Na dvore z krídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404423/bmid_na-dvore-z-kridel-a-zmaru-BbP-404423.jpg
5
3130
3130
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
V napínavom treťom diele série Na dvore z tŕňov a ruží, svetového bestselleru hviezdy YA fantasy Sarah J. Maas, blížiaca sa vojna ohrozí všetko, čo je Feyre drahé. Feyre sa vracia na Jarný dvor, odhodlaná získať informácie od Tamlina a útočiaceho kráľa, ktorí chcú zraziť Prythian na kolená. Aby sa jej to podarilo, musí hrať smrteľne nebezpečnú hru plnú úskokov – a jedno pošmyknutie môže znamenať porážku nielen pre ňu, ale aj pre celý jej svet. Feyre sa preto bude musieť rozhodnúť, komu spomedzi oslňujúcich a nebezpečných Najvyšších lordov veriť – a hľadať spojencov na najneočakávanejších miestach. A tak zatiaľ čo na bojovom poli zúri vojna, najväčší boj sa odohrá vo Feyrinom srdci. V epickom finále napínavej trilógie sa zem sfarbí krvou a mocné armády sa stretnú v boji o nadvládu toho jediného, čo ich môže všetkých zabiť.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla neskutečná jízda! Úplně jiná, než předchozí dva díly. Dvůr křídel a zmaru byl plný strachu, bolesti, nejistoty, bezmoci a boje. Tohle vše na mě dýchalo z každé stránky. Neskutečný, ohromující, dechberoucí a trýznivý příběh! Mělo to až ohromující náboj a energii.
Mám ráda tlusté knihy, ale u téhle to ani nemuselo být. Než jsem dočetla do konce, zapomněla jsem, co bylo na začátku. Z Feyere se stává kvočna roku, všechny zachrání, všechno vymyslí a všechno bude po jejím. Naštěstí se najde dost postav, co ji vyvedou z omylu. Romantická linka lítá z jedné dvojce na druhou a když se objevil otec-hrdina, tak už jsem fakt brečela. Smíchy! Co všechno autor zmotá a překombinuje, jen aby se nám dostalo kolosálního závěru, je neuvěřitelné i na fantasy. A opět se nám příběh uzavřel a přesto existuje další díl.
Je to trošku na delší čtení, ale v knize se opravdu stále něco děje. Vůbec jsem se nenudila a je super, že jsou v příběhu i ostatní přátelé a rodina, není to jen o 2 hlavních hrdinech. Co mi vadí, tak co se stalo z Tamlina, opravdu mi leze na nervy a asi i Lucien..
Jj, čtivá je, možná by mohla být o malinko kratší, nicméně mám ráda tlusté knihy. Tady mi konec přišel trochu překombinovaný. Ale jinak se zase dozvídáme víc o ostatních hrdinech.
No, tak se snad za nějaký čas vrhnu na další díl.
(SPOILER)
Třetí díl mě bavil o chlup méně než díl předcházející, ono je někdy méně více, příběh je čtivý, ale není to žádná bible, o které bych věděla, že po ní jednou sáhnu znovu, takže 720 stran je prostě moc. Začátek byl docela slibný, užila jsem si Feyrinu pomstychtivost a z Tamlina jsem měla téměř až do konce smíšené pocity. Tak jako tak je to ale spíše romantické fantasy a všemocnost hlavní hrdinky se prostě rychle přejí. Naštěstí z Feyre nemám osypku a pro příběh samotný a postavy v něm jí dokážu celkem snést a příběh si užít až do konce. Sestry Archeronovy příběh poměrně okořenily a jen je mi líto, že s námi na stránkách Lucien pobyl jen krátce. Celkově mě mrzí, že Maas nevyždímala z toho světa více, world building mi přijde poměrně povrchní, Maas tam připíše vše, co se jí zrovna hodí, ale nejde do hloubky.
