Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552682/bmid_eugenie-pribeh-ceske-hotelierky.jpg
4
533
533
"Osud míchá karty, my hrajeme" Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně hotel poškodí a připraví ji o otce i manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejen novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Ano, přikláním se k ostatním, i mne Podbrdské ženy zaujaly mnohem silněji. Tento příběh pro mne začal být zajímavým od okamžiku náletu. Velkým plusem je, že se jedná o skutečný příběh a mohla jsem se dozvědět něco bližšího o budově, kolem které často chodím...
Na knihu jsem se neskutečně tešila. Po přečtení Podbrdských žen, jsem si říkala, že tohle bude pecka. Asi jsme měla veliké očekávaní... a asi jsem přečetla hodně knih s vojnovou tématikou, protože melancholie a "utrpení" hlavní hrdinky mi prišlo v porovnaní s tím co se dělo za války jako směšné. Měla každý den teplé jídlo, teplo domova, milujícího manžela, zdravé děti, které vlastně neměla ráda. Celkově mi vadil a styl psaní, kde se vlastně nic nedělo, občas nějaký rozhovor a jen popis okolí a přírody. A závěr.. kde byl vlastně závěr? Přišlo mi to, jakoby to chtěla autorka už ukončit čím dřív. Z témy se dalo vytěžit daleko, daleko víc.
Plzeň je mým druhým domovem a v Continentalu jsem několikrát přenocovala. Proto jsem se na příběh velice těšila. Ale... vlastně jsem ani nebyla zklamaná, avšak čekala jsem detailnější a obsáhlejší popis míst a bohužel, každou druhou stránku na mě dýchalo to, jak strašně nesympatická a chladná mi připadá hlavní hrdinka. Dle mého se jí zase takové ohavné příkoří, aby si to pak vybíjela na svých dětech, nedělo :). Za mě Podbrdské ženy byly o mnohem, mnohem lepší..
Nějak se mi za celou knihu nepovedlo získat k hlavní hrdince větší náklonnost... nevím, zda je to vina autorky, nebo se nedokážu do dané doby vžít... pro mě to zkrátka nebyla žena, kterou bych si vzala za vzor. Dovedu pochopit, že k sňatku byla donucena, že chování k vlastním dětem bylo ovlivněno zkušeností s vlastní matkou i to, že stále prahla poznat opravdovou lásku...ale moje sympatie si nezískala. Příběh není nezajímavý, ale často se ztrácí ve zbytečně titěrném vykreslování detailů, které místo aby navodily atmosféru, naopak začínají po čase čtenáře nudit. I tak ale myslím, že to je kniha, kterou si stojí za to přečíst...a určitě bude mít zvláštní kouzlo pro ty, kteří znají plzeňské reálie...
Život Eugénie Egertové Janečkové a plzeňský hotel Continental sloužily jako předloha k napsání tohoto románu. Domluvený sňatek, starosti o chod hotelu, druhá světová válka, bombardování, okupace, děti. Koktejl nelehkých životních událostí a osudů.
*
Kniha se četla příjemné, svižně, celý příběh mi tak nějak ubíhal, ale přesto mi po dočtení zůstala určitá pachuť, pocit smutna, toho, že vlastně nevím, co si myslet... Eugénie na mě ve finále působila spíše nešťastným a místy až chladným dojmem (hlavně ve vztahu ke svým dětem). Měla jsem pocit, že hledá problémy vlastně i tam, kde nejsou. *
Na konci knihy jsem měla pocit, že se ode mě očekává nějaké velké aaaaccchhh a ooochhh, jak to celé zvládla a jak měla náročný život. Ale to si já úplně nemyslím. Celá její postava na mě působila tak nějak povrchně. Nicméně, pro mě, velmi zajímavé osudy a historie jednoho hotelu, které jsem si ráda přečetla.
Kniha se dobře četla. Narodila jsem se v Plzni a tak popisovaná místa dobře znám. O to víc jsem si mohla příběh užít.
Kniha se čte sama :-))
Hlavní hrdinka mi příliš sympatická nebyla. Na můj vkus příliš chladná, svým způsobem i nevděčná.
Knihu vřele doporučuji všem, kdo má rád příběhy dle skutečnosti posazené do konkrétního prostředí.
Příběh o hoteliérce plzeňského Continentalu se četl celkem dobře, ale jako bych se v něm chvílemi ztrácela, musela jsem si určité pasáže přečíst znovu, jestli jsem to pochopila dobře a stejně jsem trochu tápala, co se tu odehrálo. Po dočtení mám trochu pocit smutku. Ta žena nebyla nikdy moc šťastná, jak jsem pochopila, ale nehledala bych překážky jen kolem ní, ale také v ní, na mě byla trochu labilní? nevděčná? , myslím, že měla hodně podnětů být vděčná. Toť můj dojem.
