Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306865/bmid_dvur-mlhy-a-hnevu-7Ms-306865.jpg
5
4013
4013
Dvůr trnů a růží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Po zajímavém prvním dobrodružství je tu pokračování. Zajímavostí je, že tohle není tak fantasy, jak by člověk očekával. Ale je to bravůrně napsané.
Do tohohle se nemůžete pouštět s očekáváním nějaké propracované fantasy s pořádnou zápletkou, protože když se pustíte všech těchto nadějí, tak se Maasová zase ukáže jako přirozeně dobrá autorka. Kniha není nejkratší a já se stejně nenudila. Feyre není hrdinka, kterou bych milovala, ale rozhodně proti ní necítím takovou zášť jako někteří. Nevadí mi, stejně jako ostatní postavy, o kterých už klidně můžu i říct, že je ráda mám. Pokud mám ale něco skutečně ráda, tak je to ten krásně popsaný svět a politikaření v něm. Popisů tady není málo a přesně proto mám tenhle díl tak moc ráda. Všechno má takový komfortní domácký nádech a já bych klidně četla jenom o procházení se ulicemi Velarisu.
Když už jsme kladů, tak musím Sarah pochválit za práci s rozebíráním traumat. Jsou klišoidní, ale to je tady nějak tak všechno. Většina autorů s nimi neumí pracovat, Sarah je umí popsat reálně a uvěřitelně a toho já si cením.
Čtu v originále a v něm mi sexuální scény tolik nevadily, ale to bude asi tím, že v češtině působí o mnoho vulgárněji. Tyhle kapitoly jsem prostě přeskočila a neřešila, nebylo to tak těžké.
Tamlina jsem nikdy neměla ráda, ale jeho odstrčení jenom aby mohl přijít perfektní Rhysand bylo na mě až moc urychlené. S Feyre se přece tak moc milovali a on měl očividně nějaké psychické problémy (PTSD), které by spolu normální pár vyřešil...normálně a ne vyhrocenou situací. Fádní zápletku s kotlíkem si prosím taky odpusťme.
Konec byl úplně úžasný, poslední stránky mě naprosto pohltily a já se skutečně nemůžu dočkat, až si přečtu další díl.
(SPOILER)
Druhý díl byl o mnoho lepší, než ten první. Feyre mi sice občas pořád trochu lezla na nervy, ale chování postav už dávalo větší smysl. Moc se mi líbí, jak detailně propracovaný a skvěle popsaný je svět, ve kterém se příběh odehrává.
Maličko mě ale zarazilo, jak se změnila postava Rhysanda, myslím, že to bylo dost přehnané. Z odporného záporáka se stane vlastně nejsympatičtější postava a největší dobrák pod sluncem... Jeho postavu mám samozřejmě ráda, ale tenhle zvrat byl prostě trochu moc. U Tamlina to všechno dává mnohem větší smysl.
Děj ale ubíhal rychle, občas jsem se smála, občas jsem brečela a někdy jsem byla i dost napjatá.
Bývala jsem dotčená názory, že je to lepší něž Skleněný trůn. Po přečtení musím dát zapravdu. Pořád srovnávám a Dvory jsou prostě jednodušší, přehlednější, citovější, uvěřitelnější a představitelnější. Tamlin i Rhysand jsou mi sympatičtější než Jeřáb. Líbí se mi zvraty, které by na začátku knihy nikdo nečekal. Na konci už dávají smysl. Skvělé.
Na další díl jsem se hrozně těšila a nezklamal mě. Svět, který autorka vytvořila, je neuvěřitelně propracovaný a příběh je úžasný - vtáhne do děje a nepustí. A rozhodně nechyběl ani zvrat a komplikovaná romantická zápletka. Prostě fantastická kniha.
Příběh mi dal vše, co jsem očekávala. Akci, drama, lásku, zlomená srdce, nečekané zvraty a pár čuňačinek.
Jediné, co mi na druhém dílu vadilo bylo to, že prvních 300-350 stran to byl jen samý popis… já na popisy moc nejsem, a tak mě to docela nudilo. I to jsem ovšem přežila, protože jsem se totálně zamilovala do tohoto světa, a kdybych mohla, hned bych se vydala za zeď. Chtěla bych tam žít!!
