Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306865/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-7Ms-306865.jpg
5
4013
4013
Dvůr trnů a růží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Pro mě ohromné překvapení...první díl jsem dala, ale nijak jsem z něj na zadek nepadla, ovšem druhý díl...jako kdo si dovolí ve druhém díle ten první a celou jeho osudovou linku postavit úplně na hlavu??? Už jen za to by si autorka zasloužila uctivou poklonu. Chvílemi mi to přišlo malilinko epizodické...jedeme tam, zařídíme tohle, Tkadlena, Tarquin..a pak zase domů...ale ono to ve výsledku perfektně funguje a přiznávám bez mučení, knížku mám půjčenou z knihovny a nedokážu jí vrátit...a to už jsem teď v půlce třetího dílu. Ve výsledku druhý (klasicky vycpávkový) díl pro mě bomba.
(SPOILER)
Moc se mi líbí, jak je kniha obsáhlá, kolik linek, děje, zvratů, situací... do ní dokáže SJM dostat. A nepůsobí to nijak uměle ani násilně, prostě to vyplývá ze situace.
Na začátku by se Feyre měla radovat, že všechno dobře dopadlo a může být šťastná se svým princem. Ale ona šťastná není, trápí jí výčitky svědomí, co udělala i co se jí stalo a Tamlin jí to nijak nezjednodušuje, šťastný jak blecha si jí zavře do zlaté klece a nepustí na krok. Nakonec jí život, nebo alespoň zdravý rozum, zachrání dohoda s Rhysem, který se jí snaží podpořit.
A protože Tamlin nedokáže překročit vlastní stín, Feyre od něj odejde a najde svůj život jinde. Postupně se dokáže vypořádat se svými nočními můrami a zjistit, co všechno se svým oživením získala. Seznámí se s Nočním dvorem, získá přátele, sebevědomí, lásku i štěstí – aby se všechno nakonec zvrtlo.
Na scénu vstoupí nová hrozba, proti které se všichni snaží spojit, prověří se vazby mezi vílami a lidmi a ani Tamlin neřekl poslední slovo.
Co mi na knize trochu skřípe je jakási komunikační nereálnost. Nemyslím tím víly, kouzla a podobně, ale to, že někdo něco řekne a všichni to berou jako fakt, každý si pamatuje pětset let, co kdy kým bylo řečeno, nikdo nic nepopírá, nevyvrací, nehádá se... k tomu zde chlapi (ti kladní) ženy v podstatě zbožšťují, nechají si všechno líbit, jsou neotřesitelně vstřícní, chápající, podporující... já osobně bych byla pro větší ROVNOST, nebo aspoň v tomhle směru, i když je to fantasy, REÁLNOST.
(SPOILER)
Dvůr mlhy a hněvu jsem přečetla o dost rychleji než předešlý díl, ale po dočtení jsem se stejně vracela k jedničce, jestli jsem si vůbec všimla nějakých nenápadných náznaků, které se týkají například Rhysanda. Pochopitelně, některé věci člověku došly, některé ne...
Co se musí Sarah J. Maas uznat, že vás opravdu udrží v napětí do poslední chvíle. Předpokládám, že nejsem jediná, kdo napjatě čekal, kdy se z nekonečného pošťuchovaní, které mě mimochodem hodně bavilo, vyvrbí mezi Rhysem a Feyre něco víc. Člověk se konečně dočká a ještě k tomu máte příjemný flashback a uvědomíte si, jak to vlastně všechno od začátku bylo.. a o to víc vás to těší, že je za tím vlastně mnohem víc...
Celkově mě série chytla za srdce, stejně jako většina postav (některé mě naopak pěkně vytočily). A teď hurá na třetí díl! Uvidíme zda mě to překvapí stejně jako konec dvojky.
Mimochodem, kdyby někdo věděl, jak se dostat do Velarisu, dejte vědět, ráda se přidám na Noční dvůr.. :D
Tenhle díl byl fajn, i když místy předvídatelný.
