Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží? ! Jak upozorňuje i sama autorka, tato série obsahuje velmi explicitní erotický obsah. Řeší se zde znásilnění, násilí na ženách, psychické problémy, promiskuita, diskriminace, problémy s alkoholem, potrat a traumatický porod, smrt blízké osoby, válka, traumata z dětství a spousty dalších věcí.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem dlouho odkládala abych ji dočetla, ze začátku jsem se musela přinutit a donutit se chytit zase slinu ke čtení a můžu říct, že to netrvalo dlouho a začetla jsem se do knihy. Kniha byla úžasná a úplně jsem se zcela do ní ponořila a hltala stránku po stránce. Chvílemi jsem nevěděla co si mám myslet tím, jak se Feyre chová, byli chvíle kdy jsem měla chuť ji proplesknout, ať se vzpamatuje, ale kniha byla opravdu úžasná a poslední půlku knížky jsem hltala jedním dechem a vždy jsem se nemohla dočkat, až ke knížce zase usednu a budu pokračovat v tom dobrodružství. Za mě knihu určitě doporučuji aspoň jednou přečíst, jelikož jsem si chvílemi i připadala, že jsem součásti úžasné knížky.... Takže jdeme pokračovat na další díl, ať se dozvím, jak to dopadne.
Oproti prvej časti bol toto obrat o 180 stupňov. Ako keby to písali dve autorky. Po prečítaní prvého dielu mi trvalo štvrť roka, kým som sa pustila do druhej knihy. Vôbec sa mi nechcelo. Teraz, po dočítaní druhého dielu, sa neviem dočkať toho tretieho. Páči sa mi vybudovaný svet, vzťah Rhysa a Feyre a som zvedavá, kam nás záverečná časť dostane. Hviezdičku strhávam za to, že občas sa dej vliekol a mala som chuť preskakovať odstavce.
Málo kdy mi druhý díl nějaké trilogie tak vyrazí dech. Dostali jsme pořádnou porci dechberoucích víláků, nad kterými by slintal kde kdo. A ženy jsou samozřejmě také k sežrání.
Než jsem začala číst, už jsem něco věděla o hlavním hrdinovy a bála jsem se, že ty slintající zástupy fanynek zase nebudu chápat jako u Temnyje v Griše. No, dost jsem se spletla a zařadila jsem se do toho zástupu.
Celkově musím vyzdvihnout práci s postavami, která je v této knize fakt povedená a já si užila každou minutu v jejich společnosti, obzvláště pak s těmi na nočním dvoře. A na některé obraty v charakterech jsem opravdu zírala.
Co se týká rozjetého děje, tak věřím, ze závěr bude epický a moc doufám, že s dalším dílem opět nepřijde ta zhruba první čtvrtina nudy, stejně jako tomu bylo i zde. I když musím uznat, že mi ten začátek přišel míň nudný, než obvykle, takže buď to je fakt a nebo už jsem si na styl Maasové zvykla a jsem otupělá.
Jo a málem bych zapomněla, že v této knize je opravdu povedený humor. Fanarty s metrem a křídly dostali úplně jiný rozměr.
Takže celkově mě kniha opravdu bavila a dala mi to, co jsem chtěla. Jak říká moje mamka, mám zastydlou pubertu. Bez ní by ovšem číst tohle dílo asi opravdu nešlo.
Panebože, jsem zamilovaná, posedlá a rozebraná...Tenhle díl je něco úplně jiného než jeho předchůdce...První díl nebyl špatný ale dokud tam prostě nebyl Rhys tak to celé působilo dost nemastně, neslaně...prostě průměrně. Tamlin prostě neměl takové grády....Až při tomhle díle jsem pochopila, že první díl nás měl připravit na tento. Že nás měl jen uvést do světa Prythianu a víl.
Rhys je jedna z nejúžasnějších postav z knih které jsem četla a mezi ním a Feyer působí taková chemie až mám z toho občas husí kůži. Vedlejší postavy to samé a celkový příběh je promyšlený do posledního detailu.
Fakt si nepamatuju kdy mě naposledy takhle něco vzalo. Dávám plný počet hvězd a vrhám se na další díl.
Parádní čtení, co mě nepustilo ani na chvíli.
Celá část o tkadleně byla strhující! To bych vyzdvihla ze všeho nejvíc.
