Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
Gilgameš je legendárním panovníkem sumerského města Uruku, který, sužován strachem z konečnosti lidského života, marně usiluje o získání nesmrtelnosti. Teprve po mnoha útrapách pochopí, že věčná památka člověka může přetrvat pouze v díle, které tu po sobě zanechá. Konečná podoba tohoto babylonského eposu se zrodila v dlouhém vývojovém procesu, na jehož počátku stály jednotlivé sumerské epické básně... celý text
Přidat komentář
Celkem fajn knížka. Četl jsem verzi p.Zamarovského. Moc se mi líbila až na některé dlouhé popisy událostí. Donutila mě k tomu povinná četba.
I přes fakt, že je tato kniha pro současnou generaci poněkud nestravitelná, tak se s trochou odvahy čte velice dobře. Některé pasáže pro svůj starší jazyk působily poněkud nudným dojmem. Ale i přesto na vás z této knihy sálá neuvěřitelná a nesmrtelné poselství. Nevím jestli je zrovna vhodné řadit tuto knihu mezi povinnou četbu, ale v rámci vlastního zájmu je jistě velice poučná a naplňující, takže ji určitě doporučuji, myslím, že by ve vaší knihovně neměla chybět.
Sice mě fascinuje stáří této knihy a její zachovalost ale příběh sám mě příliš nezaujal.Nemám ráda eposy.
Zaprvé mě fascinuje, že někdo dokáže přečíst klínové písmo :-) A zadruhé je úžasné, že i po pár tisícovkách let se to prostě čte.
Pokud si dobře vzpomínám na dobu strávenou ve školních lavicích, jedná se nejstarší písemné dílo na Zemi. Nicméně i tenkrát lidé oplývali moudrostí, možná dokonce větší než dnes. Příběh (četl jsem akkadskou verzi) je velmi pěkně a moudře napsán.
Velmi zajímavé dílo, jemuž jeho stáří ještě přidává na atraktivitě. Použitý jazyk pochopitelně odráží svoji dobu i poetiku vyprávění a celkově dokresluje náhled tehdejšího umění na člověka, bohy i jejich činy. Vyzdvihování fyzické krásy a síly je rysem popisované doby a staví krásnější a silnější jedince vysoko ve společenském žebříčku. Epos se prolíná s mnoha později více rozpracovanými tématy a přináší tak svérázný obraz o dobách dávno minulých.
Příběh o velkém přátelství a hledání. V tomto eposu je obsaženo mnoho témát, která byla v pozdějších literárních dílech více rozpracována. (Mám na mysli hlavně díla ze starého Řecka a Říma.) Skvěle zpracované a pospojované.
Mám tuto knihu od roku 1976. Koupil jsem ji protože jsem se zajímal o historii starého sumeru a tento epos ve mě zanechal zvláštní dojem, který nedokážu posat. Dokonce jsem si na něj vzpoměl když jsem byl v Berlíně v egyptském muzeu a viděl na vlastní oči stavby asyrské říše Mardukova cesta atd. Možná jsem to trochu smíchal, ale ten zvláštní dojem z eposu je ve mě stále.
Nemám ráda eposy a tato kniha se mi proto četla velmi obtížně, a kdybych neznala průběh díla, tak bych vlastně nepochopila nic. Tyto starověké fantazy(či jak to nazvat) jsou plné nadpřirozena, které samozřejmě ráda mám, ale v zábavnějším podání – v moderním podání. Nicméně pohled na tehdejší život mě zaujal stejně jako vznik již před několika tisíci lety a navíc fakt, že epos byl vlastně „poskládán“ a domyšlen vědci z několika nalezených desek.
I když mě eposy nezaujaly, tak musím uznat nadání tehdejších lidí. Knihy z minulosti mají ve většině případů zajímavý a poutaví děj. Dnešní knihy mě baví víc, ale jen úzký výběr – většina knih dnes má vlastně stejný a primitivní děj.