No a teď ke konci - Ač jsem si první tři knihy série užila a zhltla je v krátkém časovém úseku jako třešničky na dortu, samotný konec nebyl úplně uspokojující. BUDOU NÁSLEDOVAT SPOILERY VELKÉ JAKO PRASE - Vůbec nemám problém s tím, že Rhys zemřel a hned na to byl vzkříšen. Proč taky ne, vždyť s Feyre udělali to samé. Jen mě zaskočilo, že bylo nutné využít opět moc všech vladařů, vždyť ona sama měla z každé moci zrno, proč by se tedy s ním o něj nemohla podělit sama, i kdyby to nakonec znamenalo, že oba budou mít jen střípek toho, co měli dříve. A ten happy end je prostě strašně rozsáhlý na to, jak surově se tam válčilo. Jak je možné, že z hrdince sdrci blízkých zemřel jen její otec, který léta seděl na zadku a najednou se zventil, že by měl pomoci nejen dcerám ale vlastně celému světu? A co Amren? Ne že bych toužila po její smrti, ale že byla shodou okolností vzkříšena i ona? To už je moc... alespoň, že z ní už byla jen "obyčejná" vznešená víla. Prostě z toho všichni vyvázli, všechny překážky byly zdolány a můžou mít své happily ever after, což je tak málo pravděpodobné.
Tímto dílem považuji příběh Feyre a Rhyse prakticky za uzavřený. Nevím, co by z něj autorka ještě chtěla vytřískat. Podle toho asi taky vypadá aktuální hodnocení novely Dvůr mrazu a hvězd. Pokud autorka zamýšlí věnovat se tomuto světu i v dalších knihách, doufám, že se zaměří na jiné postavy, zatím to tak vypadá (viz následující Dvůr stříbrných plamenů, na který jsem rovněž zvědavá).
(SPOILER)
Vážně nechápu vysoké hodnocení tohoto dílu, za mě byl snad úplně nejhorší :D Debilku Feyre už komentovat nebudu, to jsem si odbyla v recenzi na přechozí díl. Rhys, jak už tu podotkl někdo přede mnou, se stal pouhým Feyřiným stínem, pejskem, co skákal, jak si milostpaní pískla. Tamlina mi bylo vcelku líto, už jen proto, že své srdce odevzdal někomu, jako byla Feyre. Lucien, asi jediná skutečně zajímavá postava tohoto dílu (a možná i celé série), nám brzy po začátku knihy úplně zmizel, a objevil se až na úplném konci, škoda.
A ten konec? Zpočátku bitva vypadala velmi slibně, zajímavá atmosféra, budilo to ve mně všemožné emoce. Až do chvíle, kdy se do toho autorka až příliš zamotala a nevěděla, jak z toho ven, tak tam poslala pár lodí, které zachránily situaci. Konec totálně pos*ala Rhysovým úmrtím a následným zmrtvýchvstáním, to byla komedie na Ntou.
Tímto dílem se sérií pravděpodobně končím. Musím říct, že to jako celek nebylo až tak zlé, ale chyby, co se objevily, celkový dojem poněkud kazily. Například extrémně nesympatická hlavní hrdinka, která díky své moci vyřeší jakýkoli problém, který se naskytne a shodou náhod zjistí, že ho svou magií dokáže napravit, dětinské chování dospělých postav a jejich neustálá vulgární gesta, náhody, které zachrání situaci, když už autorka neví, kudy kam...
Ale abych pořád jen nebrblala, musím pochválit svět, jaký Maas vytvořila, i vztahy mezi postavami, které popsala velmi uvěřitelně a pěkně. Jsem ráda, že jsem si tyto tři knihy přečetla, ale vracet se k nim už rozhodně nebudu. Kdyby mi bylo tamhle sedmnáct, byla by to asi moje oblíbená série, ale dnes už mám trochu jinačí nároky...
(SPOILER)
"To, že jsem vás poznal, je největší radostí a ctí v mém životě. Stejně jako to, že vás mohu nazývat svou rodinou. A jsem vděčný, víc než mohu vyjádřit slovy, že jsem s vámi mohl prožít všechny ty chvíle."
"To my jsme vděční. Víc než si dokážeš představit."
"Pojďme Hybernské přimět, aby byli také vděční, když nikoho z nás nepotkají."
