Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
Podtitul: Příběh české hoteliérky. Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně poškodí hotel a připraví ji o otce a manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejenom novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Eugenie mi není úplně sympatická a bylo vidět, že si svá malá trápení ráda hýčkala, když se pak stane skutečná tragédie, tak začíná žít, milovat a je šťastná. Kniha mi četla dobře, ale není to nic, co bych si počase ráda přečetla znovu.
Stejne jako Podbrdske zeny,i Eugenie ma sve kouzlo.Libi se mi styl psani autorky,popis tezkeho valecneho obdobi a vykresleni charakteru postav.Jen Eugenie je mi od sameho zacatku nesympaticka pro sve neustale stezovani si nad svym zivotem,nezajmem o deti a manzela.Pote co ji manzel za tragickych okolnosti zemrel,misto,aby truchlila,zacina zit a mam dojem,ze se ji vlastne ani nic lepsiho v zivote nemohlo stat...Jak se se smrti tatinka vyrovnaji deti,to je ji uz jedno...Byla to sobecka zena...
Napsala bych jen to ,žena Eugenie je prostě sobeček(za asistence své tetičky),myslí hlavně na sebe,ostatní jsou jí tak trochu ukradení,včetně její vlastní rodiny.
Poetické pasáže, historický motiv, barvité popisy a samotný děj jsou doopravdy strhující, JENŽE... samotná hlavní postava, po níž je tato kniha pojmenována, není natolik zajímavá či odlišná, abych dychtil po vidění z jejího úhlu pohledu. Odtažitost od dětí mi přišla chvílemi skoro jako zášť... celkově je to tak i tak vydatné čtení, ale osobně se mi líbily mnohé historické romány více :)
...krásný příběh podle skutečné události. Těšila jsem se na něj. Ač nebylo její první manželství šťastné, nakonec lásku poznala. Jednou bych její hotel ráda viděla.
Zaujal mě název a podtitul, anotace s příslibem příběhu podle skutečných událostí mě definitivně přesvědčila a prvních pár stránek naprosto pohltilo... Klobouk dolů před autorkou, Podbrdské ženy určitě nevynechám.
Ačkoliv život paní Eugenie byl zajímavý, jeho zpracování už tak moc ne. Nesedl mi příliš poetický jazyk, neuvěřitelně dlouhé popisné pasáže a ani prapodivné skoky v příběhu. Za mě tak těch 2,5 hvězdy.
Hotel Continetal znam uz jsou to 3 roky co prijizdim na oslavy osvobozeni
Plzne a jednou jsem mel prilezitost si v hotelu popovidat s veterany a pri te prilezisosti
videt obraz Eugenie ( moc hezka zena ) a jeji zajimavy pohled
Jana Poncarova autorka romanu hezky popsala cast jejiho zivota . Knizka se hezky cte .
Doporucuji k precteni i muzum (romantickym ) ktery se zajimaji o historii hotelu, Plzne a Ceskoslovenska
Preji autorce plno uspechu
Román podle skutečných událostí o Eugenii Egertové Janečkové a plzeňském hotelu Continental. Eugenii čekal domluvený sňatek právě s majitelem hotelu, kde spolu prožili okupaci a válku. Po tragické události a osvobození Československa najde Eugenie snad novou naději i lásku…
Příběhy podle skutečných událostí mám moc ráda. Mám pocit, že s hrdiny více cítím a prožívám více jejich osud. Ani tady to nebylo jiné a příběh se mi líbil. Smutný příběh Eugenie mě zasáhnul.
Kniha se mi moc dobře četla. Líbilo se mi i popisování prostředí a jednotlivých míst, které umocnilo autentický pocit a to nejen v hotelu a v Plzni, ale také v Praze nebo třeba v České Třebové a v Kutné Hoře. A hlavně skvěle popsané pocity hlavní hrdinky, ze kterých Vám bude určitě smutno.
Až se jednou dostanu do Plzně, rozhodně vím, kam se půjdu podívat :-)
Zase jednou knížka od které jsem se nemohla vůbec odtrhnout a vše ostatní šlo stranou. Příběh mě velice zaujal už i z toho důvodu, že prostředí hotelu Continental znám a samotnou Eugenii Janečkovou jsem měla možnost na sklonku jejího života osobně poznat. Moc hezky napsaný příběh, umně popsány pocity hlavní hrdinky. Doporučuji k přečtení.