Ivan Diviš, bítovská přednáška: „Gilgameš – co nejstručněji – s největší pravděpodobností byla historická osobnost, pán jihomezopotamského města Uruk, silák, tak trochu rváč, dnes bychom řekli haur, který se domnívá, že všechno a všechny ustojí, pojme rozhodnutí: hledat a najít recept na věčný život. Jaká šance ne pro jednoho, ale celý štáb básníků, což bude asi taky správné, neboť v eposu přistihujeme místa asyrsko-babylonská, chetitská a obecně mezopotamská. Dřív byla tendence připisovat Epos o Gilgamešovi jednomu básníkovi, ale to je neudržitelné. Gilgameš si dá vykovat obří zbraně a vyrazí. Potká soupeře, Enkidua, s kterým začne zápolit. Boj však dopadne nerozhodně a z nepřátel se stanou partneři na život a na smrt. Je to jedno z nejkrásnějších míst. Ale Enkidu náhle zemře a jeho kadáver leží před Gilgamešem, který upadne do naprosté paniky a řekne: „Enkidu zde leží mrtvý. Vždyť totéž se může stát mně za deset minut, mně, který se vydal z domova na bludnou pouť a s takovým cílem...“ Finále Gilgameše je, řekl bych, civilní. Již jednou se dostalo Gilgamešovi varování, a to od Šamaše. Otřesen Enkiduovou smrtí strhá ze sebe dosavadní oděv, přistrojí se jen pásem ze lví kůže. Vydá se za extrémním cílem: k Utanapištimu, který sídlí za Mrtvým mořem v zámku, postaveném na neslezitelné skále. Na břehu onoho moře bydlí Siduri, šenkýřka. Ta varuje Gilgameše podruhé, doslova: „Kam běžíš / Gilgameši? Život, který hledáš, nenalezneš. / Když bozi stvořili lidstvo / smrt lidem dali v úděl. / Život však do vlastních rukou si dali. / Ty, Gilgameši, žaludek si naplň, / ve dne v noci buď stále vesel! / Denně pořádej slavnosti a dítko zři, jež držíš na své ruce, ať manželka se raduje na tvém klíně! To je počínání lidí.“ Je s podivem, že v ultrapatriarchální společnosti má poslední, rozhodující slovo žena. Ale taky je pravda, že poněkud laciný Siduřin návod jak požitkářsky a hédonisticky žít nebyl pojat do starobabylonského kánonu. A přízračný Utanapištim je podle podání jediným člověkem, který přežil potopu světa. V eposu, jakkoli se to zdá podivné, nejsou hlavními postavami Gilgameš, Enkidu, Siduri nebo Utanapištim, ale strhující atmosféra mezinárodní poezie. Pozorný čtenář může – podobně jako Kafkův Proces nebo Dostojevského Zločin a trest – číst desetkrát a dvacetkrát a pokaždé nanovo a jinak meditovat o smyslu života.
Gilgamešem startuje světová poezie jako raketoplán.“
Epos o Gilgamešovi patří bezesporu ke klenotům světového písemnictví, je obecně známou knihou, která i přes svoje stáří – přes 4000 let – je stále čtena a kupodivu obsahuje i na dnešní dobu zajímavé básnické obraty.
V souvislostí s touto knihou mne ale napadly úplně jiné myšlenky, možná poněkud kacířské. Proběhly tady v různé době a na různých forech debaty o e-knihách, audioknihách, čtečkách a různých technických udělátkách. Zkuste si představit hypotetickou situaci : rok 3.500 p.n.l., lidstvo v té době zná a používá nejen kanalizaci a splachovací záchod, ale i elektroniku. Co myslíte, přečetli bychom si dnes Epos o Gilgamešovi nebo svitky od Mrtvého moře? Obávám se, že nikoliv. A proto – i když nepatřím mezi ekomaniaky, volající po návratu do jeskyní, vzdávám chválu papírové knize. A proto už řadu let (po zkušenostech s několikaterými haváriemi počítačů) si znovu začínám poznamenávat věci – které podle mne za zaznamenání stojí – na starý, dobrý a časem prověřený papír. I když představa odjezdu na dovolenou bez kufru narvaného knihami jen s batůžkem s plavkami, brejlemi na potápění a malou krabičkou naplněnou spoustou knih je doslova fascinující.
Čekala jsem jednoduchou stylizaci klasického a do nekonečna opakovaného příběhu a překvapil mě velmi propracovaný příběh jak po stránce obsahové, tak jazykové. Pěkné.
Klasická "školní povinná" literární záležitost, která však patří k těm opravdu výborným. Četl jsem několik verzí (sumerská x akkadská) a všechny měly něco do sebe.
Štítky knihy
eposy potopa světa rozhlasové zpracování nesmrtelnost Gilgameš
Autorovy další knížky
2001 | Bible |
1997 | Epos o Gilgamešovi |
2013 | Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
1986 | Píseň o Rolandovi |
2003 | Béowulf |
Pěkná pohádka :) fajn kniha pro fajn chvíle