Rozhodně velké plus je přítomnost Rhysanda, který mi byl sympatický hned, co se v příběhu objevil.
Děj má spád, je vtipná, sem tam náznaky romantiky... Za mě rozhodně lepší jak první díl.
Drahouškové,
jak jsem slibovala v komentáři pod Dvorem trnů a růží, je tato kniha plná zvratů a odhalení. Rozhodně jsem takový vývoj událostí většinou nečekala. Je skvělé sledovat růst postav a jejich sbližování. Zkrátka se od ní neodrhnete (snad).
Za mě asi zatím nejlepší díl série (Dvůr stříbrných plamenů jsem ještě nečetla), i když následující jsou také opravdu povedené.
P. S. Navíc se zde nachází legendární 55. kapitola takže si jí užijte - jen je napsaná velmi upřímně a pro puritány to úplně není... : )
(!!!HLAVNĚ AŤ NIKOHO NENAPADNE JI ČÍST DŘÍV!!!)
Po přečtení Dvoru trnů a růží jsem dlouho neváhala a sáhla po dalším díle. Byla jsem hodně zvědavá, co autorka ještě vymyslí, a moje očekávání se splnila. Kniha mě hned na začátku vtrhla do děje a já se od ní nemohla odtrhnout. Popis Nočního dvoru se mi moc líbil. Feyre jsem si oblíbila o něco víc, a přesně jak jsem očekávala, Rhysanda jsem zamilovala. Zatímco Tamlina, který mi byl sympatický v prvním díle, jsem tu nesnášela. Oblíbila jsem si i další postavy - Cassiana, Mor, Amren, Azriela, dokonce i Nestu a Elain. Konec skončil otevřeně a po dočtení knih do knihovny a všech štafet, co u sebe mám, se určitě vrhnu na třetí díl.
(SPOILER) Kniha byla opravdu skvělá, nevěděla jsem se od ní odtrhnout. Nemohla jsem ani myslet na nic jiného, když jsem to četla. Hrozbě se mi líbí, jak autorka vlastně řekla, že ani v "pohádce" nemusí žena skončit s prvím mužem, do kterého se zamiluje. Romantická linka s Rhysandem vznikala pomalu a to bylo mnohem lepší než vztah s Tamlinem. I když mě konec překvapil a vůbec bych nic z toho co se udělo v posledních 3 kapitolách nečekala. Hned se pustím do další knihy.
Pro mě „Láska na první stránce! "Kniha má perfektní děj a moc se mi líbí romantická linka mezi Feyre a Rysandem.
Druhý diel Dvorov sa mi páči oveľa viac ako prvý. Je to preto, že do deja vstupuje viacero zaujímavých a sympatických postáv a dej sa už netočí iba okolo Feyre, ktorá, povedzme si pravdu, v prvom diely rozhodne nepatrila medzi najbystrejšie. Z nových postáv ma najviac zaujala Amren, dúfam, že sa k nej ešte autorka vráti aj v ďalších dieloch. Samotná Feyre sa stáva pre mňa znesiteľnejšou, pretože hoci dobrovoľne – nasilu, konečne začala na sebe pracovať. Na čo si ja vo fantasy potrpím, je svet a mágia. Je pravda, že autorka ich tu stavia dosť flexibilne aby ich mohla ohýbať, ako sa jej to zrovna hodí. To, ale nič nemení na tom, že Prythian je svet, ktorý čitateľa dokáže nadchnúť. Myslím, že je zbytočné sa tu nejak extra ďalej rozpisovať, Maas je autorka, ktorá je známa, páči sa mnohým a viem, že jej knihy nie jedného čitateľa vytrhli z čitateľskej krízy. Ak nad touto knihou váhate, pretože ste rozpačití z prvého dielu, odporúčam dať tejto knihe šancu. Je to výrazné zlepšenie. Nenechajte sa odradiť vyšším počtom strán, číta sa rýchlo. Som veľmi zvedavý na tretí diel.