Mezi hlavními postavami to opravdu jiskří celou dobu. Až jsem si říkala, kdy se už konečně něco stane... Ale to postupné dávkování je právě to ono. :-)
Na druhou stranu pozdější e. scény jsou leckdy vyobrazené zbytečně důkladně, zůstala bych někdy spíš u náznaků.
Spousta věcí navazuje.
Říkáte si, no jo, vždyť v jedničce to bylo tak a tak.
Mám chuť si celou sérii někdy přečíst znovu. Člověk u toho prostě vypne a baví se.
Autorka o postavách přemýšlí a děj ubíhá, ani nevíte jak. Všechno je celkem promyšlené. Dočkáte se bezvadné práce s příběhem, s návazností a se slovy. Nechybí humor a napětí.
A já patřím mezi čtenářky, kterým tahle série sedla, i když už nejsem úplně cílová skupina. :-)
Už se těším na třetí díl!
Musím říct, že mě kniha dost překvapila. Ze začátku jsem měla pochybnosti, kam to může směřovat. Některé pasáže byly předvídatelné. Tak moc předvídatelné, že mě autorka vlastně obelhala mou jednoduchou myslí. Najednou to byl úplně jiný příběh a já se jím nechala jednoduše strhnout, natolik jsem si zamilovala děj. Cítila jsem se možná trochu zrazená dějem, ale velice mile zrazená, kdy první díl byl vlastně o něčem jiném, nabral úplně jiné obrátky.
Nejsem čtenářka fantasy, ale Dvory si mě získaly. První a nyní i druhý díl čekaly na přečtení dlouho, ale jakmile jsem se do nich pustila, moc mě to bavilo a divím se, že čtení tak odkládám. Rhysand mě dostal a vůbec celá ta partička i s Amren mi přirostla k srdci. S dalším dílem asi tolik otálet nebudu.
Chvílemi jsme nevěřila, že první a druhý díl psala stejná autorka. Po prvním díle se mi do tohoto moc nechtělo, ale jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Kniha má děj, sympatické postavy, pro mě to byla příjemná oddechovka. Určitě se časem pustím i do třetího dílu.
Tak mám za sebou konečně druhý díl, který se nyní odehrává na Nočním dvoře. Objeví se tu nové postavy, které mi jsou sympatické a i Feyre jsem si jako hlavní hrdinku oblíbila trochu víc i když pořád tu jsou některé věci, které mě na ní štvou. Za mě je to ale asi nejlepší díl z celé série.
Nejvíc mě bavila část se řezbářem kostí, s Tkadlenou a návštěva Jarního dvora. Myslím, že ty jsem přečetla během chvilky, zatímco u všeho ostatního mě trochu brzdily zbytečně zdlouhavé popisy. Za normálních okolností mi takové popisy nevadí, ale tady bylo detailně popsané úplně všechno. Také bych klidně vynechala ty intimní scény, které tam podle mě nemuseli být ale tak... Ok proč ne.
Asi by neuškodilo, kdyby byla kniha kratší, protože jsem se občas trochu nudila a nešlo mi se začíst. Jsem ale zvědavá na třetí díl a na to, jak plánují porazit krále Hybernu, když s ním nic nedokázal Rhysand, podle Feyre nejmocnější vladař, a ani ona s mocí všech vladařů.
Naprosta pecka toto! Napjata jsem byla od zacatku az do konce. Ten Tamlin?! Velky spatny! Hned se vrham na treti dil!
UF !!!! tak to byla jízda...skvělé ...vážně moc povedené . Opět nám S.J. Maas předvádí talent jak vše nádherně dokáže proplést ...jak má každý krok našich hrdinů předem promyšlený a to spojení a chemie ..fuuuuuu jsem opravdu okouzlená touto sérii. Není ten náš Rhys úžasnej??? xi xi
doporučuji nesrovnávat se skleněným trůnem .. je to jiný svět a jiný příběh ..tak si jej užijte jako šíleně dramatickou, vášnivou a napínavou pohádku :)
Druhý díl naplnil mé očekávání o 100% lepší než první..pecka! :)
Tamlinovi nafackovat!!... ten mě opravdu zklamal.
Je to suprově napsané, děj úplně vtáhne...... Přečteno jedním dechem.