Ne nadarmo je tato série jedna z mých vůbec nejoblíbenějších. Fantasy svět plný víl a lidí je barvitý, propracovaný a autorka jím čtenáře provede tak, abyste si ho zamilovali a byli napnutí od první po poslední stránku. Kniha je dost akční, návyková, ale nese si i lehkost a určitý sentiment, který jí moc sluší. Maas umí velmi dobře pracovat s postavami, o těch jsem se rozepsala už u předchozího dílu. Velkolepé finále Feyre a Rhyse bylo přesně tak skvělé a dojemné, jak si oba zasloužili.
"Zalétla jsem zrakem k horám, které měl vytetované na kolenou.
Znak jeho dvora - našeho dvora. Příslib, že nepoklekne před nikým a ničím kromě své koruny.
A kromě mě.
Můj... Byl můj."
Tak mám oči jako angorák, jak jsem četla hluboko do nocí, ale stálo to za to. Nejvíc oceňuji to, že to autorka měla celé tak promyšlené a neohýbala si postavy podle toho, jak se jí to v kterém díle hodilo, ale spíše ukázala, jak i kladné postavy můžou mít klapky na očích a být zaslepené. I když celý svět dál bobtnal a rozšiřoval se, zvládla ho Maasová udržet, za to taky další bod (přestože ke konci už Myriam a spol. na mě možná byly trochu moc). Oblíbenou postavou se u mě stal Suriel, a to asi hlavně i kvůli tomu poselství, o které se snaží i ostatní postavy - a to vysnít si lepší svět a snažit se o něj (leč Maasová to tam teda nemá napsané tak klišé, jako teď já :D). Jako výtku bych pak měla asi časté nadužívání minulého času tam, kde by měl být v překladu přítomný (to ve všech třech dílech), ale zase se mi překlad hodně líbil po lexikální stránce. Dám si teď asi na chvíli pauzu, ale čtvrtý i pátý díl určitě jednou dočtu :-)
(SPOILER) Finále série Dvůr trnů a růží mě vůbec nezklamalo a moc se mi líbilo. Kniha je na rozdíl od předešlých dílů zase o kousek tlustší a poznáváme další nové postavy. Také jsme od Dvoru mlhy a hněvu měli šanci sledovat vyvíjející se vztah Feyre a Rhysanda, kteří už jsou oficiálně spolu. I jejich přátelé byli opět super a mají spolu skvěle dialogy. Co se týče zvratu na konci, tak mi nevadil a přišlo mi fajn jak to vše skončilo. Tato série rozhodně patří k mým nejoblíbenějším a řadím ji hned spolu s Krutým princem na první příčku.
Tato série mě naprosto pohltila. Je to jeden z nejpovedenějších fantasy příběhů, co jsem kdy četla. Rozhodně se k ní ještě vrátím.
Čtení této knihy jsem si náležitě užila. Opravdu ano. Byla to jízda od začátku až do konce.
Každá stránka pro mne byla slastí a knihu jsem přečetla až dost rychle na to, aby se mi po ní už teď stýskalo.
Jsem si jistá, že se zase k celé sérii vrátím, jako tomu bylo nyní.
Když jsem knihy četla před lety, nedokázala jsem plně ocenit příběh a jeho hrdiny.
Tamlin nebyl zase tak špatný a i když udělal dost zlých věcí, nakonec se zachoval správě.
Rhysand je úžasný snílek, který byl ochoten udělat naprosto vše, jen aby ostatní nemuseli trpět a já ke konci uronila slzy.
Všechny postavy si mne získaly a já jsem velmi ráda, že mám celou tuto sérii ve svém držení.
Kniha byla úchvatná a já nemohu než jen doporučit celou sérii těm, kdo chtějí snít a užít si příběh plný zvratů, dobrodružství a lásky.
Dvůr křídel a zmaru, třetí díl série Dvorů, za mnou a zase to byla jízda!
Dvojka skončila pořádným cliffhangerem, takže jsem se samozřejmě okamžitě vrhla na další díl. Feyre tentokrát od začátku rozjíždí velmi nebezpečnou hru, coby dvojitý agent se snaží rozložit Jarní dvůr zevnitř, kam se na ní hrabe Black Widow z Avengerů.
