Eugenie: Příběh české hoteliérky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552682/bmid_eugenie-pribeh-ceske-hotelierky.jpg
4
533
533
"Osud míchá karty, my hrajeme" Román je inspirovaný skutečnými osudy Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. Eugenii jako většinu žen té doby čeká smluvený sňatek. S manželem se stará o chod hotelu, kde prožijí okupaci i válku. Bombardování Plzně hotel poškodí a připraví ji o otce i manžela. Až osvobození americkou armádou přináší do jejího života nejen novou naději, ale i lásku…... celý text
Přidat komentář
Hodně jsem se těšila až si přečtu něco od této autorky, měla jsem danou rezervaci v knihovně i na Podbrdské ženy. Tahle přišla na řadu dřív. Zpočátku jsem se nemohla nějak začíst a říkala si, že jsem se unáhlila s výběrem. Ale nemám ve zvyku knížky nedočíst, takže jsem i tady vytrvala. Pak už jsem se i docela začetla, akorát na konci jsem asi čekala trošku jiný konec. Příběh hoteliérky nebyl špatný, dobře se četl. Akorát mi přišlo, že hlavní hrdinka měla velmi chladný vztah ke svým dvěma dětem . Třeba to je jen můj pocit, ale trošku mi to i v příběhu vadilo. Často v příběhu bylo i popisováno, jak se chce hrdinka odpoutat, mít svůj klid, uniknout od reality.....za mě byla prostě takový menší sobec. Ale nelituji, že jsem knížku četla.
(SPOILER) Tohle je prostě špatně napsané, když hlavní hrdinka vypadá jako pěkná mrcha, která nesnáší svého velmi hodného a milujícího muže a uleví se jí, když zemře, pak je něco špatně. Ten samý pocit kniha vyvolává při vztahu Eugenie k dětem, vlastně je nemá ráda a je k nim velmi chladná a strohá. Její románek s americkým vojákem také vyznívá špatně , on se kvůli ní rozvede a ona ho vlastně nechce. Doufám, že Eugenie taková ve skutečnosti nebyla.
Souhlasím se všemi komentáři. Eugenie byla rozmazlená, vdávala se velmi mladá, bez životních zkušeností a žila v přepychu, v podstatě měla nudný život a zde se nějaké zvraty očekávat nedají. Díky autorce a nej kamarádce jsem se ale o Eugenii dozvěděla, která pak po životní tragédii začala konečně žít, možná by bylo lepší psát o jejím životě až pak, to byla určitě jiná Eugenie.
Špatně napsaná červená knihovna. Nepřirozená konverzace, nezajímavé scény, prostě za mě ne. Doufala jsem, že po Podbrdských ženách se autorka zlepší, marně.
Krásný příběh, nádherně napsaný dle skutečných událostí, výborně popsané historické události té doby a prostředí hotelu, které mělo svou noblesu. Opravdu moc hezké čtení.
Mě se knížka strašně moc líbila. Pěkně se četla. Příběhy které jsou na základě skutečných událostí miluji. Ráda bych se jela do hotelu podívat. Jen škoda toho uspěchaného konce. Moc se těším na další knížku autorky Cyklistka.
Jako prví jsem od autorky četla Ninu a Alžbětu, které mne oslovily víc, ale i tahle kniha byla zajímavá a líbila se mi, místy ale taková unylá... Ale moc oceňuji popisy Plzně za války, do Continentalu se chystám, abych viděla obraz Eugenie :-) Ale chtěla bych vědět, co bylo s Eugenií dál, jak pokračoval její život v Americe a co se stalo s dětmi...
Krásně zpracovaný skutečný příběh. Jako plzeňačka oceňuji i detaily popisující Plzeň.
Mám ráda knihy založené na pravdivém příběhu a toto je jedna z nich. Život zajímavé ženy s nelehkým osudem. Jen mě zamrzel závěr, který bych ocenila rozvinutější, protože jsme se nedozvěděli jak život Eugenie v USA pokračoval.
Takové téma, taková hrdinka... a takhle to zabít. Eugenie z pera autorky vychází jako sebestředná rozmazlená sobecká husička, která se patlá ve svém nitru a opájí se křivdami, které jí "nelehký" osud hoteliérky přináší. Nebaví jí být manželkou, nebaví jí být matkou... Baví jí polehávat, popíjet kávu a litovat se. Dobové reálie povrchní, popisy nudné. Moje druhá a asi poslední kniha od Jany Poncarové.