Další díl mi přijde za týden, doufám, že si neukousu všechny nehty nervozitou a nedočkáním.. :D
Tak druhý díl byl mnohem lepší než první! Úžasný!! Feyre a Rhysand jsou spolu skvělí a zvraty v příběhu se rozhodně nešetřilo. Scéna na trůně mi přišla trochu přehnaná :D ale jinak super. Těším se na velkolepé finále.
(SPOILER) Kvůli nedostatku času mi tato kniha trvala déle, než jsem zvyklá. Ale bože já doma nemám další díl!!!! Nevim, jak preziju, než mi dorazi! Ten konec šel jedním dechem! Zamilovala jsem si kombinaci Feyre a Rhyse, naopak jsem začala nesnaset Tamlina … a Feyrin návrat, byť jako špeha, na jarní dvůr nesu těžce! Ano, klidně se mohla spousta věcí vynechat, bla bla bla, ale za mě splnilo očekávání! Takže se opravdu, opravdu těším na další díl!
SPOILERY
Tak stale nechapu, co na teto serii vsichni maji a proc ji tak miluji. Prvni dil mi prisel jako prumer a tento byl jeste o dost horsi. Hodne, hodne, ale hoooodne jsem se nudila. Knize by urco prospelo, kdyby mela tak pulku, protoze si rozhodne uz nepamatuju,co bylo na zacatku. Nicmene pribeh se zlepsil nekdy po 50.kapitole, kdy Rhys vyklada svuj pribeh a ta bitva ve meste by urcite vypadala luxusne v televizi. Konec taky celkem dobry. Takze celkove slaby prumer a samozrejme treti dil si prectu, kdyz jsem se dostala az sem.
(SPOILER)
Vítejte ve světě, kde mají všichni PTSD, se kterým se vyrovnávají různě bizarními způsoby, mezi nejoblíbenější z nichž patří nenaslouchání vlastním radám (taktéž známo pod pojmem "sraní si do úst"), sex s okřídlenými muži a pubertální pošťuchování se s random nadpřirozenými svalovci. Feyřin macho man Tamlin se z prince na bílém koni s první stránkou mění v Mr. Toxic a na koně přesedlává Mr. Toxic z prvního dílu - Rhysand. Očekávatelný vývoj, ostatně první díl k tomu zhruba od druhé poloviny směřoval. S tím problém nemám, narozdíl od toho, že kniha přímo stojí na podivných... věcech.
Několik století staré nadpřirozené bytosti spolu komunikují jako parta středoškoláků v nejhžavějším varu pubertálních hormonů, hází po sobě nejen mnohoznačnými pohledy, ale i fakáči a taky si kouzlem dopisují!!
Hlavním záporákem je tentokrát král Hybernu, po šílené Amarantě jsme připravovaní na top notch zlosyna, ale ač má hustou armádu, ve výsledku působí dost trapně a neschopně. Jako co jsem čekala, když hledá nohy ke kotlíku, kterému je kdysi uřezali, aby je nikdo nemohl najít!!
Feyre. To je kapitola sama pro sebe. Rozumím, kam autorka směřovala popisováním toxického vztahu s Tamlinem a PTSD, nicméně Feyre se taky nechová úplně fér. Chce od Rhysanda, aby jí už nikdy nelhal a přitom mu v pohodě zalže, že chce jen zábavu, i když s ním chce vztah. Nemaj to snadný. Dále tu máme Feyřiny sestry - v podstatě ji jako dítě vykořisťují a ona nakonec ještě Nestu prosí, aby začaly znova? Wut. Je extrémně těžké se s touhle postavou nějak ztotožnit.
Magie. Jak tu funguje? I když ono je to vlastně jedno, protože autorka stejně požívá kouzla tak účelově, že logiku můžete hodit za hlavu. Některé postavy se umí nejen přemístit, ale taky vyčarovat ze vzduchu pohovku. Popis Feyřiných darů byl hodně, hodně chaotický a začal dávat smysl prakticky až ve chvíli, kdy se je naučila ovládat. Jsem zmatena.