P.S. těch posledních pár kapitol …. Hustyyyyy!
I na druhé čtení je to super. Napodruhé jsem si to i víc užila, dokonce jsem objevila pasáže, které mi z paměti úplně vypadly. Zpětně tento díl hodnotím jako nejlepší z celé série a dovolím si zmínit jednu myšlenku, která mě provázela čtením od děje pod Horou: "Ve vesmíru SJM bych chtěla žít…"
První díl série mě příliš nenadchl, přesto ve mě zanechal semínko zvědavosti. Takže samozřejmě jsem si řekla, kromě toho, že mám knihy doma a byla by škoda peněz to nedočíst, že to ještě zkusím. Bylo to tedy docela zdlouhavé, nicméně čtivější a zajímavější.
Příběh nepůsobil jako předělávka Krásky a zvířete, nebyl tak trapný, i když předvídatelnost tu prostě je vždycky. Je to dáno postavami i snahou o náznaky, které jsou naprosto okaté. Nejdřív jsem byla naštvaná, jak to vlastně autorka zaonačila s Tamlinem a jak začala vybarvovat Rhyse, ale nakonec to tak bylo smysluplnější a logičtější. Navíc ve chvíli, kdy začala odhalovat Rhysovo jednání z jedničky, přišlo mi to tak správné. Sice klišoidní, ale budiž.
Tentokrát nešlo jen o řeči a sliby akce, opravdu se toho stalo hodně, hodně se změnilo a zamotalo. Nemluvě o dalším silném záporákovi. Takže závěr se stočil do určité podobnosti a jsme v podstatě tam, kde jsme byli na začátku. Nemůžu říct, že bych si tuhle sérii bůhví jak oblíbila. To, že si autorka potrpí na magii a okřídlené chlapy, nemusím nijak připomínat. To, že se to hodně točí okolo vztahů, jejich komplikování a explicitních scén taky ne. Po přečtení Skleněného trůnu a Půlměsíčního města si ale myslím, že to dokáže napsat lépe.
Celý děj mi přijde postavený hlavně na postavách, nevyřčených věcech, neopětované lásce, temnotě v duši... Feyre mi dost často vadila svojí rozpolceností, nejistotou a fňukáním. Já prostě takové hrdinky nesnáším. Ke konci se sice začala zlepšovat, ale i tak. Na Dvorech mi tak nějak vadí, že autorka světu věnuje strašně málo prostoru a tak mám pocit, že o něm vlastně nic nevím a připadám si zmatená. Myslím, že celé to ukončím třetím dílem a dál už to číst nebudu. Nová trilogie se stejně točí okolo Feyřiny zlé sestry a to mě popravdě vůbec neláká. Je mi jasné už teď, o co tam zase půjde...
Už dvě hodiny sedím a přemýšlím jak sesmolit smysluplnou recenzi, neusmívat se u toho jako měsíček na hnoji, a nebo se nerozbrečet a zároveň vám nic nevyspoilerovat... a mám pocit, že to asi nedokážu!
Takže stručně a jednoduše - MILUJU TO! Tahle knížka měla naprosto všechno a ještě mnohem víc - neuvěřitelně propracovanou zápletku plnou zvratů, Rhysanda, sympatické postavy, Rhysanda, emoce, sny, Rhysanda a takový přesah, který tahle knížka má.
Asi jste pochopili, jak moc jsem se do Rhysanda zamilovala, ve chvíli kdy začal Feyre vyprávět celý příběh z jeho pohledu, jak to vlastně celé doopravdy bylo, jsem měla slzy v očích.
A ten úplný konec? Byla jsem dojatá a proklínala jsem se, že jsem tuhle sérii nezačala číst dřív!
