Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128443/epos-o-gilgamesovi-128443.jpg
4
624
624
Gilgameš je legendárním panovníkem sumerského města Uruku, který, sužován strachem z konečnosti lidského života, marně usiluje o získání nesmrtelnosti. Teprve po mnoha útrapách pochopí, že věčná památka člověka může přetrvat pouze v díle, které tu po sobě zanechá. Konečná podoba tohoto babylonského eposu se zrodila v dlouhém vývojovém procesu, na jehož počátku stály jednotlivé sumerské epické básně... celý text
Přidat komentář
Mám štěstí, že jsem četla vydání s obsáhlými vysvětlivkami i s mnoho vysvětlujícím úvodem a komentářem. A skvělým překladem, který se opravdu snažil představit a hlavně přiblížit toto starodávné dílo.
Gilgameš je sice ideálem babylónského hrdiny, ale pro mě je to prchlivý, sebejistý do sebe zahleděný tyran a náfuka, kterého změní až přítel Enkidu který se mu vyrovná silou i statečností. Ale opravdovým setkáním s realitou je pro Gilgameše až Enkiduova smrt, kterou nemohou změnit ani prosby vysílané k bohům.
Dávat hvězdičky něčemu co přežilo několik tisíciletí a civilizací je víc než troufalé.
Možná tolik, jako mávat kýtou nebeského býka a vysmívat se bohyni.
Najsilnejšia časť (desiata tabuľka) :
"Kam bežíš Gilgameš ? Život ktorý hľadáš, nenájdeš ! Keď veľkí bohovia stvorili ľudstvo, určili ľudstvu lós smrti, život však do svojich rúk si vzali. Gilgameš ! Naplň si žalúdok, vo dne i v noci sa raduj ! Každý deň oslavuj sviatok a hoduj, tancuj a veseľ sa vo dne i v noci! Maj stále na sebe (bezchybne) čisté šaty hlavu maj umytú, vo vode sa kúp ! Staraj sa o dieťa, čo držíš na rukách, nech sa ti manželka poteší na lone. Tak si počína ľudstvo !"
(celkom v duchu Epikura: Carpe diem)
A finále desiatej tabuľky:
"Ukrutnej smrti sa nevyhneš ! Či azda naveky staviame dom ? Naveky pečatíme ? Či azda naveky sa bratia o podiel delia ? Či azda naveky trvá v krajine hnev ? Či azda naveky rieka stúpa a záplavu nosí ? Kuklu svoju opúšťa vážka, aby sa znovu do slnka pozrieť mohla. Nič nie je nemenné na večné časy. Spiaci a mŕtvy - ako si navzájom podobní sú ! Netvoria rovnaký obraz smrti ? Mladý či starý- čože to platí ? Keď rozkáže Enlil, zídu sa Anunnaci, bohovia veľkí, s Mametou tvorkyňou osudu, ktorá mu určí lós. V jej rukách je život takisto ako smrť. Deň smrti však nikomu známy nie je ! "
Záver: Prekvapivo súčasné, prekvapivo čítavé, večná škoda chýbajúcich fragmentov. Snáď sa to ešte niekedy podarí pozliepať kompletne.
Držme palce orientalistom.
Nevím co jsem očekávala, ale tohle ne... Mimo jiné je to neuvěřitelně čtivé, pokud bych srovnala s nejstaršími hellénskými eposy (Ilias a Odysseia) tak tohle se čte neskonale lépe a rychleji. To nezbytně neznamená, že je jedno z toho horší nebo méně kvalitní, tímhle způsobem bych to nerada srovnávala, přece jsem jsou to naprosto jiné kultury.
Stejně jako komentujícího pode mnou, mě pobavila podobnost (v tomto případě skoro kopírování...) mezi eposem a hebrejskými texty... Při hlubším zamyšlení to ale dává velmi dobrý smysl... Kniha Genesis pravděpodobně vznikla v babylónském zajetí (po pádu židovského chrámu), takže se v ní odráží hodně z babylonské tradice, a to ne jen v kopírovacím smyslu, ale i naopak, často se velmi ostře vůči něčemu vyhrazuje - kupříkladu astrálnímu babylónskému náboženství...
Co mě zaujalo víc, je civilizace Enkidua - sexem, chlebem a pivem (a následně mytím a oděvem, ale to se zdá být více následek). Co mi na tom přijde zajímavé je souvislost s hellénskou tradicí. Sex byl součástí řecké paideiá/výchovy, k tomu není moc víc co dodat. Ale pokud jste četli Odysseiu, pak zbylé dvě položky jsou skutečně zajímavé, když Odysseus putuje přes Mare Nostrum, ocitá se mimo říši smrtelníků, tak se tam neustále objevuje motiv, že tam žijí bytosti, co neznají chléb a víno. To, že se pivo mění na víno není nic pozoruhodného - jiná tradice, jiné plodiny, navíc alkohol celkově tehdy vypadal o dost jinak, takže... Nejzajímavější mi přijde ten chleba, protože skutečně lidé se od ostatních bytostí liší tím, že jedí chleba - bozi jedí ambrosii, kyklopové kozy a sýr, lotofágové lotosy (oni to mají i ve jméně...), laistrigonové jedí lidské maso... ani u nymfy Kallipsó není chleba. Zkrátka je zajímavé, jak je to s tím chlebem univerzální.
Jestli jsem chtěla říct ještě něco, tak už to neřeknu, protože už tak je ten komentář příliš dlouhý... :D
P.S. Taky vám přišlo, že části, které mohly být nejzajímavější (např. pohřební rituály za Enkidua) chybí?
