit. Kniha má přes 700 stránek a já se ani vteřinu nenudila. Stejně jako předešlé díly byla nabitá akcí, neskutečnými zápletkami, a taky dojemnými okamžiky. Strašně, opravdu moc se mi líbila i linka silných ženských hrdinek. No a co se týče #nessian chemie, tak tu jsem autorce sež*ala i s navijákem No, asi jste pochopili, že se mi kniha fakt líbila, chápu, že zejména pro ty, kteří nemají Nestu zrovna v lásce, může být tento díl lehce problematický, ale já si prostě užila každou vteřinu čtení na maximum.
Já kdybych mohla, tak dám i 6 hvězd. Tohle byl pro mě nejlepší díl ze série. Nejspíš to bude tím že jsem si Nestu oblíbila už v předchozích dílech a mám ji ze sester Archeronovych nejradši. Dvůr stříbrných plamenů se mi četl hrozně dobře, děj ubíhal rychle a neměla jsme pocit že by tam byla,, hluchá,, část. Možná jen na začátku, než se všechno rozběhlo.
A ten pokrok který udělala Nesta byl skvělej a dával smysl. Emerie a Gwyn jsem si oblíbila a do příběhu mi krásně padly. Jak říkám, za mě nejlepší díl.
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Kniha se jako vsechny knihy od S. J. Maas cte velmi lehce. Ja jsem mela Nestu rada uz v puvodni trilogii a s Cassianem jsem jim to hrozne moc prala. O to vic me trosku mrzi, ze drive dokazala autorka vyjadrit vice citu a lasky techto dvou na par strankach, nez nyni na nekolika stech. Ja jsem Neste ty city uplne neverila. O potrebe zatahnout Azriela do milostnych fantazii Nesty snad ani nechci uvazovat. A over power schopnosti nasich “valkyr” mi prisly misty az komicke. A Azrielova bonusova kapitola, z te je mi spatne jeste nekolik mesicu po docteni. (Ja vzdycky rikala, ze Rhys je parchant).
Takze ano, cte se to dobre, ale proc je opet hrdinka, ktera ma schopnosti, ktere predci vsechny ostatni, v tomhle pripade doslova. A nejen magicky, dokonce se nauci bojovat za par mesicu lepe nez valecnik, ktery nic jineho v podstate od detstvi nedela… nevim, zacina me to nudit. Maas si vymysli neresitelnou situaci, u ktere maji postavy, alespon nektere, zemrit, v tom hlavni hrdinka absolutne nepochopitelně vytahne nejake smesne eso z rukavu a vsechny porazi, vsechny zachrani…