Díky vyprávění jsem se seznámila s historií hotelu, o které jsem neměla tušení. Pěkné čtení.
Román zpracovaný podle skutečného příběhu plzeňské majitelky hotelu mě zaujal. Autorce se podařilo velmi čtivě přiblížit období 1. republiky, válečná léta i osvobození Američany. Jen mi trochu vadil příliš romantický a jednostranný pohled na tuto ženu, která se sice vdala hlavně na přání rodičů, ale přesto nebyl její osud tak tragický, jak se snaží autorka čtenáři vylíčit. Proto nehodnotím pěti hvězdičkami, nicméně bych knihu doporučila jako dobře napsaný román pro ženy.
Životní příběh a osud majitelky hotelu Continental v Plzni Eugenie Egertové si vyloženě říká o románové zpracování a Janě Poncarové se to dle mého názoru celkem povedlo. Neuvěřitelné věci někdy sám život vymyslí a celá historie hotelu Continental a lidí, kteří s ním měli co do činění, je fascinující . Po přečtení knihy jsem dál pátrala na internetu a dá se zjistit celkem dost informací, například tady, i když některé maličkosti tak úplně nesedí s tím, co bylo v románu... http://ww.zpravodaj.probit.cz/2020/1_20web/Eugenie_Egertova.htm mé hodnocení knihy je velmi subjektivní, jelikož mám ráda literárně zpracované životní příběhy zajímavých lidí, mám vztah k Plzni a velmi tíhnu ke starým domům a věcem, také vyhledávám knihy, které mě obohatí o nějaká fakta z naší historie, všechny tyto atributy "Eugenie" splnila, jsem spokojená, dostala jsem přesně to, co jsem od knihy očekávala :-)
Pěkný příběh, místy opravdu na můj vkus dost poetična, ale líbilo se i tak. I když hlavní hrdinka mi zrovna dvakrát sympatická nebyla, spíše takový typ: penězi zhýčkaná, chladná panička.
Moc krásný příběh.... Je to příběh, který Vás chytne za srdce a musíte číst dál a dál... Obdivuhodná žena, co vše dokázala.... Jen ten konec by mohl být více rozpracovanější, na mě to byl až moc rychlý konec :)
Ale rozhodně stojí za přečtení... Moc se mi to líbilo... I Podbrdské ženy byly fantastické :-)
Příběh české hotelierky - román podle skutečných osudů.Autorka si dala práci se zjišťováním detailů a sepsala krásný a poutavý román. Za mě krásně napsáno, poutavé, dbá se na detaily. Mám ráda skutečné příběhy, obzvášť podle českých osobností.
Ráda od autorky také doporučím PODBRDSKÉ ŽENY, příběh žen napříč generacemi v rámci jedné rodiny.
Nicméně Eugenie mě tak nějak více chytla za srdce :) asi i proto, že šlo o reálnou osobu :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictvíAutorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Podbrdské ženy jsem nečetla, touto knihou jsem se s autorkou setkala poprvé a kniha se mi moc líbila.
Eugenie to v životě neměla jednoduché, stejně jako v té době všechny slečny z vyšší vrstvy, které se vdávaly pro peníze. Eugenin otec Arnošt si vyhlédl nového majitela hotelu Continental a rozhodl se, že svou dceru za něj provdá, protože jeho snem bylo být hoteliérem.
Sotva osmnáctiletá Eugenie se učí žít se svým manželem, kterého téměř nezná a který je o 9let starší než ona. Není to jednoduché a ona i později ve třiceti letech a s dvěma dětmi není spokojená. Všude je válka, vším se šetří, v hotelu se rozvaluje gestapo a ona touží po lidském a příjemném dotyku, o lásce, kterou nikdy nepoznala.
V prosinci 1944 je hotel částečně zničen, během dvou dní Eugenie přichází o oba své rodiče, o manžela, o velkou část svých zaměstnanců. Je nucena se o hotel začít starat sama...
V květnu 1945 poznává amerického generála Johna, do kterého se konečně zamiluje... Možná je načase, začít si plnit sny...
Kniha mne hodně zasáhla. Zjišťovala jsem si informace o Eugenii, hotelu, dívala jsem na fotky z historie hotelu. Bylo mi hrozně smutno, když jsem četla, jak byli lidé šťastní, že válka konečně skončila a oni teď budou svobodní... Jak je to zasáhlo... Eugenie se svým manželem Emanuelem dvacet let budovali hotel a pak o něj prostě jen tak přijdou (stejně jako spoustu dalších lidí) a musejí utíkat s pár kufry a nechat tam vše, o co tak dlouho usilovali a jen z povzdálí sledovat, jak to komunisti ničí... :(
Moc hezká kniha, doporučuji k přečtení.