Možná je mé hodnocení příliš subjektivní, protože se daná lokace silně dotýká mého srdce. Možná že jsem Eugenii zkrátka četla v pravý čas, tedy v období předvánočního shonu a těžko uvěřitelné lidské bezohlednosti. Možná jsem potřebovala poněkud archaické pohlazení po duši (oproti všemu zlu a šokujícím tragédiím, o nichž lidská duše bohužel tak ráda slýchá), toužila jsem číst milá slova a vnořit se do hlubin té vskutku krásné literatury. A možná jsem prostě snílek, jemuž podobný styl čas od času vůbec neublíží. Tento román rozhodně nepatří k těm nejskvělejším v mém knižním životě, ovšem zanechal ve mně hřejivý pocit sentimentálního úsměvu a nostalgické vzpomínky.
Na další knihu Jana Poncarové jsem se moc těšila. Ale ...... Eugenie byla čtivá kniha, krásná kniha. Zřejmě po Podbrdských ženách ( což byl krásný román ) jsem měla větší očekávání...
Toto je můj osobní pocit, nechci nikoho od románu odradit! Knihu určitě doporučuji k přečtení!
Nakonec dávám 3 hvězdičky, protože jsem se ke čtení musela fakt nutit. Příliš dlouhé popisné pasáže tak nějak o ničem. Pár povedených přirovnání, jinak prapodivná omáčka. Měla jsem pocit, že děj chvílemi navazoval tak nějak zvláštně, ztrácela jsem se v obdobích i životních etapách hlavní hrdinky. Kniha začala být zajímavá až v poslední třetině, hádám ale, že sem většina zklamaných čtenářů ani nedojde. Škoda. Podbrdské ženy byly super.
Mě to tak hrozně mrzí.. Podbrdské ženy byly naprosto úžasné, a hotel Continental je sám o sobě krásný, obraz Eugenie tajemný a vznešený, tak jsem čekala další ránu do čtenářské duše a... A ono nic.. Eugenie byla vskutku obyčejná žena, nešťastná ve své nešťastnosti, odtažitá k manželovi (což chápu), ale i k vlastním dětem (což odsuzuji a nepochopím nikdy). Celý její příběh mě zaujal v novinách, ne však v románu. Tak třeba někdy jindy a v jiné době se k tobě vrátím Eugenie..
Eugeniin život si zkrátka zasloužil knižní zpracování, které vzniklo rukou Jany Poncarové velmi kvalitně. Je patrné, že autorku příběh hoteliérky skutečně zasáhl a že k němu má citovou vazbu, což je na knize vidět :) Příběh o příběhu na konci mě vážně dostal, stejně tak neuvěřitelný osud Eugenie. Musela to být opravdu noblesní žena. Zejména západočeským čtenářům bude téma velmi blízké, protože v centru Plzně mnoho z nich chodí kolem hotelu Continental denně. Bylo úžasné poznat příběh, který se za hotelem skrývá :)
Zaujala mne anotace, chtěla jsem si přečíst něco autentického o západočeské hoteliérce 30. let minulého století a celé válečné doby. Naneštěstí se mi ale dostalo jen čtení pro ženy, o osudu ničím výjimečné ani zajímavé mladé ženy (jediný její sen byla Amerika), kterou rodiče dobře provdali (ve třetině knihy) za majitele plzeňského hotelu, která se tak stala paní hoteliérovou, ale která se nikdy nestala hoteliérkou (jen z nutnosti - na chvíli s koncem války a smrtí manžela, do opuštění republiky), jinak jí byl dle mého pochopení i slov autorky hotel vcelku ukradený a ani s manželem (možná ani s dětmi) neměla kdovíjaký vztah a spíš utíkala mimo. Poválečné osudy už byly vzaty velmi zkrátka, stačil mi skoro doslov (příběh o příběhu), abych se v tom lépe vztahově zorientovala.
Orientace v čase byla vůbec dost obtížná, roky nejsou zmíněny prakticky nikde, někde příběh z kapitoly do kapitoly přeskakuje bez varování zásadní úseky, a i významné dějinné události, kterých bylo za popisovanou dobu hodně, zůstaly někde na pozadí jako vcelku nedůležité.
Pro mne tedy román nesplnil očekávání - klouzal po povrchu, a to ještě jen po dost neuchopitelném a nepochopitelném charakteru hrdinky. Průměr: 55%
Pozn: shodou okolností jsem o něco málo později četla knihu "Anna Sacher a její hotel" a to je úplně jiné čtení, o skutečné hoteliérce a velkolepém vídeňském hotelu, to vše v bohatém a precizním historickém kontextu. Takže kdo chce něco vědět o opravdové hoteliérce tělem a duší, z doby přelomu 19./20. století, tohle je víc než doporučeníhodná četba.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictvíAutorovy další knížky
2019 | Eugenie: Příběh české hoteliérky |
2020 | Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
2020 | Děvčata první republiky |
2022 | Herečka: Múza první republiky |
Dobře se čte, zajímavý příběh, ale konci knihy bych věnovala víc času a úsilí.