Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365423/bmid_eleanor-se-ma-vazne-skvele-WRn-365423.png
4
1537
1537
„Když na mě dolehne samota a ticho, když mě obemknou, začnou mě drtit a zařezávají se do mě jako nůž, musím promluvit nahlas, i kdyby jen proto, abych dokázala, že žiju.“ Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní a je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí. S kolegy se snaží příliš nekomunikovat, nikoho blízkého nemá. Jizvy na obličeji a na rukou jsou vzpomínkou na otřesný zážitek z dětství, se kterým se nikdy nedokázala vypořádat, a raději se proto utápí v alkoholu. Když se seznámí s Raymondem z IT oddělení, nejprve jej považuje za stejně obtížnou existenci jako zbytek lidí kolem sebe, postupem času jí však dochází, že možná našla skutečného přítele. Mnohem víc ji ale zajímá její nově objevená láska – místní zpěvák Johnnie Lomond. Ten o existenci své obdivovatelky zatím nemá ani tušení, ovšem Eleanor začne spřádat rafinovaný plán, jak jej získat… Eleanor, hlavní postava a vypravěčka románu, není hrdinkou v pravém slova smyslu. Její neschopnost navázat kontakt s ostatními lidmi a dodržovat sociální konvence či běžné společenské rituály z ní činí napůl komickou, napůl tragickou postavu. Autorce se daří s pozoruhodnou věrností vystihnout vnitřní svět bytostného introverta a misantropa, který se vnímáním okolního světa diametrálně odlišuje od „normálních“ lidí. Díky nespornému vypravěčskému talentu a vnímavosti vůči tomu, co bývá na první pohled skryté, sklízí románová prvotina Gail Honeymannové jednu pochvalnou recenzi za druhou, drží se vysoko v žebříčcích prodejnosti, a obsadila dokonce první místo mezi debuty roku 2017 na čtenářskému serveru Goodreads.... celý text
Přidat komentář
Kurde, já už jsem úplně zblbnutá z těch detektivek, že jsem četla a pořád jsem čekala nějaký zvrat. Po pár kapitolách mi došlo, že to asi bude kniha jiného rázu, tak jsem se uvolnila a nechala se pohltit příběhem. A povedlo se. Byla jsem pohlcena zcela a úplně.
Kazdy knihu doporucoval, tak jsem mela velka ocekavani. Mam rada knihy, kde se pravidelne neco deje. Ale tady pro nas bylo utrpeni vyckat do 3/4. Tam se proste nic nedelo. Diky tomu, ze jsem cetla nejdriv knihu zena v okne, me ten konec zklamal. Tusili jsme to od zacatku. Cekala jsem woow efekt. Ale do 3/4 uplne o nicem. Ale ta matka nas vytacela.
Eleanor je jiná. Spoustu věcí o tom, jak funguje současný svět, vůbec neví a zdá se, že jí to ani nevadí. Zdánlivě jí nevadí ani to, že nemá žádného přítele, žádné kamarády, že se na ní v práci dívají skrz prsty a že se chová divně. Že se divně obléká, divně jí a vůbec divně vypadá. Ale proč to tak je, kým vlastně je a co se jí v dětství skutečně stalo, má zasuto hluboko v duši. Jen ty děsivé telefonáty s mamkou odkudsi z neznáma jsou pravidelné a deptající...
Moc jsem Eleanor držela palce, aby jí to s nenadále nabytým přítelem fungovalo, aby byla schopna komunikovat a zbavit se údajných depresí. Byla jsem s ní šťastná za neuvěřitelné (a trochu náhlé) pochopení kolegů a péči, kterou jí věnovali. A nakonec jsem si oddechla, když sama dokázala všechny můry svého života - včetně té největší - odhalit, odehnat a konečně se nadechnout...
Doporučuji.
Román motivující ženy, ale nejen je...
Příběh humorný, ale i děsivě vážný. Zejména v úvodu románu jsou některé scény popsány převelice vtipně.
A proto shledávám v této kombinaci největší nejasnost.
Těžké téma příběhu, které se celou dobu čtení pomalu přibližuje čtenáři, by sneslo jiný přístup. Některé situace jsou těžko uvěřitelné a rozvíjení Eleonořiny osobnosti (pojednou a náhle) se zdá býti absurdní. Z důrazem na její minulost.
Postavy jsou sympatické, závěr má jistý překvapující rozměr a čtení je lehké a snadné.
Zřejmě ženy vnímají příběhy jinak a není vůbec jisté, že můj názor je věrohodný.
Protože převážná většina žen hodnotí knihu jinak.
Přesto si myslím, že problematika tohoto druhu by měla spadat do těsnější žánrovosti.
Eleanor by si takovou úctu zasloužila...
I když prožijete pravé peklo, nikdy není pozdě změnit svůj život a začít doopravdy žít a mít ze života radost.
Celkem neobyčejný příběh obyčejné mladé ženy. Co na tom, že je ráda hlavně sama. Je prostě introvert. A že je i misantrop? No, tak prostě nemá ráda lidi. Ale i ona má své city a umí se zamilovat. A to se pak dějí věci. Netřeba dodávat, že humor zde doopravdy nechybí. Pak přijde druhá část knihy, kde se vše postupně rozplétá a vysvětluje. Zde mi ukápla i slzička.