"Jsem snílek, který se narodil na Dvoře nočních můr"
Budu se opakovat...ale bylo to boží! Opět klobouk dolů před autorkou, která dokáže vymyslet takhle zamotaný příběh. Líbí se mi vývoj postav, to jak je každá část děje propojená s minulostí... Geniální
Já nevím... všichni, které znám, říkají, že to bylo skvělé, ale já se bohužel ani napodruhé neprokousala dál, než na stranu sto. Myslím ale, že to zkusím ještě někdy znovu :-)
Dvůr mlhy a hněvu,co k tomu říct? První díl z této série si mě získal,ale nebylo to na 100%, kdežto tento? Ten si mě získal snad na 200%. Od začátku do konce to byla naprosto strhující jízda, kdy jsem nejednou lapala po dechu ze zvratů,které se v knize ocitly. Na 657 stranách jsem zkrátka nenašla jediný moment,kdy bych se nudila. Autorka umí. Její svět je naprosto dokonale vykreslený, objevují se tu tvorové,které nikde jinde nenajdete a mně tohle asi nepřestane brát dech a nepřestanu být nadšená,protože tohle je prostě boží! Navíc tu najdeme taky hodně spletitých příběhů z minulosti postav/světa,legend a všeho dalšího! A postavy? Hlavní hrdinku Feyre mám radši než v prvním díle,už se asi nějakým způsobem dokázala dostat do mého srdce,ale Rhysand? Ten se asi řadí mezi jedny z mých nejoblíbenějších postav z knih vůbec,já ho tak moc miluju a už jsem ho milovala v prvním díle při těch pěti minutách slávy,co tam měl, nikdy nad ním nebyl Tamlin a věděla jsem proč asi. Další postavy měly taky skvělé chraktery,které autorka dokázala úžasně vykreslit, vyloženě jsem si našla své oblíbence. Kniha ve mně nejednou vyvolala řádku emocí, ona vás prostě nenechá klidně spát. Takže závěrem moc a moc doporučuju těm, kdo ještě nečetli,tady není nad čím váhat. Dvůr mlhy a hněvu je totiž naprosto brilantní kniha a nemůže vám u ní nic chybět, obsahuje totiž všechny znaky úžasné knihy, na které si jen vzpomenete.
(SPOILER)
SPOILER!!! No teda tohle byla jízda!!
Samozřejmě jak jsem očekávala po prvním díle, láska Tamlina a Feyre nevydržela, ovšem co jsem vůbec nečekala je, že ho začnu nenávidět, protože je to narcistická stvůra! Lucien mě zklamal, takže nevím zda mu fandit v jeho nově nastartované romantické lince, kterou získal na konci knihy.
Ovšem Rhysand a odhalení všech jeho tajemstvích, jeho minulosti a jeho velkého srdce. Úžasně napsaná postava, která zastíní všechny ostatní. Doufám, že třetí díl mu přinese tolik zasloužený happyend!
Feyre mám jako hlavní hrdinku ráda, nejvíce oceňuji jak skrze ní Maas nenásilně zhmotňuje ženskou sílu, která je často utlačovaná v mužském světě (to lze vidět ve všech jejich ženských postavách).
Jsem hrozně zvědavá co do příběhu ve třetím díle přinese Nesta, jak jsem ji na prvních stránkách prvního dílu nesnášela, tak teď se hrozně těším až dostane více prostoru, má před sebou rozhodně zajímavou cestu ;)
No jdu hned začít číst třetí díl :D
(SPOILER)
Maasová je zvláštní autorka :D. Na jednu stranu jsem u jejích knih, možná kromě Skleněného trůnu, měla pocit, že se tam v mnoha částech moc neděje. V závěru to ale autorka vždycky "rozjede" a já pak na celou knihu změním názor.
Tahle kniha je podle mě především o popise Velarisu a života členů Nočního dvora. Nutno říct, že v určitých částech (př. Rhys a Feyre na trůně) to je dost přitažené za vlasy. Ale i to je u Maas zvykem.
Co je na celé knize absolutně nejlepší, jsou podle mě ty postavy. Rhysandovi přátelé, tak jejich skupiny bych chtěla být součástí. Osobně mám stále ráda i Luciena, mou oblíbenou postavu z 1. dílu. Doufám, že to s ním nakonec vše dobře dopadne. Právě díky těmto postavám nakonec dávám hvězdu nahoru a plný počet.
