Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365423/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-WRn-365423.png
4
1590
1590
„Když na mě dolehne samota a ticho, když mě obemknou, začnou mě drtit a zařezávají se do mě jako nůž, musím promluvit nahlas, i kdyby jen proto, abych dokázala, že žiju.“ Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní a je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí. S kolegy se snaží příliš nekomunikovat, nikoho blízkého nemá. Jizvy na obličeji a na rukou jsou vzpomínkou na otřesný zážitek z dětství, se kterým se nikdy nedokázala vypořádat, a raději se proto utápí v alkoholu. Když se seznámí s Raymondem z IT oddělení, nejprve jej považuje za stejně obtížnou existenci jako zbytek lidí kolem sebe, postupem času jí však dochází, že možná našla skutečného přítele. Mnohem víc ji ale zajímá její nově objevená láska – místní zpěvák Johnnie Lomond. Ten o existenci své obdivovatelky zatím nemá ani tušení, ovšem Eleanor začne spřádat rafinovaný plán, jak jej získat… Eleanor, hlavní postava a vypravěčka románu, není hrdinkou v pravém slova smyslu. Její neschopnost navázat kontakt s ostatními lidmi a dodržovat sociální konvence či běžné společenské rituály z ní činí napůl komickou, napůl tragickou postavu. Autorce se daří s pozoruhodnou věrností vystihnout vnitřní svět bytostného introverta a misantropa, který se vnímáním okolního světa diametrálně odlišuje od „normálních“ lidí. Díky nespornému vypravěčskému talentu a vnímavosti vůči tomu, co bývá na první pohled skryté, sklízí románová prvotina Gail Honeymannové jednu pochvalnou recenzi za druhou, drží se vysoko v žebříčcích prodejnosti, a obsadila dokonce první místo mezi debuty roku 2017 na čtenářskému serveru Goodreads.... celý text
Přidat komentář
Celkem neobyčejný příběh obyčejné mladé ženy. Co na tom, že je ráda hlavně sama. Je prostě introvert. A že je i misantrop? No, tak prostě nemá ráda lidi. Ale i ona má své city a umí se zamilovat. A to se pak dějí věci. Netřeba dodávat, že humor zde doopravdy nechybí. Pak přijde druhá část knihy, kde se vše postupně rozplétá a vysvětluje. Zde mi ukápla i slzička.
Málokteré knižní postavě jsem tak moc přála, aby se už měla vážně skvěle. Cestu k ní jsem hledala pomalu a postupně, ale stálo za to ji poznat. Kolik je kolem nás takových Eleanor (a dámy, přiznejme si, takových Raymondů), o které jen zavadíme pohledem a máme jasno?
Smutné, ale takovým hezkým způsobem. Rezonuje to s mým oblíbeným Backmanem a jeho zvláštními postavami, které mohou být z počátku nesympatické, ale nakonec je máte potřebu obejmout.
Nebylo to špatné. Podobné knihy nečtu moc ráda, protože mám pocit, že mi nic nepřinášejí, ale Eleanor byla opravdu zajímavá kniha. Čekala jsem oddechové čtení a ono to bylo nakonec docela strašlivé. Přečetla jsem za jeden den.
(SPOILER) Kniha vypráví o Eleanor, kterou chtěla matka zabít. Naštěstí se jí to nepodařilo a jako desetileté dítě skončila v kritickém stavu v nemocnici. Jako zázrakem přežila. Vyrůstala u různých pěstounů a vyrostla z ní introvertní osoba. Vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní. Kolegové ve firmě se jí straní, nemá žádné přátele. Víkendy tráví s vodkou. Kvůli lásce je ochotná změnit svůj přístup k životu a pomalu vylézá ze své ulity. Bohužel Eleanor padne kvůli lásce na dno, ale získá skvělého kamaráda. Život jí začne ukazovat i lepší stránky.