Zároveň ale musí dát pozor na útoky Hybernu, který chce zotročit jak obyčejné smrtelníkx, tak vznešené víly a dávní nepřátelé tak musí spojit své síly.
Knížka má přes 700 stránek a opět jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Sarah dokáže napětí bravurně dávkovat, twisty a zrady jsou nenápadné a nečekané (samozřejmě) a vystřídala jsem snad komplet celou škálu emocí.
Protože přesto, že jsem věděla, že nějaká postava žije i po tomto dílu, když přišly trable, slzy tekly. A SJM vás prostě donutí někoho milovat, nenávidět a pak litovat a pochopit ho.
Buď šťastná, Feyre.
Mimochodem - Suriel je pro mě roztomiloučkej plyšovej skřítek na úrovni Dobbyho nebo Lehaby a je mi jedno, jak má doopravdy vypadat.
Tak to bylo super! Napínavé od začátku do konce, spousta nečekaných zvratů, emoce střídala emoci a kdybych nemusela do práce, asi bych ani nespala! Za mě by to takhle mohlo i skončit, nicméně další díl čeká a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Nicméně stále trochu srovnam se Skleněným trunem, který jsem četla před tím, ale už se nemůžu rozhodnout, která série mě baví víc.
Konečně jsem si i já přečetla třetí díl Dvorů a nemám slov!
Nerada bych vám něco vyspoilerovala, tak děj v téhle recenzi asi úplně vynechám a zaměřím se hlavně na ty pocity, které ve mně Dvůr křídel a zmaru vyvolal, protože to bylo něco neskutečného…
Zcela upřímně vám říkám, že jsem ještě nikdy u žádné knížky nebrečela tak moc (ani u knih CoHo ne, a to u je co říct), jako tomu bylo u téhle. Mám pocit, že to budu rozdýchávat ještě hodně dlouho, ale stalo to za to! Úplně všechno, všech těch 720 stran, které jsem přečetla za čtyři dny, protože jsem to prostě nemohla odložit a hltala jsem jednu stránku za druhou…
Přísahám na hvězdy, které naslouchají a na sny, které se plní, že lepší sérii už asi nikdy v životě číst nebudu! A v mých očích už nikdy nikdo nepřekoná Rhysanda, to jsem si stoprocentně jistá!
Do knihy se mi nedařilo začíst, ne že by byla vysloveně nudná, ale kdyby měla o 200 stránek míň tak by jí to asi neuškodilo. Připadalo mně, že se vlastně za celou dobu nic pořádně neudálo. :-/ Tento díl bych hodnotila lépe jak první, ale rozhodně hůř jak druhý.
Po druhém dílu, který byl naprosto úžasný, jsem se i hned pustila do toho třetího. Byla jsem hrozně zvědavá, jak to skončí a tak jsem knížku přečetla v podstatě jedním dechem za dva dny, tak byla dobrá!
Musím říct, že hned začátek mě zaujal a dění na Tamlinově dvoře mě bavilo, i když jsem se samozřejmě moc těšila až se Feyre vrátí k Rhysovi, protože společně mě moc baví. Ta jejich chemie a vzájemné špičkování mě uchvátilo už ve druhém díle. Třetí díl v tomto příjemně navazuje, i když ve druhém díle jsem si je užívala maličko více. Ono to i dává ve smysl zatímco ve druhém díle k sobě hledali cestu, ve třetím už měli vážnější starosti. Takže jsem si to vynahrazovala u dalších postav, kdy Nesta s Cassianem jejich roli převzali a Azriel a Elain měli také své kouzlo. Upřímně docela ráda bych si přečetla knížku u Elain, úplně nevím, jestli bych si ji přála vidět u Luciena nebo Azriela. Oba mají své kouzlo.
Dění okolo kotlíku bylo zajímavé a bavilo mě stejně jako různé politické machinace. Například u schůzky vladařů jsem hltala každé slovo.
Posledních 200 stran bylo parádních a nastalo tam i několik pro mě zajímavých zvratů. To mě na knížce obecně hodně bavilo, že i když některé věci byly předvídatelné, mnoho jich bylo naprosto neočekávaných.
