Severní blata
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245410/bmid_severni-blata-245410.jpg
4
197
197
Na počátku to vypadalo jako úplně obyčejná vražda. Ve svém bytě na předměstí Reykjavíku byl nalezen mrtvý starý muž a nikdo se nenamáhal zakrývat stopy či předstírat, že zemřel vlastní rukou. Ale proč zanechal vrah u oběti vzkaz, kterému nikdo nerozumí? A jak s tím souvisí fotografie dětského náhrobku? Případem je pověřen komisař Erlendur Sveinsson právě ve chvíli, kdy má osobních problémů víc než dost... Nejznámější dílo slavného islandského autora bylo ověnčeno mnoha prestižními cenami a dočkalo se též vynikajícího filmového zpracování. V roce 2007 získal stejnojmenný film hlavní cenu na filmovém festivalu v Karlových Varech.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Mýrin, 2000
více info...
Přidat komentář
Před lety jsem několik knih od tohoto autora přečetla a líbily se mi. Proto když se ke mně nedávno dostala Severní blata, neváhala jsem a pustila se do čtení.
Zklamaná nejsem, ale úplně spokojená taky ne.
Začátek byl takový kostrbatý, dlouho mi trvalo se začíst. Ničemu nepomáhal ani ten podivný font, v němž byl text natištěn. Jakmile si ale člověk na to vše zvykl, tak už to bylo o něčem jiném.
Zápletka mi přišla poměrně originální, leč se dalo odhadnout, kdo je vrah a co ho k činu vedlo. Ale bavilo mě to číst. Hrabání se v minulosti mám v detektivkách ráda. Taky to vše o dědičných nemocech a výzkumu genů bylo víc než zajímavé.
Přesto se přiznám, že mi vadil styl vyšetřování. Erlendur je hnán především svou zvědavostí než povinností vypátrat zločince. Takže zkoumá to, co ho zrovna zaujme, přestože tam stopy nevedou. Jako jo, podaří se mu najít vraha, ale to spíš dílem štěstěny, než vlastním přičiněním.
Celkově vzato mi Erlendur přijde jako krapet natvrdlý. Vždy, když mu nějaký jeho spolupracovník něco oznámí, tak zopakuje poslední slovo jako otázku. Například když mu Sigurdur Óli oznámí, že podezřelý upiloval hlaveň brokovnice, tak reakce Erlendura je "Hlaveň?". A takhle reagoval na vše. Bylo to otravné.
Trochu mi scházely nějaké větší popisy islandské krajiny. Na to jsem se těšila a nedočkala se toho.
Kniha je každopádně tenká, má jen něco přes dvě stě stran, takže je to taková jednohubka, kterou přečtete za chvíli.
Moje první setkání s títmo autorem. Zajímavá zápletka. Většinou člověk lituje obětˇ. Tady se spíš diví, když se odkrývá skutečnost. Jsem zvědavá na další knihy.
Zajímavá zamotaná zápletka.Nakonec se klubíčko rozmotalo.Jen jsem měla guláš ve jménech skoro všechno začínalo na E.
Detektivka z Islandu. Islandské prostředí mám ráda, takže díky knize jsem se zase mohla na chvíli ocitnout na Islandu... Četla jsem už lepší detektivky, ale rozhodně to nebylo špatné. Chvíli jsem si musela zvykat na styl psaní autora, ale celkově to bylo fajn.
Další kniha od Arnaldura. Líbila se mě. Komisař Erlendur už je mým oblíbencem a těším se na další setkání. Že existuje film mi nějak uniklo, ráda bych ho viděla. Hlavně kvůli islandské přírodě. Ta bude přesně taková, jakou si ji představuju. S postavou Erlendura to bude horší. To mám strach, že bude jiný, než si ho představuju. Tak to mám vždycky. Většinou jsem zklamaná. Málokdy film předčí knihu. Téhle dávám 4*.
Ponurý depresivní příběh z Islandu. Číst to před mou návštěvou Islandu, tak se tam snad ani netěším.
