Chlad
Arnaldur Indriðason
Poslední kroky mladé ženy vedly do hor, kde ji zastihla běsnící bouře. Zmizela beze stopy. A její tělo se nikdy nenašlo. Skutečně ji pohltila sněhová vánice? Zbývá posledních pár svědků, kteří si na událost ještě pamatují. Proč se ale ve svých vzpomínkách nechtějí k neštěstí vracet? Kniha obsahuje mapu, jejímž autorem je Martina Mikulová.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2014
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Furðustrandir, 2012
více info...
Přidat komentář
Část knihy skvělá, ale druhá část taková zvláštní...chvilemi takové zmatené, trochu překombinované. Zápletka dobrá, ale některé pasáže divné...musím říct, že islandani mi k srdci neprirostli, to jejich tykani, nemohla jsem si zvyknout.
Tajemná země na severu, drsná příroda, navenek chladní lidé, otravný asertivní Erlendur a jeho obsese, která ho nutí šťourat se v minulosti. Kniha, která po prvním přečtení v roce 2014 nastartovala mou islandskou „anabázi“ - Arnaldur a Yrsa se zařadili mezi můj top.
85 % (aktuálně 117 hodnocení, průměr 77 %).
Poznámka: Děj tří Arnaldurových knih probíhá souběžně ve stejné době: zatímco Erlendur řeší ve Východních fjordech záhadná zmizení v románu Chlad, Elínborg hledá vraha mladého muže v románu Oběť a Sigurdur Óli vyšetřuje smrt mladé vyděračky v románu Propasti. Ve všech případech se hlavním hrdinům dostáváme hlouběji do soukromí, a to mnohem víc než v předchozích knihách.
Na rozdíl od Propasti se mi tenhle Indridason líbil. V islandských jménech se už lépe orientuji. Na tykání mezi všemi jsem si ještě úplně nezvykla, občas mne to v některých situacích zarazí. Užívám si toho, že to není žádný krvák, že je Erlendur úplně normální chlap v práci i soukromí, že se zde opravdu vyšetřuje a pátrá. Je to detektivka jaké mám ráda.
A popisy islandské přírody jdou bezva bonusem.
Zarputilost vyšetřovatele vedla k objasnění dvou zločinů z dřívějška, které vyplynuly při hledání osudu lidí zmizelých v horách.Také usmíření s tragédií v jeho vlastní rodině, která provází celou sérii s Erlendurem. Zvláštní styl psaní.
Tak trochu jiná detektivka, ale dobrá. Lidská zvědavost je svina, ale líbilo se mi to
Velmi odlišná detektivka. Žádný krvák. Jen stíny minulosti. I tak se dá detektivní příběh uchopit. Po dílech, kdy hlavními protagonisty byli Erlendurovi kolegové, se vracíme k němu. A bylo to příjemné setkání. Příběhem se prolíná taková nejistota, co je realita a co sen. Četla jsem to v období, kdy začalo konečně mrznout a nasněžilo - tím se mi aspoň trochu přiblížilo prostředí Islandu (opravdu trochu :-)). I když je příběh vyprávěn klidně, bylo za ním hodně bolesti.
Wau... Tak vecer, resp v noci docteno.. Co vam budu rikat, Indridason si me normalne natrel na chleba.. Okouzlil me svym psanim, Erlendur mi vlezl pod kuzi. Ano, nejde aňi tak o krimi, jako o sondy do hlubin islandskych dusi..vrazdy jsou vyreseny jen tak mimochodem bokem ( a jak uz nekde psali v anotacich - casto prave resi pripady nekolik desitek let stare - pripomina mi to muj oblibeny serial Odlozene pripady)
Z chladu opravdu cisel chlad.. Uzkost, strach, bolest..Erlendurovo obnazene nitro, bolest ze ztraty bratra, zodpovednost, kterou mel a pocit selhani na vzdy.
Celou dobu dej graduje, pribeh Matthildur - tak nejak jsem takoveto vyreseni cekala. Pribeh Erlendura - jak vlastne dopadl ?? Vratil se jeste vubec domu, k Eve, tymu ( Elinborg a Sigurdur ho take postradaji...) a nebo odesel s bratrem nekam kde je stale leto a klid ???
Nektere pasaze mi vtisli slzy do oci, a posledni strany - no jo, pobrecela jsem si.