Tak nějak přemýšlím, pro jakou věkovou skupinu je kniha určená. Ve třinácti bych asi nepotřebovala číst 600 stran o lízání a cukání v údech, dospělejší čtenářku pravděpodobně úplně nenadchne děj a popravdě to zdaleka není takové péčko, jak je avizováno. Svoje (obrovské) publikum si ale kniha evidentně našla. Za mě dvě hvězdičky. Pobaví to, ale pecka to není.
Po zajímavém prvním dobrodružství je tu pokračování. Zajímavostí je, že tohle není tak fantasy, jak by člověk očekával. Ale je to bravůrně napsané.
Do tohohle se nemůžete pouštět s očekáváním nějaké propracované fantasy s pořádnou zápletkou, protože když se pustíte všech těchto nadějí, tak se Maasová zase ukáže jako přirozeně dobrá autorka. Kniha není nejkratší a já se stejně nenudila. Feyre není hrdinka, kterou bych milovala, ale rozhodně proti ní necítím takovou zášť jako někteří. Nevadí mi, stejně jako ostatní postavy, o kterých už klidně můžu i říct, že je ráda mám. Pokud mám ale něco skutečně ráda, tak je to ten krásně popsaný svět a politikaření v něm. Popisů tady není málo a přesně proto mám tenhle díl tak moc ráda. Všechno má takový komfortní domácký nádech a já bych klidně četla jenom o procházení se ulicemi Velarisu.
Když už jsme kladů, tak musím Sarah pochválit za práci s rozebíráním traumat. Jsou klišoidní, ale to je tady nějak tak všechno. Většina autorů s nimi neumí pracovat, Sarah je umí popsat reálně a uvěřitelně a toho já si cením.
Čtu v originále a v něm mi sexuální scény tolik nevadily, ale to bude asi tím, že v češtině působí o mnoho vulgárněji. Tyhle kapitoly jsem prostě přeskočila a neřešila, nebylo to tak těžké.
Tamlina jsem nikdy neměla ráda, ale jeho odstrčení jenom aby mohl přijít perfektní Rhysand bylo na mě až moc urychlené. S Feyre se přece tak moc milovali a on měl očividně nějaké psychické problémy (PTSD), které by spolu normální pár vyřešil...normálně a ne vyhrocenou situací. Fádní zápletku s kotlíkem si prosím taky odpusťme.
Konec byl úplně úžasný, poslední stránky mě naprosto pohltily a já se skutečně nemůžu dočkat, až si přečtu další díl.
(SPOILER)
Druhý díl byl o mnoho lepší, než ten první. Feyre mi sice občas pořád trochu lezla na nervy, ale chování postav už dávalo větší smysl. Moc se mi líbí, jak detailně propracovaný a skvěle popsaný je svět, ve kterém se příběh odehrává.
Maličko mě ale zarazilo, jak se změnila postava Rhysanda, myslím, že to bylo dost přehnané. Z odporného záporáka se stane vlastně nejsympatičtější postava a největší dobrák pod sluncem... Jeho postavu mám samozřejmě ráda, ale tenhle zvrat byl prostě trochu moc. U Tamlina to všechno dává mnohem větší smysl.
Děj ale ubíhal rychle, občas jsem se smála, občas jsem brečela a někdy jsem byla i dost napjatá.
Autorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
Druhý díl Dvorů už byl mnohonásobně lepší, zábavnější a poutavější než díl první. Přesně tak, jak mi spousta lidí říkala. Ani nešlo poznat, že je to dvakrát tak delší.
Příběh hezky odsýpal, plynul a od té chvíle, co tam byl Rhys mě to opravdu bavilo. Po první části jsem pochopila, proč všichni nemají rádi Tamlina, a samozřejmě se přidávám mezi ně, protože wtf, to co udělal?
Co bych vypíchla úplně nejvíc, je budování vztahu mezi Feyre a Rhysem, protože to nemělo chybu. Nebylo to ani uspěchané, ani natahované, ani jednoduché a ani překombinované. A bylo to to, co jsem na téhle knize hltala nejvíc. A hlavně to dávalo smysl.
Oblíbila jsem si i další vedlejší postavy, které tu potkáváme. A ten konec? Měla jsem chuť pokračovat hned dál, protože to bylo celkem nečekané a ještě to skončilo otevřeně.
Celkově jsem z tohoto dílu hodně spokojená, a v této knize jsem si užila již můj oblíbený styl psaní této autorky.