Už jsem tak trochu pochopila, co je Erlendur zač. Takže se v knize objeví všechno, co jsem si oblíbila. Hustej bručoun, hustej pozitivář a hustá nevěřenka, která mi v téhle knize udělala velkou radost.
Celé to začíná vyšetřováním smrti starého člověka. Aby se mohlo jít do minulosti jak zavražděného, kde se odkrývá spletitý osud několika aktérů, těžce poznamenaných minulostí onoho může. Též se něco zase dozvíme o samotné zemi, která s tím zase trochu souvisí. Nebo taky ne. (Oj, jak já smála na konci minulého dílu, když se čtenář dozví, jak to bylo s tím hrobem "buditele".) Takže si počkejte, jestli to zase bude podobné nebo ne (myslím ta blata tentokrát). A taky doma to není skvělý. No, s takovou dceruškou se nedivím. Takže se kříží jedno vyšetřování s druhým, které taky není snadné.
Jinak celkově všechny ty situace otec/dcera za mě v knize byly nejsilnější (série má dost knih, tak snad se časem víc seznámíme i se synátorem). Ale jak se blížil konec a všechno se odkrývalo, napadlo mě: "Prosím Erlendure, udělej to samé co minule!" No, a dopadlo to, jak to dopadlo...
Tuhle knihu sráží jedna věc. Anotace, která je u vydání z roku 2004. No, ty vole, ještě že jsem jí, k#@&a, nečetla před čtením knihy! Nevím, odkud to je, ale vykecá tolik věcí, až mi bylo smutno. Skoro celou knihu. Až se divím, že v ní není ještě celá zápletka! Na knize je jiná. Krátká, dost podobná té z nového vydání. A taky dost podobná stylem textu v knize. Takže pokud si chcete v knize užít překvapení, nečtěte anotaci. Pokud jí někdo znění, ok, ale chudáci ti, kdo četli před datem tohohle komentáře :(
V doslovu knihy je zmíněno, že v islandském telefonním seznamu, bychom autora našli pod "A", ne pod "I". Jasně, trochu matoucí, ale dává to smysl, vzhledem k tomu severu (asi to trochu nastuduju). Jenže v našich podmínkách to akorát mate. Protože když jsem už minule hledala autora v regálu knihovny, tak mě knihovnice odkázala na písemeno "A", protože jsem pod "I" našla jiné jeho tituly, ne ten mnou hledaný. Ano, v naší knihovně kvůli systému islandských jmen mají autora pod dvěmi písmeny. Protože to Indriðason vlastně není příjmení. Čili to smysl dává. A pod "I" v regálu knih měli víc. Ale v katalogu ho vedou jako "Indriðason, Arnaldur". No není ten svět s jinýma kulturama hned o něco veselejší?
Bohužel pod písmenem "A" v té době seděl nějaký pán a mě bylo trapné před ním ty čtyři knihy z regálu o dva metry vedle (před jeho očima) přesunout správně na písemno "A" z písmena "I", aby byly u sebe. Ale příště, příště bude pomsta dokonána. Muha haha!!!
(Adaptaci už mám doma, tak se už těším.)
ktorýsi frajer raz napísal, že v jednej detektívke sa človek dozvie o krajine a ľuďoch viac ako v bedekroch a učebniciach. asi na tom niečo bude, lebo z tejto knihy mi vznikol plastický až živý obraz komunity. a to detektívky nie veľmi čítam...