„Bohovia zoslali na svet potopu, nad ním sa však zmiloval boh vôd a múdrosti, rozkázal mu postaviť veľkú loď a na nej sa potom s rodinou a príbuznými (a so semenom každého živého druhu) zachránil. Bohovia prijali jeho obeť a dali mu, i jeho žene, večný život.“ ...čo mi to len pripomína? Rozprávky rovnaké, len mená bohov iné.
Na několikatisícileté stáří je to, jak píší i všechny komentáře pod tímto, až neuvěřitelně aktuální i dnes. Téma smrti a marné snaze se jí vyhnout. A konečně čtenáře pobaví v žádném případě kýčovité situace jako civilizování Enkidua, či Gilgamešův žal, když ztratí bubínek s paličkami.
Během čtení jsem si uvědomil, že existencialismus nezačíná někde u Kafky, ale Eposem o Gilgamešovi. Ale tady, na počátku dějin, v mnohem surovější, a dalo by se říct opravdovější podobě. Přátelství, strach ze smrti, touha, aby tu po nás něco zůstalo... změnilo se za ty tisíce let něco?
***
Teď utíkám daleko na step.
Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?
Přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil.
Enkidu, přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil.
Mám snad i já jako on ulehnout
a nevstat na věky věků?
Je to už dávno, co jsem Gilgameše četl, ale ten příběh mám do teď v paměti. Příběh o přátelství, ale také marného hledání nesmrtelnosti.
Je fascinující, číst knihu 4 tisíce let starou, starší než Bibli a vnímat, čím žili lidé té doby a kdo byli jejich hrdinové a bohové. Je to jeden ze základů civilizace a literatury. Gilgameš byl superhrdina své doby a já si z jeho eposu odnáším nejen první setkání s cihlou osudu :-)
V souvislosti s Eposem se mi vybavuje jedna povídka, jejíž autorem je snad Isaac Asimov. Opakuji - snad. Nechám se znalci sci-fi literatury poučit a vyvést z omylu, setrvávám-li v něm.
Povídka je vystavěna jako mezigalaktické soudní jednání, kde na straně poškozeného je lidstvo jako celek, zatímco na straně žalovaného je jistý kuchař z vesmírné lodi patřící mimozemské rase. Diváky jsou zástupci různých jiných inteligentních druhů ze všech koutů galaxie. Předmětem stání je žaloba z toho, že neopatrný kuchař vyhodil do vesmíru odpadky z lodní kuchyně, které se následně dostaly na mladou planetu známou jako Země. Katastrofa však spočívá v tom, že z nich vznikla inteligentní rasa lidí. Z odpadků. Tudíž na nich byl spáchán zločin. Vzhledem k tomu, že neznali vlastní původ, utápěli se po staletí ve válkách a vleklých náboženských konfliktech.
Proč o tom píšu?
Baví mě, jak mnozí zdejší diskutující, prosím, se vší úctou k vám, přátelé, nadšeně a zasvěceně mluví o filozofickém, etickém, kulturním aj. rozsahu, zásahu, přesahu díla starého 3 tís. let. Přičemž ze samotného díla je patrné pouze to, že Gilgameš byl despotou, jenž trápil své poddané, kteří mu sloužili jen ze strachu před trestem. Sám si dělal, co chtěl, lidi měl za méněcenné a bavil se převážně se smetánkou, tedy bohy. Dostal strach ze smrti. Aby také ne. Měl hezký život, nechtěl tuhle "divokou jízdu" ukončit, pročež se vydal na výpravu. Někdo přežil, jiný zemřel. Poučení? Ne všechno dopadá podle představ a plánů.
A slova šenkýřky Siduri: "Kam běžíš...?". Možná skutečně znamenají jednoduše, "kam běžíš?", stejně jako že lidstvo možná dle autora sci-fi povídky vzniklo z odpadu vyhozeného z kuchyně vesmírné lodi.
V tejto knizke je vsetko, cele ludske dejiny, minulost a aj buducnost.
A len ilustracia toho, ze sa nemenime ani v priebehu vekov.
Z této knížky jsem byl mile překvapen.Měli jsme ji jako povinnou četbu a sám sebe jsem viděl, jak budu u čtení umírat nudou. Ale když jsem začal, taková nuda to nebyla. A když si uvědomíme, před jakou dobou byl ten epos napsán, tak klidně můžu říct, že je až nadčasový.
Epos jsem musela číst k maturitě, čekala jsem něco děsně zastaralého, dlouhého a nudného. A ono to kupodivu bylo celkem krátké a i docela dobré.
V eposu je skryta nejen hedonistická filozofie, ale také odpověď na otázku šenkýřky Siduri: "Kam běžíš...?", kterou si může položit i člověk dnešního dne.
Překvapivě aktuální příběh o setkání se smrtí, která člověka vždy zasáhne, překvapí...
Představa, že jsem četl knihu, jež byla napsaná v době, kdy se mí předkové teprve učili zpracovávat bronz, je opravdu zvláštní. Zvláště, pokud autory příběhu jsou předci těch, které teď označujeme za primitivy a hrozbu.
Je vůbec možné hodnotit "knihu" starou skoro 4 tisíce let? Jistě, že člověk si radši přečte Harryho Pottera, ale to, že vůbec máme možnost si ji přečíst...
Štítky knihy
eposy potopa světa rozhlasové zpracování nesmrtelnost Gilgameš
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Protože se jedná o tak strašně moc starý příběh, cítím k němu určitý respekt. Sama jsem asi také měla štěstí na srozumitelný překlad a spoustu vysvětlivek k textu, proto se mi to celkově hodně líbilo a četlo se mi to dobře.