Zprvu se vám zdá, že Eleanor je tak trochu mimoň. Pak se vám zdá, že Eleanor má často pravdu. A pak zjistíte, že Eleanor je někdo úplně jiný, než jste si mysleli. A hrozně jí fandíte a nemůžete odložit knihu, abyste věděli, jak jí to půjde dál. Je to mile napsaný příběh o jednom lidském neštěstí ale s dobrým koncem v rámci možností.
(SPOILER) Tahle kniha se mi moc líbila. Celou dobu jsem si říkala, kde ta bestie matka je, takže konec mě hodně překvapil. Eleanor vystoupení z ulity zvládla opravdu skvěle.
Přesně tak IRSAF, proč jsem ji tak dlouho odkládala? Je o jedinečnosti, smutku, štěstí, přátelství a zkoušení nových věcí....
Dobré dny se střídají se špatnými. Oboje hluboce zasáhnou.
Moc hezká knížka…
Proč jen jsem ji tak dlouho odkládala…?
Eleanor to neměla vůbec lehké a čtenář ji musí mít rád…
Doporučuji přečíst…
Do této knihy jsem šla bez očekávání. Už tolikrát jsem ji v knihovně držela v ruce ale anotace mě prostě nikdy nepřesvědčila. Až letos díky Čtenářské výzvě na DK a skvělým recenzím na ni přišla řada. A jsem ráda.
Je tedy pravda, že mi trvalo několik stran než jsem se začetla. Ale pak jsem knihu nechtěla odložit a moje zvědavost stoupala. Co se Eleanor v dětství vlastně stalo? A odkud jí matka volá? Jak to bude dál mezi ní a Raymondem?
Co se týče samotné Eleanor, ta mi tedy vážně sedla. Upřímná, svérázná, praštěná a žijící ve svém světě. Taky jsem však doufala v nějaký zlom v jejím životě. Docela by mě zajímalo pokračování a co bylo s Eleanor dál...
Konec mě samozřejmě rozbrečel. Silné odhalení minulosti. Celkově to byla emočně dost nabitá kniha. Při čtení se u mě vystřídalo několik pocitů. Někdy jsem se smála, jindy mě chytal vztek a hlavně mi Eleanor bylo líto.
Za sebe knihu hodně doporučuji, byť plné hodnocení dát nemůžu.
Ach Eleanor, okamžitě ses zařadila mezi mé oblíbené knihy. Zvláštní podivínka, která se mi zavrtala do duše, nahlédla do mých skrytých obav a připomněla, co je důležité. Místy bolestivé, místy vtipné pohlazení, které se čte jedním dechem. Pozor, aby vám při čtení neodpadly palce, jak moc je budete svírat touhou, aby se Eleanor měla vážně skvěle. A to poslední nečekané odhalení v závěru knihy bylo už jen trešničkou na dortu. Mě to nenapadlo, vás jo?
Toto bol pre mňa docela oriešok. Asi pôjdem zase raz proti prúdu. Nebyť toľkých pozitívnych komentárov, tak knihu odložím po 70 stranách. Začítala som sa až okolo strany 200, čo je nehorázne veľa na 350 stranovú knihu. Počítala som s tým, že dej bude pomalší, ale čakala som o trochu viac zvratov. Občas som sa pobavila, občas mi niečo prišlo pritiahnuté za vlasy, občas to bolo roztomilé. Hodnotím priemerne.
Knihu jsem přečetl za pár dní, protože je hodně čtivá a chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Hlavní hrdinka je divná, ale je vykreslena sympaticky. Je naznačeno tajemství z její minulosti, které je odhaleno na konci. Eleonor se seznámí v práci s ajťákem a tak získává spojení s "normálním" světem. Humorné scény se střídají s vážnějšími nebo dojímavějšími. Jak už tu někdo zmiňuje, tak mě to připomnělo Backmana a jeho Oveho nebo Britt-Marie. Je to dobře napsané. Celý příběh působí poněkud nerealisticky, ale pokud máte rádi dojemné příběhy s humorem, tak doporučuji.