Já pořád nevím, co si o této knize myslet. Ano, je čtivá i promyšlená, autorka dokáže překvapit a Noční dvůr mě okouzlil, ale... Po dvou třetinách čtení jsem se začala celkem nudit. U Maasové musí člověk počítat s téměř 700 stránky, přestože to nemusí být vždycky k užitku, což se podle mě u Mlhy a hněvu projevilo.
A ačkoliv nejsem puritánka, kapitola 55 mi poměrně zkazila zážitek ze čtení, obzvlášť, když se mi hrozně líbily předchozí láskyplné stránky. Tuhle kapitolu bych asi tak trochu přirovnala k pubertálnímu chování Nejužšího kruhu – ze začátku fajn, ale když to trvá moc dlouho, začne to spíš vadit.
První třetina knihy pro mě byla utrpením. Pomalý rozjezd a nuda, tak bych to asi popsala. Knihu jsem odložila, pak se k ní vrátila a když jsem to chtěla vzdát (za avizovanou třetinou), konečně se to rozjelo. Jediné, co mi na celém dílu vadilo, jak Feyre má pocit, že si nezaslouží být šťastná, jak "něco" dluží Tamlinovi a jak se cítí špatně, že jí je na Nočím dvoře dobře. A proto "jen" 4 hvězdy :-)
V druhém díle se už více rozjel děj. Konečně se více podíváme na Noční dvůr, který se mi líbí víc, než dvůr Jarní. Kniha se mi opět moc líbila.
Celá kniha je o ničem. Autorka jen nabrala stránky na zbytečných líbivých scénkách co zamaskují že kniha nemá žádný příběh. Postavy nemají charakter. Jsou to jen jakési archetypy vlastností do kterých se každý zamiluje. Všechny vztahy i hlavní hrdinka jsou kýč jak vrata. Nedoporučuji.
Začátek knihy se rozbíhá velice ale velice pomalu a převládá spíše nuda. To se změní ve chvíli, kdy se na scéně pořádně objevuje Rhysand, děj se rozjíždí a já se konečně začínám při čtení bavit. Tento díl hodnotím lépe, nežli první. Třetí, pro mě závěrečný*, si hodlám přečíst co nejdříve, abych konečně dospěla k rozuzlení příběhu. *Stále se totiž nedokážu přenést přes chování sester Feyre, takže jejich samostatné příběhy hodlám vynechat (je to podobné jako u sestry Jude v Krutém princi).
Rhysandův dvůr byl zajímavější po všech stránkách, stejně tak jako jeho soukmenovci a přátelé. No a rozvíjející se vztah mezi ním a Feyre mě bavil dost. Staronoví záporáci také nebyli úplně zlí, i když jsme z některých v minulém díle viděli pouze malé části těla :D.
Opět musím konstatovat, že styl psaní autorky se mi líbí, nicméně série Skleněný trůn mi příliš nesedla a Půlměsíční město jsem si naopak zamilovala. Série dvory se nachází někde pěkně mezi tím :).
Oproti prvnímu dílu, který se rozbíhal velmi pomalu, je druhý díl plný napětí, vzrušení, lásky a dobrodružství. Při čtení pocítíte snad všechny emoce a příběh vás neskutečně pohltí. Druhý díl jednoznačně předčil má očekávání a dle mého názoru je ještě lepší než první díl. Užívala jsem si celý děj a neskutečně se těším na 3.díl.