Erlendure, jeste te nechci ztratit !
Mimochodem, pasaze o zmizeni bratra a hledani stop me boleli o to vic, ze jsem sama matka malych deti.. Takze asi tak...Howgh !
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Po prvních pár stránkách těžkého čtení jsem měla chuť knihu zavřít a odhodit co nejdál, ale rozhodla jsem se jí dát ještě šanci. Oceňuju, že to není klasické krimi plné honiček a těchto věcí, ale na druhou stranu, tolik důchodců jsem v knize ještě neměla :). Nápad s dávnou lásku dvou lidí, kterým nebylo přáno, se mi líbí. Zvrat o smrti o Jakoba jsem nečekala, takže za to má autor plus. Nakonec to u mě stačilo na 3*.
Velmi čtivá kniha a pěkně zpracované motivy detektivní i psychologické. Typicky severskou atmosféru si tady člověk opravdu vychutná. Určitě si přečtu další knihy od tohoto autora.
Přemýšlela jsem, zda psát hodnocení k této knize, ale nakonec jsem neodolala. Mně se děj velmi líbil. Nepřistupovala jsem k němu jako k detektivce, ale jako k příběhu detektiva, který chce ukončit jednu kapitolu života, která mu nedává spát - najít ostatky svého bratra. Při tomto hledání také zjistí, že nejen on má stejné problémy. Před léty se ztratila mladá dívka, zamilovaná do přítele svého manžela. A právě svou urputností a vlezlostí se dopátrá pravdy o jejím zmizení a tím pomůže starému Ezrovi k uzavření jeho kapitoly života, která je pro něho velmi bolestná již dlouhá léta. Není zde policie, nejsou zde honičky, pouze logika, důslednost pátráni, popis drsné přírody a život v ní. Příběh je velmi silný a konec zůstává zajímavě otevřený.
Tak tato kniha mě vůbec neoslovila..po dlouhé době knížka, kterou jsem nedočetla do konce...nedokázala jsem se začíst, nenašla jsem na ní nic, co by mě udrželo u ní zůstat, takže jsem jí radši odložila.
Pomalé, melancholické a hlboké, rozhodne jedla z lepších kníh celej série. Človeka taktiež poteší, že Erlendur nakoniec našiel to, čo tak dlho hľadal (doslovne). A to asi aj viac ako samotného Erlendura...
Líbila se mi velice, ačkoli je to asi nejpomalejší Erlendur v celé sérii, příběh se táhne jak med, nebo spíš se pohybuje kupředu jen zvolna jako chladem ztuhlé soukolí. O to více vynikne celé pychologické a tragické pozadí hned několika dávných událostí a činů. Výtečně je zde zakomponované prostředí východních fjordů (kde se Erlendur konečně našel, doslova i přeneseně).
Nic pro toho, kdo chce akci za akcí, superhrdiny a potoky krve, druhého Nesboa či moderní americké thrillery.
Čte se to dobře,má to celkem promyšlený příběh,ale chybí tomu grády jako třeba u Nesba nebo Keplera...v každém případě není špatná a stojí za přečtení ....slabší 4 hvězdy ....
Poněkud rozvláčná krimi, asi tím, že hlavní hrdinové již nežijí nebo jsou před odchodem na onen svět.
Na Islandu je opravdu zřejmě úplně jiné životní tempo než třeba v USA, podle knih. Je to napínavá a přesto klidná kniha, hluboké lidské příběhy...
Přiznám se, že Indridason mě oslovil. Už znám několik severských autorů krimi, někteří se mi líbili více, jiné méně, ale Indridasonův styl mi sedí. Z jeho knih na mě dýchne atmosféra Islandu a líbí se mi i to, že se snaží propracovat psychologickou stránku svých postav. Příběhy jsou to sice mírně melancholické, ale to k Islandu jaksi už patří. Nelíbí se mi moc, když se Skandinávci snaží být za každou cenu humorní, jejich humor mi připadá trochu nucený a nepřirozený.
Štítky knihy
Island islandská literatura severská krimi pátrání v minulosti islandské detektivky
Autorovy další knížky
| 2004 |  Dech smrti |
| 2007 | Jezero |
| 2005 | Hlas |
| 2014 |  Chlad |
| 2012 | Oběť |
nedočetla jsem, dala jsem knize sedmdesát stran a nezaujala mne.