Světlo elfů II
Bernhard Hennen
Alben ohrožuje armáda trolů, Královna elfů Emerelle přeruší silou své magie jednu z albských stezek. Tisíce trolích válečníků se zřítí do nicoty, říše elfů se zdá být zachráněna. Svým činem ovšem zničila Emerelle také zlatou síť, již kdysi utkali Albové na ochranu svých potomků. Do srdce říše pronikají stíny a pátrají po duších, kterých by se zmocnily. Emerelle vysílá svého mistra šermíře Ollowaina spolu s koboldkou Gandou do Iskendrie, aby získali od strážců vědění informace. Ale stíny číhají všude a s nimi také nebezpečí, které ohrožuje i daleký Fjordland. A náhle se zdá, že klíčová role v boji proti prastarému nepříteli, skrývajícímu se ve stínu, už nepřipadne Ollowainovi, nýbrž dětem krále lidí Alfadase: Melvynovi, vlčímu elfovi, který otce nikdy nepoznal, Ulricovi, tajemnému dědici trůnu, a mladé lovkyni Kadlin, která netuší, jaká krev jí koluje v žilách. Ti všichni se zapletou do dobrodružství, které postaví lidi i elfy před strašlivou volbu, neboť jedna z říší je odsouzena k záhubě - Alben, nebo Fjordland…... celý text
Přidat komentář
Nejslabší díl Elfů, velmi nevyvážený. První kniha je jen rozvleklý úvod a druhá kniha je jen další válčení s troly, akorát stručnější. Konec je tak rychlý, že jsem se ani nestačila rozkoukat a bylo to vyřešené. Musela jsem se vrátit a zkontrolovat, zda mi ve druhém svazku nechybí stránky. Bavil mě hlavně Ollowainův příběh, na ostatní nezbylo dost prostoru.
mělo to moc hlavních postav a splétalo se tam až moc dějových linií na to, aby to byla vynikající kniha, ale jako součást Elfů pěkně rozvíjela svět a četla se celkem snadno...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Elfové I |
2012 | Královna elfů I. |
2009 | Zima elfů I |
2009 | Elfové II |
2010 | Světlo elfů I |
Trolové pokračují ve svém tažení zeměmi Albenu a rozsévají zmar a zkázu. A zatímco jedny spaluje neukojitelná touha po pomstě, jiní hledají naději a východiska pro sebe, své blízké nebo dokonce celé národy. Druhá polovina Světla elfů na jedné straně ukazuje, jak neohraničenou fantazii Bernhard Hennen má, na druhé straně, jak s ní plýtvá a jak trestuhodně mrhá jejím potenciálem. Spoustu dějových linií, které v příběhu nastartuje, se mu při nejlepší vůli nedaří ukočírovat. Některé utne laciným brejkem, jiné nechá potichoučku vyšumět a v některých se ztratí dokonce sám sobě. S postavami je to podobné. Některé se objeví, zahrají svůj part a navždy zmizí, jiné se po dvou stech stranách z propadliště dějin vrátí, ale nemají už často co říct. Jestliže Zima elfů ve své druhé polovině krásně gradovala, u Světla elfů se to už tolik nepovedlo. Na vině je dost možná ono roztřepení do tolika směrů, do kolika se vůbec dá jít a ještě pár vedlejších navrch. Hašení všech požárů, které z toho vznikají, vezme autorovi všechnu energii, takže mu už nezbude žádná na pořádné finále.