(SPOILER) 85% - udivilo mě, že podle mnoha komentářů u této autorky jsou zpravidla první díly sérií slabší a ty další pak stojí za to, a přesvědčila jsem se, že tomu tak skutečně je. Dvůr trnů a růží byl takový rozjezd a Dvůr mlhy a hněvu byl oproti němu skutečně plný akce i nezbytné romantiky, a přitom se to tentokrát obešlo bez účelově krvavě podaného násilí, které mi v prvním dílu tak vadilo. Zde dokonce ještě skvěle posloužilo k tomu, aby z něj hlavní hrdinka a novopečená víla Feyre měla psychické trauma a noční můry, které zajímavě rozvíjely její osobnost, pohled na svět lidí i víl i na osoby kolem sebe. Když v prvním dílu zlomila Amaranthinu kletbu i za cenu toho, že musela vraždit, přišlo mi, že to vzala a provedla celkem lehce, ale v této knize se z toho po návratu do Tamlinova sídla celkem slušně zhroutila a Tamlin jí s tím tedy moc nevypomohl. Naštěstí tu byla ještě dohoda s vladařem Nočního dvora Rhysandem, který jí při plnění Amaranthiných úkolů v prvním dílu zachránil život a vymínil si za to týden v měsíci, který Feyre stráví u něj. Což zprvu vypadá, že to bude další přehlídka násilí šmrncnutého stockholmským syndromem, jenže pak se ukáže, že Rhysand má pro své jednání a postoje, které dává navenek najevo, vážné motivy, a že jsou on i lidé v jeho těsné blízkosti pro Feyre možná zajímavějšími společníky než Tamlin a Lucien. A k tomu se ukáže, že Amarantha nebyla tím nejhorším, co může svět nabídnout a že Feyre, z níž udělalo v prvním dílu vílu všech sedm vladařů, k tomu možná bude mít co říct. No a její špičkování s Rhysandem to navíc ještě pěkně okořenilo. Kniha se mi zdá pořád dost ukecaná, přece jen ten příběh zas není na 650 stran textu příliš hutný, a proto nedávám plný počet, ale četlo se to dobře.
Jsem naprosto pohlcena přiběhem! Jsem napnutá a vzrušená… tato serie se mi moc libí! Nevim proc jsem se fantasy tak dlouho vyhýbala.
Doporučuji!!!
Druhý díl fantasy série Dvory pokračuje v příběhu odvážné dívky, která poznává sama sebe. Naprosto zbožňuji cestu po postupném získávání zkušeností, mám ráda příběhy o plnění úkolů, a to vše tady bylo plnými doušky. A taky nádherné chvíle o poznávání přítel, budování vztahů. I když pro mne bylo ze začátku trochu těžké zvládnout tu bolest, co si s sebou hlavní hrdinka musela nést a s čím se musela vyrovnat, nijak nelituji, že to v knize bylo. Cesta, kterou se z toho dostávala, byla plná naděje.
Tuším, že některé z vás můžou trochu vyvést z míry několikastránkové (fakt několikastránkové) popisy o sexu a erotice, což u fantasy knih nebývá obvyklé. Ale toto je víc román o ženě pro ženy, než fantasy knížka jako taková. Mně vyhovovalo, že to je tak trochu protipólem ke scénám, kdy se někomu usekávají hlavy apod. (a to se ve fantasy knihách obvykle probírá na hodně stránkách... tak proč ne i ten sex)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Noo tak tohle je opravdu na poklonu. Velmi velmi dobře napsané. Jak autorka popisuje jednotlivé detaily a ta rozmanitost slovníku se mi opravdu líbí. Fantazie a představivost okamžitě a krásně funguje. Co je největší úlet je to že jsem Rhysanda měla už od 1. dílu radši než Tamlina a říkala jsem si ach jo to je škoda že je s Tamlinem. Ale celkově jsem měla k němu prostě hrozně blízko a ono tadáá 2. díl úplný zvrat. Celou dobu jsem byla napnutá jak kšandy až do konce jak tohle dopadne. Autorka velmi překvapila a stává se mojí jednou z oblíbených autorek fantasy. Jak překvapivým příběhem tak i způsobem psaní! Jdu hned na 3. díl