Eugen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/119765/bmid_eugen-onegin-a0W-119765.jpg
4
2178
2178
Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1952 , Mír , Družstevní práceOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin), 1833
více info...
Přidat komentář
Líbilo. Ale stejně se nedokážu ubránit myšlence, o kolik lepší by to bylo jako próza. Ale to jsem prostě já a můj vztah k poezii, no.
Poezie-tu opravdu ne.Ale tento příběh je tak jímavý a zajímavě napsaný,že jsem nakonec knížku přelouskala až do konce a můžu říci,že se mi i líbila.Ale podruhé už knihu zřejmě číst nebudu.
Předčila moje očekávání (příliš neholduji veršům a ruské literatuře - i když to chce spíš, myslím, čas) svým příběhem!
Oněgin v sobě skrývá jakýsi recept na romantickou literaturu - nechybí snad nic: od vyděděného hrdiny přes nenaplněnou lásku až po protispolečenský čin. Spíš než proslulý a všude omílaný Taťánin dopis mě však oslovovaly vnitřní hnutí hrdinů - právě v nich vidím autorova génia, smysl celé básně.
Velmi krásné a čtivé verše, opravdová slast pro oči, neboť jednotlivá slova proplouvají mezi řádky, nezadrhávají, navazují, zkrátka se to rýmuje jedna báseň. Námět citového rozpoložení hlavního hrdiny Evžena a Taťány je výtečně zachycený v pár slovech.
Knihu jsem vzala do ruky, kvůli povinné četbě, ale rozhodně nelituji. Dobře se mi četla a obsah se mi také líbil.
Znám spoustu Oněginů, ale bohužel žádný z nich by nepsal tak krásné verše (jestli ano, tak se jim omlouvám). Pro mě je to nejlepší kniha z celého seznamu Doporučené literatury.
Kniha mě zaujala... Ale doporučuji dát si pozor na překlad! Mně se dobře četl ten od Josefa Hory.
Ikdyž byl román napsán střídavým rýmem, tudíž se četl lépe, děj mě příliš nezaujal. V textu jsem se ztrácela a někdy jsem nevěla co vlastně čtu. Docela mě to zklamalo, protože skoro ze všech stran jsem slyšela chválu na toto dílo.
Hlavní myšlenka je vlastně celá definice romantismu. Žena v nenaplněné lásce, která se nenechává unést svými city, ale je věrná svému manželovi. Tajuplné prostředí lesa a literatury někde na vesnici - co víc k tomu říct?
S takovým příběhem se každý ztotožní. Myslím, že každému se může stát, že se zamiluje do někoho jiného, i když už je třeba několik let šťastný v manželství. Něco takového nikdo nemůže předvídat.
Otázkou je ale, co s tím dělat? Člověk si pak musí určit své hodnoty a zeptat se sám sebe, jestli je natolik mladý, aby mohl opustit svoji rodinu nebo současného partnera a začít zase znovu. Jestli je důležitější přátelství, které se podařilo vybudovat, nebo láska, která může časem zase vyprchat...
Čas od času mám chuť na nějakou slaďárnu, něco děsně romantického. Bohužel jsem člověk, který na happy-endy v tomhle ohledu moc není, protože to s láskou nikdy není tak jednoduché.
Evžen a Taťána se stali párem, který si už budu pořád pamatovat. Hlavně kvůli tomu smutnému konci. Myslím, že se Taťána zachovala správně (a nevím, jestli bych na jejím místě udělala to samé).
Musela jsem se sní srovnávat a hledat v sobě odpověď na to, bych opravdu udělala já sama.
Nevím, jestli by Puškinův text by na 5 hvězd, rusky neumím ani slovo. Ale pro Horův překlad je i oněch 5 příliš málo. Dokonalé, dokonalé, dokonalé. Některé pasáže jsem četla několikrát, ne kvůli porozuměni, ale kvůli nádheře veršů, které přesně vystihují povahu hrdinů, jednou světácké jako Evžen, hned zas intimní a stydlivé jako Taťána, aby se na konci oba změnili a verše to zase krásně zachytily.
Po této knize jsem sáhla kvůli názvu v seznamu povinné četby - a je to asi poprvé, co jsem za ten seznam ráda, jelikož mě ohromila, láska na první stránku.
Některé pasáže výborné, jiné bych vynechala. Jako celek stojí za přečtení, ale víckrát bych nemusela.
Asi jsem divná, ale kdybych dopředu neěděla o čem to je..asi bych vůbec nepochopila o čem čtu :) Byla to první veršovaná knížka kterou jsem přečetla a nějak mi to nesedlo. To ale neznamená, že Oněgina považuju za špatnou knížku :))
Tuto knihu miluji! Patří mezi knihy, které se musí přečíst, nelze o ni pouze hovořit.
Opravdu jsem to nečekala... ale tohle je naprosto skvělá kniha!! (berme v úvahu, že je to povinná četba!)
Štítky knihy
19. století romantismus ruská literatura dvojjazyčná vydání nešťastná láska ruská poezie romány ve veršíchAutorovy další knížky
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 |  Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
| 1977 | Dopis Taťány Oněginovi |
Nikdy bych nečekala, že mě bude ruská poezie tolik bavit byla jsem velice příjemně překvapená ( moc se mi líbily propracované verše).