(SPOILER)
Nechci říkat, že je kniha úplně špatná. Téma a historická doba je velice zajímavá a právě na to jsem se těšila. Jenže už od počátku mě prostě šíleně vytacela postava samotné Eugenie. Ona je celou dobu ta ,,chudinka,, ,která se musela vdát a mít děti, ona neměla svobodnou vůli, byla utlacovana, takže nakonec se jako osvobodila až tím, že její muž umřel při náletu? Takže jupí? Přišlo mi, že snad ani neměla moc ráda svoje vlastní děti. Po osvobození si zacne s vojákem, láska jako trám, a za měsíc si vezme uplne někoho jiného? A její teticka Vilma, která mi zpočátku byla sympatická, ji ale ve všem rozumí a podporuje.
Celkově se mi kniha moc dobře nečetla, asi se mi úplně nelíbí styl autorky. Řekla bych, ze mi to přišlo dost náročné čtení svým způsobem a musela jsem se hodně soustředit při popisování pocitů hlavní postavy, jejího okolí a tak obecně. Mam v knihovně ještě Podbrdske ženy, ale jsem momentálně trochu na vazkach, zda se do ni pouštět.
PS: možná jsem si mohla dělat čárky, kdykoli se v knize objevila skutečnost, že káva je hořká, a že Eugenii buší srdce v hrudníku. Asi by to bylo zajímavé číslo.
Životní příběh Eugenie je zajímavější než zpracování - ale některé pasáže měly atmosféru předválečných filmů a vnímání barev mne bavilo.
Obecne mam rada pribehy z valky ci mezivalecneho obdobi, ale na Eugenii mi neco nesedelo. Pribeh nema zadny poradny zvrat, zadna zapletka - coz bych od romanoveho zpracovani ocekavala. Nepochybuji, ze tato zena oplyvala velice silnou osobnosti. Dospivani po prvni valce, kdy smer dalsiho zivota urcovali rodice, si dnes sotva dovedeme predstavit, stejne tak mnoho dalsich veci, kdy velkym spolecenskym meritkem bylo “co na to reknou ostatni” (jasne, to funguje i ted, ale spousta lidi se od tohoto dovede odprostit).
Chápu, co knihou chtěla autorka říci, ale i tak jsem se v ději ztrácela a k pochopení byla cesta dlouhá. Nicméně v tom balastu banální literatury tato kniha vyniká i tak.
Líbí se mi autorčiny popisy a věřím, že s každou další knihou jen poroste.
Knížka se četla poměrně rychle, vezmu-li v potaz, jak nudná byla - v podstatě 3/4 knihy se Eugenie “chce nadechnout”. Požitek nepřidávaly ani chaotické přeskoky v čase, jež přicházely bez varování či bez jakéhokoli oddělení v textu (odstavce, kurzíva, cokoli). Taky by neuškodilo méně popisu, skutečně se až do bombardování města nic nedělo. Postavy jsou ploché, hlavní hrdinka je, žel bohu, maximálně otravná, přímá řeč působí vykonstruovaně, uměle. Věřím, ač jsem nečetla, že Podbrdské ženy dopadly lépe.
Kniha my tu dlouho ležela, pořád jsem ji dokládala. Teď na ni došlo, mohlo být méně popisu jak se cítí proč se tak cítí ...
Eugenie musela být určitě zajímavá osobnost.
Po výborných Podbrdských ženách a Alžbětě a Nině jsem se na Eugenii moc těšila. Mám ráda příběhy z této doby, navíc o skutečné postavě, kterou je Eugenie. Kniha mě ale zklamala. Přišlo mi to trochu jako červená knihovna, víc jsem se začetla až v druhé polovině knihy. Navíc Eugenie mi byla (asi kvůli jejímu vztahu k dětem) strašně nesympatická :-) Škoda...
Eugenie se mi dostala do rukou po Karikově drsném románu Na smrt. Druhá světová válka z úplně jiného pohledu, i když i zde zasáhne citelně do osudu hlavní hrdinky. Eugenie je ale vylíčena jako odtažitá žena, která příliš neprojevuje své city, a tak díky svému chování a některým rozhodnutím moc mých sympatií nezískala. Její teta Vilma je jejím pravým opakem.
Celý román pomalu, ale příjemně postupuje kupředu v charakteristice událostí, díky krátkým kapitolám se velmi dobře čte. Umístění do prostředí skutečného hotelu je zajímavé. Mohu doporučit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Plzeň láska životopisy, biografie česká literatura hotely hoteliérství, hotelnictvíAutorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
(SPOILER) Příběh Eugenie , majitelky plzeňského hotelu Continental je bezesporu velmi zajímavý .
Nebudu soudit Eugenii jako člověka . Za prvé mi to nepřísluší a za druhé - dítě , vychovávané takovou matkou , jakou měla ona , těžko může být jiné . Její příběh začíná v luxusu první republiky , plynule se přesouvá do válečného období a bohužel prakticky končí velmi brzy po ní .
Je škoda , že je konec tak useknutý . Mě by docela zajímalo , jak v Americe žila ona a její děti a hlavně , co se stalo s Johnem Hindsem ...