Této knížce musím dát plný počet hvězd, a to jsem ji nejdřív po pár stránkách odložila, tak byla pro mne nečtivá.....takže u mne obrat o sto procent, jsem ráda, že jsem to s příběhem Eleanor nevzdala, dala na zdejší recenze a překonala počáteční negativní pocity "co to je, proboha, za čtení"...já té divné holce opravdu fandila a jsem moc ráda, že se jí tenkrát sesypal ten pracovní komp..... :-)
P.S. Svého Raymonda by měl mít v životě každý z nás.....
Jedna z knížek, kterým hvězdy dávám za to, jak na mě zapůsobily. Je dobře, že v anotaci vlastně není to nejdůležitější o hlavní hrdince. Čtenář se postupně dozvídá, co všechno Eleanor prožila. A pochopí, proč žije tak, jak žije. Jistě, jsou i "podivíni" , kde není příčina zvláštního chování tak jasná, ale o těch jsou jiné příběhy.
Jak ubíhají stránky, postupně se ukazuje, že to, co se zdá divné a neuvěřitelné, má v příběhu místo. Ani to, že některé věci byly předvídatelné, mi nevadilo. Je to knížka o velkém zlu, které člověka poznamená. Ale i o dobru a troše naděje. Víc nenapíšu, abych moc neprozradila. A zahlédla jsem někde srovnání s Ovem od Backmana. To srovnání je dost mimo. Eleanor je úplně jiná než Ove a z jiných důvodů. Jak o tom přemýšlím, jednu shodu bych přece jen našla, v obou knížkách vnímám lidskost.
Něco mezi "Vzdělanou" a"Muž jménem Ove". Ale drsnější příběh.Smekám před hrdinkou,že se dokázala vyhrabat z tragické minulosti.Kniha se čte velmi dobře.
Doporučuji
Příběh o lidské odlišnosti, společenské toleranci, síle kamarádství a důležitosti správného ukotvení v rodině. Děj není nijak atraktivni, přesto se mi velmi dobře četl.
Hlavní hrdinka je emočně mírně oploštělá, sociálně nedozrálá a vykazuje aspekty PAS (porucha autistickeho spektra).
Za skvělé považuji, zde v komentářích, přirovnání k Sheldonu Cooperovi z Teorie Velkého třesku. Sheldon je typický Asperger, což je jedna z forem PAS.
Po přečtení této knihy, si začínáme uvědomovat, ze podobných “jiných” lidí je na světě víc.
Když se kolem sebe podívám já, takové “nestandardní typy” napočítám hned čtyři.
Jednoho z nich považuji za svého kamaráda.
Je to lékař, momentálně pokořující x-tou atestaci, sportovec s vypracovanými bicepsy, štíhlý, vysoký, černovlasý, inteligentní, cestovatel, fotograf... Když vystoupí v záchranářském ze sanitky RZP, musí plesat srdce všech dívek, které ho spatří.
Přesto jeho tajným přáním je mít aspoň par kamarádů, přítelkyni (tu mu nenápadně pomáhám najít i já), založit vlastní rodinu, vychovávat děti.
Nevím, zda se to někdy podaří. Je mu čtyřicet a je to Asperger. Většina lidí v okolí ho nemá, pro jeho odlišnost, ráda, někteří se veřejně radují nad jeho sociálními neúspěchy.(potíže při vyřizování věcí na úřadech, neohrabanost při jednání s vedením ...)
Muj život jeho existence hodně obohatila. Mám kamaráda s křišťálovou duší, která není schopná závidět, prospěchařit, cítit zášť.
Pokud jsme schopni pustit si do života takového nestandartního člověka, dostane kamarádství nový rozměr.
A to je poslání knihy o Eleanor.
Tak takhle knížka mě totalne rozložila. Jeste nikdy jsem nečetla nic, kde by mi jedna scena připadala nesmírně komicka a během tří vět naopak totalne tragicka a smutná. A tady se to delo neustále. Opravdu silna knížka.
I když prožijete pravé peklo, nikdy není pozdě změnit svůj život a začít doopravdy žít a mít ze života radost.