Málokteré knižní postavě jsem tak moc přála, aby se už měla vážně skvěle. Cestu k ní jsem hledala pomalu a postupně, ale stálo za to ji poznat. Kolik je kolem nás takových Eleanor (a dámy, přiznejme si, takových Raymondů), o které jen zavadíme pohledem a máme jasno?
Smutné, ale takovým hezkým způsobem. Rezonuje to s mým oblíbeným Backmanem a jeho zvláštními postavami, které mohou být z počátku nesympatické, ale nakonec je máte potřebu obejmout.
Nebylo to špatné. Podobné knihy nečtu moc ráda, protože mám pocit, že mi nic nepřinášejí, ale Eleanor byla opravdu zajímavá kniha. Čekala jsem oddechové čtení a ono to bylo nakonec docela strašlivé. Přečetla jsem za jeden den.
(SPOILER) Kniha vypráví o Eleanor, kterou chtěla matka zabít. Naštěstí se jí to nepodařilo a jako desetileté dítě skončila v kritickém stavu v nemocnici. Jako zázrakem přežila. Vyrůstala u různých pěstounů a vyrostla z ní introvertní osoba. Vystudovala vysokou školu a pracuje jako účetní. Kolegové ve firmě se jí straní, nemá žádné přátele. Víkendy tráví s vodkou. Kvůli lásce je ochotná změnit svůj přístup k životu a pomalu vylézá ze své ulity. Bohužel Eleanor padne kvůli lásce na dno, ale získá skvělého kamaráda. Život jí začne ukazovat i lepší stránky.
Zprvu se vám zdá, že Eleanor je tak trochu mimoň. Pak se vám zdá, že Eleanor má často pravdu. A pak zjistíte, že Eleanor je někdo úplně jiný, než jste si mysleli. A hrozně jí fandíte a nemůžete odložit knihu, abyste věděli, jak jí to půjde dál. Je to mile napsaný příběh o jednom lidském neštěstí ale s dobrým koncem v rámci možností.
(SPOILER) Tahle kniha se mi moc líbila. Celou dobu jsem si říkala, kde ta bestie matka je, takže konec mě hodně překvapil. Eleanor vystoupení z ulity zvládla opravdu skvěle.
Přesně tak IRSAF, proč jsem ji tak dlouho odkládala? Je o jedinečnosti, smutku, štěstí, přátelství a zkoušení nových věcí....
Dobré dny se střídají se špatnými. Oboje hluboce zasáhnou.
Moc hezká knížka…
Proč jen jsem ji tak dlouho odkládala…?
Eleanor to neměla vůbec lehké a čtenář ji musí mít rád…
Doporučuji přečíst…
Do této knihy jsem šla bez očekávání. Už tolikrát jsem ji v knihovně držela v ruce ale anotace mě prostě nikdy nepřesvědčila. Až letos díky Čtenářské výzvě na DK a skvělým recenzím na ni přišla řada. A jsem ráda.
Je tedy pravda, že mi trvalo několik stran než jsem se začetla. Ale pak jsem knihu nechtěla odložit a moje zvědavost stoupala. Co se Eleanor v dětství vlastně stalo? A odkud jí matka volá? Jak to bude dál mezi ní a Raymondem?
Co se týče samotné Eleanor, ta mi tedy vážně sedla. Upřímná, svérázná, praštěná a žijící ve svém světě. Taky jsem však doufala v nějaký zlom v jejím životě. Docela by mě zajímalo pokračování a co bylo s Eleanor dál...
Konec mě samozřejmě rozbrečel. Silné odhalení minulosti. Celkově to byla emočně dost nabitá kniha. Při čtení se u mě vystřídalo několik pocitů. Někdy jsem se smála, jindy mě chytal vztek a hlavně mi Eleanor bylo líto.
Za sebe knihu hodně doporučuji, byť plné hodnocení dát nemůžu.
Ach Eleanor, okamžitě ses zařadila mezi mé oblíbené knihy. Zvláštní podivínka, která se mi zavrtala do duše, nahlédla do mých skrytých obav a připomněla, co je důležité. Místy bolestivé, místy vtipné pohlazení, které se čte jedním dechem. Pozor, aby vám při čtení neodpadly palce, jak moc je budete svírat touhou, aby se Eleanor měla vážně skvěle. A to poslední nečekané odhalení v závěru knihy bylo už jen trešničkou na dortu. Mě to nenapadlo, vás jo?
,,Starat se jen sám o sebe je vůbec to nejlepší.Přesto si občas říkám, jaké by to bylo, kdybych někoho měla.
Někoho, kdo by mě znal, měl mě rád a chtěl pro mě jen to nejlepší"
Příběh Eleanor, potrhlé, svérázné bytosti s disociální poruchou. Za jejím samotářským chováním lze tušit těžkou minulost, kterou se snaží vytěsnit za každou cenu, třeba i pomocí láhve vodky.
Přesto v knize najdeme humor s jemnou ironickou nadsázkou, citlivost, lidskost.
,,Minulosti se nedá utéct a nedá se smazat."
Podaří se Eleanor dostat k tomu podstatnému a vytáhnout na světlo to, co pohřbila hodně hluboko. Dokáže se Eleanor se svojí minulostí vypořádat a tím změnit svoji budoucnost?
Jsem ráda, že se má Eleanor vážně skvěle, protože přežila a mohla tak v tom pravém čase potkat ty správné přátele.
Přesto její příběh v poměru k děsivé minulosti je pro mě ušitý horkou jehlou, naivně a tím absurdně...