V knize tedy moc akce opravdu nebylo. Chvílemi jsem měla chuť na ty hrdiny vyloženě zařvat, aby se už pustili do nějakého pátrání/řešení. Výjimkou je například scéna u Tkadleny (mimochodem, fakt jsem se dost bála, za mě tohle může konkurovat i hororům :D). Zajímavým prvkem byla také návštěva vězení. Velká akce se pak začala dít až na konci knihy. Tam toho bylo opravdu hodně( A přestože to opět bylo trochu přehnané, člověk rozhodně nemohl přestat číst) Musím říct, že když na Velaris začali útočit, vážně jsem měla o to krásné město strach. Na konci se toho pak událo tolik, že jsem vážně zvědavá, jak to vše bude pokračovat, a to i přesto, že už i znám dost spoilerů.
Dokážu pochopit ty, co knihu zbožňují, i ty které nezaujme.
Já sama se nakonec přidávám k těm spokojeným, především díky skvělým postavám a napínavému konci.
(SPOILER)
"Každý den jsem hltala knihy - příběhy o lidech a místech, o nichž jsem nikdy neslyšela. Možná byly jedinou věcí, která mě zachránila, abych nepropadla čirému zoufalství."
Tenhle díl je asi můj nejoblíbenější z celé série (nevím jak nový díl Dvůr Stříbrných Plamenů, protože ten jsem ještě nečetla). Miluju Rhyse a celkově ten děj, který kniha obsahuje. První kniha je oproti tomuto dílu výrazně slabší. Hezky tu vyniká, že Tamlin je vlastně strašný suchar v porovnání s jinými postavami. Nikdy jsem se mezi dialogy Tamlin-Feyre nesmála tolik, jako při sebemenším dialogu Rhys/Rhysův nejužší kruh-Feyre.
Rhysand je můj první knižní husband ever. Celá tahle série byla jedním z mých prvních kroků do YA. On má dvě tváře. Jednu, chladnou masku nenávisti a krutosti, kterou nasazuje při kontaktu se zevnějškem svého dvora a na dvoře Nočních můr. A druhou, která zobrazuje jeho opravdovou povahu. To, že by se nechal zabít, aby ochránil ty, na kterých mu záleží. Že by se nechal znovu týrat a mučit, aby ochránil svůj dvůr, nejužší kruh, poddané nebo Velaris. To je ta stránka do které se Feyre (a každá čtenářka) zamilovala.
Tamlin má problémy se zvládáním agrese a hněvu, možná by s tím mohl začít něco dělat. Pobyt pod Horou ho tak neskutečně zlomil, že se jeho potřeba ovládat a chránit vymkla z rukou. A to až do takové míry, že byl schopný Feyre kontrolovat a řídit život, že byl schopný ji zamknout v domě. Byl schopný přehlížet, jak ji to ničí a rozkládá zevnitř. Rhys Feyre jednou řekl: "Uvěznil tě, protože věděl... ten parchant věděl, jaký jsi poklad. Že máš větší cenu než půda, zlato nebo šperky. Věděl to a chtěl si tě ponechat pouze pro sebe." Ta slova mě hluboce zasáhla, přestože utěšila jakýsi zraněný kus mé duše. "On mě miloval. A stále mě miluje, Rhysande." "Nejde o to, jestli tě miluje, ale o to jak moc. Miluje tě příliš. Láska může být jed." - na tenhle dialog naprosto přesně vystihuje, jak se cítím ohledně vztahu mezi Tamlinem a Feyre.
Ten konec rve srdce. To, že se Feyre obětuje pro svou rodinu a svůj dvůr.. Navíc všechna ta odhalení, která se zde dozvídáme, pokaždé mě to donutí k pláči. Tahle kniha má vážně všechno. Skvělý děj, dynamiku, tunu výborných hlášek a sarkastického humoru, děsně sexy mužské protagonisty, akci s napětím, které v knihách občas chybí a samozřejmě erotické scény, díky kterým je Sarah J. Maas slavná. A co si budeme nalhávat, já je mám moc ráda, erotiku čtu ráda (nejenom od Maasové, ale milostné romány obecně) a nemám potřebu se tím nikterak tajit. Takže u mě spokojenost maximální.