Kniha se mi líbila, mám ráda zápletku na několika stranách, "zatoulani se" do minulosti, ke konci jsem četla, četla a četla, nemohla jsem se odtrhnout. Ponurost a smutek,je z knížky cítit až ke čtenáři....ještě zkouknu film, který je podle knížky natočený a pokračuji v dalším Indradasonem
Tak tenhle díl je obzvláště vypečená depka, ačkoliv vyprávění Arnaldur Indriðason prokládá občasnými záblesky černého humoru. Ono ale smát se vyšetřovatelům, co náhodně vyslýchají ženy v domácnosti, jestli nebyly před třiceti lety znásilněny, to chce vážně trošku pokřivenou mysl. Nic to však nemění na tom, že ty scény jsou rozehrané výborně. Ostatně celá zápletka má chytlavou atmosféru, jíž ještě umocňuje absence jakýchkoliv morbidit, přestože se vyšetřování rozbíhá tak, jako by k nim došlo. Zločin je zkrátka zločin a občas k navození hrůzy stačí jen důchodce praštěný do hlavy. Ne každý pachatel musí být zákonitě geniální psychopat, jehož každý skutek je nejen pečlivě promyšlen, ale ještě ohromí všechny zúčastněné svou děsivou bestiálností.
Hodně povedená mi pak přišla anabáze rodinných vztahů komisaře Erlendura. Manželka s ním nemluví, z dcery je feťačka a šlapka, a syn kope první ligu alkoholiků. Prostě idylka, přesto to v příběhu nepůsobí šroubovaně, jako prvoplánová emoční ždímačka.
Mé první setkání s Arnaldurem Indridasonem. Plusy jsou určitě svižný a nekomplikovaný styl psaní. Temná a mrazivá atmosféra. Ta je vykreslena naprosto skvěle. Co mi vadí. Neuvěřitelnost postavy dcery vyšetřovatele. Že by drogově závislá, která má dost problémů sama se sebou, se vždycky jednou za čas zjevila, vyslechla tajné informace a ještě pomohla případu? To mi moc nesedí
Po přečtění mého třetího Indridasona musím parafrázovat: "Ich bin ein Islandan":)
Autor má jednoduchý styl psaní-vyprávění, ale dokáže s ním vykouzlit tak silné příběhy, hluboké psychologické sondy, ponurou a tíživou atmosféru jako málokdo.
Plíživá depresivní temnota, pokrytá ledem, sněhem a blátem.
Takže kdo čeká poldu super hrdinu a vraha co to seká jak Bata cvičky at jde o ostrov dál:)
Severní blata se mi líbí víc než první díl série. Začíná to mít šťávu a tým se formuje. Mám ráda humor v severských detektivkách, který se příběhem plíží, není okatý, ale je tam mezi řádky. Příběh super. Úplně jsem se vžila do pocitů těch žen, toho, co musely prožít, to, co prožívaly roky nato. Ta bezmoc a ten výsměch. Není to líčeno tak brutálně, jak to bývá v jiných detektivkách, takže i za to jsem trochu ráda. U těchto detektivek (nevím, jak budou pokračovat další díly) si říkám, že mi je líto spíš těch spravedlivých (kdo dočte do konce, pochopí). Konec je poklidný, žádné větší zvraty se nekonají. Jo, Erlendur je mi sympatický.
Knihu jsem cetl uz pred drahnou dobou, tak schvalne co mi utkvelo v pameti. Tak predevsim jsem si musel zvykat na to jejich tykani. Coz vim i z jinych zdroju, ze to je u nich typicke. Drive, podobne jako kdysi i u nas, nemivali islandane prijmeni, ale u nich je to tak nejak stale zazite ve spolecnosti. Dale mne zaujalo jak se hlavni hrdina stale zivil jen varenou ovci hlavou, coz je dost nechutne. Jinak ponura atmosfera, tma, chlad. A taky, ze mne to moc nebavilo. Obecne mne detektivky nejak zvlast nebavi, tak jsem zkusil prolomit mou nechut a zkusil to s nekolika vybranymi doporucenymi autory, tohle je jeden z nich. Nahodne jsem si vybral knizku. No a nic, porad mam na detektivky stejny nazor :-)
Štítky knihy
Island islandská literatura severská krimi pátrání v minulosti islandské detektivky
Komisaře Erlendura " žeru". Islandská nátura mě baví. To nejde popsat. To se musí zažít ( přečíst).