No a ten úplný závěr? Ten jsem skoro celý probrečela. Miluji knížky, které u mě umí vzbudit takhle silné emoce. Navíc jsem se za poslední roky (co mám děti) naučila knížky odložit, ale tady to fakt nešlo. Takže než se pustím do čtvrtého dílu, musím se pořádně vyspat :-D
I třetí díl byl fantastický a považovala bych ho za krásné ukončení série. I když jsem ráda, že se autorka po letech k sérii vrátila a dopsala pokračování. I přesto musím říct, že druhý díl se mi líbil o ždibíček víc.
Druhý díl mě zanechal v takovém napětí, že jsem okamžitě chtěla sáhnout po dalším díle. Jenže když už jsem to udělala, tak mě to zase brzo omrzelo. Celkem zábavných bylo třeba tak prvních 150 stran, a pak to padlo dolů a stálo na místě. Přišlo moje neoblíbené fňukání postav (Nesto a Elain, koukám přímo na vás). A až když začalo jít do tuhého, tak se to zase rozjelo. Děkujeme hlavnímu záporákovi, že nám svými činy zase rozjel příběh a posledních 200 stran bylo zase . Jenže když má člověk knihu o 700 stranách, tak prostě nechce mít půlku nudnou. Něco nás u toho musí udržet, pokud to nechceme číst půl roku po částech (jako já zase).
Maasová má štěstí, že umí psát dvě věci fakt dobře. Postavy jako takové, a romantické linky/vztahy. Nebýt tu Feyre s Rhysandem, a jejich přátelé, tak nevím jak by to dopadlo. I když je tahle série pro mě jako na houpačce, tak mi ty postavy stejně přirostly k srdci, a já potřebuju o nich číst dál a dál.
3,5 ⭐️
Feyre sa pod pretvárkou vracia späť na Jarný dvor, aby sa pomstila Tamlinovi a zničila jeho dvor i jeho samého zvnútra a nečakane, a taktiež zistila informácie o vojskách kráľa Hybernu, ktorý plánuje napadnúť Prythian i svet ľudí a zmocniť sa ich. A tak Feyre musí svoju pretvárku hrať dobre, pretože jedna jej chyba môže zničiť celý svet.
Síce z tejto časti nie som nadšená tak veľmi, ako z časti druhej, ale aj tak som nadšená!
Popravde, neviem ako mám obšírnejšie napísať názor aj na tento diel, pretože je veľmi pravdepodobné, že sa budem opakovať a napíšem prakticky to isté, čo som napísala k predchádzajúcemu dielu.
Tento diel, rovnako ako ten predtým, je veľmi ale veľmi bohatý na rôzne zvraty, ktoré väčšinou jednoducho nečakáte a tak Vás vcelku zaskočia. A pokiaľ ste ako ja, budete musieť väčšinu z nich predýchať krátkou prechádzkou po byte a opakovaním si mantry: "Ukľudni sa, je to len kniha".
Postavy opäť a stále jednoducho zbožňujem! Sú vykreslené takým úžasným spôsobom, že som ich Maasovej zhltla aj s navyjákom a nemala o nich absolútne žiadne pochybnosti. A veľmi som si obľúbila, oproti prvým dvom knihám, aj Elain s Nestou, ktorým je konečne venovaný trošku väčší priestor a tak sa o nich možno dozvedieť aj čosi viac, čo teda oceňujem.
Nemôžem samozrejme nespomenúť všadeprítomnú brutalitu, ktorá nechýba ani v tejto časti a tak tí, čo zbožňujú popisy lietajúcich končatín a veľkého množstva preliatej krvi, si tiež prídu na svoje. Mne osobne miestami bolo až zle, keď som si poniektoré scény predstavila pomocou mojej bujnej fantázie.
Nemám čo viac povedať. Jednoducho si to prečítajte a pochopíte!
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tak tenhle díl byl dost nemastný a neslaný. Oproti ostatním, které jsem si nesmírně užila, byl tento neohrabaný, těžko uvěřitelný a hlavně - na skoro 700 stránkách není nic než rozebírání politiky mezi dvory, jako fakt.