"Až strávíš tak dlouhý čas polapený v temnotě, Luciene, zjistíš, že ti temnota začíná oplácet pohled."
Trosku se cítím jako zrádce. Tamlin si tohle dle mého úplně nezasloužil. Ale člověk míní, život mění.. a Maas to vyřešila po svém. Tenhle příběh snad nemá jediné hluché místo. Chemie mezi hlavními hrdiny je přímo ukázková a kdybych mohla mít jedno přání … chtěla bych být Freye… i když paradoxně ona hlavní zenska postava je nejslabším článkem příběhu (někdy mi vážně štvala) chci si urvat Rhyse pro sebe :)
Davam 3 hviezdy ale len kvoli Rhysandovi a jeho ludom. Inak moc zdlhave pre mna asi je to aj tym ze som cakala nieco ine
Jednotku som ledva dočítala od nudy. Ale táto dvojka bola perfektná. Všetky zvraty a všetky tie puzzličky sa poskladali. Teším sa na ďalšie pokračovanie
Druhý díl byl za mě značně šťavnatější a propracovanější. Společně s Feyre procházíte jejím posunem od holky k ženě, která poznává svou hodnotu. K ženě, která má žít navždy. A aby toho nebylo málo, tak k tomu přihodíme pořádnou love story, dokonce možná i dvě. ;)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Vítejte ve světě, kde mají všichni PTSD, se kterým se vyrovnávají různě bizarními způsoby, mezi nejoblíbenější z nichž patří nenaslouchání vlastním radám (taktéž známo pod pojmem "sraní si do úst"), sex s okřídlenými muži a pubertální pošťuchování se s random nadpřirozenými svalovci. Feyřin macho man Tamlin se z prince na bílém koni s první stránkou mění v Mr. Toxic a na koně přesedlává Mr. Toxic z prvního dílu - Rhysand. Očekávatelný vývoj, ostatně první díl k tomu zhruba od druhé poloviny směřoval. S tím problém nemám, narozdíl od toho, že kniha přímo stojí na podivných... věcech.
Několik století staré nadpřirozené bytosti spolu komunikují jako parta středoškoláků v nejhžavějším varu pubertálních hormonů, hází po sobě nejen mnohoznačnými pohledy, ale i fakáči a taky si kouzlem dopisují!!
Hlavním záporákem je tentokrát král Hybernu, po šílené Amarantě jsme připravovaní na top notch zlosyna, ale ač má hustou armádu, ve výsledku působí dost trapně a neschopně. Jako co jsem čekala, když hledá nohy ke kotlíku, kterému je kdysi uřezali, aby je nikdo nemohl najít!!
Feyre. To je kapitola sama pro sebe. Rozumím, kam autorka směřovala popisováním toxického vztahu s Tamlinem a PTSD, nicméně Feyre se taky nechová úplně fér. Chce od Rhysanda, aby jí už nikdy nelhal a přitom mu v pohodě zalže, že chce jen zábavu, i když s ním chce vztah. Nemaj to snadný. Dále tu máme Feyřiny sestry - v podstatě ji jako dítě vykořisťují a ona nakonec ještě Nestu prosí, aby začaly znova? Wut. Je extrémně těžké se s touhle postavou nějak ztotožnit.
Magie. Jak tu funguje? I když ono je to vlastně jedno, protože autorka stejně požívá kouzla tak účelově, že logiku můžete hodit za hlavu. Některé postavy se umí nejen přemístit, ale taky vyčarovat ze vzduchu pohovku. Popis Feyřiných darů byl hodně, hodně chaotický a začal dávat smysl prakticky až ve chvíli, kdy se je naučila ovládat. Jsem zmatena.
Tak nějak přemýšlím, pro jakou věkovou skupinu je kniha určená. Ve třinácti bych asi nepotřebovala číst 600 stran o lízání a cukání v údech, dospělejší čtenářku pravděpodobně úplně nenadchne děj a popravdě to zdaleka není takové péčko, jak je avizováno. Svoje (obrovské) publikum si ale kniha evidentně našla. Za mě dvě hvězdičky. Pobaví to, ale pecka to není.